Článek
Těžký zápach rozkladu se line v prvních květnových dnech roku 1989 ze zamčených dveří bytu na ulici Ayacucho v elegantní čtvrti Recoleta v Buenos Aires. Sousedé si už několik dní všímají, že z bytu nikdo nevychází a zevnitř se neozývá žádný zvuk.
Když argentinští policisté v sobotu 6. května 1989 dveře otevřou, naskytne se jim tragický a mrazivý pohled. Uvnitř leží bezvládné tělo pětašedesátiletého muže. Pitva později ukáže, že zemřel na mozkové aneurysma už o několik dní dříve. Přesný okamžik smrti zůstává nejasný, nejčastěji se uvádí přelom dubna a května.
Mrtvý muž byl vysoký, měl šedivé vlasy a aristokratické rysy tváře. Když vyšetřovatelé zjistí jeho totožnost, vědí, že před nimi neleží obyčejný americký penzista. Muž se jmenoval Guy Williams, rodným jménem Armando Joseph Catalano.
Právě on byl tím legendárním černým jezdcem s kordem v ruce, černou škraboškou přes oči a pláštěm vlajícím ve větru, jehož nepřemožitelný Zorro přikoval k televizorům miliony diváků po celém světě.
Sicilská krev v New Yorku
Příběh muže pod černou maskou se nezačal psát v prosluněné španělské Kalifornii devatenáctého století, ale v drsných ulicích New Yorku. Narodil se 14. ledna 1924 jako Armando Joseph Catalano do rodiny italských přistěhovalců.
Jeho otec Attilio Catalano pocházel ze Sicílie a v New Yorku pracoval jako pojišťovací makléř. Byl však také zdatným šermířem a právě on seznámil svého urostlého syna s uměním zacházet s čepelí.
Armando se od mládí věnoval šermu, aniž mohl tušit, že právě tato dovednost mu jednou otevře cestu k nejslavnější roli jeho života.
Chlapec vyrostl do impozantní výšky kolem sto devadesáti centimetrů, měl atletickou postavu, tmavé zvlněné vlasy a pronikavé oči.
Během dospívání nastoupil na vojenskou akademii Peekskill Military Academy, která ho měla připravit na další studium, ale vojenská kariéra ho nakonec nelákala.
Díky svému oslnivému vzhledu se ve čtyřicátých letech začal živit jako vyhledávaný model pro módní časopisy a reklamní agentury.
Jeho agent mu však dal tvrdou radu: s výrazně italsky znějícím jménem Armando Catalano bude mít v tehdejším Hollywoodu cestu k hlavním rolím mnohem těžší.
Mladík přijal úderný pseudonym Guy Williams a rozhodl se dobýt filmový Hollywood.
Ponižující štěky, prázdná kapsa a rozhodnutí skončit
Cesta na hollywoodský vrchol byla pro mladého herce posetá trny a nekonečným zklamáním.
Během druhé světové války pracoval mimo jiné jako svářeč, účetní a kontrolor leteckých součástek. Po válce se naplno vrhl na modeling a herectví a postupně se dostal také k filmovým smlouvám v Hollywoodu.
Jenže filmoví producenti pro něj neměli velké role. V padesátých letech dostával převážně malé úlohy ve filmech a televizi. Hrál vojáky, piloty, kovboje a policisty, jejichž jména si často diváci ani nezapamatovali.
Objevil se v titulech jako Bonzo Goes to College a v roce 1957 také v hororu I Was a Teenage Werewolf, kde hrál policistu Chrise Stanleyho.
Williams přitom musel živit rodinu: manželku, modelku Janice Cooperovou, a dvě děti.
Frustrace z pomalu postupující kariéry byla značná a v roce 1957 vážně uvažoval o tom, že Hollywood znovu opustí.
Po letech modelingu a malých rolí si nebyl jistý, zda se skutečného hereckého průlomu vůbec někdy dočká.
Právě v okamžiku, kdy začínal pochybovat, zda má v Hollywoodu ještě co hledat, se však před ním otevřela příležitost, která přepsala jeho život.
Na jaře roku 1957 připravovalo studio Walta Disneyho nový ambiciózní hraný televizní projekt.
Disney získal práva na příběhy o tajuplném kalifornském šlechtici donu Diegovi de la Vegovi, který se v noci mění v maskovaného mstitele Zorra.
Studio do projektu investovalo značné prostředky a v kalifornském Burbanku vznikla rozsáhlá kulisa španělského puebla.
Zbýval jediný, ale zásadní problém: najít hlavního hrdinu.
Tvůrci hledali muže, který by v sobě spojoval aristokratickou eleganci, šarm, atletickou postavu a především skutečnou schopnost šermovat.
