Článek
Krev stéká do křivolakých spár noční dlažby. Mladý muž s rozbitou tváří leží nehybně na chodníku, lampy matně osvětlují rudou kaluž. Z dálky se blíží siréna. Někdo k němu kleká a zoufale hledá pulz. On však nic z toho nevnímá – ponořen v bezvědomí uniká bolesti. Jeho srdce se zastaví jednou. Podruhé. Pak znovu naskočí.
Teprve v nemocnici vyjde najevo, kdo je krví zbrocený neznámý. Jde o britského herce Martina Shawa, pětadvacetiletého talentovaného bouřliváka, kterého té noci roku 1971 přepadla skupina výtržníků.
Pár hodin předtím byl Martin ve víru zábavy – popíjel s přítelem, smál se, možná trochu příliš riskoval. K ránu se oba potáceli ulicemi londýnské Soho, když je obklopila banda mladistvých. Chtěli peněženku.
Martin místo rozumu předvedl opileckou pýchu: začal se vytahovat, kdo že vlastně je, a odmítl vydat jedinou libru. Kamarád zbaběle utekl a Shawa tam nechal samotného. Drobné kriminálníky tím rozdráždil k nepříčetnosti.
Následovala surová scéna, která se Martinovi navždy vymazala z paměti. Útočníci ho srazili k zemi a zběsile tloukli pěstmi i řetězem, jeden z nich popadl dlažební kostku a rozpřáhl se. Rána do hlavy uvrhla herce do temnot. Ležel v bezvládí, zatímco vzteklí mladíci prchli nocí.
Fraktura lebky, zhroucená lícní kost, polámaná čelist, vyražené zuby – bilance nočního napadení byla děsivá. Jeho obličej zůstal na kusy, znetvořený k nepoznání. Záchranáři ho dvakrát oživovali – jednou přímo na ulici, podruhé v sanitce. Okamžitě po příjezdu do nemocnice převzali případ plastičtí chirurgové.
Jizva, která změnila vše
Shaw se probral do ostrého nemocničního světla obklopen rodinou a lékaři. Nepamatoval si nic z osudné noci – ani tváře útočníků, ani vlastní hrdinské gesto, ani záblesk kostky letící vstříc jeho lebce. Věděl jen, že přežil něco, co ho mohlo připravit o život, a že už nikdy nechce zažít nic podobného. Pohled do zrcadla ho vyděsil: tvář měl sešitou, nateklou, zafačovanou.
V nemocnici strávil týdny. Bolest a stud ho naučily pokoře. Podstoupil rekonstrukční operace obličeje a lékaři mu vpravili do tváře umělou lícní kost – cizí materiál pod kůží, který se stal trvalou součástí jeho výrazu. Kdysi pohledný mladík s bujnou kudrnatou kšticí teď nesl na líci hlubokou prohlubeň a jizvy.
Jakmile se vrátil domů, beze slova sklidil všechny lahve alkoholu v domácnosti. Ze dne na den přestal pít. Přerušil divoké večírky, zpřetrhal vazby na známé kumpány. Radikálně změnil svůj životní styl: stal se abstinentem, záhy odložil i cigarety a přešel na vegetariánství. Bylo to, jako by dostal varování shůry a on se rozhodl jej poslechnout.
Do té doby měl pověst bohémského rebela milujícího rvačky, chlast a děvčata – jak sám později sebeironicky přiznal. V jediném okamžiku však prozřel. Měl za sebou teprve pár drobných rolí, první větší příležitosti teprve přicházely. O to víc ho změna zaskočila.
Proč právě já? Tahle otázka mu nedala spát dlouhé měsíce na nemocničním lůžku i později doma. Stále dokola se k ní vracel – proč přežil, když dvakrát málem zemřel? Hledal útěchu a odpovědi v knihách. Začal se zajímat o náboženství, filozofii, smysl osudu. Dlouhé hodiny trávil rozjímáním a meditací. Nakonec objevil učení Sant Mat, prastarou duchovní stezku z Punjabu, a našel si duchovního mistra.
