Článek
Ed O’Neill se nikdy netoužil stát králem sitcomu. V mládí míval jiné sny – nejprve ty sportovní, později divadelní. Narodil se roku 1946 v dělnickém Youngstownu ve státě Ohio, do rodiny irských katolíků. Otec dřel v ocelárně a matka byla sociální pracovnice.
Ed zdědil vysokou postavu a tvrdou pracovitost, která ho nejdřív zavedla na fotbalové hřiště. Jako mladík vynikal v americkém fotbalu a vysloužil si stipendium na univerzitě. Zkoušel prorazit do NFL – v roce 1969 dokonce podepsal smlouvu s Pittsburgh Steelers, ale během tréninkového kempu ho vyřadili.
Konkurence byla nemilosrdná a Ed se musel smířit s tím, že slavný sportovec nebude. „Byl jsem z toho dost špatný,“ přiznal později. „Ale nakonec jsem pochopil, že to tak mělo být. Nechtěl jsem jednou skončit samá jizva“.
Po neúspěšném pokusu o sportovní kariéru se vrátil do rodného města a chvíli učil na střední škole. V hlavě ho však hlodala jiná vášeň. Už na střední škole zkoušel divadlo a právě teď, krátce před třicátými narozeninami, cítil, že by se měl postavit na divadelní jeviště. Zapsal se do nově otevřeného hereckého programu na místní univerzitě a brzy stál na jevišti.
Divadlo se stalo jeho únikem z všedního stereotypu – vžít se do cizích osudů pro něj znamenalo získat něco, co mu život doma nenabízel. Studoval role s až asketickou důsledností. Četl herecké příručky, hltal klasické kusy, pouštěl si v knihovně archivní nahrávky uznávaných herců. Roku 1979 debutoval na Broadwayi v dramatu Knockout, kde neušel oku kritiky díky „děsivě věrohodnému“ výkonu brutálního boxera.
I další role měl dramatické – Lenny v O myších a lidech Johna Steinbecka či Stanley Kowalski v Tramvaji do stanice Touha. V jeho nitru rostla touha stát se seriózním hercem, o němž se bude mluvit s respektem. Když ve volných chvílích studoval Shakespeara nebo poslouchal nahrávky Johna Barrymorea, tiše doufal, že jednou bude moci říct: „Hrál jsem Shakespeara.“ Zatím však musel brát role, které přišly, a platit účty.
Klíčový kariérní obrat přišel nečekaně. Kolem roku 1986 hrál Ed O’Neill Lennieho ve zmíněné divadelní adaptaci v divadle v Hartfordu. V publiku tehdy seděl castingový producent začínající televizní stanice Fox – a všiml si mohutného herce s neobyčejným talentem. O’Neill obdržel pozvánku na kamerové zkoušky nové situační komedie s provokativním konceptem.
Měl ztvárnit průměrného otce z dysfunkční rodiny, který nenávidí svou práci, hádá se s manželkou a dětem jde spíš příkladem, jak nežít. Koncept anti-sitcomu ho zaujal i vyděsil zároveň. Ed do té doby o komedii příliš neusiloval – jeho srdce patřilo dramatu. Jenže Fox byl hladový po nových tvářích a role slibovala stabilní práci. A tak šel na konkurz.
Zrození Al Bundyho 5. dubna 1987 se na amerických obrazovkách poprvé objevil sitcom „Married… with Children“ – v Česku známý jako „Ženatý se závazky“. O’Neill v něm jako Al Bundy seděl na tom proslulém gauči s rukou zastrčenou v kalhotách a s kyselým výrazem ve tváři komentoval svět kolem sebe.
Fox nasadil seriál jako součást své první prime-time večerní nabídky a Bundyovi se stali symbolem nového, odvážného směru televizní zábavy. Byla to rodina z předměstí Chicaga, ale opak Cosby Show či dalších dobrosrdečných sitcomů té doby. Al byl věčný smolař – prodavač bot s minimálním platem, který se upínal k jediné životní slávě: čtyřem touchdownům, které kdysi skóroval v jednom zápase za střední školu.
