Měl prý 12 775 milenek. Warren Beatty se v 55 oženil a byl věrný. Pak předal Oscara špatnému filmu

Prosinec 1991, Los Angeles. Warren Beatty sedí vedle herečky Annette Beningové v hotelovém apartmá při tiskové konferenci k filmu Bugsy. Beningová je v osmém měsíci těhotenství a Beatty, tehdy čtyřiapadesátiletý, se k ní během rozhovoru s novináři něžně nakloní: „Jsou to tři týdny, viď?“ zeptá se tiše a má na mysli zbývající čas do narození dítěte.

Ona s úsměvem přitaká. Pohled na legendárního starého mládence Hollywoodu, jak veřejně plánuje příchod svého prvního potomka, je pro mnohé překvapivý. Ještě poměrně nedávno totiž jeho vlastní sestra, herečka Shirley MacLaineová, žertovala, že Warren se nedokáže vázat ani k jedné večeři, natož k manželství a rodině. Nyní však charizmatický herec a režisér bez ostychu mluví o plenách a otcovství – a završuje tím proměnu, jakou by u něj v 80. letech čekal málokdo.

Už od 60. let provázela Warrena Beattyho pověst nenapravitelného sukničkáře. V Hollywoodu se proslavil nejen svými filmy, ale i bouřlivým soukromým životem, který plnil stránky časopisů. Jak nevázaný jeho život skutečně byl, se snažil vyčíslit novinář a autor Hollywoodu zasvěcených knih, Peter Biskind. Ve své biografii Star: How Warren Beatty Seduced America (2010) přišel s ohromujícím číslem: odhadem 12 775 žen, s nimiž měl herec spát během svých let svobody.

Biskind k tak vysokému číslu dospěl jednoduchou matematikou – spočítal dny od Beattyho devatenáctých narozenin (kdy podle autora přišel o panictví) do roku 1991, kdy se při natáčení Bugsy seznámil s Annette Beningovou, a dosadil předpoklad „jedna milenka na den“. Pro svůj propočet navíc vyloučil „rychlovky přes den, letmé známosti a uloupené polibky“.

Výsledný údaj se rychle rozletěl médii a ještě více přiživil Beattyho pověst legendárního lovce žen. Sám herec se k němu veřejně nevyjádřil, jeho právník Bert Fields však číslo označil za naprostý nesmysl s tím, že podobnou evidenci si prý nevedl ani sám Beatty.

Ačkoli je tedy 12 775 milenek spíše zveličenou legendou, na níž se podepsala obrazotvornost životopisce, nemohlo být pochyb, že Warren Beatty měl v oblasti milostných dobrodružství velmi bohatý archiv. Stačí letmý pohled na seznam žen, s nimiž byl postupně spojován – je jako encyklopedie hvězd své doby: Joan Collinsová (britská herečka), Natalie Woodová (hollywoodská star), Julie Christie (oscarová herečka), Elaine Mayová (režisérka a scenáristka), Diane Keatonová (herečka a scenáristka) nebo Madonna.

A tím výčet zdaleka nekončí – bulvární tisk v 80. letech spekuloval také o francouzské herečce Isabelle Adjani, o modelce Michelle Phillips, o princezně Margaret či o zpěvačce Carly Simonové. Posledně jmenovaná se do dějin popkultury zapsala hitem „You're So Vain“ – a právě Warren Beatty se stal inspirací pro jednu z jeho slok. Sám Beatty vtipkoval, že kdyby měl opravdu být námětem celé písně, jistě by to poznal podle tučných tantiém, které by mu dorazily.

Na začátku 60. let ovšem mladý Warren Beatty takové proslulosti zdaleka nedosahoval. Narodil se v roce 1937 ve Virginii jako Henry Warren Beaty (pravopis svého příjmení později lehce poupravil) do rodiny učitelky a školního administrátora. Jeho starší sestra Shirley MacLaineová se prosadila v Hollywoodu už v druhé polovině padesátých let – a jak sama později žertovala, Warrena to možná motivovalo k tomu, aby se přidal.

