Článek
Praha 1990, divadlo Semafor. Principál Jiří Suchý svolává herce svého souboru a oznamuje překvapeným tvářím, že je už vlastně nepotřebuje. Pro Josefa Dvořáka, tehdy jednu z opor legendární scény, tím nečekaně končí dvacetiletá kapitola.
Komik, který dokázal publikum rozesmát, sotva vstoupil na jeviště, je náhle nucen postavit se na vlastní nohy. Za potleskem a maskou populárního vodníka se totiž už delší dobu skrývalo napětí – konflikt dvou silných osobností i střet uměleckých cest.
Když žák zastíní mistra
Na jevišti Semaforu pobavil Josef Dvořák poprvé náhodou. Psal se počátek 70. let a mladý herec bez formálního vzdělání sledoval zkoušku hry Kytice, když jedna z hereček nedorazila včas. Dvořák neváhal – přehodil přes sebe hadr, vtrhl na jeviště a zakřičel: „Dej sem dítě!“ v improvizované scénce jako Polednice.
Svým spontánním výstupem rozesmál celý sál i kolegy a roli nakonec dostal on. Kritikové nadšeně psali o „novém Vlastovi Burianovi“. Právě v Kytici si zahrál i vodníka – postavu, jež se mu později stala osudovou.
Dráha Dvořákovy popularity vystoupala strmě vzhůru. Publikum si oblíbilo jeho osobitý humor, pohotovost a nevyčerpatelnou zásobu improvizací. Na každém představení stačilo, aby se na scéně objevil, a lidé se už smáli. Pro Semafor, založený a vedený charismatickým Jiřím Suchým, to ale znamenalo nečekanou výzvu.
Dvořákova hvězda začala zastiňovat samotného principála. „Ani nemusel nic říkat a lidé se smáli,“ vzpomínal po letech režisér Pavel Fiala. Podle něj byl právě tento moment kamenem úrazu: „Suchý nejspíš odmítl dělat automechanikovi nahrávače,“ uvedl Fiala v narážce na Dvořákovo původní řemeslo. Jiří Suchý sice ještě mladšího kolegu nějaký čas bral na jevišti jako partnera, po boku Jitky Molavcové tvořili trojici, ale napětí rostlo.
Řešení přišlo brzy. Suchý nabídl Dvořákovi, aby měl v Semaforu vlastní soubor. Kolem Dvořáka se tak začala formovat skupina herců, s nimiž na prknech Semaforu uváděl vlastní představení. Patřila k nim například herečka Jana Paulová. Jejich komedie „S Pydlou v zádech“ měla mimořádný úspěch a Dvořák se vypracoval v klíčovou osobnost divadla.
Až do roku 1990 patřil k oporám Semaforu. Pak ale přišel zlom – onen nečekaný konec spolupráce. Jiří Suchý údajně na jaře 1990 svolal schůzi ansámblu a všem hostujícím hercům oznámil, že je už nepotřebuje. Pro Dvořáka tím skončila jedna éra.
Herec se ocitl na rozcestí. Nikdy netoužil po vlastním divadle, ale nyní neměl na vybranou. Povzbuzen manželkou Jarmilou – přezdívanou Jája – se rozhodl postavit se na vlastní nohy. Ještě téhož roku 1990 založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka.
Rázem se stal principálem zájezdového souboru, který začal křižovat republiku s komediálními inscenacemi. Opřít se mohl o organizační talent a energii své ženy. „Jája dala jeho životu řád a jistotu,“ popsal Dvořákův blízký spolupracovník s tím, že Jarmila dokázala stmelit i hercovu početnou rodinu a stála při něm v dobách zlých.
Dvořák v ní získal nejen životní lásku, ale také manažerku a oporu, díky níž ustál i nepřízeň osudu – ať už profesní, či zdravotní. Koncem 90. let prodělal vážnou nemoc (rakovinu tlustého střeva) a právě manželka jej přiměla včas jít na vyšetření.
Nově vzniklá divadelní společnost navázala na Dvořákovu popularitu a zaplnila sály po celé zemi. Repertoár stál zčásti na osvědčených titulech, v nichž exceloval – včetně postavy vodníka Čochtana, ke které se Dvořák brzy vrátil v samostatné úpravě slavného muzikálu Voskovce a Wericha.
„Komik“
Odchod ze Semaforu se navenek obešel bez veřejné hořkosti – jak Jiří Suchý, tak Josef Dvořák dál působili ve vlastních projektech a každý šel svou cestou. O mnoho let později se však ukázalo, že rozpad někdejší spolupráce provázely temnější okolnosti.
