Článek
Příběh Vladimíra Ráže mohl mít zcela jiný scénář a odehrávat se v tichu nemocničních operačních sálů mezi skalpely a anatomickými atlasy. Narodil se 1. července 1923 v Nejdku u Karlových Varů do rodiny armádního úředníka a učitelky. Od mládí ho přitahoval sport, literatura a zároveň medicína.
Jeho velkým životním snem bylo obléknout bílý lékařský plášť. Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu však české vysoké školy kvůli nacistické okupaci stále nefungovaly. Na medicínu tedy tehdy nastoupit nemohl.
Osud ho místo toho přivedl k herectví téměř náhodou. Potkal spolužáka, který právě mířil na přijímací zkoušky na dramatické oddělení pražské konzervatoře. Ráž ho doprovodil a zkusil přijímací zkoušky také, přestože se na ně nepřipravoval.
Přijali ho.
Herectví ho postupně zcela pohltilo. Disponoval aristokratickým zjevem, uhrančivým pohledem, dokonalou dikcí, urostlou postavou a kultivovaným, sametově hlubokým hlasem. Konzervatoř dokončil v roce 1947.
Svého původního snu se přesto úplně nevzdal. Po válce skutečně zkusil také studium medicíny, ale vydržel jen jeden semestr. Nedokázal skloubit náročné lékařské studium s rozjíždějící se hereckou kariérou a definitivně si vybral divadlo.
Po absolutoriu nastoupil do Realistického divadla v Praze, kde působila také talentovaná herečka Alexandra Myšková. Vzali se a narodili se jim synové Martin a později David.
Ráž se velmi rychle prosazoval na předních pražských scénách. Po Realistickém divadle prošel Divadlem státního filmu a následně Karlínem. V roce 1954 získal prestižní angažmá v Národním divadle, kde pak působil přibližně čtyři desetiletí.
Skandál, který otřásl komunistickou stranou
V létě roku 1951 začal režisér Bořivoj Zeman natáčet pohádku Pyšná princezna. Snímek nebyl barevný, jak se někdy mylně uvádí, ale černobílý. Přesto se z něj později stal nejnavštěvovanější československý film všech dob.
Roli ušlechtilého, spravedlivého, pracovitého a moudrého krále Miroslava svěřil tehdy osmadvacetiletému Vladimíru Rážovi.
Roli rozmazlené princezny Krasomily získala půvabná Alena Vránová, které bylo během natáčení osmnáct let.
Natáčení začalo 20. června 1951 a pokračovalo až do ledna následujícího roku. Filmový štáb pracoval na řadě míst včetně Hluboké, Telče, Českých Budějovic a Jetřichovic.
Mezi oběma protagonisty přeskočila během natáčení obrovská, spalující jiskra. Pohádková láska ze scénáře se přenesla do skutečného života mimo dosah kamer.
Byl v tom však zásadní a společensky mimořádně výbušný problém: oba herci byli v té době sezdaní.
Ráž měl doma manželku Alexandru Myškovou, která podle pozdějších rodinných vzpomínek v době natáčení čekala jejich druhého syna Davida. Alena Vránová byla čerstvě provdaná za tehdy prominentního mladého komunistického básníka, dramatika a svazáckého funkcionáře Pavla Kohouta.
Když se jejich milostný poměr provalil, vypukl společenský a politický skandál.
Pavel Kohout se s rozpadem svého manželství nedokázal smířit. Psal Vránové i Rážovi dlouhé dopisy a podle svědectví režiséra Bořivoje Zemana Rážovi také vyhrožoval. Celý konflikt navíc v prostředí počátku padesátých let dávno nebyl pouze soukromou manželskou záležitostí.
Kohoutovo manželství s Vránovou bylo veřejně prezentováno jako vzorový svazek mladých komunistů. Rozpad takového vztahu se proto řešil i na stranické a svazácké úrovni. Vránová musela vysvětlovat své chování před komisí a Kohout navíc zkušenost s nevěrou přetavil do své budovatelské hry Dobrá píseň.
