Článek
Tonya Maxene Hardingová, dnes Tonya Priceová, se narodila 12. listopadu 1970 v Portlandu v Oregonu jako dcera LaVony Fay Goldenové a Alana Hardinga. Rodina žila ve skromných poměrech ve východním Portlandu, peněz bylo málo a doma panovalo napětí. Na led se poprvé postavila v pouhých třech letech v obchodním centru Lloyd Center. Matka v ní od začátku viděla nadání, které by rodině mohlo otevřít cestu z chudoby.
LaVona Goldenová pro dceru šila kostýmy, platila lekce a vše podřizovala jejímu výkonu. V dokumentu Sharp Edges z roku 1986, natočeném, když bylo Tonye patnáct let, tvrdila, že její dcera krasobruslení doslova dýchá a žije a že ji každá pochybnost druhých jen žene dál. Tonya kvůli tréninkům opustila běžnou školní docházku; maturitní ekvivalent GED získala až v roce 1988.
V dospělosti Hardingová opakovaně popisovala fyzické i psychické násilí doma. „Nemyslím si, že byl týden, kdy bych nedostala nařezáno víc než jednou,“ řekla v rozhovoru pro Good Morning America. Tvrdila také, že ji matka na kluzišti bila kartáčem na vlasy a že po ní jednou hodila nůž na steaky.
LaVona většinu těchto obvinění odmítala. Připustila incident s kartáčem, útok nožem ale popřela a dceru označila za nespolehlivou vypravěčku. Film Já, Tonya později scénu s nožem použil, není ale správné ji vydávat za nesporně doloženou skutečnost. Hardingová navíc uváděla, že čelila sexuálnímu obtěžování ze strany staršího nevlastního bratra.
V dokumentu The Price of Gold Tonya svůj vztah k rodičům shrnula větou: „On mě bil, ale ona mě taky bila, a přesto mě milovali.“ LaVona Goldenová měla během života šest manželů a rodinné prostředí bylo podle dobových svědectví velmi nestabilní. Právě to se později stalo jedním z klíčů, jimiž veřejnost vysvětlovala Tonyiny vztahy i její schopnost snášet násilí kolem sebe.
Trojitý axel a nejvyšší americké ambice
Sportovně šla Hardingová rychle nahoru. V roce 1986 skončila na mistrovství USA šestá, v roce 1989 třetí. Klíčový průlom přišel v roce 1991, kdy se na americkém šampionátu stala první Američankou, která v soutěži úspěšně předvedla trojitý axel.
Za technické provedení tehdy získala i známku 6,0. Ve starém známkovacím systému šlo o mimořádný výkon, který potvrdil, že nebyla jen výraznou osobností, ale skutečnou elitní závodnicí. Na mistrovství světa téhož roku obsadila druhé místo za Kristi Yamaguchiovou a patřila k největším americkým nadějím.
V roce 1990 se provdala za Jeffa Gilloolyho. Bylo jí devatenáct let a manželství, do kterého vstupovala s představou stability, se podle jejích pozdějších výpovědí brzy proměnilo v další násilný vztah.
Startovala na olympijských hrách v Albertville v roce 1992, kde skončila čtvrtá. Přesto se často střetávala s očekáváním světa, do něhož podle mnoha komentátorů nezapadala. Krasobruslení tehdy stále silně vyžadovalo uhlazený projev, drahé kostýmy a pečlivě budovaný obraz. Hardingová byla spontánnější, drsnější a otevřeněji spojovaná s dělnickým prostředím, z něhož pocházela.
Jeff Gillooly byl muž, se kterým Hardingová podle vlastních slov opakovala model známý z domova. Když se dařilo, vztah působil normálně. Když se nedařilo, nastupovaly hádky, kontrola a údajné násilí.
V žádostech o ochranná opatření Hardingová uvedla, že jí Gillooly kroutil rukou, tahal ji za vlasy, strkal do ní a vyhrožoval jí. Ve vzpomínkové knize The Tonya Tapes svůj pocit bezmoci shrnula slovy: „Bála jsem se ho, ale neměla jsem kam jinam jít.“
Gillooly část obvinění popíral. Není ale sporu o tom, že vztah byl nestabilní, několikrát se rozešli a znovu dali dohromady. V lednu 1994 byli formálně rozvedení, stále spolu však žili a navenek se často oslovovali jako manželé. Právě Gillooly pak sehrál hlavní roli v události, která Hardingovou navždy připoutala ke jménu Nancy Kerriganové.