V roce 1971 se stal žákem indického gurua Charana Singha. Přijal přísná pravidla: meditace, jóga, vegetariánská strava a žádný alkohol či jiné omamné látky. Turbulentní napravení Martina Shawa bylo dokonáno – z člověka hýřícího nezkrotnou energií se stal střízlivý, rozvážný muž hledající vyšší smysl.
Ve stínu Doylea
Když se Martin o několik let později poprvé objevil na televizních obrazovkách, nikdo z diváků netušil, jakou skrytou bolest si v sobě nese. Vlasy měl stále stejně kudrnaté, úsměv okouzlující – jizvu na pravé tváři zlehka maskoval make-up. Začal přijímat jednu hereckou nabídku za druhou, jako by potřeboval zaplnit prázdné místo po nespoutaném životě, kterého se vzdal.
Roku 1977 pak přišla role, která navždy změnila jeho kariéru: agent CI5 Raymond Doyle v akčním seriálu Profesionálové. Právě cynický, tvrdý Doyle z něj udělal hvězdu mezinárodního formátu. Jenže pro Martina Shawa to byla dvojsečná zbraň. Sláva ho katapultovala mezi hereckou elitu, zároveň jej však uvěznila ve škatulce drsňáka s pistolí. A co hůř – násilnický svět Profesionálů byl v příkrém rozporu s jeho nitrem.
Shaw tehdy z celého srdce nenáviděl roli, v níž musel na obrazovce bít a střílet padouchy, a otevřeně to říkal. Jako stoupenec mírumilovného učení Sant Mat těžce nesl, že se ze seriálového hrdiny stal „panák bez lidskosti“, jak Doylea sám nazýval. Už po první sérii chtěl s natáčením seknout. Bláhově věřil, že ho producenti pustí ze smlouvy, ale nepustili. Musel pokračovat proti své vůli.
Zatímco diváci hltali každý díl, v něm samém narůstal vnitřní odpor. Při natáčení dalších epizod si prý připadal jako loutka vláčená akčními scénáři. Marně se uklidňoval tím, že jde jen o dočasnou epizodu v jeho kariéře. Seriál se protáhl na čtyři roky a desítky pokračování. Každý znal Martina Shawa jako neohroženého Doylea – a on se té nálepky děsil.
Za kamerou panovala vypjatá atmosféra. Shaw byl perfekcionista, který nechodil pro kritiku daleko. Kolegové ho tehdy považovali za arogantního fracka a samotné natáčení provázely konflikty. Nejhůř vycházel se svým hereckým parťákem Lewisem Collinsem, představitelem Bodieho. Jejich vzájemná nevraživost byla tak silná, že spolu mimo kamery sotva promluvili.
Napětí mezi nimi nechtěně podpořila i nehoda: Collins si při riskantním parašutistickém skoku zlomil kotník a půl roku se nemohlo natáčet. Shaw mu nemohl odpustit, že kvůli kolegově adrenalinové zálibě uvízl na dlouhé měsíce v profesním vakuu. Pocit frustrace z uvěznění v nechtěné roli sílil každým dnem. Dokonce nabyl dojmu, že mu produkce schválně brání vzít jakoukoli jinou práci – jako by mu chtěli zničit kariéru tím, že ho drží u Profesionálů za každou cenu.
Nakonec se však ukázalo, že obavy byly přehnané. Seriál skončil a Martin Shaw byl volný. Přesto po sobě toto období zanechalo hluboké stopy. Herec si odnesl celoživotní punc „kudrnatého agenta CI5“ – nálepku, které se nikdy zcela nezbavil.
Po skončení Profesionálů v roce 1981 se záměrně stáhl do ústraní. Odmítal další podobné role a raději odešel zpět k divadlu, kde mohl dokázat, že umí víc než jen běhat s pistolí. Na jevišti exceloval, střídal Shakespeara s moderními kusy a sbíral nadšené ohlasy kritiků. Uklidnil se, vyzrál.
Postupně v něm vyprchala i zlost na celý seriál Profesionálové – po letech dokázal ocenit, co mu ta zkušenost dala. S odstupem už nehovořil o nenávisti, ale o vděčnosti. Dokonce se usmířil se svým někdejším rivalem Lewisem Collinsem.
