Článek
V roce 1977 seděl Vincent Price v televizním studiu a čelil otázce na kampaň zpěvačky Anity Bryantové proti právům homosexuálů. Šestašedesátiletý herec, proslulý jako „král hororu“, zareagoval s klidným nadhledem. „Oscar Wilde o ní vlastně už napsal divadelní hru – jmenuje se Bezvýznamná žena,“ prohlásil distingovaně a s jemným úsměvem.
Přítomní pochopili vtip i narážku: Price v té době exceloval v monodramatu o Oscaru Wildeovi – spisovateli, který byl ve své době odsouzen za homosexualitu. V éře, kdy se o právech gayů vedly vášnivé spory, tak filmový veterán v přímém přenosu bryskně vystoupil na jejich obranu. Nebyla to náhoda.
Právě v roce 1977 cestoval Vincent Price po Spojených státech s představením, v němž na jevišti ztělesňoval stárnoucího Oscara Wildea. Jednoho z nejznámějších literátů viktoriánské Anglie vykreslil jako hrdou, vtipnou, ale zlomenou postavu – muže, kterého společnost potrestala za jeho lásky. Price sklízel uznání kritiků i nadšené ovace publika.
Když se ho novináři ptali na paralely mezi osudem Oscara Wildea a moderní dobou, dokázal je využít. Anita Bryantová tehdy v Americe hlasitě brojila proti gay komunitě a prosazovala, aby učitelé s jinou než heterosexuální orientací nesměli učit děti. Price se v televizním interview rozhodl reagovat právě Wildeovým bonmotem.
Jemně tak naznačil, co si o Bryantové bigotní kampani myslí – a učinil tak způsobem, který prošel i televizní cenzurou. Pro diváky bylo vystoupení charismatického herce možná překvapivé, ale Vincent Price si podobnou otevřenost mohl dovolit. Měl za sebou čtyři desítky let kariéry a patřil k nejznámějším tvářím Hollywoodu.
Přestože vystudoval dějiny umění na Yale a ve filmových začátcích hrál i romantické role, největší slávu mu zajistily horory. Už od 50. let ho publikum znalo jako elegantního padoucha ze snímků Dům voskových figurín nebo Pád domu Usherů. Price si pěstoval image kultivovaného muže se zálibou v umění a vaření – vydal dokonce vlastní kuchařku.
Na plátně ale často ztělesňoval sadistické šílence s ironickým úsměvem. Právě díky tomu získal přezdívku „Merchant of Menace“, obchodník se strachem. Jeho vybraný projev a zalíbení v groteskně morbidních rolích z něj udělaly hororovou ikonu.
Hollywoodské tajemství za zavřenými dveřmi
Ve zlaté éře Hollywoodu, v níž se Vincent Price stal hvězdou, platila přísná nepsaná pravidla. Filmová studia si pečlivě hlídala pověst svých herců a ve smlouvách měli tzv. morální klauzule. Vedení studií i bulvární novináři tehdy dokázali zničit kariéru každému, kdo by veřejně porušil dobové konvence – a k těm patřila i absolutní diskrétnost ohledně jiné než heterosexuální orientace.
Herci a herečky s menšinovou orientací tak často uzavírali formální manželství, chodili na aranžované schůzky pro objektivy fotoaparátů a na veřejnosti pečlivě udržovali zdání „tradičního“ života. Mnozí kolegové i členové štábů sice o jejich skutečných vztazích věděli, ale mlčeli. Navenek panovala přetvářka – a totéž se očekávalo od samotných hvězd.
Price do tohoto prostředí vstoupil už koncem 30. let. Nebyl typickým krasavcem jako Rock Hudson či Tyrone Power, kteří čelili dotěrným otázkám na milostný život dnes a denně. Přesto i kolem něj se v zákulisí objevovaly pochybnosti. Byl dvakrát rozvedený a proslul jako světák s vytříbeným vkusem – sbíral obrazy, miloval poezii, pohyboval se suverénně ve světě vysokého umění.
V očích konzervativní Ameriky to z něj dělalo poněkud odlišný typ filmového hrdiny. Už v 50. letech někteří kolegové spekulovali, zda manželství Vincenta Price není jen zástěrkou. On sám ale soukromí nekomentoval.
Jeho osobní život zůstával stranou pozornosti. Skutečnost byla složitější. V soukromí totiž Price rozhodně nevedl zapřisáhlý „tradiční“ život. S druhou manželkou Mary Grantovou žil od konce 40. let v Hollywood Hills a do jejich domu pravidelně docházela pestrá společnost. Patřili do ní i gay přátelé, přestože se o tom ve slušné společnosti taktně nemluvilo.
Veřejný život filmových hvězd a realita za zavřenými dveřmi byly zkrátka dva odlišné světy. Vincent Price se v nich naučil pohybovat s přehledem. Během 50. a 60. let budoval hereckou kariéru a zároveň se staral o rodinu. Z prvního manželství s herečkou Edith Barrettovou měl syna. S Mary Grantovou pak v roce 1962 přivítal na svět dceru.
Jeho druhá žena byla úspěšná módní návrhářka a jejich partnerství působilo navenek harmonicky. Price v té době natočil největší hity své filmografie a stal se tváří hororového žánru. Doma byl milujícím otcem a manželem – alespoň podle dobových rozhovorů a fotografií. Ti, kdo ho znali blíž, však tušili, že není jen okouzlující manžel od rodiny. Povídalo se, že má slabost i pro muže.
