Článek
Píše se rok 1937. Oldřich Nový, zářivá hvězda českého filmu a divadla, se teprve před několika měsíci oženil s Alicí Wienerovou-Mahlerovou, dcerou bohatého bankéře. Jejich svatba proběhla 11. června 1936, ale už za devět měsíců nato přinesl Nový domů novorozeně – malou holčičku v peřince. Novomanželka Alice zůstala v šoku.
Oldřich tvrdil, že děťátko je adoptované, a odmítal prozradit, kdo je jeho biologickou matkou. Holčička dostala jméno Jana a Nový ji od první chvíle zahrnul láskou. Už v roce 1939 se v jednom časopise objevila idylická reportáž o rodině slavného herce: líčila, jak „s radostí celé hodiny naslouchá žvatlání malé holčičky“ a jak by ji nejraději obsadil i do dětských filmových rolí. Pro Oldřicha Nového zkrátka byla Jana vysněným dítětem, které dlouho postrádal.
Tajemství Janina narození však vzbuzovalo zvědavost okolí. Nový – známý svou galantností a korektností – najednou čelil klepům, že byl své ženě nevěrný. Že snad malá Jana je jeho nemanželská dcera, kterou zplodil s milenkou v době svatby. Spekulovalo se dokonce o slavné herečce Haně Vítové, Nového blízké přítelkyni, která šla Janičce za kmotru při křtu.
Tato teorie ale pokulhávala – Vítová byla tehdy na vrcholu popularity, neustále na očích veřejnosti a vážila pouhých 47 kilogramů; těhotenství by u ní sotva šlo utajit. Jiní novináři zase tvrdili, že Jana byla ve skutečnosti nalezenec, rozená Blažena Jakešová, kterou Nový adoptoval z kojeneckého ústavu v Krči.
Podle této verze měla Janina biologická matka zemřít při porodu a otec – ovdovělý a sám přetížený několika dalšími dětmi – dal holčičku k adopci. Jak to bylo doopravdy, se dodnes s jistotou neví – Nový vzal identitu Janiny matky s sebou do hrobu.
I jeho milovaná Alice se pravdu nikdy nedozvěděla. Téma biologické matky bylo v rodině tabu. „My s tátou jsme o tom nikdy nemluvili a on sám se tomu tématu vyhýbal,“ vzpomínala později sama Jana. Zdálo by se, že na startu života si holčička odnesla cejch tajemství, které ji bude provázet navždy.
Tatínkova holčička a žárlivá „máti“
Janička Nová – jak znělo její adoptivní příjmení – navzdory záhadám kolem narození prožívala zpočátku šťastné dětství. Oldřich Nový byl tehdy na vrcholu slávy, hrál v populárních filmech i vedl vlastní divadlo v Praze. V soukromí byl však především milujícím otcem. Choval se k dcerce galantně „jako ke každé jiné ženě“: když spolu třeba zašli do kavárny, dvorně jí odsunul židli a pomohl do kabátu, i když to byla jen malá školačka.
Janě tím dával najevo, že si jí váží; byla pro něj princeznou. „Stačilo mi, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ řekla Jana mnohem později o svém pevném poutu s otcem. Idylu v rodině Nových však kalily temnější tóny. Alice Nová, která se zprvu snažila být dobrou matkou, začala na nevlastní dceru postupně chorobně žárlit.
Její vlastní manželství s Oldřichem zůstalo bezdětné a malá Janička jí připomínala tuto bolestnou skutečnost – tím spíše, že nebyla jejím biologickým dítětem. Během druhé světové války postihly Alici tragédie: pro svůj židovský původ přišla o velkou část rodiny v koncentračních táborech. Po válce se u ní rozvinula těžká duševní nemoc – schizofrenie – a v kombinaci s traumaty i hormonálními změnami se její žárlivost na Janu stala nezvladatelnou.