Pro Martina to mnoho znamenalo. Dlouho poté vzpomínal, že tenhle nečekaný mír mezi ním a Collinsem byl vzácným darem. Jako by mohl uzavřít jednu turbulentní kapitolu života. Bylo to naposledy, co se oba viděli – Collins zanedlouho nato odjel natrvalo do USA a po několika letech podlehl rakovině ve věku pouhých 67 let.
Kolaps před naplněným hledištěm
S přibývajícími roky se Martin Shaw zklidnil i jako herec. V osmdesátých letech dvakrát změnil svůj osobní život – rozvedl se s první manželkou Jill (matkou svých tří dětí) a poté znovu uzavřel sňatek s Maggie Mansfield. Ani druhé manželství však nevydrželo; o důvodech rozpadu nikdy veřejně nemluvil. Herectví ho dál naplňovalo, ale už nikoli na úkor vnitřního klidu. Shodil image seriálového drsňáka a vybudoval si renomé všestranného herce s charismatem pravého gentlemana.
V roce 1996 – symbolicky ve stejný rok, kdy za své divadelní výkony získal dvě prestižní ceny – se potřetí oženil. Vzal si televizní producentku Vicky Kimm a věřil, že našel životní harmonii. Po letech bouří nastalo zdánlivě poklidné období. Shodou okolností právě v té době dostal i vytouženou šanci na televizní návrat ve zcela odlišné roli – jako soudce John Deed, zásadový ochránce práva v úspěšném britském seriálu (2001–2007).
Následovala další výrazná postava inspektora Gentlyho (2007–2017), díky níž definitivně setřásl stín dávné postavy Doylea. Shawova kariéra nabrala druhý dech. Nová generace diváků ho vnímala jako seriózního, elegantního herce.
Život v klidu mu ale nevydržel dlouho. Rodinné štěstí se mu opět rozplynulo v prstech. Třetí manželství se tiše rozpadlo na přelomu tisíciletí. Martin to prakticky nekomentoval – soukromí si vždy přísně střežil. Krátce poté ale v jeho životě vzklíčila nová láska.
V roce 2003 se po vystoupení z rozvodového soukolí sblížil s pohlednou Karen Da Silva, která sdílela jeho lásku k divadlu i klidný způsob života. Zdálo se, že po třech neúspěšných manželstvích našel partnerku podle svých představ. Jenže právě tahle idyla probudila temnotu, jakou by Shaw nečekal ani ve zlém snu.
Začalo to nenápadně. Tu a tam zahlédl v ulici před svým venkovským domem osamělou ženu středního věku. Nevěnoval tomu pozornost – možná kolemjdoucí, možná sousedka. Žena se však objevovala dál. Sedávala v zaparkovaném autě hodiny vkuse a pozorovala dům.
Sandra Priceová, tak se jmenovala, byla psychicky nemocná, ale velmi inteligentní dáma. A vybrala si Martina Shawa za objekt své nebezpečné posedlosti. Pět let jej neúnavně pronásledovala – od roku 2003 do roku 2008 ho sledovala doslova na každém kroku. Přestěhovala se kvůli němu do stejného městečka Hingham na severu Anglie, aby mu byla nablízku.
Zasypala ho desítkami dopisů a e-mailů, v nichž mu vyznávala lásku a nabízela „pomoc“ s čímkoli, co bude potřebovat. Na dveře jeho domu lepila vzkazy s roztouženými vzkazy. „Byla divná,“ popsal ji později suše Martin Shaw.
Zpočátku se ho Priceová ani nepokusila fyzicky kontaktovat – stačilo jí narušovat jeho klid a soukromí svou permanentní přítomností. Chodila za ním, sedávala i osm hodin denně před jeho domem a čekala, až si jí všimne. Předtím stejným způsobem obtěžovala jinou britskou celebritu, moderátora Russella Hartyho. Když však Harty v roce 1988 zemřel, po patnácti letech si našla novou kořist.
Policie opakovaně řešila stížnosti na Sandřino chování, ale žena chytře balancovala na hraně zákona. Nikdy nevyhrožovala přímo. Nepoškodila cizí majetek. Zpočátku „jen“ psala zamilované dopisy a seděla na veřejné ulici, což formálně není zločin. Martin Shaw si tak mohl stěžovat, ale neměl se jak bránit.
