Článek
Josef Šebánek se narodil 22. července 1915 v osadě Podskalí u jihočeského Písku, dětství ale prožil v pražském Karlíně. Pocházel z prostých poměrů – otec pracoval u Elektrických podniků a malý Pepi se odmala učil ohánět se rukama. Po obecné škole nastoupil do učení u firmy Vobořil a vyučil se automechanikem.
Životní cesta tohoto muže připomíná spíše barvitý román než prostý výčet zaměstnání. Než se usadil, prošel neuvěřitelnou paletou profesí, které vyžadovaly nejen šikovné ruce, ale i odvahu a sílu. Od volantu taxíku, těžkých náklaďáků a autobusů se propracoval až k jemné mechanice letadel, přičemž své technické nadání uplatnil i jako automechanik v legendární ČKD. Nezalekl se však ani přírody. Jako vorař krotil vltavské proudy při plavení dřeva a v tichu hlubokých lesů pracoval jako lesní dělník.
Tato neustálá proměna pokračovala i v průmyslových halách Konstruktivy, kde se otáčel u soustruhu nebo shlížel na svět z kabiny jeřábu. Krátce po válce se dokonce pokusil vzít osud do vlastních rukou a rozjel soukromé podnikání v autodopravě, o které ho však připravila vlna znárodňování.
Jedinou skutečnou konstantou v tomto bouřlivém profesním moři mu byla jeho celoživotní láska Marie. Znali se už od dětství díky prázdninám v malebném Podskalí u Orlíka a tento pevný svazek, ukovaný společnými vzpomínkami, mu byl oporou ve všech životních zvratech.
Vzali se za protektorátu. Ve stejný den se vdávala i Mariina sestra. Pepi byl na svatbě jako na trní – obával se, že nejlepší kamarád Ferda nedonese slíbený svatební dar, tehdy vzácné kartony cigaret. Nakonec vše dobře dopadlo.
Marie vedle ženicha jen zářila a s pýchou ukazovala jeho hustě zarostlou hruď na plovárně – ostatní dámy totiž mohly oči nechat. Šebánek svému bodrému zevnějšku uměl dodat ještě špetku recese: když měl upito pár sklenek, předváděl oblíbený kousek, při němž si pro pobavení společnosti zapaloval chlupy na hrudi.
Od mládí byl bohém se smyslem pro humor a velký vypravěč. Miloval dobré jídlo a pití a života si užíval plnými doušky. Jeho tři největší radosti – pivo, cigarety a fotbal – si nenechal nikým vzít, mluvit mu do nich nesměla ani manželka.
V této požitkářské vášnivosti se zrcadlil obyčejný český človíček, kterého později ztvárnil na plátně – diváci v něm viděli sami sebe a i proto si ho zamilovali. Sám Šebánek však o žádnou slávu nikdy nestál. Netušil však, že osud pro něj chystá nečekaný zlom.
Náhoda, která zrodila herce
Do světa filmu se Josef Šebánek dostal čirou náhodou. Měl sice bohatý životní rozhled, ale žádné herecké ambice ani průpravu – o to větší překvapení bylo, když se kolem roku 1965 začala psát jeho nová kapitola. Kameraman Miroslav Ondříček (jehož žena byla neteří Šebánkovy manželky Marie) pozval jednoho dne slavného režiséra Miloše Formana na návštěvu k „tetě a strejdovi“ – tedy k manželům Šebánkovým do Karlína.
Forman tehdy sháněl autentický byt i představitele pro připravovaný film Lásky jedné plavovlásky. Uvnitř skromného karlínského bytu je přivítal upovídaný pán středního věku s jiskrou v oku. Pepi celou dobu nezadržitelně vyprávěl, sršel humorem a odzbrojil hosty svou živelností.
Forman byl Šebánkovým projevem okouzlen – podle kameramana Ondříčka režisér po chvíli nadšení prohlásil: „Vy u nás musíte hrát!“. Josef zaraženě namítal, že není herec a nezvládne se učit žádné sáhodlouhé dialogy. Skromně se bránil, že sotva udrží v paměti dvě věty textu. Forman ho však přemluvil.