Když Guy Williams přišel do studia na kamerové zkoušky, měl přesně to, co tvůrci hledali.
Urostlý třiatřicetiletý muž si nechal narůst tenký knírek a při sérii náročných kamerových testů mohl předvést také své dlouholeté zkušenosti s kordem a jízdou na koni.
Po intenzivních zkouškách roli získal.
Guy Williams podepsal smlouvu a jeho život se během několika měsíců proměnil k nepoznání.
Ostré kordy a zrození legendárního písmene Z
Natáčení seriálu Zorro začalo v roce 1957 a stalo se neskutečnou dřinou. Guy Williams měl velkou výhodu v tom, že už předtím skutečně uměl šermovat a značnou část soubojů proto mohl odehrát sám.
Studio mu však samozřejmě přidělilo také profesionálního kaskadéra. Při nebezpečných skocích, pádech, jízdě na koni a dalších riskantních scénách Williamse zastupoval především Buddy Van Horn, který se později stal jedním z nejslavnějších hollywoodských kaskadérů.
Jako šermířského trenéra studio najalo legendárního belgického mistra Freda Cavense, který předtím připravoval na filmové souboje například Douglase Fairbankse nebo Tyronea Powera.
Cavens a Williams trénovali dlouhé hodiny a šermířské souboje se staly jednou z hlavních ozdob celého seriálu.
Obzvlášť působivé byly souboje Zorra s kapitánem Monastariem v podání Britta Lomonda.
Williams v těžkém černém plášti a klobouku dokázal s kordem před kamerou působit lehce, rychle a elegantně.
Čepel protivníka odráží, jediným pohybem získává převahu a několika bleskovými švihy nakonec na stěně či oděvu protivníka zanechává slavné písmeno Z.
Právě kombinace skutečné šermířské dovednosti a filmové choreografie dodala televiznímu Zorrovi věrohodnost, kterou si diváci okamžitě zamilovali.
Když se seriál 10. října 1957 objevil na obrazovkách sítě ABC, propukla po Spojených státech skutečná zorrománie.
Děti po celé zemi nosily černé pláště a písmeno Z se začalo objevovat na školních lavicích, chodnících, sešitech i oblečení. Guy Williams se během několika měsíců stal televizní celebritou a idolem celé generace.
Seriál se stal velkým diváckým úspěchem a Disney prodával množství licencovaných hraček, klobouků, masek a plastových kordů.
Natočily se dvě úspěšné série čítající celkem sedmdesát osm půlhodinových epizod.
Guy Williams byl na vrcholu sil a nic nenasvědčovalo tomu, že by Zorro musel skončit.
V roce 1959 však přišel nečekaný úder, který nezpůsobil nezájem diváků, ale zákulisní spor televizních gigantů.
Mezi společností Walt Disney Productions a televizní sítí ABC vypukl finanční a právní spor týkající se jejich televizních projektů a vlastnických práv. Výroba pravidelného seriálu se zastavila.
Guy Williams zůstal pod smlouvou a Disney mu dál vyplácel plat, jenže herec současně nemohl jednoduše odejít ke konkurenčnímu projektu.
Seděl doma, pobíral peníze a sledoval, jak mu nejlepší herecká léta protékají mezi prsty.
Zorro se sice ještě vrátil ve čtyřech hodinových speciálech vysílaných v letech 1960 a 1961, pravidelný seriál už ale obnoven nebyl. Když se spor definitivně vyřešil, Disney už se k původní podobě Zorra nevrátil.
Hořký pád do zapomnění
V polovině šedesátých let se zdálo, že Guy Williams chytil druhý dech.
Po několika dalších projektech, včetně pěti epizod slavného westernového seriálu Bonanza, ho v roce 1965 producent Irwin Allen obsadil do jedné z hlavních rolí nového sci-fi seriálu Lost in Space (Ztraceni ve vesmíru).
Williams ztvárnil velitele vesmírné expedice, moudrého a odvážného profesora Johna Robinsona.
První série se natáčela černobíle, další dvě už barevně, a seriál získal velkou popularitu. Jenže pro Williamse se jeho role postupně měnila. Scénáristé začali stále více soustředit pozornost na komickou a zlomyslnou postavu doktora Smithe v podání Jonathana Harrise, malého Willa Robinsona a robota.
Původně ústřední rodina a s ní i Williamsův profesor Robinson se tak postupně dostávali do pozadí.
Když Lost in Space v roce 1968 po třech sezonách skončil, bylo Williamsovi čtyřicet čtyři let.
Velké další role ho už nelákaly tolik jako dřív a zároveň byl díky předchozím výdělkům a chytrým investicím finančně zajištěný.