Po studiích a první herecké průpravě v divadle zamířil do Los Angeles a velmi rychle se stal hereckým objevem. Roku 1961 debutoval v hlavní filmové roli po boku Natalie Woodové v romantickém dramatu Třpyt v trávě (Splendor in the Grass). Sám tehdy ještě nebyl slavný, zato Natalie Woodová byla v jednadvaceti letech ostřílenou hollywoodskou hvězdou – a jak už to v jeho životě bylo mnohokrát, pracovní partnerství brzy přerostlo v milostný vztah. Vydrželi spolu zhruba rok. Woodová se poté vrátila k bývalému manželovi Robertu Wagnerovi.

Beatty mezitím rychle získával pověst pohledného rebela s obrovským sex-appealem. Ještě před Třpytem v trávě se během krátkého angažmá v New Yorku stihl zasnoubit s herečkou Joan Collinsovou. Bouřlivý románek s o pět let starší britskou divou ale nevydržel: Collinsová vycítila, že na manželství s věčným obletovaným mladíkem by doplatila.

Později prozradila, že s Beattym otěhotněla a ze strachu před zničenou kariérou i neochotou partnera usadit se tehdy podstoupila potrat. Collinsová také barvitě vylíčila, jak nespoutaný život s Beattym vypadal. Podle životopisce Biskinda si herečka jednou v neděli ráno po dalším z milostných maratonů povzdechla:

„Už to dlouho nevydržím. On nepřestává – to bude těmi vitamíny. Za pár let budu úplně opotřebovaná.“

Nadsázka stranou, mladý Warren zkrátka miloval flirt a střídání partnerek a v raných šedesátých letech mu to jeho image bouřliváka jen pomáhalo.

Navzdory nekonvenčnímu soukromí se Warren Beatty dokázal naplno prosadit i profesně. Po slibném startu v Hollywoodu chvíli hledal směr – a pak narazil na látku, která dokonale odpovídala duchu doby. V polovině 60. let zaujalo Beattyho vyprávění o gangsterské dvojici Bonnie Parkerové a Clydu Barrowovi, kteří ve 30. letech terorizovali americký Jih.

Tehdejší Hollywood ještě vládl staromódnímu studiovému stylu, cenzura byla silná a filmy o zločincích mívaly mravokárný tón. Beatty, kterému bylo teprve třicet, však vycítil příležitost udělat věci jinak.

Nasadil vlastní pověst a kredit úspěšného mladého herce a stal se producentem připravovaného filmu. S režisérem Arthurem Pennem sdílel vizi moderní gangsterky plné černého humoru, dravé energie a nevídaně otevřeného násilí.

Velká studia projekt odmítala, a tak Beatty sehnal finance u malého studia Warner-Seven Arts výměnou za nízký honorář a podíl na ziscích. Do hlavní ženské role prosadil téměř neznámou Faye Dunawayovou, která se po boku charismatického Beattyho proměnila v novou hvězdu.

Film Bonnie a Clyde měl premiéru v roce 1967 a stal se senzací. Starší kritici ho nejprve odsoudili (napsali, že příběh zločinců zlidšťuje a přehnaně opěvuje násilí), ale mladé publikum i vlivná kritička Pauline Kaelová byli nadšeni. Snímek vydělal v kinech jmění, získal osm nominací na Oscara a z dnešního pohledu otevřel éru „Nového Hollywoodu“ – období konce 60. a 70. let, kdy velká studia dala více prostoru mladým filmařům a odvážnějším tématům.

Beatty se rázem ocitl nejen mezi hereckou elitou, ale i mezi hollywoodskými hráči, kteří si mohou diktovat projekt. Díky podílu na zisku z Bonnie a Clyde rovněž pohádkově zbohatl.

Úspěch filmu se promítl i do Beattyho osobního života. Zatímco na plátně sehrál osudovou dvojici s Faye Dunawayovou, ve skutečnosti tehdy žil s jinou kráskou stříbrného plátna – britskou herečkou Julií Christie. Tu poznal pár měsíců po Bonnie a Clyde a stali se jedním z nejsledovanějších párů konce 60. let. Christie, okouzlující hvězda filmů Doktor Živago nebo Daleko od hlučícího davu, byla v mnoha ohledech ženskou verzí Beattyho: talentovaná, svobodomyslná a nezávislá.

