Článek
Narodila se v době válečné vřavy, 5. října 1943 v baškirském městečku Belebej, kam byla její rodina za druhé světové války evakuována. Dětství poznamenané sirénami a stísněnými úkryty v ní ale udusit sen nemohlo.
Po válce se s matkou vrátila do Moskvy a malá Inna už tehdy věděla, že chce na jeviště. Herectví ji přitahovalo už od dětství a šla si za ním s nekompromisní vytrvalostí. Jako školačka navštěvovala divadelní studio při Stanislavského divadle, na prestižní hereckou školu V. I. Ščukina se sice nedostala, ale nevzdala to – na třetí pokus uspěla a vystudovala herectví na Ščepkinově divadelním institutu, který úspěšně absolvovala v roce 1965.
Od 15 let hrála v mládežnickém studiu Stanislavského divadla v Moskvě. Po absolutoriu nastoupila do souboru Moskevského divadla mladého diváka, kde sbírala první profesionální zkušenosti. Byly to skromné začátky – zpočátku se uplatňovala hlavně jako komediální herečka, před kamerou sbírala první drobné role na začátku 60. let.
Objevovala se jen v epizodkách, často komicky laděných, a trpělivě čekala na svou šanci. Byla drobná, kulatolící a plachá, žádná prvoplánová kráska, a tak o velké dramatické úlohy zatím nezavadila. Uvnitř ní ale hořela touha dokázat víc. Vše změnila až jedna pohádka…
Marfuša
Psal se rok 1964 a sovětský režisér Alexandr Rou připravoval obsazení nové filmové pohádky Mrazík. O roli zlé nevlastní sestry Marfuši měl původně jinou představu – snad typově krásnější herečku, jak se pro pohádky sluší. Na konkurzu se však odehrálo něco, co během pár minut převrátilo jeho plány.
Mladá Inna Čurikovová totiž dostala za úkol rozlousknout ořechy vlastními zuby, a zvládla to s tak odzbrojující komičností a přesvědčivostí, že Rou okamžitě změnil názor a roli jí svěřil. Připsal dokonce do scénáře dodatečně scénu, kde Marfuša lačně kouše a plive skořápky z ořechů – inspirován výkonem, který Inna předvedla při castingu.
Natáčení Mrazíka přineslo mladičké herečce kromě prvních radostí i nečekané zkoušky. Zimní scény se točily daleko na severu, za polárním kruhem, v třeskutých mrazech. Inna Čurikovová to všechno snášela s profesionalitou, byť po nocích únavou plakala do polštáře.
Nejtěžší zkouška ale přišla, když poprvé uviděla sama sebe na plátně. Po dvou hodinách v maskérně se proměnila k nepoznání – rozcuchané obočí, falešné bradavice na tváři, neforemný kostým. Při prvním promítání ji ten hrůzný obraz vyděsil natolik, že ji zachvátila panika.
Rozbrečela se a dokonce chtěla kvůli svému „ošklivému“ vzhledu celé natáčení vzdát. Nakonec však zatnula zuby a svou loajalitou režiséra nezklamala – na place zůstala a pohádku dotočila. Dobře udělala. Z Marfuši se totiž vyklubal fenomenální úspěch: tahle rozmazlená, hašteřivá a nezapomenutelně komická postava katapultovala Innu Čurikovovou mezi herecké hvězdy a otevřela jí cestu k desítkám dalších rolí i prestižním oceněním.
Veřejnost si ji zamilovala – i pro československé diváky se navždy stala „tou Marfušou z Mrazíka“. Pro samotnou Innu však byla sláva dvousečná. Na jedné straně jí pohádka přinesla mezinárodní věhlas a nastartovala velkou kariéru, na straně druhé ji dlouho tížilo, že je spojována právě s onou přihlouplou ošklivkou.
Sama sebe v roli „zlé sestry“ nemohla vystát – Mrazíka prý viděla celý život jen jedinkrát a pak už nikdy. „V reálu jsem určitě byla hezčí než ve filmu,“ komentovala s hořkým úsměvem svůj marfušovský zjev. Trápilo ji, že diváci se smějí její „ošklivosti“, zatímco ona uvnitř zůstávala citlivou mladou ženou pochybující o vlastní kráse.