Žárlila na všechny ženy okolo Nového, Jana později vyprávěla, a nebylo snadné s ní vyjít. Navenek se samozřejmě rodina snažila působit spořádaně. Ještě před válkou byla Jana prezentována jako šťastné „adoptivní“ dítě slavných manželů a Alice vystupovala jako přísnější, ale milující maminka. V soukromí však malá Jana atmosféru napětí vyciťovala.
Matčiny nálady se zhoršily zejména za okupace, kdy kvůli židovskému původu musela Alice nosit žlutou hvězdu a byla vystavena ponižování. Holčička byla častěji v péči otce nebo chův než u nervózní matky. Domácnost však záhy semlel vír dějin, který rodinu rozdělil nadlouho.
Válka, odvaha a odloučení
Druhá světová válka dopadla na rodinu Nových plnou silou. Oldřich Nový, ač hvězda protektorátní zábavy, měl doma židovskou manželku – to nacisté nehodlali tolerovat. Aby ochránil Alice i malou Janu, riskoval herec kariéru i život. Odmítl uposlechnout výzvy úřadů k rozvodu smíšeného manželství. Díky vlivným přátelům (tradovalo se, že pomohla herečka Adina Mandlová či režisér Willi Forst) sice opakovaně dokázal oddálit Alicin transport, ale nebezpečí se stále stupňovalo.
Až do podzimu 1944 zůstávala rodina pohromadě, pak však přišel neodvratný rozkaz: Alice Nová musí nastoupit do terezínského ghetta. Oldřich se zachoval jako skutečný muž honoru. Dobrovolně se přihlásil do transportu spolu s ní, ač ho nic nenutilo – byl tak odhodlán manželku doprovodit, chránit a trpět po jejím boku. V listopadu 1944 byli oba deportováni: Alice putovala do Terezína, Oldřich nejprve do sběrného tábora Hagibor v Praze a poté na nucené práce do Osterode v Sasku.
Sedmiletá Jana musela být narychlo svěřena do péče přátel. Ujala se jí rodina Lelkových, manželé z Lázní Bělohrad, kteří vlastnili továrnu na papír. Dívenka netušila, zda své rodiče ještě někdy uvidí. Na rozloučenou otci připravila talisman pro štěstí: malého fosforeskujícího pejska. V lednu 1945, když se Oldřich přišel s dcerou naposledy pomazlit k její postýlce, Jana vycítila hrozící nebezpečí.
Sundala ze stěny svítící figurku pejska, vložila ji do kožené taštičky a pověsila tátovi na krk: „Dala jsem mu na cestu fosforeskujícího pejska v takové kožené taštičce… S tím talismanem ode mě se pak vrátil a říkal, že mu přinesl štěstí. Taštičku mám schovanou dodnes,“ vzpomínala Jana po letech.
Když se fronta blížila koncem války k Čechám, mířily zubožené transporty vězňů zpět. Oldřich Nový přežil několikaměsíční galeje v lomu a skutečně se z koncentračního tábora vrátil – vyčerpaný, ale živý. Alice, navzdory internaci v Terezíně, byla také mezi několika šťastnými přeživšími z její rodiny. Malá Jana se po osvobození dočkala obou rodičů. Jenže radost netrvala dlouho.
Nový domov, ve kterém se v létě 1945 opět sešli, byl stínem toho předválečného. Alice Nová si přivezla z Terezína těžké psychické trauma, jež brzy přerostlo v diagnostikovanou schizofrenii. Křehká rodinná rovnováha se zhroutila. Jana – teď osmiletá – najednou stanula tváří v tvář duševně nemocné matce, která v záchvatech zuřivosti dítě obviňovala z všelijakých nesmyslů.
Oldřich se ocitl v ohni mezi láskou k nemocné manželce a ochranou milované dcerky. Aby předešel nejhoršímu, rozhodl se pro bolestný krok: poslat Janu na výchovu mimo domov.
