Petr Menšík: Syn krále komiků pil s tátou od čtrnácti. Skončil jako bezdomovec s exekucemi

Luhačovice, sedmdesátá léta. Čtrnáctiletý chlapec leží s mokrým ručníkem na čele vedle svého otce. Hlava mu třeští po první opici v životě. Vedle něj slavný herec sténá a polohlasem udílí neobvyklé ponaučení.

„Jdi do koupelny, namoč dva ručníky studenou vodou. Lehni si vedle mě, dej si ručníky na čelo a sténej,“ instruuje otec svého syna po probdělé noci, když spolu právě dopili láhev Becherovky. „V těchhle stavech ti nikdy nikdo nepomůže. Musíš si pomoct sám,“ dodává.

Tehdy to možná měla být jen kuriózní historka z prázdnin – rituál bohémského otce, jak synovi předat „radu do života“. Ve skutečnosti šlo o předzvěst tragédie, která se rozvine o mnoho let později.

Petr Menšík se narodil roku 1955 do rodiny, která na první pohled připomínala pohádku. Jeho otec Vladimír Menšík byl už tehdy na prahu hvězdné kariéry a maminka Věra byla jeho první velkou láskou. Realita idylického domova se ale brzy rozpadla.

Vladimír žil naplno bohémským životem filmové a televizní hvězdy – miloval večírky, přátele, nekonečné flámy. Doma býval zřídka a role vzorného manžela a otce se jen těžko slučovala s jeho nekonečnými tahy za zábavou. Věra Menšíková manžela několikrát varovala, že od něj odejde, pokud se nezmění. Když však Vladimír opakovaně chodil domů opilý až po několika dnech – její trpělivost došla.

Herec její výhrůžky bral na lehkou váhu, a dokonce i soudní obsílku k rozvodu považoval za žert. K rozvodovému stání se nedostavil a manželství bylo v jeho nepřítomnosti rozvedeno. Psal se rok 1958 a Věra se malým Petrem a jeho sestřičkou Vladimírou vrátila z Prahy do rodného Brna, kde zůstala sama. Vladimír Menšík, tehdy už stoupající filmová hvězda, zůstává v hlavním městě.

I přes rozpad rodiny se ale otec snažil svým dětem zůstat nablízku. Na své děti údajně přispíval víc, než soud nařídil a podle pamětníků dbal na to, aby všichni jeho potomci – i ti z druhého manželství – spolu vycházeli. Bral je prý společně na prázdniny a výlety, kdykoli to šlo.

Malý Petr tak vyrůstal ve zvláštním kontrastu: na jedné straně všední život v Brně po boku obětavé maminky, na straně druhé zářivý svět jeho otce, kterého vídal jen občas, ale který pokaždé dokázal okouzlit celé okolí svým humorem.

To ovšem zahrnovalo i stinné stránky. Vladimír Menšík byl totiž stejně velkou legendou na obrazovce jako bohémem v soukromí. Alkohol a bujaré veselí byly u něj denním chlebem.

Sám později přiznal, jak těžké pro něj bylo zkrotit démony závislosti: „Tak jako si někdo přeje mít chatu, auto nebo milou a málomluvnou ženu, přál jsem si od jisté doby přestat pít. Ovšem na druhé straně jsem si dost dobře nedovedl představit, že bych při tom nepil… Dnes a denně jsem si namlouval, že když si řeknu DOST!, přestanu pít. Byl jsem tedy jaksi stále načasován, jenom doba se mi pokaždé zdála málo příhodná,“ popisoval sebekriticky Vladimír Menšík své marné odhodlávání skoncovat s alkoholem. Jeho nejstarší syn Petr později bohužel poznal, jak pravdivá tato slova byla.

Petr Menšík od útlého mládí vzhlížel k otci a toužil být jako on – bavit lidi, být hercem. Dvakrát se pokusil dostat na brněnskou JAMU (Janáčkovu akademii múzických umění), kam se však navzdory jménu a možná i talentu nedostal. Zkusil tedy začít zespoda: dva roky pracoval jako kulisák v divadle Reduta, aby nasál divadelní atmosféru alespoň v zákulisí.

Jenže život šel dál – Petr dospěl, oženil se a založil rodinu. Role živitele rodiny zvítězila nad uměleckými ambicemi. Petr si našel lépe placené místo mimo svět divadla: nejprve v podniku Kancelářské stroje a později ve firmě zabývající se importem.

Byla to doba normalizace a později postupného uvolňování v 80. letech. Petr Menšík žil nenápadně jako tisíce jiných – měl stabilní zaměstnání technického směru a staral se o rodinu. Přesto v něm zůstávalo cosi z otcovy bohémské krve. To se plně projevilo po sametové revoluci roku 1989, kdy se otevřely nečekané příležitosti.