Tehdejší sovětská kinematografie ostatně ženám s neotřelým vzhledem příliš nepřála – krásky hrávaly princezny, ty ostatní dostávaly role komických postaviček. Inna Čurikovová se však s takovým osudem nehodlala smířit. Její herecký talent sahal mnohem dál než k uječené pohádkové sestře. Chtěla víc – a brzy to také dokázala.
Mimo záběry kamer přitom Inna zůstávala úplně jiná než protivná Marfuša. Drobná, zdvořilá a srdečná dívka si udržela přátelství i se svou filmovou sestrou Nastěnkou. Éterickou představitelku Nastěnky Natalju Sedych prý Čurikovová po natáčení ještě dlouho vídala.
Když se novináři Čurikovové zeptali, jestli ruskou ženu víc vystihuje něžná Nastěnka, nebo hašteřivá Marfuša, herečka bez zaváhání odvětila, že obojí dohromady.
Osudové setkání a zrod skutečné herečky
Koncem 60. let čekal Innu zásadní zlom – profesionální i osobní. Pohádkový úspěch jí otevřel dveře a ona jimi odhodlaně prošla směrem k seriózní herecké práci. Svých prvních velkých dramatických rolí se dočkala v letech 1967–1970, kdy vznikly filmy V ohni se nevyznáš (rusky V ogne broda net, 1968) a především Začátek (Nachalo, 1970).
Jejich režisérem byl tehdy debutující talent Gleb Panfilov – a právě s ním se mladá herečka poprvé pracovně setkala. Panfilov v ní objevil nejen výjimečnou protagonistku pro své filmy, ale také životní lásku. Z pracovního partnerství brzy vzešel i partnerský vztah a manželství.
Panfilov obsadil Čurikovovou téměř do všech svých dalších filmů, a to rovnou do hlavních rolí. Po boku tohoto vizionářského tvůrce se herečka definitivně vypracovala mezi nejvýraznější osobnosti sovětského filmu. Její umělecké manželství jí vyšlo – režisér a múza si dokonale porozuměli na place i v životě. V roce 1978 se jim narodil syn Ivan, který tak vyrůstal v tvůrčí domácnosti a později sám vstoupil do filmového světa.
Pod Panfilovovou taktovkou mohla Čurikovová naplno rozvinout své schopnosti a předvést, že umí víc než křičet „Ničevo něvidím!“ v pohádce. Zde se zrodila její Johanka z Arku i mnoho dalších hrdinek tragédií a dramat. Inna se zařadila mezi nemnoho sovětských hereček, které se mistrně zhostily jak komediálního, tak tragického repertoáru. Každou další rolí dokazovala, jak široký je rejstřík emocí, které dovede na plátně ztvárnit.
Jednou byla naivní dívkou snící o velkém osudu, jindy tvrdou ženou čelící krutostem doby. S Panfilovem natočila v průběhu let téměř dvě desítky filmů a televizních snímků – od historických látek přes psychologická dramata až po podobenství na aktuální společenská témata. Její filmografie celkem čítá několik desítek titulů a herečka v nich vystřídala tragédii, melodrama i komedii. Kritika i diváci žasli nad její schopností proměny: z neohrabané Marfuši se stala charismatickou hvězdou první velikosti.
V roce 1973 získala Čurikovová stálé angažmá v souboru moskevského Divadla leninského komsomolu (dnešní Lenkom) – a i tam záhy zazářila. Pod vedením slavného režiséra Marka Zacharova zde vytvořila řadu velkých rolí světového repertoáru. Na prknech Lenkomu byla Ofélií v Shakespearově Hamletovi, Sárou v Čechovově Ivanovovi či Teklou v Gogolově Ženitbě, a vždy dokázala upoutat pozornost publika.