V roce 2007 otřásla Dvořákovou pověstí zpráva, kterou zveřejnil deník MF DNES: oblíbený komik figuroval ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti jako její spolupracovník. Archivní dokumenty ukázaly, že byl v letech 1979–1981 veden jako tzv. důvěrník s krycím jménem „Komik“ a absolvoval celkem jedenáct schůzek s příslušníky StB. Měl na nich poskytovat informace především o Jiřím Suchém.
Záznamy StB popisují, že Dvořák údajně upozorňoval na některé aktivity svého šéfa v Semaforu, které pokládal za podezřelé. V lednu 1981 například hlásil tajné policii, že Suchý pořádá v divadle večírky pro vysoce postavené pracovníky kulturních organizací a komunistického aparátu, které prý tajně fotografuje v kompromitujících situacích a hodlá snímky použít, pokud by úřady zasahovaly do jeho umělecké činnosti.
Jinými slovy, Dvořák sdělil StB domněnku, že principál Semaforu sbírá materiály k vydírání mocných. Taková informace – pokud by ji StB brala vážně – mohla Jiřímu Suchému značně uškodit.
Josef Dvořák však jakoukoli vědomou spolupráci s StB od začátku kategoricky popřel. Tvrdil, že nikdy nikoho neudal a že s StB vědomě nespolupracoval – údajné schůzky vysvětloval tím, že nevěděl, s kým má tu čest.
Po letech uvedl, že jej jistý muž v Semaforu žádal o schůzky, údajně kvůli organizaci zájezdů, a že netušil, že dotyčný pracuje pro tajnou policii. V očích veřejnosti ale zveřejněné dokumenty zanechaly šrám. Dvořákův do té doby neposkvrněný morální profil dostal trhlinu a mnozí fanoušci i kolegové stáli před dilematem, čemu věřit.
Jiří Suchý reagoval na zprávu médií smířlivě a bez zloby. „Byl to jednoduchej kluk, věřím, že tlaku StB mohl snadno podlehnout,“ pronesl na Dvořákovu adresu. Suchý, sám bývalý terč sledování komunistických úřadů, tak spíše projevil pochopení – naznačil, že mladší kolega mohl být do spolupráce vmanipulován.
Jiní herci ovšem o pravdivosti svazků pochybovali. Populární herec Jiří Krampol se Dvořáka veřejně zastal: „Že by se snížil k udávání, jsem v životě neslyšel a nechce se mi tomu věřit. Dvořák je nesmírně čestný člověk,“ prohlásil Krampol. Téma údajné spolupráce s StB dodnes zůstává kontroverzní kapitolou Dvořákova života.
Jisté je, že k plnému objasnění může chybět kontext doby: StB měla své metody nátlaku a řada jiných umělců se také ocitla v jejích seznamech v různé míře vědomosti či donucení. Faktem ale je, že odhalení z roku 2007 vrhlo stín na Dvořákovu image milého televizního baviče a možná přispělo k jeho postupnému ústupu z veřejného života.
Boj o Čochtana
Zatímco zákulisní svazky zůstaly očím publika dlouho utajeny, veřejný obraz Josefa Dvořáka byl po celou kariéru spjat s postavou dobrosrdečného komika. Nikdy nehrál výrazného padoucha ani tragického hrdinu; publikum si jej zamilovalo jako rozšafného dobráka. „Stejně jako Luděk Sobota, žádné záporáky jsme nedostávali – nebyli bychom přesvědčiví,“ řekl Dvořák s úsměvem v rozhovoru.
Jeho doménou byl humor pro široké publikum, často rodinného rázu. Do paměti se vryl zejména jako představitel vodníků – od pohádkových postaviček v televizních seriálech až po nejslavnějšího Čochtana z muzikálu Divotvorný hrnec.
Postavu vodníka Čochtana z české verze amerického muzikálu proslavil v poválečných letech Jan Werich. Dvořák se k ní poprvé dostal už v Semaforu při Kytici, ale teprve v 90. letech jí vtiskl vlastní tvář. Po odchodu na volnou nohu získal souhlas k uvádění adaptace Divotvorného hrnce a roku 1993 připravil inscenaci Čochtan vypravuje.
Šlo o úpravu legendárního muzikálu Voskovce a Wericha v Dvořákově osobitém podání – s důrazem na komediální vyprávění vodníka, který provází diváky dějem.
