Článek
Praha, červen 2006. V sídle sociální demokracie vládne napjaté ticho. Právě skončily parlamentní volby, které měly potvrdit výsadní moc Jiřího Paroubka – premiéra a šéfa ČSSD, jenž se během jediného roku vyšvihl do čela vlády. Místo triumfu však Paroubek před televizními kamerami odmítá uznat porážku.
„Jak vidíte z volebního výsledku, volby v České republice vyhrála Občanská demokratická strana. A vy očekáváte, že jako předseda druhé nejúspěšnější strany přiznám volební porážku a podám ruku vítězům. To bych normálně udělal, ale takovéto gesto dělat nebudu,“ prohlašuje zvýšeným hlasem před zraky šokovaných kolegů.
Následuje bezprecedentní projev, v němž porážku připisuje „jednotné frontě“ nepřátel: konkurenční ODS, policejním špičkám a údajně zaujatým médiím. „Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948 – snad jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita,“ varuje Paroubek emotivně, čímž přirovnává vítězství pravice k nástupu komunistů.
V sále to zašumí. Tak ostrá slova od polistopadového premiéra dosud nezazněla. Prezident Václav Klaus reaguje vzápětí a kritizuje Paroubkův povolební výstup jako naprosto nepřijatelný, prohlašuje, že expremiér „neunesl porážku“ a výroky o únoru 1948 „neměly nikdy zaznít“.
Pro jedny se tím Paroubek stává ochráncem „čistoty demokracie“ a obětí špinavé kampaně, pro jiné ztělesněním nebezpečné a moci chtivé arogance. Tato noc symbolicky uzavírá dramatický oblouk jeho politického vzestupu – a zároveň předznamenává pád.
Rychlý vzestup a razantní styl
Ještě o rok dříve znal Paroubkovo jméno spíše jen pražský magistrát. Po dlouhé kariéře v komunální politice (mimo jiné působil jako náměstek primátora) se v létě 2004 stal ministrem pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse. Když se Grossův kabinet na jaře 2005 zhroutil, Paroubek jako kompromisní kandidát nečekaně usedl do křesla premiéra (v dubnu 2005).
Od počátku razil nekompromisní styl vládnutí – a brzy si vysloužil přezdívku „Buldozer“. Už po pár měsících v úřadu čelil mimořádné zkoušce: v červenci 2005 tvrdě zasáhla policie proti účastníkům technoparty CzechTek. Premiér Paroubek dal tehdy ministrovi vnitra Františku Bublanovi pokyn, aby bezpečnostní složky zakročily „co nejrázněji“, a zákrok pak bezvýhradně hájil.
Veřejně prohlašoval, že „zásah policie byl správný“ a že vina leží „jednoznačně na straně organizátorů“ technoparty. V komentáři pro Lidové noviny dokonce napsal, že technaři „nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé“. Tento postup šokoval část společnosti – tisíce převážně mladých lidí demonstrovaly s hesly „Techno není zločin“ a populární písničkář Jaromír Nohavica složil protestní song Už zase bijou děti.
Naproti tomu Paroubek vyslal jasný vzkaz svým voličům: nový premiér se nebojí tvrdě zakročit pro „klid a pořádek“. Komentátor Jindřich Šídlo mínil, že Paroubek se coby čerstvý lídr sociální demokracie chtěl prezentovat jako silný rozhodný vůdce – byť konfrontací s mládeží zbytečně riskoval. Razantní, autoritativní styl si přenesl i dovnitř vlastní strany.
Jako předseda ČSSD (zvolen jím byl poprvé v květnu 2006) od počátku vyžadoval přísnou disciplínu a loajalitu. „Nemůžeme mít ze strany diskusní spolek Vltavan, kde si každý dělá, co chce. Budeme-li spolkem Vltavan, nemůžeme ve volbách uspět,“ prohlašoval na stranických jednáních. Oponenty umlčoval a v konfliktech volil rychlá, rázná řešení – i za cenu, že získal pověst politika, který se s ničím a nikým nepáře.
Tvrdé střety a kontroverze
Nástup Jiřího Paroubka na vrchol přišel v mimořádně vyhrocené době. Do řádných voleb 2006 zbývalo po jeho převzetí vlády jen něco přes rok – a kampaň patřila k nejostřejším v historii. Premiér Paroubek se stal hlavním terčem pravicové opozice v čele s Mirkem Topolánkem (ODS), ale útočil stejně zostra zpět.
Jejich televizní debaty se měnily v kakofonii vzájemného překřikování a osočování, chvílemi nebylo rozumět ani moderátorovi. Paroubek Topolánkovi vpálil, že jediným programem ODS je „dostat se k moci“, a Topolánek kontroval, že Paroubkův příchod s sebou přinesl do politiky nebývalou míru osobních útoků, lží a arogance.
K bouřlivé atmosféře přispěly i aféry na obou stranách – například skandální facka, kterou krátce před volbami uštědřil na veřejné akci člen ODS Miroslav Macek tehdejšímu sociálnědemokratickému ministru Davidu Rathovi, nebo tzv. Kubiceho zpráva.