Povolil až ve chvíli, kdy se Priceová začala vměšovat do jeho citového života. Jakmile zjistila, že herec žije s Karen, propukla v ní žárlivá zuřivost. Nenávist obrátila proti Martinově partnerce – v jejích chorých očích mohla za to, že idol její obsesivní lásky „zradil“. A tak se z pronásledovatelky stala násilnice.
Nejprve poškodila Martinovo auto, rozbila okénko a několikrát mu propíchala pneumatiky. Pak vymyslela zákeřnější útok: nalila olej na chodník před Shawovým domem, aby na něm herec s motorkou nebo autem dostal smyk a zabil se. Martin skutečně málem havaroval – jen šťastnou náhodou unikl vážnému zranění. Policie Sandru pokaždé zadržela, ale soud ji pokaždé pustil na svobodu. A ona se pokaždé vrátila.
Vyvrcholení přišlo v létě 2008. Priceová si opatřila kanystr benzínu a v noci se vplížila k domu Karen Da Silva. Hořlavinu nalila do schránky u dveří a zapálila ji. Ve vteřině vyšlehly plameny a vchodové dveře začaly hořet. Dům jen zázrakem nelehl popelem – požár zpozorovali sousedé, kteří stačili oheň uhasit dřív, než se rozšířil. Karen, vyděšená k smrti, vyběhla do noci, kde policisté právě nasazovali pouta její útočnici. Byl konec pětileté hrůzy.
Soud v King’s Lynn Magistrates’ Court poslal Sandru Priceovou před spravedlnost. Šestašedesátiletá stalkerka se přiznala k žhářskému útoku, ale popírala, že herce celá léta obtěžovala – prý mu chtěla jen pomáhat jako „přítel v nouzi“. Její slova soud neobměkčila. Byla shledána vinnou z nebezpečného obtěžování a žhářství. V lednu 2009 stanul Martin Shaw u soudu a vyslechl si verdikt: Sandra dostane přísný dohled místo vězení.
Soudce jí uložil dvanáctiměsíční komunitní trest, šest měsíců nočního zákazu vycházení s elektronickým náramkem a 240 hodin veřejně prospěšných prací. Navíc jí doživotně zakázal jakýkoli kontakt s Martinem a Karen. O vlásek tak unikla vězení – vzhledem k věku a psychickému stavu jí soudce vězení odpustil. Priceová skončila na čas v psychiatrické léčebně a posléze byla propuštěna. Od té doby naštěstí svého posedlého chování zanechala.
Martin Shaw si mohl vydechnout. Po pěti letech strachu a stresu, kdy se bál o svůj život i život své partnerky, získal zpět ztracený klid. Z nelítostného dramatu stalkingu však vyšel s dalšími neviditelnými jizvami na duši. Později přiznal, že jej vědomí vlastní zranitelnosti a slabosti provází celý život – ať už šlo o brutální přepadení v mládí, nebo o útok vyšinuté cizinky v pozdějším věku. V obou případech ho zachránila náhoda a pomoc druhých. Ta pokora v něm zůstala.
„Nikdy se z toho kudrnatého agenta Doylea úplně nevymotám,“ poznamenal Martin Shaw s pobavenou rezignací, když bilancoval svou kariéru po čtyřiceti letech. Ví, že v očích milionů diváků zůstane navždy oním pohledným profesionálem se zbraní v ruce.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Martin_Shaw
https://www.canceractive.com/article/martin-shaw-patron-of-canceractive
https://www.dotyk.cz/magazin/bodie-a-doyle-profesionalove-dnes/
https://www.lifee.cz/pribehy/martin-shaw-alias-doyle-z-profesionalu-kvuli-prepadeni-musel-jit-na-plastiku-pote-se-vzdal-alkoholu-i-koureni_108264.html
https://www.the-independent.com/news/uk/crime/stalker-sentenced-for-harassing-actor-1518431.html
https://www.standard.co.uk/hp/front/martin-shaw-stalker-was-only-trying-to-help-6899218.html
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/dabing-bodie.A131128_184223_filmvideo_ts
https://www.bbc.co.uk/drama/people/martin_shaw_person_page.shtml