Výsledkem byl divácký hit, který se hraje dodnes a s nímž herec procestoval nesčetně štací. Roli Čochtana ztvárnil Josef Dvořák už více než sedm set krát – dokonce byl zapsán jako rekordman za 741 odehraných představení vodníka Čochtana. „Čochtan je nejlepší vodník, jaký kdy byl – král, císař vodníků. Vždy si ho s chutí zahraju,“ pochvaloval si herec ve svých 82 letech, kdy stále oblékal zelený kostým a bavil diváky na jevišti.
Právě vodník Čochtan se stal Dvořákovou nejmilejší a nejikoničtější rolí. Přinesl mu celoživotní spojení s pohádkovým světem a širokou popularitu napříč generacemi. Zároveň ale herec musel čelit i tomu, že jej tato výrazná postava do jisté míry zaškatulkovala.
Navzdory několika příležitostem v dramatičtějších rolích (po roce 1989 si zahrál například v několika vážnějších inscenacích) si ho většina publika dodnes spojuje hlavně s komickými figurkami a vodníky. Dvořák toho nelituje – rozdávat radost ho vždy těšilo více než psychologické experimenty.
Když se ho v nedávném interview ptali, zda by přece jen nechtěl zkusit zápornou roli, nejprve zavrtěl hlavou. Pak se ale pousmál a připustil, že jednu vysněnou „vážnější“ roli přece má: „Moc rád bych si zahrál vypravěče, kašpara, co táhne krajem od mlýna k mlýnu a večer baví vesničany historkami,“ svěřil redakci CNN Prima. Tedy opět postavu lidového vypravěče – jako by tím nepřímo potvrdil, že jeho osudem je skutečně bavit, nikoli děsit či trápit.
K roli Čochtana cítí Dvořák hluboký osobní vztah a dlouho ji považoval za svou „srdcovku“. Možná i proto jej zaskočilo, když se v posledních letech setkal s nečekaným zklamáním právě u své milované postavy – byť v trochu jiné podobě. Kreslené postavičky králíků Boba a Bobka, kterým v populárním večerníčkovém seriálu propůjčil hlas, se v roce 2024 dočkaly filmového zpracování.
Tvůrci celovečerního filmu však Dvořáka k projektu vůbec nepřizvali. Legendární vypravěč Bobu a Bobka se o nové verzi dozvěděl až z doslechu a dokonce nedostal pozvánku ani na premiéru, přestože právě jeho hlasový projev zásadně přispěl k oblibě původního seriálu (v letech 1979 až 2005 namluvil všech 91 dílů králičích příběhů). „Štvalo mě to. Opravdu mě to štvalo hodně,“ přiznal Dvořák otevřeně, když se ho novináři zeptali na film, kde králíky nově namluvili bratři Matěj a Kryštof Hádkovi.
Mrzelo ho hlavně, že se tvůrci ani neozvali: „Nikdo nezvedl telefon a nepozval mě na premiéru, vždyť já jich (večerníčků) natočil padesát dílů. Děti to milovaly,“ posteskl si zklamaně. Dodal, že by byl býval rád přišel a nové zpracování pochválil – místo toho zůstal stranou.
Útočiště v údolí Plakánek
Josef Dvořák býval v 70. a 80. letech doslova všudypřítomný – na jevišti, ve filmu, v televizi. Hrál v populárních seriálech (Nemocnice na kraji města, Arabela, Návštěvníci aj.), moderoval varietní show a svým hlasem oživoval večerníčky.
Po roce 1990 se však situace proměnila. Estrádní pořady v televizi ustoupily jiným formátům a někdejší komici se museli adaptovat. Dvořák se z obrazovky vytratil a víc energie věnoval svému divadlu. Postupně se stáhl z veřejného života téměř úplně. Poslední roky už tráví převážně v soukromí, věnuje se jen občasným vystoupením na divadle a odpočinku.
Jeho útočištěm se stala chalupa v Českém ráji, kam utíká před ruchem a kterou miluje stejně jako jeviště. Už v 80. letech objevili s manželkou zanedbanou roubenou chalupu schovanou v romantickém údolí Plakánek nedaleko hradu Kost. Tehdy šlo o polorozpadlou ruinu z roku 1860, prorostlou dřevomorkou, připomínající strašidelný zámek.
Manželé Dvořákovi se však nezalekli – s nadšením se pustili do rekonstrukce. Herec vyměnil divadelní prkna za sekeru a pilu a společnými silami proměnili ruinu v malebný venkovský ráj. Vybudovali si zahradu jako z pohádky, kterou zdobí okrasné květiny, potůček a sádroví trpaslíci, a do které pravidelně přijíždějí i děti a vnoučata. Paradoxně jedinou vadou na kráse klidného kouta byl fakt, že přímo kolem chalupy vede frekventovaná turistická stezka k hradu.