Ráž se však nové lásky odmítl vzdát.
Následoval tvrdý stranický trest: Vladimír Ráž byl vyloučen z Komunistické strany Československa, do které vstoupil v roce 1948.
Alena Vránová se zase musela vyrovnávat s veřejným odsouzením a skandál jí poškodil profesní pověst, přestože její herecká kariéra samozřejmě pokračovala.
Pyšná princezna vstoupila do kin 26. září 1952 a stala se bezprecedentním diváckým fenoménem. V československých kinech ji postupně vidělo více než osm milionů diváků a dodnes drží rekord nejnavštěvovanějšího československého filmu historie.
Za romantickým příběhem krále Miroslava a princezny Krasomily se však skrývala rodinná tragédie, o které se veřejnost dlouhá léta prakticky nic nedozvěděla.
V době, kdy vznikala Pyšná princezna, byla Rážova první žena Alexandra Myšková těhotná s jejich druhým dítětem.
Narodil se syn David.
Chlapec ale žil jen několik měsíců. Alexandra Myšková později sama popsala, že se poměrně brzy po porodu vrátila do divadla. Jednoho večera odešla hrát a o děti se mezitím starala paní na hlídání.
Když se vrátila domů, David už nedýchal.
Lékaři jí později sdělili, že zřejmě šlo o náhlé úmrtí kojence. Pro oba rodiče to byla zdrcující rána.
Podle jejich staršího syna Martina se tragédie hluboce podepsala především na jeho matce. Ve stejné době navíc Alexandra věděla, že její muž miluje Alenu Vránovou.
Ráž a Vránová se nakonec rozvedli se svými původními partnery a vzali se.
Společného syna nikdy neměli.
O několik let později se jim narodila dcera Markéta.
Ráž byl neobyčejně pohledný muž a ženy mu skutečně padaly k nohám. V divadle, televizních ateliérech i při filmování byl neustále obklopen obdivovatelkami.
Podle jejich dcery Markéty měl během manželství různé milenky i delší vztahy. Alena Vránová jeho nevěry nesla těžce a později si našla partnera také ona. Doma přibývalo hádek, odcizení a dlouhých období mlčení.
Manželství vydrželo přibližně dvě desetiletí. Rozvedli se v době, kdy bylo Markétě osmnáct let.
Splněný sen o bílém plášti
Ačkoli Ráž medicínu nikdy nevystudoval, lékařské prostředí ho provázelo také během herecké kariéry. Splnil si tak svůj dávný sen alespoň před filmovou kamerou.
V životopisném snímku Tajemství krve z roku 1953 ztvárnil lékaře a psychiatra Jana Janského, který nezávisle rozdělil lidskou krev do čtyř skupin. Do role mohl vložit svůj dávný zájem o medicínu a získal díky ní jednu z významných hlavních rolí své rané filmové kariéry.
Později se objevil například jako Herkules Nerudný v kultovním televizním seriálu Byl jednou jeden dům. Nebyl zde ovšem profesorem medicíny, jak se někdy chybně uvádí.
Jeho mimořádný hlasový fond a vytříbená mluva z něj vytvořily legendu českého dabingu.
Když v šedesátých letech dorazily do československých kin západoněmecké mayovky, propůjčil svůj hluboký, mužný hlas Old Shatterhandovi v podání amerického herce Lexe Barkera. Čeští diváci si slavného westernového hrdinu bez jeho podmanivého hlasu dodnes jen těžko představují.
Velmi výrazně se spojil také s tváří francouzského herce Jeana Maraise. V populární trilogii o Fantomasovi však Ráž nedaboval maskovaného Fantomase. Marais totiž ve filmech hrál dvojroli a český dabing jeho dvě postavy rozdělil mezi dva herce. Vladimír Ráž namluvil novináře Fandora, zatímco samotnému Fantomasovi propůjčil slavný hlas Miroslav Moravec.