Žena Peggy, s natupírovanými rudými vlasy, nedělala nic jiného než kouřila, ládovala se sladkostmi a nutila manžela k sexu, po kterém on netoužil. Dcera Kelly byla krásná a hloupoučká „blondýna“ a syn Bud prohnaný puberťák posedlý dívkami. Rodinka k pohledání, která pro mnohé zosobňovala to nejhorší z Ameriky – a zároveň byla k pohledání vtipná ve své groteskní nadsázce.
Ed O’Neill v té době poprvé zakusil masovou popularitu. Seriál sice zpočátku neměl oslnivou sledovanost, ale rychle nabíral na síle. Diváky lákalo právě to, že Bundyovi bořili tabu a dělali si legraci ze všeho, co bylo považováno za nevhodné.
Al s Peg se uráželi a pošťuchovali; v jednom díle Al použil smradlavou botu jako zbraň, aby nemusel platit účet v restauraci. Jindy se rodinka ocitla v situaci, kdy tři ženy – matka, dcera i sousedka – dostaly zároveň menstruaci během kempování, což přivolalo divoká zvířata.
Humor často sklouzával do absurdna a grotesky, někdy černočerné: v jednom vánočním dílu spadne do Bundyovic dvorku chlap převlečený za Santa Clause a zabije se. O’Neill to všechno hrál s vážnou tváří a dokázal z Alova bručounství vytvořit až sympaticky tragikomickou figuru.
Miliony obyčejných mužů v něm poznávaly své vlastní nenaplněné ambice. „Lidi mi pořád říkají: víte, můj strejda je úplně jako Al Bundy. Nebo můj táta, můj brácha. Ale nikdy ne já sám. Nikdo nepřizná: tohle jsem celý já,“ smál se po letech Ed. Není divu – kdo by o sobě chtěl prohlásit, že je mizerný manžel a zkrachovalec? Ale dívat se na takového je zatraceně úlevné.
Pro Eda představoval Al Bundy rozporuplnou zkušenost. Na jedné straně úspěch a jistota práce, kterou do té doby nepoznal. Po první sezóně dostal smlouvu na další a postupně se stal tváří celého seriálu. Fox ho sice nikdy nezasypal cenami – kritici seriál častovali slovy jako „pokleslá zábava“ – ale divácky šlo o hit.
O’Neill poprvé v životě vydělával velké peníze. Z bývalého učitele z Youngstownu se stala televizní hvězda. Jenže někde v koutku duše ho hryzalo, že se zpronevěřil svým hereckým ideálům. Když se večer vracel z natáčení domů, často se doma o ničem z práce nebavil.
O’Neill si držel od postavy odstup i proto, že humor scenáristů občas překročil mez, kterou byl sám ochoten vnitřně tolerovat. Ačkoli souhlasil s konceptem „nekorektní“ zábavy a veřejně roli bránil, v soukromí ho některé scény znechucovaly. „Nemám rád fekální humor,“ poznamenal například. Některé obzvlášť hrubé vtipy mu vadily. Jenže seriál se točil před živým publikem a co vyvolalo smích, to zpravidla prošlo.
Smích i odpor Jak seriál nabíral na popularitě, nezůstal ušetřen vlny kritiky a kontroverzí. Psal se rok 1989, třetí sezóna, když se ozvala rozhořčená divácká kampaň z konzervativních kruhů. Jistá Terry Rakolta, hospodyně z Michiganu, se zděsila, když jednou večer její děti zahlédly u televize epizodu, kde Al se svým přítelem zabloudí do obchodu s fetišistickým prádlem pro striptérky, kde se to hemží bizarními výjevy – starý pán v podvazcích, manekýna v sadomaso úboru, polonahá žena, která si přímo před Alem sundá podprsenku (na obrazovce vidíme jen její odhalená záda).
Do toho Al trousí dvojsmyslné hlášky o „queens“ na adresu zženštilého prodavače. Pro paní Rakoltu to bylo příliš. Spustila křížovou výpravu proti seriálu – psala dopisy inzerentům, žádala bojkot. A měla z části úspěch: velké firmy jako Gillette či Coca-Cola stáhly svoje reklamy z vysílání show. Televize Fox se ocitla pod tlakem. Veřejně se sice omluvila za onu scénu v prádelně, ale vedení razantně odmítlo předělat celý seriál.