Místo vytoužené samoty se tak Dvořákovi museli smířit s občasnými nájezdy výletníků. Legendární vodník se ovšem ani na penzi nezdráhal vyjít před plot a dát se s kolemjdoucími do řeči. Často se ochotně fotografuje s turisty, pro které se setkání s „Čochtanem“ stalo vítanou atrakcí výletu. Dvořák se i v ústraní zkrátka zůstal vstřícným bavičem – jen s tím rozdílem, že po autogramiádě může zase hodit flanelovou košili a vrátit se k řezání dřeva, což označuje za svou nejoblíbenější relaxaci.
Zatímco chalupa přináší klid, v osobním životě zažil Dvořák i těžké bouře. Jeho cesta k rodinnému štěstí byla klikatá. Celkem byl ženatý čtyřikrát, ačkoli manželky měl jen tři – druhou ženu, tanečnici Zuzanu, si totiž vzal dvakrát. První manželství s Arnoštkou vydrželo jen pár let.
Dvořák byl tehdy na počátku kariéry a prakticky pořád v práci. „Z domu jsem odcházel před svítáním a vracel se za svítání. Vůbec jsem si neužil rodinný život,“ popsal sebekriticky své pracovní nasazení. Příčinu krachu svých raných vztahů vidí právě v hektickém tempu a v tom, že rodinu zanedbával. Druhé manželství se Zuzanou poznamenal dramatický zvrat – Dvořák se zamiloval do o deset let mladší studentky práv Alenky a manželku opustil. Jenže tato osudová láska skončila tragicky.
V den Aleniných dvacátých narozenin ji srazil nepozorný řidič; mladá žena upadla do kómatu a po několika dnech zemřela. Dvořák tou dobou prožíval vrchol popularity, ale v soukromí se ocitl na dně. Ztrátu milované dívky nesl tak těžce, že pomýšlel i na sebevraždu. Přátelé a kolegové si o něj dělali starosti – dokonce jej vzali na společnou cestu na Kubu, aby přišel na jiné myšlenky.
Jenže bolest byla obrovská. Herec později přiznal, že tehdy uvažoval nad tím, že by plaval do moře tak dlouho, dokud mu nedojdou síly. K takovému zoufalému činu naštěstí nedošlo. Kamarádi ho včas našli a pomohli mu překonat nejhorší období. Dvořák nakonec našel útěchu i v neočekávaném zdroji: Zuzana, druhá manželka, ho vzala zpět a pomohla mu znovu najít smysl života. Po čase se znovu vzali. S odstupem let Dvořák přiznal, že se z tragedie vzpamatovával dlouho a úlevu hledal i na dně sklenky – smutek tehdy zaháněl alkoholem.
Definitivní životní rovnováhu našel až po boku třetí manželky Jarmily. S „Jájou“ žije již přes třicet let a společně vytvořili harmonické rodinné zázemí, které herci dříve chybělo. Jarmila nastolila pevný řád v osobním i pracovním životě: stala se manažerkou jeho divadla, hlídá termíny, finance i chod domácnosti.
Dvořák s úsměvem říká, že bez ní by byl v praktických věcech naprosto bezradný. „Důchod mi zařídila Jája. Já to vůbec netuším,“ přiznal pobaveně, když hovořil o svém odchodu na penzi. V jejich vztahu zkrátka hraje prim energická žena, která svého muže s láskou diriguje – pro což jí on vděčně přezdívá „generál Jája“.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Dvo%C5%99%C3%A1k
https://www.dotyk.cz/magazin/josef-dvorak-chalupa/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/217562210800027/
https://www.extra.cz/josef-dvorak-puka-vzteky-ukradli-mu-boba-a-bobka-nepozvali-ho-ani-na-premieru-5ab1f
https://cnn.iprima.cz/role-vodniku-provazi-josefa-dvoraka-cely-zivot-jaka-je-ale-jeho-vysnena-role-437202
https://atlas.centrum.cz/clanek/kam-zmizel-vodnik-cochtan-josef-dvorak-se-stahl-do-ustrani-jeho-zivot-ted-ridi-general-jaja-142392?lp=1
https://www.krajskelisty.cz/praha/10609-nejuzasnejsi-cesky-vodnik-josef-dvorak-se-ozenil-ctyrikrat-manzelky-vsak-mel-pouze-tri-jak-to-bylo-se-smrti-jeho-mlade-milenky-a-udajnym-donasenim-stb-tajnosti-slavnych.htm