Právě Kubiceho aféra otřásla finišem kampaně 2006: čtyři dny před volbami unikla do médií tajná zpráva šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho, obviňující politiky ČSSD (včetně Paroubka) z prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, ba dokonce naznačující případy sexuálního zneužití nezletilé či vraždy, v nichž měl mít Paroubek nepřímo prsty.
Ačkoli se tato závažná obvinění nikdy neprokázala, poškodila ČSSD v očích voličů na poslední chvíli. Paroubek zuřil – Kubiceho nařkl ze lhaní a ovlivnění voleb „metodami jako za totality“. Později se dokonce s Kubicem soudil o omluvu, avšak neuspěl.
Výsledkem voleb v červnu 2006 byla patová remíza: ČSSD s komunisty získala přesně sto poslaneckých mandátů, stejně jako pravicový blok v čele s ODS. Jako dosluhující premiér měl Paroubek zprvu šanci vyjednávat o vládě, psychologicky však volby vnímala veřejnost spíše jako vítězství Topolánkovy ODS (ta obdržela nejvíc hlasů).
Vítězný dojem potvrdil i Paroubkův vlastní povolební výstup, kdy místo státnického nadhledu nabídl obraz uraženého bojovníka obklopeného spiknutím. Každopádně platilo, že žádný jiný politik té doby nevzbuzoval tak silné emoce – pro jedny byl Paroubek hrdina, pro druhé arcinepřítel, pro další spíš komická figurka. On sám záhy okusil hořkost porážky: Klaus jmenoval premiérem Topolánka a Paroubkova vláda skončila. ČSSD se po osmi letech ocitla v opozici.
Návrat na výsluní i skandály
Jiří Paroubek se však nevzdal. Naopak, upevnil si pozici předsedy ČSSD a trpělivě budoval návrat. V krajských a senátních volbách na podzim 2008 dovedl sociální demokracii k drtivému vítězství – strana poprvé v historii opanovala všechny kraje se ziskem přes 35 % hlasů.
Byla to Paroubkova sladká odplata: během dvou let dokázal zvednout ČSSD z povolebního dna zpět na vrchol popularity. Jenže i toto období provázely kontroverze a konflikty. Pouhý týden před zmíněnými volbami 2008 musel Paroubek hasit skandál přímo ze „svého dvora“: na křtu jeho nové knihy došlo k tragické potyčce mezi jeho blízkými známými – podnikatelem Bohumírem Ďuričkem a Václavem Kočkou ml., synem provozovatele Matějské pouti.
Opilý Ďuričko při hádce vytáhl pistoli a Kočku mladšího zastřelil. Média rázem řešila Paroubkovy styky s „podsvětím“ a nepříjemné otázky mířily i na expremiéra. Paroubek se snažil distancovat: „Tato událost nemá nic společného s politikou ani programem sociální demokracie,“ vysvětloval novinářům. Přesto mu kauza uškodila – připomněla totiž dřívější výtky, že se obklopuje pochybnými figurami (Kočka patřil mezi podporovatele ČSSD).
Na jaře 2009 pak Paroubek využil oslabení pravicové vlády Mirka Topolánka a společně s opozičními poslanci inicioval pád vlády uprostřed českého předsednictví EU. Tento mocenský tah sice potvrdil Paroubkův politický vliv, ale část veřejnosti jej vnímala jako nezodpovědný krok, který poškodil obraz země v zahraničí.
Faktem zůstává, že Paroubek tím připravil půdu pro předčasné volby na rok 2010 a doufal, že v nich zúročí rostoucí podporu ČSSD. Zároveň však čelil bezprecedentní míře negativních reakcí. V květnu 2009 se volební mítingy ČSSD staly terčem neobvyklé formy protestu: házení vajíček.
Když byl Paroubek na předvolebním setkání v Praze na Andělu opakovaně zasypán syrovými vejci, stalo se to symbolem odporu části veřejnosti vůči jeho osobě. Na Facebooku vznikla recesistická skupina „Chci plácnout Paroubka vejcem“, k níž se bleskově připojilo přes 50 tisíc lidí.
Paroubek i spolustraníci mluvili o organizované kampani a čin odsoudili; ministr vnitra dokonce přirovnal útoky k nacistickým metodám. Ať už byla „vajíčková smršť“ spontánní, nebo ne, dokonale ilustrovala polarizující efekt Paroubkovy éry. Jen málokdo zůstal lhostejný – expremiéra buď podporoval, nebo jím pohrdal.
Významnou kapitolou Paroubkova působení byl jeho konfliktní vztah k médiím. Kritiku tisku snášel nelibě, novináře často podezíral z podjatosti vůči ČSSD. V roce 2008 označil některá média (včetně veřejnoprávní ČT) za součást „antiparoubkovské kampaně“ a během kampaně 2010 zašel ještě dále: prohlásil, že nebude odpovídat novinářům z „pravicových“ deníků (jmenovitě například Respekt, Reflex, MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny).