Úder obuškem v Detroitu
Dne 6. ledna 1994 trénovala Nancy Kerriganová před americkým šampionátem v Detroitu. Když po tréninku procházela chodbou haly Cobo Arena, napadl ji Shane Stant. Teleskopickým obuškem ji udeřil do pravého stehna těsně nad kolenem.
Kerriganová se zhroutila na zem a opakovala: „Proč? Proč? Proč?“ Scéna se okamžitě stala jedním z nejznámějších televizních záběrů v dějinách amerického sportu.
Stant po útoku prchal z haly v panice. Při útěku prorazil plexisklovou výplň dveří a nasedl do vozu řízeného svým strýcem Derrickem Smithem. Účelem útoku bylo Kerriganovou vyřadit z domácího šampionátu a oslabit ji před blížícími se olympijskými hrami v Lillehammeru.
Útok zorganizovali Gillooly a Tonyin bodyguard Shawn Eckardt. Eckardt zaplatil Stanta i Smithe. Částky uváděné v dobových zprávách se pohybovaly kolem 6 500 dolarů. Hardingová soutěž bez Kerriganové vyhrála a zajistila si olympijskou nominaci.
Stant později tvrdil, že se Hardingová podílela i na zinscenování anonymní výhrůžky smrtí, kterou sama před útokem dostala a která měla posloužit jako důvod pro najmutí Eckardta. Hardingová aktivní účast na přípravě celé operace dlouhodobě popírala.
Vyšetřování postupovalo rychle. V následujících dnech se začala rozplétat síť kolem Eckardta, Stanta, Smithe a Gilloolyho. Hardingová byla vyslechnuta 18. ledna a svou účast popřela. Tvrdila, že pokud se prokáže Gilloolyho zapojení, přeruší s ním kontakt.
O den později byl Gillooly obviněn ze spiknutí. Později přijal dohodu s vyšetřovateli a vypovídal o okolnostech případu. Vyšetřování však nikdy nepřineslo přímý důkaz, který by Hardingovou usvědčil z toho, že útok předem objednala nebo schválila.
Americká krasobruslařská asociace musela rozhodnout, zda jí start na olympiádě umožní. Hardingová nakonec do Lillehammeru odjela, mimo jiné poté, co hrozila právními kroky. Nancy Kerriganová se mezitím zotavila natolik, že ji asociace zařadila do olympijského týmu místo Michelle Kwanové, která byla původně určena jako náhradnice.
Stříbro pro Kerriganovou, osmé místo pro Hardingovou
Olympijské hry v Lillehammeru v únoru 1994 nabídly mimořádnou podívanou. Nancy Kerriganová, oběť útoku, a Tonya Hardingová, jejíž bývalý manžel a bodyguard byli s útokem spojeni, stály na stejném ledě před miliony diváků.
Kerriganová se dokázala vrátit ve výborné formě a získala stříbrnou olympijskou medaili, těsně za Ukrajinkou Oksanou Bajulovou. Hardingová naopak prožila jedno z nejchaotičtějších vystoupení své kariéry.
Při volné jízdě se jí během rozcvičení přetrhla tkanička brusle. Po nevydařeném začátku programu se se slzami v očích obrátila na rozhodčí a dostala mimořádné povolení program přerušit a později jej zahájit znovu. Ani druhý pokus jí ale nevyšel podle představ. Trojitý axel, kterým se dříve proslavila, tehdy vůbec nezařadila, a soutěž dokončila na osmém místě.
Kontrast byl nemilosrdný. Kerriganová se po útoku dostala na stupně vítězů. Hardingová sledovala z pozadí, jak se její kariéra pod tíhou skandálu rozpadá v přímém přenosu.