A tak se padesátiletý neherec poprvé postavil před kameru – získal roli tápavého tatínka Mildy ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965). Partnerku mu hrála neméně debutující Milada Ježková, a společně vytvořili komicky autentický manželský pár rodičů mladého pianisty.
Šebánek okouzlil filmový štáb i publikum svou bezprostředností a temperamentem – na plátně působil přirozeně, jako by ani nehrál, a jeho bodrý, umíněný otec, který si nedá sáhnout na své pivo, fotbal a cigarety, působil neuvěřitelně opravdově. Formanův styl, kdy hercům spíš nadhodil situaci a nechal je improvizovat vlastními slovy, Šebánkovi dokonale sedl.
Nemusel se učit scénář slovo od slova – stačilo, aby mluvil tak, jak mu zobák narostl. Autentický projev dodal scénám kouzlo. Z obyčejného dělníka se přes noc stala filmová hvězda nové vlny – a Pepi Šebánek svým talentem zastínil nejednoho profesionála.
Následovala další spolupráce s Formanem na dnes již legendárním snímku Hoří, má panenko (1967), kde si Šebánek zahrál člena vesnického plesového výboru. I v malé roli dokázal zaujmout diváky – Forman moc dobře věděl, proč svého oblíbeného naturščika znovu obsazuje.
Šebánkova tvář i projev se začaly spojovat s typem obyčejného českého člověka, který je svérázný, trochu bručivý, ale srdečný a směšně dojemný ve své všednodenní malosti. Paprsky nastupující slávy však na Pepiho dopadaly zatím jen zlehka. Stále zůstával tím skromným chlapíkem od vedle; když se poprvé viděl na plátně, možná tomu sám nevěřil. Každopádně v sobě probudil dar od Boha – schopnost rozesmát i dojmout tím, jak obyčejně a upřímně dokázal zahrát sám sebe.
Děda Homolka
Právě role dědy v trilogii o rodině Homolkových vtiskla Josefu Šebánkovi nesmrtelné místo v dějinách české komedie. Režisér Jaroslav Papoušek si Šebánka všiml už dříve – viděl v něm zosobnění toho „obyčejného českého človíčka s oblibou v pivu a fotbalu“ a věřil, že jeho civilní projev dodá chystané rodinné komedii Ecce homo Homolka (1969) na uvěřitelnosti.
Když nabídl Pepimu roli dědečka Homolky, zpočátku narazil na váhání. Šebánek si Františka Husáka (představitele syna Ludvy) a Heleny Růžičkové (snachu Heduš) velice vážil a měl trému hrát vedle zkušených herců. Nechtěl prý „zkazit výkon“ profesionálům a obával se, že vedle nich nevynikne. Papoušek ho musel dlouho přemlouvat.
Nakonec se Šebánek odhodlal a Papouškova sázka vyšla na jedničku. Děda Homolka – bručoun se zlatým srdcem a prořízlou pusou – se stal ikonickou postavou. Pepi hrál v podstatě sám sebe a dokázal do filmu propašovat řadu vlastních hlášek, které zlidověly.
„Hele, Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“ prohlásí děda Homolka ve slavném konfliktu ohledně nedělního programu rodiny – a diváci se dodnes smějí, protože podobné řeči slýchávali doma.
Papouškova trilogie (Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Homolka a Tobolka) bavila koncem 60. a začátkem 70. let celý národ a Šebánek v roli dědy exceloval. Jeho Homolka je paličatý bručoun, který brblá na manželku, laškuje s vnuky a tvrdohlavě si prosazuje svůj fotbal.
Přitom z něj čiší dobrosrdečnost a komická bezelstnost. Mnoho replik údajně vzniklo improvizací – podle vzpomínek vdovy Marie patřily proslulé dědovy hlášky skutečně Pepimu, „hrál sám sebe“. Na place panovala výborná nálada. Celý štáb si Šebánka oblíbil – o pauzách bavil kolegy svými nekonečnými historkami a všichni se smáli až k slzám.
I profesionální herci ho přijali jako rovnocenného partnera, ač neměl herecké školy. Helena Růžičková na něj vzpomínala jako na kamaráda, se kterým se při natáčení ráda špičkovala. Během natáčení k sobě měli nejblíž právě Pepi a Helena, vyměňovali si v žertu peprné poznámky a dělali lumpárny.