Úspěchy na sebe nenechaly čekat. Inna Čurikovová získala řadu prestižních ocenění doma i v zahraničí. Za hlavní ženský výkon ve filmu Válečná romance (1983) obdržela na Berlínském filmovém festivalu Stříbrného medvěda. Opakovaně triumfovala i na domácí půdě – už v 70. letech jí byla udělena Cena leninského komsomolu, roku 1977 titul Zasloužilé umělkyně RSFSR a v roce 1985 i Národní umělkyně RSFSR.
Vrcholem oficiálních poct pak bylo jmenování Národní umělkyní SSSR v roce 1991 – tedy nejvyšší možné ocenění, jakého se sovětským hercům dostávalo. Sláva Inny Čurikovové se v 80. letech nesla napříč kontinenty. Dvakrát zavítala jako čestný host na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a okouzlila publikum i novináře svou bezprostředností.
Hlas svědomí proti moci
Stala se národní ikonou – výkladní skříní sovětského filmu, uznávanou umělkyní dekorovanou metály a ověnčenou slávou. Nikdy však Čurikovová slepě nepodlézala mocným ani nezpychla pod tíhou řádů. Naopak, dokázala využít svého věhlasu správným směrem – jako hlasu svědomí.
Už od perestrojky otevřeně projevovala občanskou odvahu a bojovala za svobodu slova i práva obyčejných lidí. Když se na počátku nového tisíciletí v Rusku utahovala smyčka kolem nezávislých médií, Inna neváhala. Roku 2001 podepsala otevřený dopis na obranu nezávislé televizní stanice NTV, které hrozilo umlčení kremelským režimem.
O dva roky později se přidala k významným kulturním osobnostem, jež vyzvaly ruské vedení k zastavení kruté války v Čečensku a k mírovým jednáním. Ozvala se pokaždé, když cítila bezpráví – veřejně odsoudila například státem organizované deportace Gruzínců z území Ruska v roce 2006. Když se úřady chystaly zakázat adopci ruských sirotků americkými občany, nebojácně proti tomu vystoupila.
Přesto neztratila úctu ani postavení legendy: ruská veřejnost ji dál milovala a oficiální místa ji dál zahrnovala poctami. Je symbolické, že v roce 2018 osobně z rukou prezidenta Putina převzala Řád Za zásluhy o vlast, jedno z nejvyšších státních vyznamenání. V Rusku nebývalá věc - člověk, který se nebál kritizovat nešvary režimu, byl režimem oceněn.
Ani ve stáří nepřestávala hrát. Ještě po roce 2000 se objevila v několika filmech a seriálech, a ačkoli jí přibývalo vrásek, z očí jí nezmizela ta jiskra, kterou si publikum pamatovalo zamlada. K jejím sedmdesátým narozeninám v roce 2013 jí ruští kolegové věnovali dokumentární film s trefným názvem „Inna Čurikova. Princezna ne, ty jsi královna!“.
Na sklonku života ji však potkala těžká zkouška, tentokrát ryze osobní. Při jednom z divadelních představení nešťastně upadla ze scény a přivodila si komplikované zlomeniny. Následky pádu a pozdější zdravotní potíže herečku trápily celé poslední roky. Přidaly se dýchací obtíže a lékaři objevili cysty na mozku.
Dne 14. ledna 2023 zemřela v moskevské nemocnici po zástavě srdce, ve věku 79 let. Její milovaný manžel Gleb Panfilov ji následoval o pouhých sedm měsíců později – jako by bez své múzy nechtěl na světě dlouho pobýt.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Inna_%C4%8Curikovov%C3%A1
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-proste-fenomen/827285/marfusa-z-ni-udelala-ikonu-sovetskeho-filmu-jaky-vztah-mela-inna-curikovova-s-nastenkou.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrela-inna-curikovova-proslavila-se-jako-marfusa-v-mrazikovi-11528
https://www.themoscowtimes.com/2023/01/14/actress-inna-churikova-dies-at-79-a79947
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/inna-curikovova-umrti-mrazik-marfusa-herecka-rusko.A230114_134217_filmvideo_pitt
https://www.dotyk.cz/magazin/inna-curikovova/
https://zeny.iprima.cz/zemrela-herecka-inna-curikova-legendarni-marfusa-z-mrazika-se-dozila-79-let-198037
