Článek
Světová výstava Expo 58 v Bruselu. Československý pavilon sklízí jedno uznání za druhým a jedním z vrcholů je fantastický film Vynález zkázy podle Julese Verna. Režisér Karel Zeman v něm originálně kombinuje herce a animaci a výsledkem je snímek, který uchvátí diváky doma i v zahraničí.
V hlavní roli odvážného inženýra Simona Harta se představuje pětatřicetiletý Lubor Tokoš. Pro moravského herce, rodáka ze Šternberka vyrůstajícího v Hodoníně, který začínal po válce v oblastních divadlech, to byla životní příležitost. Zeman si Tokoše vybral mimo jiné pro jeho civilní projev – dokázal i ve fantaskních scénách působit přirozeně.
Film získal v Bruselu hlavní cenu a byl prodán do desítek zemí. Tokoš se díky tomu dostal do povědomí i za hranicemi Československa. Podle filmových historiků dodnes Vynález zkázy patří ke komerčně nejúspěšnějším českým filmům všech dob.
Po obrovském úspěchu Zemanovy verneovky to vypadalo, že Lubora Tokoše čeká zářivá filmová kariéra. Koncem 50. let a v první polovině 60. let se objevoval i v dalších filmech a na jevišti. Nebyl typickým milovníkem nebo hvězdou bulváru – spíš charakterním hercem, který se pečlivě připravuje na role.
Kromě filmu ho to táhlo také k rozhlasu, kde dostával příležitosti v dramatizacích a četbách na pokračování. Před kamerou ale zářil: zaznamenal další výraznější úlohu například v budovatelském dramatu Veliká příležitost z prostředí stavby Trati mládeže a menší role ve filmech různých žánrů.
V 60. letech se živil převážně herectvím a budoval si pověst spolehlivého a všestranného herce. Nemohl tušit, že o několik let později bude jeho filmová a divadelní dráha politicky poznamenána.
Kladivo na čarodějnice
Na přelomu let 1969 a 1970 vstupuje do distribuce historický snímek Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry. Jde o mrazivé drama o vykonstruovaných čarodějnických procesech na severní Moravě v 17. století. Lubor Tokoš v něm hraje postavu Kašpara Sattlera – člena obviněné rodiny, na kterou se postupně valí mašinérie lstivých obvinění, mučení a konfiskací majetku.
Film vznikal v atmosféře uvolnění konce 60. let a mezi řádky odvážně odkazoval i na politické procesy padesátých let. Normalizační mocipáni však podobné paralely neviděli rádi. Kladivo na čarodějnice sice stihlo premiéru, ale brzy bylo staženo z běžné distribuce a zařadilo se mezi trezorové filmy.
Pro Lubora Tokoše měla účast ve filmu hořkou dohru. Ne však kvůli samotné roli – zásadní se staly události, které následovaly krátce poté v jeho veřejném a profesním životě.
Normalizační stopka
Po sovětské invazi v srpnu 1968 panovala v Československu stále tísnivější atmosféra. Mnoho umělců tehdy dávalo otevřeně najevo nesouhlas s nástupem normalizace. Lubor Tokoš nebyl výjimkou. V soukromí se netajil kritickými názory na politické poměry a údajně pronesl několik ostrých poznámek na adresu nových mocenských pořádků.
Na jaře 1970 však přišel tvrdý dopad: jeden z jeho známých ho měl udat Státní bezpečnosti pro „protistátní řeči“. Podle tradované verze šlo mimo jiné o výroky o srpnové okupaci, které měly zaznít při natáčení nebo po natáčení Kladiva na čarodějnice. Následovalo vyšetřování a soudní jednání v Bruntále.
Tehdy sedmačtyřicetiletý Tokoš stanul před soudem obviněný z pobuřování. Skončilo to podmíněným trestem – vyvázl sice bez vězení, ale důsledky pro jeho kariéru byly drtivé.
Neexistoval žádný oficiální papír, který by herci zakazoval hrát. V praxi však Lubor Tokoš dostal neoficiální stopku na větší herecké příležitosti. Podle některých svědectví nesměl několik let na jeviště a jeho profesní možnosti se citelně zúžily. Z filmového plátna ani z televizních rolí nezmizel úplně, ale už nemohl navazovat na kariéru tak svobodně jako před rokem 1968.
Podle tradované verze existoval dokonce dopis tehdejšího vlivného stranického činitele Miroslava Mamuly adresovaný kulturním institucím, v němž stálo, že „pracující lid Ostravska si nepřeje“, aby Tokoš nadále vystupoval na veřejnosti. Ať už tento konkrétní dopis skutečně koloval, nebo jde jen o smyšlené svědectví, fakticky se dveře mnoha divadelních, filmových a televizních projektů pro Lubora Tokoše přivřely. Z hereckého světa nezmizel úplně, ale mohl se realizovat jen v omezených podmínkách.