Z natáčení Homolkových se dochovaly i veselé historky. Paní Marie v dokumentu České televize vzpomínala, jak manželovi posílala na plac přes produkčního řidiče domácí jídlo, když se točilo mimo Prahu. Jednou jí však Pepi volal: „Máňo, už mi nic neposílej!“ Všechny dobroty mu totiž vždycky zhltla Helena Růžičková a na něj nezbylo.
Úspěch Homolkových vynesl Josefa Šebánka na vrchol popularity. Stal se miláčkem národa, jednou z tváří československé nové vlny, a přece zůstal svůj. Slávu bral s rezervou, nezpychl – stále to byl ten skromný Pepi. Premiérám filmů se raději vyhýbal, prý se často omluvil s výmluvou na pracovní vytížení.
Slabé srdce
Zatímco diváci se smáli Homolkovým v kinech, Pepiho tělo začalo zrazovat. Během natáčení druhého dílu trilogie (1970) ho stále častěji trápila únava a nevolnosti. Dlouhé roky tvrdé práce za volantem i bouřlivý bohémský život se podepsaly na zdraví. Šebánek měl vrozenou vadu srdeční chlopně, která se věkem zhoršovala.
K tomu se přidala silná cukrovka, otékání nohou a potíže s ledvinami. Během lékařské prohlídky mu navíc objevili nádor na močovém měchýři. Naštěstí nebyl zhoubný, ale i tak musel Pepi podstoupit operaci a dlouhou léčbu. Roku 1969, nedlouho po úspěchu prvního Homolky, odešel do plného invalidního důchodu – jeho tělo už nezvládalo námahu ani dlouhé natáčecí dny.
Přesto ještě sebral síly na dokončení trilogie. Ke třetímu dílu Homolka a Tobolka (1972) ho museli filmaři dlouze přemlouvat – Pepi se necítil dobře, zadýchával se a vše mu bylo obtížné. Nakonec se nechal přemluvit, protože nechtěl zklamat přátele. Při zimním natáčení v Krkonoších už ale všichni viděli, že na tom není dobře.
Přesto před kamerou zářil naposledy a nic nedal znát. Jeho výkon v závěrečném díle byl opět skvělý – málokoho napadlo, že v té době už mu bylo ouvej. Po roce 1972 se Pepi Šebánek objevil před kamerou už jen jedinkrát, v malé roličce dělníka ve filmovém povídkovém triptychu Maturita za školou (premiéra 1973). Pak své herecké putování uzavřel.
V 70. letech si nechal narůst huňatý plnovous, protože se už nechtěl namáhat každodenním holením. Pohubl, zšedivěl a začal chřadnout před očima. Čím dál víc se uzavíral do sebe, přestal vyhledávat společnost. Trpěl úzkostmi a panickým strachem ze tmy – v noci musel spát při rozsvíceném světle, jinak ho přepadaly děsy. Jeho dříve bujará povaha uvadala, jakoby z Pepiho vyprchal životní elán.
Dne 13. března 1977 Josef Šebánek zemřel, bylo mu pouhých 61 let. Stalo se to náhle na nemocniční chodbě. Pepi se zničehonic zhroutil k zemi a lékaři už mu nedokázali pomoci.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0eb%C3%A1nek
https://www.csfd.cz/tvurce/6749-josef-sebanek/biografie/
https://www.lifee.cz/deda-homolka-josef-sebanek-charismaticky-neherec-s-nevsednim-talentem-ktery-zemrel-prilis-brzy-c8b4b
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/72915/josef-sebanek-se-zivil-jako-taxikar-ci-lesni-delnik-jako-deda-homolka-udelal-diru-do-sveta.html
https://www.krajskelisty.cz/praha/24201-drstkovka-a-skvarkove-placky-zivotni-vasen-vydrzela-dedovi-homolkovi-do-posledni-chvile-tajnosti-slavnych.htm#google_vignette
https://cnn.iprima.cz/show-time/josef-sebanek-deda-homolka-zemrel-synovi-v-naruci-cim-ho-trapila-helena-ruzickova-372685
https://zeny.iprima.cz/josef-sebanek-zemrel-synovi-v-naruci-442866