Raných 90. let využil Petr Menšík k odvážnému kroku. V Brně si pronajal nebytové prostory a otevřel si vlastní podnik – Kavárnu Vladimíra Menšíka. Pojmenoval ji po svém slavném otci, což byl tah, který vzbudil pozornost. V porevoluční euforii a podnikatelské horečce to dávalo smysl: jméno Menšík mělo stále zvuk a kavárna mohla fungovat jako živoucí památník oblíbeného herce.

Zpočátku se zdálo, že by tento podnikatelský sen mohl vyjít. Kavárna fungovala třináct let – dost dlouho na to, aby se stala zavedeným místem. Petr Menšík zde pořádal setkání, vzpomínkové akce, kavárna lákala štamgasty i návštěvníky okouzlené jménem jejího patrona.

Jenže třináct let je dlouhá doba a svět se mezitím změnil. Konkurence v gastronomii vyrostla jako houby po dešti a Menšíkův podnik začal ztrácet dech. „Byl jsem tam třináct let, pak to tam začalo růst jak houby po dešti, konkurence, vysoké náklady a už se to nedalo utáhnout,“ vysvětloval Petr Menšík na sklonku roku 2015 v televizní Show Jana Krause, proč nakonec kavárnu zavřel.

Podnik nesoucí jméno jeho otce skončil, stejně jako Petrův sen jít v tátových stopách alespoň touto cestou. Petr v televizi líčil, že kavárnu prostě převálcovala doba a on musel pověsit podnikání na hřebík a odstěhovat se na venkovský statek u Telče, který pořídil jeho syn.

Realita rozpadu kavárny však byla mnohem temnější, než jak ji Petr veřejně líčil. Skutečnost byla poněkud jiná… Během posledních měsíců provozu Petr náhle podnik zavřel, přestal komunikovat a jako by se po něm slehla zem. Později vyšlo najevo, že za krachem nestála jen „konkurence a náklady“, ale především dluhy a osobní selhání.

„Pan Menšík měl prostory dlouhodobě v pronájmu. Před jeho koncem vše najednou zavřel a přestal komunikovat. Byl prakticky nezvěstný,“ popsal situaci mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára. Za pronájem městských prostor na kavárnu dlužil Petr Menšík přes sto tisíc korun.

Nájem kolem 25 tisíc měsíčně neplatil – místo toho prý utržené peníze prohýřil v alkoholu. Tím ale škála dluhů nekončila. Neuvážené podnikání, možná i důvěřivost k nepoctivým partnerům, jak sám naznačoval, vedly k tomu, že se Petr Menšík postupně zadlužil do astronomických částek.

Roku 2013 měl na krku 13 exekucí v celkové výši téměř dva miliony korun. Ztratil svůj byt v centru Brna a fakticky se ocitl na ulici. Jako bezdomovec měl úřední adresu na obecním úřadě v Ivančicích, rodném městě svého otce.

Krach životního snažení Petr nesl těžce. Z odpovědnosti a problémů, které na něj ze všech stran doléhaly, začal unikat po svém – alkoholem. Stejný démon, který kdysi pronásledoval jeho otce, nyní zcela ovládl jeho život. Jenže Vladimír Menšík byl navzdory své sebezničující životosprávě miláčkem národa a charismatickým bavičem, kterému mnoho prohřešků veřejnost i kolegové odpustili.

Oproti tomu jeho syn Petr byl „jen“ krachující kavárník s velkým jménem a žádnými úspěchy. Dno, na které dopadl, bylo o to tvrdší a osamělejší.

Až tady, v hlubině osobní krize, přišlo procitnutí. „Dlouho jsem si to nepřipouštěl. Pak jsem se jednou vracel z dvoudenní pařby. Během vteřiny mi začaly téct slzy a já si uvědomil, že jsem úplně v prdeli,“ vzpomínal Petr Menšík na moment, kdy si konečně přiznal, kam ho alkohol dohnal. Uvědomil si, že takhle dál nemůže. Vyhledal odbornou pomoc a nastoupil do protialkoholní léčebny.

Tam ho však osud dohnal s mrazivou ironií. V rámci skupinové terapie terapeut pustil pacientům starou televizní inscenaci o alkoholikovi, který ztratí vše – drama Ikarův pád z roku 1977. Na plátně se objevil zhroucený hrdina v podání Vladimíra Menšíka, který na dně slibuje rodině: „Já už nebudu pít…“.

A v hledišti seděl jeho skutečný syn Petr, sám právě na léčbě ze závislosti. „Maminka vždycky říkala, že tuhle roli otec nemusel vůbec hrát. Že to byl vlastně přímo on sám,“ svěřil se Petr Menšík o tom, jak moc jeho otce role notorického pijana Káry vystihovala.