Svůj slib dodržel – na jedné tiskové konferenci demonstrativně ignoroval dotazy reportéra týdeníku Respekt. Tento bojkot vyvolal pozdvižení v žurnalistických kruzích, ale uvnitř ČSSD se vůči němu téměř nikdo nevymezil.
Paroubkovi kolegové naznačovali novinářům, že s jeho přístupem nesouhlasí, ale báli se ozvat nahlas. Paroubkův agresivní tón vůči „nepohodlným“ médiím a konkrétním novinářům se stal jedním z poznávacích rysů jeho veřejného obrazu.
Na jedné straně tím upevnil oddanost svých příznivců, kteří tleskali jeho sebevědomé image muže, jenž se nebojí označit média za zaujatá. Na straně druhé tím rozšířil tábor svých odpůrců a posměváčků – v očích mnohých zosobňoval papalášskou drzost a snahu omezovat svobodu tisku.
Paroubkův příběh nemá jen politickou rovinu, ale i osobní dramatický příběh. Zatímco v začátcích premiérství působil dojmem spořádaného muže středního věku (s manželkou Zuzanou byl ženatý 28 let a měli spolu dospělého syna), během vrcholné kariéry přišel zásadní zlom v soukromí.
V červnu 2007 Paroubek veřejně oznámil rozchod s manželkou – a jen o pár měsíců později, v listopadu 2007, se podruhé oženil. Jeho novou chotí se stala o 21 let mladší tlumočnice Petra Kováčová, která dříve pracovala na Úřadu vlády. Tato nečekaná změna vyvolala obrovský zájem médií i veřejnosti.
Bulvár sledoval každý krok nového páru, ale zprvu se Paroubkovi dařilo udržet si důstojnost. Pak však Petra v jednom z prvních rozhovorů bezelstně pronesla větu, která se okamžitě stala fenoménem: na otázku, čím ji starší politik zaujal, odpověděla: „Nejvíc sexy na muži je mozek.“.
Z Paroubka byl rázem „sexy mozek“ – přezdívka poněkud nechtěná, která mu už zůstala. Média i veřejnost ji opakovaly s notnou dávkou ironie. Paroubek, známý spíše svým robustním zjevem a strohou mluvou, se stal terčem nesčetných vtipů. On sám se snažil tvářit nad věcí a Petra později vysvětlovala, že její slova byla zkrácena a vytržena z kontextu.
Nic to nemění na tom, že „sexy mozek“ se stal součástí veřejného obrazu Jiřího Paroubka stejně jako přezdívka „buldozer“. Jeden odkazoval na jeho intelekt (byť s určitou nadsázkou), druhý na jeho přímočarou, hrubou sílu.
Konec jedné éry
Na jaře 2010 stál Jiří Paroubek znovu před volební výzvou – a znovu v roli favorita. ČSSD s ním v čele vedla v předvolebních průzkumech a Paroubek otevřeně vyhlašoval ambici vrátit se do premiérského křesla. Dokonce naznačoval, že by jednou nevylučoval ani kandidaturu na Hrad. Jenže květnové volby 2010 nakonec pro sociální demokracii přinesly pouze Pyrrhovo vítězství: ČSSD sice získala nejvíc poslaneckých mandátů, avšak pravicové strany se rychle domluvily na společné většinové koalici.
Paroubkův sen o návratu k moci se rozplynul. Večerní povolební tisková konference tentokrát měla výrazně pokornější tón než před čtyřmi lety – zkroušený Paroubek oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD. Tím fakticky skončila jeho éra na výsluní české politiky. Během let 2004–2010 Jiří Paroubek vystoupal závratně rychle až na samotný vrchol moci a stejně strmý a tvrdý byl jeho pád.
Zanechal po sobě rozporuplné dědictví: na jedné straně efektivní manažer, který dovedl sociální demokracii k několika vítězstvím a razil některé moderní agendy (např. prosazení zákona o registrovaném partnerství v roce 2006 mu přineslo uznání i u liberálních voličů).
Na straně druhé politik s konfrontačním rukopisem, který neváhal populisticky rozdělovat společnost, útočit na média a obklopovat se kontroverzními osobami.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Paroubek
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/uspechy-a-pady-ambiciozniho-lidra-jiriho-paroubka-173883
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/paroubek-vs-topolanek-hadky-na-ct/r~i:article:41350/
https://www.respekt.cz/vidlemi/paroubek-proti-mediim?srsltid=AfmBOoorT1w6mT7Q72GRxHdWJm51r4wquDX1srra_5GCoRwAFAESyGPA
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-kdyz-buldozer-paroubek-prevalcoval-czechtek-pred-20-lety-utrpelo-cesko-sok-282944
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-kdyz-buldozer-paroubek-prevalcoval-czechtek-pred-20-lety-utrpelo-cesko-sok-282944
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/policie-obvinila-kvuli-vajickove-smrsti-muze-z-brnenska/r~i:article:638511/
https://www.respekt.cz/vidlemi/soud-o-paroubkovi?srsltid=AfmBOopeRGbZLhuXbcTX27UbIoYPmxrtbPJpnNP4hUph8KbuJI_A60VW
