Článek
V hamburské loděnici Blohm & Voss stál dav pracovníků v montérkách i hostů v oblecích na oslavách spouštění nové lodi Horst Wessel. Sám Adolf Hitler se dostavil, drobný jako tečka na ochozu, ale jeho přítomnost naplnila vzduch fanatickým napětím. Když zvedl pravici k nacistickému pozdravu, dav jako jeden muž napřáhl paže vzhůru.
Ten jednolitý obraz oddanosti však narušila drobná vada. Uprostřed záplavy vztyčených pravic zůstaly jeho paže klidně složené na hrudi. Jeden muž v moři extáze stál bez pohnutí.
Možná právě v tu vteřinu myslel na svoji životní lásku a dceru, dehumanizované a odsouzené režimem k druhořadému životu. Překonat se a hajlovat spolu s ostatními nedokázal. Stál s rukama zkříženýma na prsou a se zatnutými čelistmi – mlčící, ale vyjadřující všechnu bolest a vzdor, které v něm doutnaly.
Vtom cvakla spoušť fotoaparátu. Archivní snímek zachytil tuto scénu, aniž by kdokoli tušil její význam. Na fotografii z 13. června 1936 vidíme stovky nadšených nacistů vzdávajících hold Vůdci a nové válečné lodi – a uprostřed nich jediného člověka s ostentativně zkříženýma rukama.
Jmenoval se August Landmesser a právě toho dne se měl nechtěně stát symbolem odporu proti celému nacistickému režimu.
Zakázaná láska
Na začátku 30. let minulého století se Německo ocitlo v hluboké hospodářské krizi. Mladý Landmesser neměl práci a bloumal Hamburkem s nejasnou budoucností. Když v roce 1931 vstoupil do NSDAP, nebylo to z fanatismu, nýbrž z naděje, že mu členství pomůže k lepšímu uplatnění.
Strana slibovala práci a řád a skutečně – August získal místo dělníka v hamburských loděnicích Blohm & Voss. Vedl nenápadný, poctivý život a o politiku se nezajímal. Netušil, že právě členství v národně socialistické straně ho brzy přivede do tragédie.
Osudový obrat nastal v roce 1934, kdy se August zamiloval do mladičké Irmy Ecklerové.
Stalo se to náhodou jednoho podzimního večera roku 1934. August tehdy vešel do malé kavárny v Hamburku a u jednoho stolku zahlédl tvář, která mu změnila život. Irma Ecklerová byla mladičká, tmavovlasá žena s jiskrnýma očima a nakažlivým smíchem. Neřešil, zda je Židovka nebo ne – pro něj byla prostě ženou, do které se bezhlavě zamiloval.
Brzy spolu trávili každý den, procházky podél Labe, tancovačky i tiché hovory o budoucnosti. Když ji po několika měsících požádal o ruku, souhlasila.
Jenže Irma byla Židovka a v Hitlerově Říši byla taková láska nebezpečná. Zpočátku to ignorovali, ale okolí brzy dalo najevo nevoli.
Augustovi spolustraníci považovali vztah s židovskou dívkou za zradu. Rok nato, v roce 1935, se i přesto zasnoubili a plánovali svatbu. Též v roce 1935 však vešly v platnost norimberské zákony, které krom jiného zakazovaly svazky mezi tzv. árijci a lidmi židovského původu.
Landmesser, který chtěl vzít Irmu za manželku, se tak dopustil v očích nacistů „zrady krve“. Byl ihned vyloučen z NSDAP, ale své lásky se nevzdal. Marně se pokoušeli dosáhnout povolení ke sňatku – úřady jim ho roku 1935 zamítly. V říjnu téhož roku se jim narodila první dcera Ingrid, ale pro zákony nacistické Říše to bylo nemanželské dítě – živý důkaz Landmesserova provinění.
Mladá rodina musela žít pod hrozbou stíhání za „hanobení rasy“ a snášet společenské odsouzení okolí. Landmesserovi brzy pocítili, že stojí na okraji společnosti.
Cena vzdoru
Koncem roku 1937 se August s Irmou rozhodli, že už v Německu nemohou déle zůstat. Jednoho sychravého večera sbalili několik zavazadel a s dvouletou Ingrid v náručí se vykradli ze svého bytu. Mířili na sever k hranicím Dánska, kde doufali najít úkryt.
Útěk nevyšel – Landmesserovi byli zatčeni dřív, než stačili opustit vlast. Rodina byla v noci na hranici zadržena a vrácena zpět do nacistické Říše. Nacistické úřady obvinily Augusta z „hanobení rasy a krve“ podle norimberských zákonů. Před soudem se hájil, že netušil, že je Irma plného židovského původu – tvrdil, že byla pokřtěná a vychovaná jako protestantka a její rodina byla smíšená.
Soud mu kupodivu uvěřil a v květnu 1938 byl Landmesser pro nedostatek důkazů zproštěn obžaloby. Dostal však důrazné varování: pokud bude ve „protizákonném“ vztahu s Irmou pokračovat, čeká ho vězení.August však neměl v úmyslu se lásky vzdát.
Varování úřadů se záhy naplnilo. V červenci 1938 si pro Landmessera přišlo gestapo. Byl zatčen a po rychlém procesu odsouzen k dvou a půl letům těžkého vězení v koncentračním táboře Börgermoor. Když ho odváděli, ještě netušil, že svou milovanou ženu a dceru už nikdy neuvidí. Brzy přišla na řadu i Irma. Gestapo využilo zákonného paragrafu a coby židovská manželka muže odsouzeného za „hanobení rasy“ putovala také do vazby.