V soukromém životě však Vladimíra Ráže čekaly další těžké rodinné zkoušky.
Jeho syn z prvního manželství Martin emigroval do Norska společně se svou matkou Alexandrou Myškovou kolem roku 1970, kdy mu bylo přibližně osmnáct let.
Otec a syn se poté dlouhých šestnáct let osobně neviděli. Martin však později na otce nevzpomínal s nenávistí. Naopak připomínal společné chvíle na chalupě a přiznával, že jejich vztah se v jeho dospívání začal postupně zlepšovat.
Ještě těžší osud potkal Rážovu dceru Markétu z manželství s Alenou Vránovou. Byla mimořádně vzdělaná, vystudovala filologii, mluvila několika jazyky a získala doktorát. Po roce 1989 se pohybovala v cestovním ruchu a nějakou dobu se jí profesně dařilo.
Postupně však propadla závislosti na alkoholu a lécích. Vladimír Ráž na dceři velmi lpěl a podle jeho životopiskyně Blanky Kovaříkové ho její problémy trápily už před jeho smrtí v roce 2000. Markéta svého otce přežila o třináct let a právě v tomto období se její stav výrazně zhoršil. Posledních zhruba deset let života se potýkala s velmi těžkou závislostí a alkoholovou demencí.
Postupně ztratila velkou část svého někdejšího zázemí a odmítala dlouhodobou léčbu. Zemřela 26. prosince 2013 ve věku pětapadesáti let.
Teprve ve svém třetím manželství našel stárnoucí herec klidnější rodinné zázemí. Oženil se s o osmadvacet let mladší Olgou Hnátkovou, která pracovala jako vychovatelka a během studií se objevovala také jako komparsistka v Národním divadle.
V roce 1980 se jim narodila dcera Veronika. Přišla na svět bez levé ruky, ale rodiče ji od dětství vedli k tomu, aby svůj handicap nevnímala jako překážku. Lyžovala, hrála tenis, jezdila na kole a její otec byl podle jejích vlastních vzpomínek jejím velkým podporovatelem.
Na přelomu tisíciletí už bylo Vladimíru Rážovi sedmasedmdesát let. Na divadelních prknech se naposledy objevil v říjnu 1998 při derniéře Čechovova Višňového sadu, před kamerou však pracoval téměř do posledních dnů života.
Jeho posledním televizním projektem byla Zdivočelá země režiséra Hynka Bočana, kde ztvárnil doktora Chvojíka.
Ještě tři dny před svou smrtí dotočil své záběry.
Vladimír Ráž byl doma. Dcera Veronika se mu opakovaně pokoušela dovolat, ale telefon nikdo nezvedal. Nakonec přiměla matku Olgu, aby se z práce vrátila domů a podívala se, co se děje.
Když Veronika znovu vytočila otcovo číslo, telefon tentokrát zvedla matka. Oznámila jí, že tatínek zemřel.
Vladimír Ráž zemřel doma ve spánku 4. července 2000, pouhé tři dny po svých sedmasedmdesátých narozeninách.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/kultura/aktuality/pysna-princezna-proc-se-nam-libi.A_2003MM51A06A
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/vladimir-raz-alena-vranova-pysna-princezna-herec-film.A200630_145632_lidicky_kzem
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/pysny-princezna-alena-vranova-slavi-osmdesatiny.A120730_184016_filmvideo_jaz
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/172163/exkluzivni-rozhovor-s-dcerou-pysne-princezny-tatu-jsem-milovala.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/veronika-razova-vladimir-raz-hendikep-ruka-postizeni-proteza.A240219_124346_lidicky_nh
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/799082/dcera-vladimira-raze-77-ktera-zije-bez-ruky-tata-mi-pred-smrti-napsal-dopis.html
https://www.super.cz/clanek/celebrity-smutek-krale-miroslava-77-z-pysne-princezny-dival-se-do-rakve-vlastnimu-diteti-662052