Nemoc a izolace
Krátce po válce byla Jana umístěna do internátní klášterní školy v Horažďovicích. Oficiálně proto, aby dohnala zameškané vzdělání na klidném místě. Neoficiálně to však znamenalo, že malá dívka byla na čas odstraněna z očí žárlivé „máti“. Pro desetiletou Janu to byl těžký úděl – během pár měsíců přišla o bezstarostnost dětství, prošla si úzkostí o život rodičů a nyní ji ještě separovali od rodiny. Navíc ji čekala další krutá zkouška, tentokrát fyzická.
V klášterní škole Jana onemocněla chřipkou právě v době, kdy přijeli lékaři naočkovat děti proti neštovicím. Vyčerpaná nemocí stála ve frontě s ostatními. Nikdo nebral ohled na to, že je v horečkách, a podali jí vakcínu. Následky byly katastrofální: u oslabené dívky propukla revmatická horečka a těžký zánět srdečního svalu. Jana se ocitla na pokraji života a smrti. Oldřich Nový neváhal – okamžitě pro dceru přijel a převezl ji do Prahy k přednímu specialistovi, kardiologovi prof. Brdlíkovi.
Následoval více než rok strávený na lůžku v dětské nemocnici. Jana byla tak zesláblá, že se musela znovu učit chodit. Dvakrát během dětství nemoc znovu recidivně zaútočila, Jana střídala ozdravovny a lázně (např. Františkovy Lázně) a musela měnit školy, jak se rodina stěhovala za čistším vzduchem a lepší péčí. Teprve roku 1955 se Janě podařilo odmaturovat, v podhorském sanatoriu v Králíkách pod Sněžníkem. Křehké zdraví ji ale poznamenalo na celý život – srdeční sval zůstal oslabený a Jana už navždy musela dbát na střídmost a opatrnost.
Bohémská léta v Brně
Ve 22 letech se rozhodla z domova definitivně odejít. Psal se rok 1959. Jana si sbalila kufry a s pocity smutku i úlevy se rozloučila s otcem. Ten její krok chápal, možná jej i tiše schvaloval – věděl, že mladá žena potřebuje klid a prostor, který jí domácnost s psychicky nemocnou matkou nemůže poskytnout. Přesto to pro něj muselo být bolestné. Během krátké doby tak Nový přišel o obě milované ženy svého života: manželka Alice pobývala často v sanatoriích a dcera Jana odcházela hledat štěstí mimo Prahu.
Jana nemířila nikam daleko – vybrala si Brno, město, kde její otec strávil mládí a nastartoval kariéru. Možná ji lákala představa anonymity v menší metropoli, kde ji nebude provázet každý den stín slavného jména. V Brně si našla zaměstnání u Brněnských veletrhů, jako administrativní či organizační pracovnice. Zde také poznala svého budoucího manžela, pana Včeláka, za kterého se provdala a přijala jeho příjmení.
Zcela bezstarostná ta léta ale také nebyla. V srpnu 1968 otřásla i Janiným životem okupace vojsky Varšavské smlouvy. O Janině brněnském soukromí se dochovalo málo informací, ale nic nenasvědčuje tomu, že by založila rodinu nebo měla děti. Snad i kvůli někdejšímu onemocnění srdce pro ni těhotenství nemuselo být jednoduché – a možná s mužem zůstali bezdětní podobně jako její otec s Alicí. Jisté je, že Jana nakonec v Brně nezakotvila natrvalo.
Osud totiž znovu zasáhl. Roku 1967 zemřela ve věku 65 let Alice Nová, Janina adoptivní matka. Oldřich Nový, jemuž ani totalitní režim neubíral zdvořilou noblesu, ovdověl. Najednou zůstal úplně sám – stárnoucí elegán, kdysi miláček národa, žil v Praze jen se svými vzpomínkami a malým okruhem přátel.