Ještě téhož roku čelila Irma Ecklerová nejkrutější zkoušce. Vycházela z ní ale s neuvěřitelnou statečností: v chladné cele hamburské věznice Fuhlsbüttel porodila druhou holčičku, které dala jméno Irene. Krátce po narození dcery ji od děťátka odtrhli. Irene i tříletá Ingrid byly odvezeny pryč.
Obě holčičky skončily v hamburském sirotčinci. Později byla Ingrid svěřena do péče babičky z matčiny strany, zatímco malou Irene si vzali na vychování pěstouni. Rodina byla nenávratně roztržena. Následující roky strávila Irma v kolotoči násilných převozů: z vězení Fuhlsbüttel putovala do koncentračního tábora Oranienburg, poté do ženského tábora Lichtenburg a nakonec do hrůzami opředeného Ravensbrücku.
Ještě po nějakou dobu posílala zoufalé dopisy přátelům – v lednu 1942 přišlo poslední psaní. Pak se odmlčela navždy. V Ravensbrücku se totiž ocitla na seznamu „nepotřebných“ žen, které měly zmizet. Jednoho dne ji i další vězenkyně naložili do přistavených autobusů. Říkali jim, že je vezou do léčebny na zotavenou – ve skutečnosti byl cílem „eutanazijní“ areál v Bernburgu.
Tam v únoru 1942 Irma Ecklerová zahynula v plynové komoře spolu s tisíci dalších obětí programu Akce T4. Při poválečném vyšetřování byla prohlášena za mrtvou se zpětně stanoveným datem úmrtí 28. dubna 1942.
Mezitím si August Landmesser ve vězňovském mundúru odpykával svůj trest. Koncentrační tábor Börgermoor, kde byl držen, patřil k úmorným místům s nelidskými podmínkami. Vězňové tam dřeli na bažinatých polích, trpěli hladem, nemocemi a dennodenně zakoušeli krutost stráží. August si však navzdory všemu v duchu držel jediné: naději, že Irma a děti někde žijí a čekají na něj.
Jedinou nadějí mu byla vidina, že se po propuštění se svou rodinou opět shledá. V lednu 1941 byl po dvou a půl letech skutečně z tábora propuštěn. Místo radostného uvítání ho však čekalo prázdno. Dům, kde kdysi bydleli, zíval prázdnotou. Po ženě a dětech nezbyla ani stopa, jen tichá bolest.
Landmesser se pokusil začít znovu žít. Nastoupil jako mistr u dopravní firmy Püst a ranní píchačka a monotónní práce měly zahnat jeho žal. V nitru mu však zůstal hluboký smutek a vztek na režim, který mu vzal rodinu.
Když Říši začaly docházet lidské zdroje, přišla řada i na Augusta. S hořkou ironií musel navléct uniformu armády, kterou nenáviděl. V únoru 1944 byl povolán do Wehrmachtu a jako „nespolehlivý“ zařazen do trestné jednotky 999. lehkého praporu.
V říjnu 1944, půl roku před koncem války, zmizel v boji u vesnice Ston v Chorvatsku a byl prohlášen za padlého. Jeho tělo se nikdy nenašlo; v bitevní vřavě se beze stopy vytratil. Stejně jako Irma byl posmrtně prohlášen za mrtvého až v roce 1949.
Děti Augusta a Irmy naštěstí přečkaly válku v náhradní péči a po letech se shledaly. Jejich babička z matčiny strany zemřela roku 1953, poté vyrůstaly sestry Ingrid a Irene pospolu u pěstounů. Válka skončila a Třetí Říše se rozplynula v popelu, ale tragická minulost této rodiny zůstávala dlouho zapomenuta.
Teprve v roce 1951 Senát města Hamburku zpětně uznal manželství Augusta Landmessera a Irmy Ecklerové – lásku, kterou kdysi režim prohlásil za neplatnou. Starší Ingrid konečně směla přijmout příjmení Landmesserová, mladší Irene zůstala u příjmení Ecklerová.
Na jedinou fotografii, která Landmessera zachytila uprostřed nacistického davu, se také málem zapomnělo. O půlstoletí později, na jaře 1991, listovala Irene Ecklerová německým týdeníkem Die Zeit, když vtom spatřila fotografii davu z roku 1936. Srdce se jí rozbušilo. Ten muž se zkříženýma rukama, obklopený hajlujícími tvářemi – tu tvář poznávala. Byl to její tatínek. Okamžitě kontaktovala redakci a představila se jako dcera Augusta Landmessera. Zapomenutý příběh její rodiny začal vycházet na povrch.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/August_Landmesser
https://www.forum24.cz/pribeh-augusta-landmessera-muze-ktery-nehajloval
https://www.dotyk.cz/magazin/august-landmesser-muz-ktery-nehajloval-30000917.html
https://www.echo24.cz/a/SSdA7/sam-proti-davu-ikonicky-snimek-muze-ktery-nehajloval
https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/august-landmesser.html
https://ceskepodcasty.cz/podcast/audioclanky/august-landmesser-muz-ktery-odmitl-hajlovat
https://g.cz/pribeh-muze-ktery-odmitl-hajlovat/