Oba si střežili své soukromí, nikdy se nevzali, ale v letech 1967–1974 prožili partnersky i pracovně intenzivní období. Společně si zahráli v satirickém dramatu McCabe a paní Millerová a především v komedii Šampón (Shampoo, 1975). Beatty se na filmu Šampón podílel i jako spoluautor scénáře a producent – a do hlavní role obsadil sám sebe.

Ztvárnil kadeřníka z Beverly Hills, který se pohybuje v prostředí bohatých žen a střídá milenky stejně suverénně, jako jim upravuje účesy. Snímek se svůdným, leč povrchním hrdinou v podání pohledného Beattyho vyzněl jako narážka na samotného herce a jeho pověst. Julie Christie ve Šampónu hrála jednu z milenek, čímž se realita a fikce propojily téměř symbolicky.

V následujících letech Warren Beatty tempo zpomalil. Svůj perfekcionismus uplatňoval výběrově a objevoval se ve filmech, které ho něčím přitahovaly. Roku 1978 například sám režíroval (společně s komikem Buckem Henrym) romantickou komedii Nebeská brána (Heaven Can Wait), v níž i hrál hlavní roli – a opět slavil kasovní úspěch.

Zásadní triumf ale přišel až o pár let později. Beatty se dlouho zajímal o kontroverzní životní příběh novináře Jacka Reeda, levicového idealisty a účastníka ruské bolševické revoluce v roce 1917. V Hollywoodu v době studené války nebylo zvykem točit velké filmy o amerických komunistech, ale Beatty na látce zarputile pracoval řadu let.

Výsledkem byl tříhodinový epos Rudí (Reds, 1981), který režíroval, produkoval a ztvárnil v něm hlavní roli právě jako Jack Reed. Podařilo se mu sestavit silné obsazení: po svém boku měl Diane Keatonovou (v roli Reedovy životní partnerky Louise Bryantové) a Jacka Nicholsona.

Rudí kombinují hrané scény s dokumentárními výpověďmi pamětníků a představují napůl osobní drama, napůl historickou fresku. Beatty do filmu vložil ohromné množství energie i financí a čekání se vyplatilo: Rudí získali dvacet nominací na Oscara a ze slavnostního ceremoniálu v roce 1982 si Warren Beatty odnesl Oscara za nejlepší režii.

V kategorii režie se v Hollywoodu jedná dodnes o unikátní počin – Beatty byl v té chvíli teprve druhým člověkem v historii, který si sošku převzal za film, v němž sám zároveň hrál hlavní roli (tím prvním byl Woody Allen). Nadšené kritiky ocenily režijní odvahu i vyspělost snímku a definitivně potvrdily, že pod nánosem bulvárních historek je Warren Beatty také velmi schopný a ambiciózní tvůrce.

Zajímavé je, že úspěch filmu Rudí přímo souvisel i s dalším posunem v Beattyho soukromí. Během natáčení se totiž sblížil s Diane Keatonovou, která se po rozchodu s Woodym Allenem stala jeho novou partnerkou. Keatonová měla v té době za sebou výrazné role ve filmech Kmotr či Annie Hallová, ale Beatty v ní objevil také múzu pro svůj politický epos – a později i partnerku pro život. Dvojice spolu strávila několik let po uvedení Rudých, nicméně ke svatbě opět nedošlo. Beatty pravidelně čelil otázkám, zda se někdy hodlá usadit.

Jak plynula osmdesátá léta, v nichž už oslavil padesátku, jeho image sukničkáře začínala působit poněkud vyčpěle. Veřejnost ho sice stále registrovala jako pohledného starého mládence, ale mladší generaci už jeho jméno tolik neříkalo a filmy točil jen zřídka.

V roce 1987 se objevil v dobrodružné komedii Ishtar, která však propadla. Ishtar bývá dodnes připomínána jako jeden z největších omylů Hollywoodu, finanční i tvůrčí. Beattyho aura tím sice neutrpěla fatálně, ale v očích studií se stal opatrnějším tipem.