Mohlo to znamenat šanci na obnovení vztahu otce a dcery. Trvalo to však ještě nějaký čas, než se Jana odhodlala vrátit. Osmnáct let zůstala v Brně a do rodného města se přestěhovala až koncem 70. let, kdy už cítila, že otec její přítomnost potřebuje.
Poslední léta po boku otce
Když se Jana Včeláková kolem roku 1977 vrátila do Prahy, našla svého otce značně změněného. Z kdysi vitálního herce, který dokázal pracovat i 16 hodin denně, se stal unavený pán trpící zdravotními problémy. Oldřich Nový tou dobou překročil sedmdesátku, oficiálně odešel do hereckého důchodu a jeho milovaná žena Alice už deset let odpočívala na Vinohradském hřbitově.
Jeho stav se postupně zhoršoval. Nadále však dbal o svou image galantního gentlemana. Nechtěl, aby ho veřejnost viděla zestárlého a zesláblého.
Jednoho dne na počátku 80. let prý šel Oldřich Nový po ulici a uslyšel, jak skupinka mladých dívek, které ho míjely, si něco šeptá a pochechtává se na účet toho „stárnoucího pána“ – netušily, že mají co do činění s legendou filmového plátna.
Tato epizodka herce zcela zdrtila. Od té chvíle už neopustil svůj byt v Maiselově ulici. Jedinou spojkou s venkovním životem mu byla právě dcera Jana a několik nejbližších přátel, kterým dovolil ho navštěvovat. Jana u něj trávila hodně času – vařila, uklízela, ale hlavně dělala společnost a povzbuzovala jeho skomírající duši.
Oldřich Nový zemřel 15. března 1983. Bylo mu 83 let. Pět dnů před smrtí jej ještě navštívil slavný režisér Miloš Forman – poté se herci přitížilo, upadl do bezvědomí a v nemocnici svůj boj o dech prohrál.
Po otcově smrti zůstala Jana Včeláková nenápadnou ženou, která nikdy příliš nestála o publicitu. Občas byla zvána do televizních pořadů či rozhlasových vzpomínek, aby přiblížila mladším generacím osobnost Oldřicha Nového z pohledu nejbližšího člověka. Dlouho takovým nabídkám odolávala – svůj soukromý život si pečlivě střežila stejně jako kdysi její otec to proslulé tajemství. Až v roce 2003 přijala účast v dokumentu České televize „Věčný Kristián Oldřich Nový“, kde velmi dojatě a krásně hovořila o svém tatínkovi.
Jen pár let poté přišla nečekaná zpráva. 16. listopadu 2006 Jana Včeláková náhle zemřela v pražské Nemocnici Na Františku. Bylo jí 69 let a netrpěla žádnou známou vážnou chorobou – snad ji zradilo srdce poznamenané dávnou infekcí, možná to byla prostě náhlá zdravotní příhoda.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Nov%C3%BD
https://oldrich-novy.estranky.cz/clanky/dcera-jana.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/retro-skandaly-aneb-legendy-pod-lupou/91828/tajemstvi-s-kym-mel-dceru-oldrich-novy-nevedela-to-ani-jeho-manzelka-lizinka.html
https://www.lifee.cz/psychologie/manzelka-slavneho-oldricha-noveho-do-sve-smrti-se-nedozvedela-kdo-je-matkou-jeji-nevlastni-dcery_2288.html
https://www.dotyk.cz/galerie-oldrich-novy-dcera/?photo=1
https://www.krajskelisty.cz/praha/26568-tajemny-ochrance-a-dcera-z-neznama-s-ranami-osudu-se-rval-dve-nejhorsi-ho-ale-nakonec-zlomily-tajnosti-slavnych.htm
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/7698/prisne-tajny-pohreb-zemrela-jedina-dcera-oldricha-noveho.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/749932/nedozite-narozeniny-oldricha-noveho-83-tajil-puvod-dcery.html