Dne 16. března 1994, krátce před mistrovstvím světa, se Hardingová přiznala k maření vyšetřování útoku na Kerriganovou. Přesný právní termín zněl spiknutí s cílem ztížit stíhání pachatelů.
Dostala tři roky podmíněně, 500 hodin veřejně prospěšných prací a pokutu 100 tisíc dolarů. Vedle ní musela vytvořit fond 50 tisíc dolarů pro Special Olympics a uhradit 10 tisíc dolarů nákladů vyšetřování. Proto některé zdroje uvádějí celkovou finanční částku 160 tisíc dolarů.
Musela odstoupit z mistrovství světa a vzdát se členství v U.S. Figure Skating. Organizace ji pak v červnu 1994 doživotně vyloučila, odebrala jí titul mistryně USA z roku 1994 a zakázala jí účast na akcích pořádaných či schvalovaných asociací.
Gillooly, Eckardt, Stant i Smith byli za své role odsouzeni. Gillooly dostal dvouletý trest vězení, Stant byl odsouzen k osmnácti měsícům a další účastníci případu obdrželi tresty podle míry svého zapojení.
Hardingová dlouhé roky opakovala, že o plánovaném útoku nevěděla. V televizním speciálu ABC Truth and Lies: The Tonya Harding Story v roce 2018 připustila, že zaslechla Gilloolyho a Eckardta mluvit o tom, že by možná měli „někoho vyřadit“, aby se dostala do týmu. Nadále však popírala, že by se na plánování aktivně podílela.
Od ledu k boxerskému ringu
Po doživotním vyloučení z krasobruslení hledala jinou sportovní cestu. V letech 2003 až 2004 se věnovala profesionálnímu boxu a absolvovala šest zápasů s bilancí tři výhry a tři porážky.

Byl to nečekaný, ale svým způsobem logický krok. Hardingová vždy působila jinak než uhlazený ideál, který se od ženských hvězd krasobruslení očekával. V boxu jí nikdo nemohl vyčítat, že není dost elegantní, jemná nebo společensky přijatelná.
Sama později říkala, že jí box přinesl určitý druh svobody. Nemusela dokazovat, že do prostředí zapadá, a nemusela skrývat fyzickou sílu, která jí v krasobruslení často spíš škodila než pomáhala.
Kauza kolem útoku na Kerriganovou se stala jedním z nejsledovanějších sportovních skandálů devadesátých let. Média jí přezdívala „rána, kterou slyšel celý svět“. Parodovaly ji pořady Saturday Night Live i seriál Seinfeld a televizní stanice soutěžily o každý nový detail.
Vážněji se jí věnoval dokument ESPN The Price of Gold z roku 2014 a především film Já, Tonya z roku 2017. Tonyu v něm ztvárnila Margot Robbie, její matku LaVonu Allison Janneyová.
Janneyová za roli získala Oscara i Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Film vyvolal novou debatu, protože Hardingovou ukázal jako člověka poznamenaného násilím, chudobou a prostředím, které ji naučilo přežívat spíš než důvěřovat druhým.
To ovšem není totéž jako zproštění odpovědnosti. Film ani pozdější soucitná interpretace nemění její přiznání k maření vyšetřování. Jen připomínají, že člověk může být současně zraněný, nadaný, problematický i odpovědný za vlastní rozhodnutí.
Tonya Priceová se v posledních letech držela spíše mimo hlavní mediální pozornost. Se svou matkou podle vlastních slov nemluví od roku 2002 a odmítla představu, že by se LaVona setkávala s jejím synem.
Zdroje:
https://www.biography.com/athletes/tonya-harding
https://abcnews.go.com/US/tonya-harding-scared-infamous-1994-baton-attack-nancy/story?id=52221270
https://abcnews.go.com/US/tonya-harding-knew-infamous-1994-baton-attack-nancy/story?id=52048510
https://www.history.com/this-day-in-history/january-6/skater-nancy-kerrigan-attacked
https://www.cbsnews.com/news/nancy-and-tonya-10-years-later/
https://www.cbsnews.com/detroit/news/assault-of-nancy-kerrigan-took-place-20-years-ago-today-in-detroit/
https://www.biography.com/athletes/nancy-kerrigan