Další projekt si Warren Beatty vybral pečlivě. Ohlásil zfilmování legendárního komiksu Dick Tracy o žlutě oděném detektivovi bojujícím proti podsvětí. Komiksová estetika a stylizovaná retro podívaná lákaly – a Beatty se znovu postavil i za kameru jako režisér. Snímek Dick Tracy měl premiéru v roce 1990 a finančně si nevedl špatně. V hlavních rolích se kromě Warrena Beattyho objevila také popová královna Madonna, což se ukázalo jako dvousečná zbraň.

Média tehdy mnohem víc než samotný film zajímal právě vztah slavného playboye a o dvacet let mladší provokativní zpěvačky. Beatty a Madonna spolu nějaký čas chodili – a bulvár měl žně. Padesátník Warren byl po dlouhé době opět středem pozornosti nového druhu publika, které jinak jeho tvorbu příliš neznalo. Jenže ouha: v kombinaci s Madonnou začal působit spíš jako parodie na sebe sama.

Fotografie šednoucího hollywoodského elegána vedle excentrické blond popstar zaplavily časopisy a ne každý mohl uvěřit, že nejde o promyšlený marketingový tah. Sám film Dick Tracy nakonec získal tři Oscary v technických kategoriích, ale veřejnost si z něj nejvíc zapamatovala právě spektákl kolem.

To nejlepší mělo ale teprve přijít. V roce 1991 vzal Beatty roli ve stylové gangsterce Bugsy, v níž se měl představit jako slavný gangster Bugsy Siegel. Vedle něj dostala klíčovou roli herečka Annette Beningová, o 21 let mladší brunetka s pronikavýma očima, která byla teprve na začátku velké kariéry.

Když se Warren a Annette poprvé potkali nad scénářem Bugsy, bujaře rozeseté milostné kapitoly Beattyho života se chýlily k nečekanému závěru. Herec a režisér později přiznal, že setkání s Annette pro něj znamenalo radikální zlom.

„Jako kdybych jel na plný plyn a najednou hodil zpátečku,“ vzpomínal poeticky na pocit, který v něm první kontakt s budoucí manželkou vyvolal. „Musel jsem dokonce zastavit auto a chvilku přemýšlet, co se to vlastně stalo. Najednou všechno dávalo smysl.“ Beningová na něj silně zapůsobila nejen půvabem, ale i inteligencí a profesionálním přístupem – byla to žena, vedle níž si Warren dokázal představit strávit zbytek života.

Ještě během natáčení Bugsy spolu začali chodit a Beatty velmi rychle věděl, že tentokrát našel svou definitivní životní partnerku. V roce 1992 se Warren Beatty a Annette Beningová vzali. Jemu bylo padesát pět, jí třiatřicet. Krátce poté se jim narodilo první dítě, dcera Kathlyn.

Během následujících osmi let přivítali na svět ještě syna Benjamina a dvě dcery, Isabel a Ellu. Legenda o nenapravitelném starém mládenci vzala rázem zasvé. Beatty opustil status muže, který „všechno viděl a všechny okouzlil“. Namísto další milenky teď po jeho boku stála manželka a v náručí držel děti.

Od první poloviny 90. let Warren Beatty výrazně ustoupil ze svého hvězdného života. Rodina se pro něj stala prioritou – a on sám to nijak netajil. V rozhovorech přiznával, že nová role manžela a otce ho naplňuje víc než jakýkoli filmový aplaus.

„Nejdůležitější věc, jaká se mi kdy stala – vlastně to nejlepší v mém životě – byla Annette a naše čtyři děti,“ prohlásil v roce 2016, kdy už s Beningovou slavil čtvrtstoletí společného života. Z někdejšího lev salonů byl najednou spokojený domácí typ.

Beatty se na čas skoro vytratil z plátna – v 90. letech natočil pouze politikou satiru Bulworth (1998), kde si s chutí vystřelil z volebních kampaní ve Washingtonu. Snímek sklidil uznání kritiky, ale herec jej točil hlavně proto, že ho téma osobně zajímalo.