Jeden díl však raději stáhli z programu úplně – epizodu „I'll See You in Court“ (Soud nás nemine) s tématem domácího porna, která už byla natočená, raději uložili k ledu, aby dál nedráždili ochránce mravů. (Fanoušci ji později překřtili na „ztracenou epizodu“ – v USA nesměla být odvysílána až do roku 2002.)
Ed O’Neill a jeho kolegové se najednou ocitli v centru celonárodní debaty o nevkusu v televizi. Konzervativní sdružení označila seriál za „nejvulgárnější komedii v hlavním vysílacím čase“. Vlivný senátor Jesse Helms prohlásil, že ten seriál je „odpad“. Jiný senátor, Joe Lieberman, se nechal slyšet, že když náhodou narazil na Bundyovy v TV spolu s dětmi, utvrdilo ho to v přesvědčení bojovat proti „zkaženosti popkultury“. Seriál vyvolával nevoli u moralistů – a Ed O’Neill se musel srovnat s tím, že jeho největší úspěch je zároveň pro mnohé symbolem kulturního úpadku.
Sám O'Neill navenek bránil show s typickým suchým klidem. Říkal, že Al Bundy nikdy neměl být vzorem – stejně jako jím nebyl třeba animovaný lovec králíků Elmer Fudd. „Ty postavy mají prostě lidi rozesmát, nemají je nic učit nebo poučovat,“ argumentoval. Veřejně upozorňoval na to, že komedie je odnepaměti trochu krutá.
Ve skrytu duše ho ale mrzelo, že je najednou tváří „pokleslé“ zábavy. Když se rozdávaly televizní ceny Emmy, jejich seriál akademie ignorovala. Kritika jím pohrdala.
„V mojí kariéře jsem nikdy neměl luxus odmítat role. Potřebuju práci, musím platit nájem. Nemůžu si moc vybírat, jestli budu zaškatulkovaný… hlavní je vydělat a zaplatit složenky“. Tahle upřímnost ukazovala, že za vděk seriálu byl rád. Bundyovi mu zajistili obživu i slávu, o jaké se mu předtím nesnilo.
Když utichly kamery Ženatého se závazky, Ed O’Neill se ocitl v nejistotě. Bude ještě někdy hrát něco jiného než Al Bundyho? Hollywood mu nenabízel mnoho nových možností. Přestože si zahrál v několika filmech koncem 90. let, velký průlom nepřišel.
V očích publika zůstával navždy tím ubručeným prodavačem bot. Na ulici ho lidé zastavovali a oslovovali „Hej, Al!“. Někteří mu provokativně připomínali slavné hlášky – třeba v Evropě za ním fanoušci pokřikovali, kolik že to dal těch touchdownů.
Návrat na výsluní však přišel nečekaně. V roce 2009 Ed O’Neill znovu kývl na roli televizního táty. Tentokrát ale úplně jiného, než byl Al Bundy. Sitcom Taková moderní rodinka (Modern Family) stavěl na pseudo-dokumentárním stylu a chytrém humoru.
Ed zpočátku váhal – říkal si, že se sitcomy skončil. Bylo mu přes šedesát, užíval si polo-důchod. Ale scénář pilotu ho nadchl. Postava Jaye Pritchetta, sarkastického patriarchy z Los Angeles, který má mladou temperamentní manželku a neobvyklou širokou rodinu, pro něj představovala možnost zahrát si komedii civilnějším způsobem. A tak se nechal přesvědčit. Po letech klidu se vrátil před kamery – starší, moudřejší a smířenější s tím, kým je.
Modern Family se stal hitem a najednou tu byl jiný Ed O’Neill – stále vtipný mrzout, ale tentokrát obklopený milující rodinou. Dokonce ho třikrát po sobě nominovali na cenu Emmy za nejlepší komediální výkon – ocenění, jakých se Al Bundy nikdy nedočkal.
Ale pravda je, že Al ho nikdy docela neopustil. Když v roce 2011 odhalovali Edovu hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, shodou okolností se tak stalo přímo před obchodem s obuví – jako věčné připomenutí otráveného prodavače bot, kterého hrál.
Zdroje:
https://www.biography.com/actors/ed-oneill
https://interviews.televisionacademy.com/interviews/ed-oneill?chapter=1&clip=96500