Nebyla to přetvářka: manželství s Coral Browne
Na počátku 70. let procházel Vincent Price zásadní změnou osobního života. Jeho druhé manželství se po více než dvaceti letech rozpadlo. Krátce po rozvodu potkal ženu jménem Coral Browne, do níž se nečekaně zamiloval – a byl to cit opětovaný. Australská divadelní herečka Coral Browneová byla energická, duchaplná dáma, která se Priceovi vyrovnala šarmem i inteligencí.
Osudové setkání proběhlo stylově: oba se seznámili při natáčení hororového filmu Divadlo hrůzy (Theatre of Blood, 1973), kde Browneová hrála jednu z obětí sériového vraha v podání Vincenta Price. Spolupráce na krvavé černé komedii vyústila v překvapivý románek a v roce 1974 se vzali. Svatba s Coral Browne byla pro Price třetím vstupem do manželství – a zdaleka nejodvážnějším.
Browneová byla známá svobodomyslným stylem života. Hollywood už o ní věděl, že se nebojí porušovat pravidla: otevřeně mluvila o své konverzi ke katolicismu, přitom se ale netajila zkušenostmi s milenci i milenkami. Sama sebe do škatulek neřadila a totéž nevyžadovala ani od svého okolí.
Když si Price australskou herečku bral, někteří skeptikové v branži spekulovali, že jde z jeho strany o účelový sňatek – že slavný herec našel elegantní „štít“, za který se schová před zvědavými otázkami. Pochybovači se ale mýlili. Price a Browneová vytvořili sehraný pár v osobním životě i na jevišti, kde občas společně vystupovali.
Ačkoli byli oba velmi otevření ve svých názorech, jejich manželství bylo skutečné partnerství z lásky. „Všichni předpokládali, že to manželství je podvod. Nebyl to podvod. Bylo mezi nimi naprosto sexuální pouto – oba byli velmi otevření a měli jasnou představu, jak má život vypadat,“ vysvětlovala později Priceova dcera.
Navzdory veškeré otevřenosti byla Browneová hluboce věřící katolička a instituci manželství brala vážně. Price pro ni dokonce tajně absolvoval katolickou náboženskou průpravu a požádal o anulování předchozího sňatku, aby si ho Coral mohla vzít i před církví. Od chvíle, kdy si řekli ano, trvala na věrnosti – a to nejen fyzické, ale i citové.
Když o mnoho let později zjistila, že si Vincent vytvořil mimořádně blízký vztah s jedním svým dlouholetým mužským přítelem, nesla to velmi těžce. Ten muž byl ženatý vysokoškolský profesor, s nímž Price sdílel hluboké duchovní přátelství.
Právě žárlivost Coral Browneové prý nakonec vedla k tomu, že Price toto přátelství ukončil. Podle dcery se to na něm podepsalo: ztráta blízkého člověka a nutnost potlačit část sebe sama mu prý zlomila srdce.
Viktorii Priceové bylo něco přes dvacet, když se osmělila svému otci svěřit, že ji přitahují ženy. Psal se rok 1984 a i přesto, že vyrostla v tolerantním prostředí, měla z rozhovoru obavy. Její otec ji objal a odpověděl: „Moc dobře vím, jak ti je, protože i já jsem ve svém životě měl hluboké milostné vztahy s muži – a všechny mé manželky na ně žárlily.“ A ona toto tajemství prozradila až po jeho smrti.
V závěru života se Vincent Price dočkal jakýchsi zadostiučinění. Ještě v osmdesáti letech se objevil v roli vynálezce ve filmu Střihoruký Edward (1990). Zhoršující se zdraví ale herce nutilo ustupovat do ústraní. Už v 80. letech mu lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, která ovlivnila jeho pohyblivost i hlas.
Když ale v únoru 1991 podlehla rakovině Vincentova milovaná manželka Coral Browneová, jako by z něj vyprchal životní elán. Price tehdy souhlasil, že propůjčí hlas postavě Santa Clause v připravovaném filmu Ukradené Vánoce Henryho Selicka, ale po několika nahrávacích dnech tohoto úkolu zanechal.
Kolegové vzpomínali, že po smrti manželky upadl do těžké sklíčenosti. V roce 1992 se u něj navíc projevila recidiva rakoviny plic, s níž bojoval už před lety. Tentokrát bylo jasné, že vyhlídky nejsou dobré.
Další filmové nabídky už nepřijímal. Koncem října 1993 přišla zpráva, že Vincent Price zemřel ve věku 82 let. Jeho osobní asistent oznámil médiím, že příčinou byla dlouhá a vyčerpávající bitva s rakovinou. Dnes už víme, že Vincent Price dokázal hrát mnoho rolí zároveň. Pro filmové publikum navždy zůstane ikonickým zloduchem s podmanivým hlasem.
Pro svou dceru a přátele z LGBT komunity byl ale možná hrdinou jiného druhu: člověkem, který i v nelehké době dovedl milovat napříč předsudky a pomáhal ostatním, aniž by u toho potřeboval fanfáry. Navenek skrýval část svého srdce za společenskou maskou, jak to od něj doba čekala.
V jádru ale zůstal věrný sám sobě a hodnotám, na kterých záleželo – především soucitu a lásce k druhým. Příběh Vincenta Price tak znovu dokazuje, že skutečný život bývá složitější než role, které vidíme na plátně. A občas mnohem zajímavější.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Vincent_Price
https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-vincent-price-19931026-story.html
https://www.boom.lgbt/vincent-price-daughter-confirms-father-s-bisexuality
https://medium.com/p-s-i-love-you/the-love-that-dares-to-speak-its-name-3921e2da24ed
https://www.ocweekly.com/to-out-or-not-to-out-should-dead-movie-stars-stay-in-the-closet/
