Článek
Ještě mu nebylo ani dvacet, když poprvé stanul na divadelních prknech. Narodil se jako František Lederer 6. listopadu 1899 v pražském Karlíně do česko-německé židovské rodiny obchodníka s kůží. Doma se mluvilo česky i německy, což se později ukázalo jako dar – mladý František se díky dvojjazyčnému prostředí cítil jako doma v Praze i ve Vídni.
Jako chlapec roznášel zásilky v pražském obchodním domě, ale duchem byl jinde. Miloval svět divadla, kouzlo příběhů a iluzí. Chodil tajně na herecké kurzy a jako učeň vystupoval v drobných rolích v Novém německém divadle.
Po první světové válce vystudoval na pražské Státní konzervatoři hudby a brzy získal stálé angažmá. Psal se rok 1918 a Franz Lederer (jak si tehdy říkal) se v divadle ocitl ve víru zájezdů po celé střední Evropě.
V rakouských i německých městech budil senzaci. Byl pohledný, talentovaný, s přirozeným šarmem. Ženy v hledišti na něj nezapomínaly, ať hrál kdekoli. Zanedlouho se jeho jméno skloňovalo ve Vídni, Budapešti i Berlíně – všude tam lákal davy jako idol své generace.
Když pak slavný režisér Max Reinhardt obsadil mladého Lederera do role Romea, mnozí chápali, že jde o zrod hvězdy evropského formátu. Franz zvládl náročnou Shakespearovu postavu po boku hvězdné Elisabeth Bergnerové a Reinhardtovy inovativní inscenace mu otevřely další dveře. Mladičký idealista, který ještě nedávno snil o úspěchu v pražských kavárnách, se náhle ocitl v záři reflektorů velkého světa.
Francis Lederer v polovině 30. let okouzloval jako elegán z Prahy diváky svým uhlazeným zjevem i podmanivým pohledem – byl to miláček biografů, o němž filmový tisk psal jako o „nejhezčím muži Evropy“. Nejedna fanynka omdlévala nad jeho fotografiemi, ale kritici zpočátku váhali, zda má kromě krásné tváře i skutečný talent.
Lederer jim dokázal, že umí víc než jen hezky vypadat: plynule přešel od němých filmů ke zvukovým a jeho herecký rejstřík se prohluboval každou rolí. Koncem 20. let si ho povšimla slavná německá herečka Henny Portenová a pomohla mu k prvním filmovým příležitostem.
Debutoval v roce 1928 němým dramatem Útočiště a o rok později zazářil po boku Louise Brooksové ve skandálním filmu Pandořina skříňka. Tento provokativní příběh osudové ženy Lulu byl v mnoha zemích zakázán, ale dnes patří ke klasice světové kinematografie – dokonce i režisér Quentin Tarantino jej později zařadil mezi deset nejlepších filmů všech dob. Franz Lederer se stával legendou ještě dřív, než vůbec poprvé vstoupil na americkou půdu.
Cesta za oceán
Na počátku 30. let přichází osudová křižovatka. Evropou obchází stín krize a extremismu, ale Lederer má před sebou lákavou nabídku z Anglie. Odjíždí do Londýna, zkouší štěstí v divadle. První hra pohoří, druhá – Autumn Crocus – však slaví triumf a hraje se rok a půl vyprodanému hledišti.
Světová kritika nešetří chválou: „Celá hra stojí a padá s šarmem pana Lederera – a toho má na rozdávání,“ píše jeden recenzent v roce 1931. Franz se poprvé učí text foneticky anglicky, neboť v té době umí sotva pár slov. Jenže mezinárodní jazyk jeviště zvládá bravurně – aplaus v Londýně mu otevře dveře na Broadway.
V roce 1932 už hraje v New Yorku a Amerika ho vítá s otevřenou náručí. Z Franze je rázem Francis – jméno se poangličťuje, stejně jako se brzy změní celý jeho svět. Dvě stě představení odehraje na Broadwayi během jediného roku, stává se senzací sezóny. Nadšené ohlasy a roztomilý cizinec s exotickým přízvukem neuniknou ani Hollywoodu.
V roce 1934 Francis Lederer podepisuje smlouvu s filmovým studiem RKO a stěhuje se do Los Angeles – města snů, které však umí být krutě provinční. Zprvu ho filmová továrna obsazuje do zvláštních rolí: hned v hollywoodském debutu Man of Two Worlds (1934) hraje Eskymáka uvrženého do civilizace.
Je to zvláštní volba pro bývalého evropského Romea, ale Francis přijímá vše s pokorou. Hollywood mu připadá cizí a on sám připadá cizí Hollywoodu. Herečka Ginger Rogersová, jeho partnerka z filmu Romance in Manhattan, později vzpomíná: „Studia nevěděla, co si s ním počít. Jakmile vás jednou zaškatulkují, těžko utečete ze škatulky“.
Lederer byl kupříkladu považován za „kontinentálního milovníka“ – ačkoliv zdaleka nebyl jen to. Navíc byl v nitru plachý: nesnášel dělat si reklamu v médiích, raději studoval scénáře než rozdával úsměvy na večírcích. To vše byly důvody, proč z něj možná nikdy nevyrostla superstar formátu Maurice Chevaliera či Charlese Boyera.
Právě domov – Čechy a Evropa – na něj v těchto časech volá čím dál úzkostněji. Francis pozorně sleduje zprávy: nárůst nacismu v Německu, ohrožení rodné vlasti. Doma v Praze zůstali jeho rodiče a příbuzní. V myšlenkách je rozpolcený: má se vrátit a riskovat, nebo zůstat v bezpečí nové země?