Ke hraní se Warren Beatty naplno vrátil vlastně až po dlouhé pauze v roce 2016, kdy zrealizoval svůj vysněný projekt – nostalgický film Pravidla neplatí (Rules Don’t Apply) o excentrickém miliardáři Howardu Hughesovi. Obsadil do něj i Annette Beningovou a zahrál si hlavní roli, jako by si chtěl ještě jednou připomenout staré časy. Film však propadl a ukázal se být jen dovětkem slavné kariéry. Beattyho skutečným návratem na titulní strany bylo něco úplně jiného – a postarala se o to náhoda.

Dne 26. února 2017 se Warren Beatty objevil v záři reflektorů, jakou nezažil roky. V losangeleském Dolby Theatre právě vrcholil 89. ročník udílení Oscarů a pořadatelé si pro vyhlášení nejdůležitější kategorie – Nejlepší film – připravili překvapení: na pódium společně pozvali Warrena Beattyho a Faye Dunawayovou. Bylo to stylové gesto k připomenutí 50. výročí legendárního Bonnie a Clyde, filmu, jímž tato dvojice vstoupila do historie.

Beatty s Dunawayovou vešli na scénu ruku v ruce a s nostalgií zavzpomínali na rok 1967. Poté Beatty otevřel zlatou obálku s vítězem. Nahlédl dovnitř – a zarazil se. Několik vteřin váhal, jako by na kartičce viděl něco, co nedává smysl. Znejistělá Faye Dunawayová se k němu naklonila a pobídla ho, ať obsah oznámí. Beatty mlčel, jen jí ukázal kartičku. Dunawayová jeho rozpaky rázně ukončila: přečetla titul La La Land.

Publikum propuklo v nadšení a tvůrci La La Landu začali stoupat na pódium přebírat zlaté sošky. Warren Beatty však pořád stál stranou s obálkou v ruce a na jevišti zavládl podivný ruch. Za několik okamžiků vyšla najevo neuvěřitelná chyba: došlo k záměně obálek a v Beattyho ruce se ocitl omylem duplikát kategorie Nejlepší herečka, v níž zvítězila Emma Stoneová (La La Land). Jméno správného vítěze Nejlepšího filmu – komorního dramatu Moonlight – bylo vyhlášeno až po trapném zmatku přímo před zraky sálu plného hvězd i miliony televizních diváků.

„Nenechte si ujít tenhle moment. Moonlight – vyhráli jste Nejlepší film,“ oznamoval rozpačitý producent La La Landu, zatímco Beatty a Dunawayová zděšeně ustupovali stranou. Největší omyl v dějinách Oscarů byl na světě a Warren Beatty se stal jeho nedobrovolným protagonistou.

Slavný herec se snažil situaci vzápětí vysvětlit – vzal si zpět mikrofon a trval na tom, že v obálce skutečně bylo jméno Emmy Stoneové a filmu La La Land, proto tak váhal. Záběry jeho zaskočeného obličeje však už dávno obletěly svět. Média psala o „blamáži legendárního Bonnie a Clydea“ a recesisté vtipkovali, že si Warren Beatty tímto omylem zajistil nesmrtelnost možná víc než všemi svými předešlými filmy.

Byla to samozřejmě nadsázka – ale pro samotného Beattyho znamenal rok 2017 symbolickou tečku za veřejnou kariérou. Po oné oscarové noci se definitivně stáhl do ústraní.

Dnes je mu osmdesát devět let a žije klidně s Annette Beningovou v Los Angeles.

https://en.wikipedia.org/wiki/Warren_Beatty

https://www.theguardian.com/business/2010/jan/04/warren-beatty-sexual-conquests

https://abcnews.com/Entertainment/warren-beatty-bed-13000-women/story?id=9478901

https://www.inquirer.com/philly/blogs/hotbutton/20100105_Tattle__Joan_Collins__Beatty_was_a_love_machine.html

https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/1991/12/19/warren-beatty-bringing-up-bugsy/8c18b92d-df75-41a9-ba32-b401592f1762/

https://vanityfair.azurewebsites.net/article/1994/09/01/love-story