Kruh se uzavřel – Ikarův pád, příběh o muži, kterého démon alkoholu stáhl z výšin až na samé dno, teď sledoval v rámci terapie jeho vlastní syn, bojující s totožným problémem. „Seděl jsem tam a tatínek hrál, a mně běžely v hlavě všechny zážitky, které jsem s otcem a alkoholem prožil,“ popsal Petr, kterého při sledování otcovy herecké kreace zaplavily vzpomínky – ty krásné i ty bolestné.

Možná právě tato konfrontace pomohla Petrovi odrazit se ode dna. Po dokončení léčby se stáhl z veřejného života a pokusil se začít znovu, daleko od někdejších lákadel. Nastěhoval se k synovi Martinovi na venkovskou usedlost u Telče, jak už naznačil v televizní show. Vyměnil prostředí hospod za klid venkova.

Místo role podnikatele či herce přijal roli pomocníka na statku – pečuje o dům, seká dříví, vaří a stará se o psy. Zkrátka obyčejný život daleko od městského shonu. Na veřejnosti se od té doby Petr Menšík objevil už jen zcela výjimečně (naposledy přibližně před sedmi lety) a zdá se, že publicitě se spíše vyhýbá.

Ještě než se definitivně stáhl, zažil Petr Menšík jeden nechtěně spektakulární návrat do světa reflektorů. Stalo se to v prosinci 2015, kdy přijal pozvání do Show Jana Krause, populární televizní talk show. Po dlouhé době, co o něm veřejnost neslyšela, se tehdy šedesátiletý Petr objevil na obrazovce po boku známého moderátora.

Důvodem k pozvání byla nepochybně zvědavost: syn legendy, který se léta stranil médií, má jistě co vyprávět. A Petr také vyprávěl – vzpomínal na tatínka, sypal z rukávu divoké historky, včetně své oblíbené příhody o prvním seznámení s alkoholem v Luhačovicích.

Místy mluvil svérázným brněnským nářečím, takže Kraus musel některé výrazy s úsměvem „tlumočit“ do spisovné češtiny pro pražské publikum. Na pár minut jako by se na obrazovce zjevil stín starého Menšíka – Petr dokázal publikum rozesmát a dojmout, v jeho vyprávění zaznělo cosi z charisma i humoru otce.

Jenže euforie netrvala dlouho. Hned po odvysílání se na Petra sesypala smršť bulvárních článků a odsudků. Deník Blesk přišel s titulkem o „velké televizní lži“ Menšíkova syna. Vytáhl na světlo všechna nelichotivá fakta: dluhy, exekuce, okolnosti krachu kavárny.

„Herec Vladimír Menšík se musí obracet v hrobě. Jeho syn Petr mu dělá pořádnou ostudu,“ psal bez servítků bulvární tisk. Brněnští známí prý označovali Petrovo vystoupení u Krause za směs výmluv a polopravd, které měly zakrýt skutečný rozsah průšvihu. Petr Menšík tak byl v novinách vykreslen jako lhář a notorický dlužník, který zneužil otcova jména a zklamal jeho odkaz.

Server Expres.cz si vzal na mušku také Petrův zjev. „Pohled na něj byl děsivý. Sdílí stejný osud jako jeho slavný otec?“ psali o scvrklém, pohublém muži s popelavou tváří a kruhy pod očima. Fotografie ze show ukazovaly, že život na dně a roky pití se na Petrově vzhledu podepsaly.

Expres sice projevil i špetku shovívavosti – uznal, že Petr možná doplatil na nečisté praktiky obchodních partnerů a že byl „po otci spíš bohém, obchodnický talent prostě neměl“ – ale celkový tón byl jasný: Petr Menšík promarnil, co mohl, a skončil jako varovný příklad, jak dopadne „syn slavného tatínka“, který nezvládl vlastní život.

Pro Petra to musela být hořká pilulka. Veřejné pranýřování v tisku definitivně ukončilo jakékoli jeho naděje na návrat do společenského života. Po roce 2015 už žádné další rozhovory ani vystoupení nepřišly. Menšík mladší se stáhl tam, kde mu bylo v posledních letech nejlépe – do ústraní venkova, mimo dosah novinářů i démonů, kteří ho dříve svedli na scestí.

Zdroje:

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brno-zpravy/361081/velka-televizni-lez-mensikova-syna-zruinovaly-ho-dluhy-a-exekuce.html

https://www.krajskelisty.cz/vysocina/okres-jihlava/11624-cenich-jak-pomackany-sarpej-v-obliceji-proste-cely-tata-ctyri-deti-vladimira-mensika-co-vlastne-delaji-a-proc-si-nejstarsi-syn-tak-nabehl-ze-by-mel-radeji-chodit-kanaly.htm

https://www.dotyk.cz/magazin/vladimir-mensik-syn-petr/

https://www.kafe.cz/celebrity/vladimir-mensik-zivot/

https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-herec-mensik-neznal-v-nicem-miru.A150719_213515_lide_ELE