Williams se postupně stáhl z pravidelného herectví, investoval do nemovitostí a smířil se s tím, že jeho hollywoodská kariéra se pomalu uzavírá.
A pak přišlo překvapení, které Guy Williams nečekal.
V roce 1973 ho argentinská televize pozvala na návštěvu Buenos Aires.
Herec pozvání přijal bez velkých očekávání. V Americe už jeho nejslavnější seriál patřil minulosti a nepředpokládal, že o tisíce kilometrů dál bude situace úplně jiná.
Když však přiletěl do Argentiny, zjistil, že zde Zorro stále patří k mimořádně populárním televizním pořadům.
Jeho televizní vystoupení sledovaly obrovské počty diváků a Williams zjistil, že Jižní Amerika na černého mstitele ani trochu nezapomněla.
Lidé ho poznávali na ulicích, žádali o autogramy a vítali ho jako starého přítele.
Williams byl dojatý. Po letech mimo záři hollywoodských reflektorů znovu zažíval pocit skutečné hvězdné slávy.
Do Argentiny se proto opakovaně vracel.
V roce 1978 vystupoval v Mar del Plata společně s mladým argentinským šermířem a hercem Fernandem Lúpizem a jejich představení měla obrovský divácký úspěch.
Zatímco v rodné Americe už na Williamse nová generace pomalu zapomínala, v Argentině zůstával Zorro milovaným hrdinou.
Nový domov v Buenos Aires a krásná Araceli
Williams se do Argentiny, její kultury a lidí postupně zamiloval. Jeho manželství s Janice Cooperovou se rozpadlo a Argentina se pro něj stále více stávala druhým domovem. Definitivně se v Buenos Aires usadil v první polovině osmdesátých let.
Žil především v pronajatých bytech v elegantní čtvrti Recoleta a dlouhé období trávil také na venkově. V Argentině našel i novou velkou lásku, mladou herečku a novinářku Araceli Lisazo, kterou poznal v roce 1978 v Mar del Plata.
Jemu bylo čtyřiapadesát, jí čtyřiadvacet let. Prožili spolu bouřlivý vztah, v němž se střídala období společného života s odloučením, ale zůstali si blízcí až do posledních let Williamsova života.
Jeho vztah k Argentině zašel tak daleko, že v roce 1982, kdy vypukla válka o Falklandské ostrovy mezi Argentinou a Velkou Británií, nabídl svou pomoc. Jako osmapadesátiletý americký občan se samozřejmě nehodlal stát běžným vojákem. Nabídl však, že by mohl řídit sanitku a pomáhat tam, kde by byl užitečný. Jeho pomoc nakonec využita nebyla.
V osmdesátých letech začal jeho život v Buenos Aires postupně zpomalovat. Vztah s Araceli byl komplikovaný a partneři v některých obdobích žili odděleně. Guy Williams také prodělal v roce 1983 mozkovou příhodu, po níž se nějaký čas zotavoval.
Stále více si užíval klidného života mimo svět filmu. Dny trávil procházkami po Recoletě a rád vysedával v místních kavárnách.
Na přelomu dubna a května roku 1989 ho v jeho bytě postihlo mozkové aneurysma. Nebyl u něj nikdo, kdo by mu mohl přivolat lékařskou pomoc. Zemřel sám ve svém bytě.
Přesný den jeho smrti není zcela jistý. Dlouhá léta se uvádělo 30. dubna 1989, ale jeho partnerka Araceli Lisazo později tvrdila, že s ním ještě večer 30. dubna telefonovala a že musel zemřít až následujícího dne. Jisté je, že jeho tělo bylo nalezeno až 6. května 1989.
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1989-06-22-ca-2820-story.html
https://www.lanacion.com.ar/espectaculos/un-cambio-de-nombre-y-un-tragico-final-en-recoleta-los-dias-de-guy-williams-el-zorro-en-la-argentina-nid14012022/
https://www.lanacion.com.ar/espectaculos/personajes/guy-williams-vivio-sus-romances-discrecion-el-nid2243053/
https://www.lanacion.com.ar/espectaculos/las-confesiones-de-araceli-lizaso-la-mujer-argentina-de-el-zorro-nid1603370/
https://www.lanacion.com.ar/espectaculos/fue-la-ultima-novia-de-el-zorro-hablo-con-el-antes-de-su-tragico-final-y-revela-un-dato-jamas-nid01052023/
https://www.lanacion.com.ar/lifestyle/pasion-por-argentina-cuando-guy-williams-actor-de-el-zorro-pidio-ir-como-voluntario-a-malvinas-nid10052022/
https://www.concejomdp.gov.ar/prensa/gacetillas/gacetilla.php?id=121
https://wwws.loc.gov/rr/mopic/pickford/2000-archive.html
