Článek
„Na jeviště přinášela sex-appeal a erotiku, aniž by o to usilovala – tajemně zastřeným hlasem, upřeným, vyzývavým pohledem a pohyby kočky, z níž se vzápětí stává útočná tygřice,“ napsal kdysi divadelní kritik Stanislav Vrbka o herečce Eleně Zvaríkové-Pappové.
Tato slova přesně vystihovala zvláštní magnetismus, jaký měla na publikum. Zvaríková dokázala v jediné postavě skloubit kouzlo svůdné femme fatale s tvrdostí a ironií, pokud to role vyžadovala. Diváka často napadlo, že takovou herečku na scéně vidí poprvé – a v jejím podání možná i naposledy.
Ve své době patřila Elena Zvaríková-Pappová k nejvýraznějším talentům slovenského divadla. Její kariéra však trvala sotva dvacet let. Koncem léta 1974 herečka nečekaně zemřela, pouhé dva roky poté, co v Bratislavě ztvárnila jednu ze svých vrcholných rolí. Zůstalo po ní jedinečné herecké dílo – a také pocit nenaplněného příslibu.
Z Bratislavy do Martina
Elena Zvaríková-Pappová, rodným jménem Pappová, se narodila 5. května 1935 v Bratislavě. Herectví vystudovala v odborném divadelním kurzu při bratislavské konzervatoři a hned v devatenácti letech odstartovala profesionální dráhu. Roku 1954 nastoupila do činohry Divadla Slovenského národního povstání v Martině. Právě tam, na významné regionální scéně, strávila následujících patnáct let.
Už na martinském jevišti na sebe upozornila všestranností. Zvaríková uměla pobavit v komediálních rolích i vzbudit respekt v dramatech. Herecké kolegy i kritiky zaujala svým výrazným zjevem a charismatem. Během několika let se vypracovala mezi opory souboru.
V Martině také vstoupila do nové fáze osobního života: provdala se za lékaře Emila Zvaríka a přijala jeho příjmení. Manželství jí nepřímo přineslo i rodinné spojení s uměleckým světem – její švagr František Zvarík byl známý herec a operní pěvec Slovenského národního divadla.
Koncem 50. let zaznamenala Elena Zvaríková-Pappová první významné úspěchy. V roce 1957 si zahrála ve filmu Posledná bosorka. Na plátně se objevila jako venkovská krčmářka Rózka, a třebaže šlo o vedlejší roli v historickém dramatu, jednalo se o jednu z prvních výraznějších hereččiných zkušeností před kamerou.
V divadle mezitím nadále rostla její pověst. Uměla ztělesnit ženy laskavého úsměvu i postavy s drsnou ironií. Diváci v Martině si oblíbili její energický projev a režiséři jí svěřovali role, které vyžadovaly silnou osobnost a výrazný ženský půvab.
Rok 1967 přinesl Zvaríkové-Pappové oficiální uznání. V martinském nastudování Čechovových Tří sester ztvárnila postavu Máši a za svůj výkon získala výroční hereckou cenu. O rok později obdržela prestižní Cenu Andreje Bagara, tehdy udělovanou nejlepším divadelním umělcům Slovenska. Kritika vyzdvihovala, jak Zvaríková dokáže do postav vnést vnitřní konflikty a tragikomický nádech.
V Martině excelovala v klasickém repertoáru: neopakovatelným způsobem zahrála například Lavinii v dramatu Smutek sluší Elektře od Eugena O’Neilla nebo Vasilisu v Gorkého Na dně. V obou případech šlo o ženy s temnějšími odstíny charakteru – a Zvaríková jejich rozporuplnost vystihla bez laciných klišé, zato s intenzitou, která v hledišti vyvolávala silné emoce.
Vedle tragických hrdinek zvládala i moderní a odlehčené role. V polovině 60. let hrála postavy moderních mladých žen, kterým dokázala vtisknout věrohodnost a temperament. Měla tajemný, zastřený hlas, jenž vynikal také v rozhlase a televizi, kam si ji režiséři začali zvát.
Stále však platilo, že domovskou scénou pro ni zůstávalo martinské Divadlo SNP. Tam se Elena Zvaríková-Pappová postupně stala jednou z hlavních osobností souboru – ještě před třicítkou byla herečkou mnoha tváří, které publikum vždy rádo uvěřilo.
Malá role ve velkém filmu
V roce 1964 dostala Zvaríková-Pappová nabídku, která ji zavedla do mezinárodního kontextu. Československý režisérský tandem Ján Kadár a Elmar Klos tehdy natáčel film Obchod na korze, tragikomedii z období války. Do jedné z menších rolí obsadil i Elenu Zvaríkovou-Pappovou.
Ve filmu si zahrála Ruženu „Róžiku“ Kolkotskou – manželku kolaborantského úředníka Markuše Kolkotského, kterého hrál její švagr František Zvarík. Na plátně tak vytvořili manželský pár, což byla zajímavá shoda okolností i pro ně samotné.
Obchod na korze měl premiéru v roce 1965 a brzy získal světové uznání. Jako první československý film v historii byl oceněn americkou filmovou akademií Oscarem. Elena Zvaríková-Pappová se sice ve snímku mihla jen v několika scénách, přesto šlo o nejznámější film, na kterém se herecky podílela.