Rádio miloval víc než film
V období, kdy měl výrazně omezený přístup k jevišti i k viditelným rolím, našel Lubor Tokoš útočiště v rozhlase a dalších méně nápadných aktivitách. Práce v Československém rozhlase pro něj nebyla nová – už dříve propůjčoval hlas rozhlasovým hrám a četbám. Teď se mikrofon stal jeho hlavním prostředkem k publiku.
Během sedmdesátých a osmdesátých let natočil v rozhlase přes tisíc různých pořadů, od dramatizací přes pohádky až po četby na pokračování. Také sám aktivně pomáhal nevidomým: namlouval pro ně audioknihy a zúčastnil se charitativních akcí, kde využil svůj kultivovaný hlasový projev.
Po celou tu dobu žil mimo reflektory a titulky novin. K výslechům a problémům s úřady se veřejně nevyjadřoval, konflikty s režimem nepropíral. Místo toho se soustředil na práci, která mu zůstala umožněna. Později přiznal, že rozhlasová práce pro něj byla srdeční záležitostí.
„Moje nejmilejší profese bylo rádio,“ řekl v jednom rozhovoru v roce 1992, kdy už opět směl mluvit otevřeněji o svém životě. Hlas a interpretace textu se pro něj staly způsobem, jak dál dělat umění, i když tvář musela zůstat upozaděna.
Mimo rozhlas se věnoval také výtvarné práci – maloval obrazy, většinou pro radost a potřebu sebevyjádření. Své výtvory rozdával přátelům nebo je věnoval do dobročinných aukcí. Velkou část energie tak věnoval jiným uměleckým a společensky prospěšným činnostem, přestože oficiálně byl stále herec s problematickou politickou minulostí. Teprve v osmdesátých letech se začal častěji vracet i před kameru, byť většinou v menších rolích.
Král z Jasněnky
Uvolňování poměrů v 80. letech přineslo Luboru Tokošovi viditelnější návrat k filmu. Objevoval se v nových televizních i filmových rolích a v roce 1986 ho režisér Karel Kachyňa obsadil do postavy Nejezchleba ve svém dramatu Smrt krásných srnců. Rok nato dostal Tokoš symbolickou úlohu, která mu zajistila obnovenou pozornost u nejširšího publika. V pohádkovém filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) od režiséra Zdeňka Trošky ztvárnil laskavého krále, otce princezny Jasněnky.
Po roce 1989 se otevřely možnosti pro návrat zkušených herců na divadelní prkna i před kameru. Lubor Tokoš už však v té době přesáhl šedesátku a velké ambice neměl. Krátce po revoluci se ještě objevil v několika inscenacích a pokračoval v práci pro rozhlas, ale nové prominentní role už nevyhledával.
S mladšími kolegy z filmové branže se příliš nestýkal – dlouhá izolace ho naučila žít po svém, skromně a nezávisle. Tiše se stáhl do ústraní, tentokrát už dobrovolně.
Poslední roky života prožil Lubor Tokoš ve Zlíně, nedaleko míst, kde kdysi začínal svoji uměleckou dráhu. Do kraje, který považoval za svůj domov, se vrátil natrvalo v 90. letech. Žil velmi skromně. Ačkoli si herectvím a uměleckou činností vydělal během života slušné peníze, velkou část z nich rozdal.
Finančně pomohl například regionům, k nimž měl blízko – přispěl na speciální školu pro nevidomé v obci Lazy u Orlové a významně podpořil také Divadlo pod Palmovkou v Praze, když ho v roce 2002 poničily povodně. Když ho někdo navštívil v jeho zlínském bytě, často u něj našel jen to nejnutnější. Tokošovi kolegové později vzpomínali, že mu ke spokojenosti „stačil bochník chleba a pivo“ – vše ostatní raději věnoval druhým nebo na dobročinné účely.
Dne 29. září 2003 byl Lubor Tokoš nalezen ve svém zlínském bytě bez známek života svou uklízečkou. Podle některých zpráv zemřel už 26. září. Bylo mu 80 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lubor_Toko%C5%A1
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396322/vynalez-
https://muzeumkarlazemana.cz/vynalez-zkazy/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396831/kladivo-na-carodejnice
https://zlin.rozhlas.cz/moji-nejmilejsi-profesi-bylo-radio-tvrdil-herec-lubor-tokos-8925651
https://www.super.cz/clanek/celebrity-kral-z-pohadky-o-jasnence-zemrel-sam-doma-ho-nasla-uklizecka-majetek-slavneho-herce-propadl-statu-1265934
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/18804/lubor-tokos-zavet-se-nenasla.html
https://www.divadlo.cz/clanky/zemrel-lubor-tokos
https://uzsvm.gov.cz/majetek-po-zemrelem-zlinskem-herci-luboru-tokosovi-pripadl-statu