Volí druhou možnost, ale nehodlá být pasivní. Už v roce 1934 spoluzakládá ve Spojených státech World Peace Federation, Světovou mírovou federaci – idealistické hnutí, které vyzývá národy světa k zákazu všech válek. Nosí v sobě hořkou zkušenost: jeho starší bratr padl někde na frontě za první světové války a tyto rodinné ztráty udělaly z Francise celoživotního pacifistu.
Teď cítí, že další konflikt se blíží. Píše manifesty, pořádá setkání – jako by statečný apel mladého herce mohl odvrátit dějiny. Snad naivní počin, ale vycházející z hlubokého přesvědčení.
Když v březnu 1939 nacisté vtrhnou do Prahy, Lederer se právě nachází v Hollywoodu. Definitivně se rozhodne zůstat v USA. Trápí ho však nejistota, co bude s jeho nejbližšími. Jednoho dne dostává zdrcující zprávu: matka Růžena byla deportována do tábora v Osvětimi. Za ostnatými dráty pak navždy vyhasl její život.
Ve filmu se mezitím stane něco paradoxního: evropský elegán začne hrát postavy, které zosobňují to, co tolik nenávidí. Hollywoodští producenti totiž rychle využijí jeho původ a lámanou angličtinu – Lederer dostává role spojené s nacistickou hrozbou. Ve filmu Confessions of a Nazi Spy (1939) ztvární zchudlého německo-amerického přistěhovalce, který z nouze začne donášet nacistům.
Jeho postava je ubohý člověk, který se nechá zlákat zlem, a Francis ji dokáže zahrát s nečekanou lidskostí – jako varování, že i „malý“ kolaborant může mít svůj tragický příběh. V dalším snímku The Man I Married (1940) se z milujícího manžela promění ve fanatického stoupence Hitlera.
Na plátně zuřivě hajluje, zatímco uvnitř se mu to jistě příčí. A ve filmu Voice in the Wind (1944) si zahraje českého pianistu mučeného gestapem, který ztratí paměť.
Hollywoodský démon
Poválečná Amerika se mění a s ní i Ledererova kariéra. Místo romantických hrdinů přicházejí charakterní role a on už není mladík – pomalu míří k padesátce. Několik let se věnuje hlavně divadlu, mimo jiné dojímá publikum jako otec Anne Frankové v dramatizaci slavného deníku.
Hollywood mu ale brzy nabídne nečekaný návrat k filmu. V roce 1958 dostává Lederer nejproslulejší roli své kariéry – stává se hrabětem Drákulou. V hororu The Return of Dracula hraje aristokratického upíra, který prchá z Transylvánie do Ameriky. Před kamerou z něj sálá chladná odtažitost a zároveň podmanivé charisma – přesně to, co si publikum představuje pod pojmem „evropský démon“.
Drákulu pojal po svém: odmítl laciné tesáky a upírský plášť, vystačil si s vlastním pronikavým pohledem a obyčejným svrchníkem volně přehozeným přes ramena. Výsledkem byl strhující výkon, kterým se nesmazatelně zapsal do dějin hororu.
Francis Lederer nikdy nezůstával v oblacích slávy. Pochopil pomíjivost herecké popularity a místo večírků ho vždy víc lákala práce a vzdělávání. Už v roce 1957 spoluzaložil v Los Angeles Americkou národní akademii múzických umění (American National Academy of Performing Arts) a sám v ní začal vyučovat herectví. Kupodivu nezištně – první lekce dával zdarma, pro radost z řemesla.
Byl přirozený pedagog: trpělivý, laskavý, ale náročný. Jeho mottem se stalo prosté rčení: „Učit se můžeš jen tím, že to děláš“ – learn by doing. Na jeho týdenní herecké workshopy ve Studio City se postupně sjížděli mladí talenti z celého okolí. Na stěnách školy přibývaly fotografie úspěšných absolventů; jednou z nich byla i mladičká Helen Huntová, budoucí držitelka Oscara. Či krasavec George Clooney.
Zatímco ve Spojených státech se Francis stal váženou osobností, jeho věhlas ve staré vlasti pomalu pohasl. Ve Spojených státech se však těšil z dlouhého podzimu života. Francis a jeho třetí manželka spolu strávili téměř 60 let šťastného soužití. Vzali se v roce 1941 a Marion se stala jeho oporou v dobrém i zlém. Dne 25. května 2000 se i jeho příběh uzavřel – Francis Lederer tiše vydechl naposledy ve věku sto let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Lederer
https://www.zivotcestovatele.cz/francis-lederer-cech-hollywood
https://www.reflex.cz/clanek/causy/128891/francis-lederer-rodak-z-prazskeho-karlina-se-na-filmovem-platne-zabydlel-jako-lamac-zenskych-srdci.html
https://www.csfd.cz/tvurce/5956-francis-lederer/biografie/
https://walkoffame.com/francis-lederer/
https://www.nytimes.com/2000/05/27/arts/francis-lederer-dies-at-100-actor-known-for-suave-roles.html
https://www.dailynews.com/2024/05/15/west-hills-estate-of-hollywood-silent-movie-star-francis-lederer-is-for-sale/
https://www.theguardian.com/news/2000/may/29/guardianobituaries2
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1999-nov-04-me-30008-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2000-may-27-me-34590-story.html