Postava Ruženy „Róžiky“ Kolkotské jí umožnila předvést na plátně to, co důvěrně znala z divadla – směs komiky a tragiky v charakteru maloměstské femme fatale. V jedné z památných scén filmu sedí Kolkotská po boku svého muže na slavnosti pro arizátory židovského majetku: sebevědomě se usmívá a svým pronikavým pohledem sleduje, jak hlavní hrdina Tóno Brtko váhá mezi svědomím a vidinou snadného zisku. I na malém prostoru dokázala Zvaríková zaujmout a dotvářet tísnivou atmosféru příběhu.
Úspěch Obchodu na korze znamenal pro mnohé zúčastněné tvůrce start velké filmové kariéry. Elena Zvaríková-Pappová se však nadále soustředila hlavně na divadlo. Filmování pro ni zůstalo spíše okrajovou epizodou – po roce 1965 přijala jen několik dalších nabídek před kamerou.
Objevila se v televizním filmu Žena v županu (1971), zahrála si mlynářku ve venkovském dramatu Nevesta hôľ (1972) a jedním z jejích pozdějších filmů byl také snímek Veľká noc a veľký deň, který měl premiéru až po její smrti. Její doménou ale zůstávala divadelní prkna, kde měla hlavní slovo nad svými rolemi. Film jí poskytl širší věhlas, ale Elena Zvaríková-Pappová byla především herečkou živého kontaktu s publikem.
Přestup na první scénu
Na sklonku 60. let se její profesní dráha zásadně změnila. Po dlouhém působení v Martině přišla nabídka z bratislavské činohry – a Elena Zvaríková-Pappová ji přijala. Od roku 1969 byla členkou souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Přechod z regionální scény na „první scénu“ byl pro ni logickým vyústěním dosavadních úspěchů. Tehdy třiatřicetiletá herečka se přesunula do rodného města a ocitla se po boku nejznámějších slovenských umělců té doby. Mimochodem, jedním z jejích kolegů v SND byl opět švagr František Zvarík – tentokrát spolu sdíleli velké jeviště dramat i operet.
Ve Slovenském národním divadle se Zvaríková-Pappová rychle zabydlela a navázala na svou pověst energické, vášnivé herečky. V Bratislavě ztvárnila několik pozoruhodných postav, kterými na sebe upozornila publikum i kritiku. Jednou z nich byla Marika v Bukovčanově dramatu Kým kohút nezaspieva, známém i z televizního zpracování z roku 1972.
Drama z období druhé světové války patří k výrazným slovenským textům o mezní situaci a morální odpovědnosti. Zvaríková v něm vytvořila jednu z ústředních ženských rolí. Její postava Mariky prochází v sevřeném příběhu krizí strachu, hanby i odhodlání – a herečka jí propůjčila přesvědčivost ženy, která navzdory společenskému odsudku neztrácí vnitřní sílu.
Další významnou rolí byla Genovéfa v inscenaci Dom so siedmimi balkónmi, lyrickém španělském dramatu, které SND uvedlo na začátku 70. let. Zvaríková opět ukázala svůj cit pro postavy s vnitřním smutkem: její Genovéfa byla křehká i vzdorovitá, plná potlačených emocí.
Během prvních let na bratislavské scéně Zvaríková-Pappová potvrdila, že patří mezi špičku slovenského herectví. Diváci v hlavním městě ji přijali stejně nadšeně jako kdysi publikum v Martině. Každou novou postavou překvapovala – jednou zemitým humorem, jindy temnou vášní.
V rámci souboru SND nebyla služebně stará, ale díky svým zkušenostem přinesla novou energii. Kritici psali o jejím mnohotvárném hereckém projevu a kolegové si cenili její pečlivosti a nasazení. Vypadalo to, že před ní leží ještě dlouhá řada velkých úloh.
Osud však rozhodl jinak. Dne 17. srpna 1974 Elena Zvaríková-Pappová nečekaně zemřela. Zpráva o úmrtí devětatřicetileté herečky přišla náhle a šokovala jak její divadelní kolegy, tak příznivce. Její smrt přerušila rozběhnuté působení v SND v okamžiku, kdy měla před sebou patrně nejlepší profesní léta.
Zvaríková-Pappová zanechala manžela a syna. Její ostatky byly uloženy na Národním hřbitově v Martině – ve městě, kde herečka začínala a kde prožila podstatnou část života.
Zdroje:
https://www.kultura.cz/profile/20221-elena-pappova-zvarikova
https://www.narodnycintorinmartin.sk/zvarikova-elena-399
https://www.skdmartin.sk/aktualne?id=206&plus=288
https://www.skcinema.sk/arl-sfu/sk/detail-sfu_un_auth-0003118-Zvarikova-Elena-19351974/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/25429-obchod-na-korze/tvurci/
https://www.kinobox.cz/film/14631-obchod-na-korze/tvurci
https://www.csfd.cz/tvurce/1413-elena-zvarikova-pappova/prehled/
https://www.fdb.cz/osobnost/39349-elena-zvarikova
