Článek
Ráno 8. ledna 1967 na hlavním nádraží ve Vratislavi. Zbigniew Cybulski dobíhá se svým přítelem Alfredem Andrysem na třetí nástupiště, odkud má za chvíli odjet expresní vlak Odra do Varšavy. Je krátce po čtvrté hodině ráno a vlak už se rozjíždí. Andrysovi se podaří naskočit do jednoho z vozů, Cybulski to zkouší také, jenže noha mu sklouzne do mezery mezi nástupištěm a pohybujícím se vagónem.
Přítel okamžitě zatáhne za záchrannou brzdu, ale než vlak zastaví, těžce zraněný Cybulski zůstává ležet vedle kolejí. Přivolaná sanitka ho odváží do nemocnice ve Vratislavi. Herec při převozu ještě dýchá, má však vážně poraněnou hlavu a hrudník. Navzdory snaze lékařů umírá během několika minut po příjezdu do nemocnice. Je 8. leden 1967 a jeden z nejoblíbenějších polských herců končí svou životní pouť.
Okamžitě začínají kolovat různé dohady o okolnostech nehody. Řada známých i fanoušků po letech tvrdila, že herec v osudnou noc před cestou popíjel a byl snad opilý. Alfred Andrys, který byl poslední hodiny s ním, však tyto spekulace vyvrátil – podle něj Cybulski tentokrát nepil vůbec a závěry pitvy mu daly za pravdu. Ale pitva byla provedena až následující den.
Vše tak nasvědčuje tomu, že tragédii zapříčinilo prosté spěchání a smůla při naskakování do rozjetého expresu, manévru, který Cybulski považoval za rutinní. Nebylo to ostatně poprvé: jako vytížený herec často pendloval za prací vlakem po celém Polsku a stávalo se, že dobíhal soupravu na poslední chvíli. Tentokrát však riskantní nástup skončil fatálně.
Popel a diamant
O necelých devět let dříve se jméno Zbigniewa Cybulského objevilo v titulcích filmu Popel a diamant (1958) a nic už pak nebylo jako dřív. Režisér Andrzej Wajda obsadil tehdy 30letého Cybulského do role Maćka Chełmického, mladého bojovníka polského protinacistického odboje. Snímek se odehrává v poslední den druhé světové války a v prvních dnech míru – a hrdina, kterého Cybulski ztvárnil, v něm řeší morální dilema, zda splnit příkaz zavraždit komunistického funkcionáře.
Postava odbojáře Maćka mohla působit jako jeden z mnoha dobových „hrdinů všedního dne“, Wajdův film ale pojal téma novátorsky a syrově. Sám Cybulski k autentičnosti významně přispěl: odmítl stereotypní kostým partyzána a prosadil si, že bude hrát v moderním oblečení – v džínách a s černými slunečními brýlemi.
Tato vizáž byla v historickém válečném dramatu neobvyklá, ale právě díky ní Maciek Chełmicki na plátně působil jako živý současník mladého poválečného publika.
Cybulski dodal postavě energii a rozervaný šarm, který polská kritika i diváci nadšeně přijali. Popel a diamant se stal kultovním filmem polské poválečné nové vlny a Cybulski v něm dosáhl vrcholu svého hereckého mistrovství.
Najednou byl z něj hvězda první velikosti – idol, s nímž se ztotožnila celá jedna generace mladých Poláků. Film končí tragicky (Maciek je v samém závěru zastřelen na smetišti – symbolicky v den, kdy skončila válka) a sám Cybulski dodnes v polské paměti žije právě touto rolí.
„Téměř celému pokolení polské mládeže vnutil džíny a tmavé brýle,“ napsal o něm kritik Kazimierz Witkowski v časopise Ekran. Přímočará stylovost postavy Maćka, kombinace něžné romantiky a rebelství, v publiku silně rezonovala.
Cybulskému se začalo přezdívat „polský James Dean“ – podobně jako Dean byl charismatický, trochu tajemný mladý rebel na plátně a podobně jako americká hvězda i on tragicky zemřel v poměrně mladém věku.
Na vrcholu popularity se Cybulski stal fenoménem popkultury konce 50. let: jeho civilní módu i gesta napodobovali mladí lidé, v anketách popularity neměl konkurenci a psalo se o něm i za hranicemi Polska. Zmiňovali ho ve svých textech renomovaní tvůrci jako francouzský režisér René Clair či italský spisovatel Alberto Moravia.
V roce 1959 hostoval Cybulski spolu s kolegy na divadelním turné po Polsku ve hře Kapelusz pełen deszczu (Pod kloboukem plným deště) a publikum zaplňovalo hlediště hlavně kvůli němu. Chtěli naživo vidět svou filmovou hvězdu. Mladý herec na jevišti experimentoval s moderním projevem a bezprostředností, která byla v tehdejším divadle nová.
Pětatřicet filmů za třináct let
Cybulski přitom nebyl klasicky technicky vybavený herec – na divadelních školách mu vytýkali nepřesnou výslovnost a uvolněný projev. Měl ale něco, co ho odlišovalo: přirozenou intenzitu a osobní styl. Tu rozvíjel už od studií v polském přímořském městě Gdaňsku. Pocházel z rodiny reemigrantů z východních oblastí, které po válce připadly Sovětskému svazu. V Gdaňsku vystudoval hereckou školu a ihned po absolutoriu v roce 1953 se stal spoluzakladatelem studentského divadla s názvem Bim-Bom.
Improvizační kabaretní soubor vedl spolu se svým přítelem, hercem Bogumiłem Kobielou, a rychle si získali věhlas. V polovině 50. let, ještě za vlády tvrdého stalinismu v Polsku, dokázal Bim-Bom uvádět odvážné satirické skeče a muzikálová čísla plná narážek na tehdejší poměry. Cybulski byl díky své energii a odvaze přirozeným lídrem souboru. Kolegové mu říkali familiárně „Zbyszek“ a popisovali ho jako charismatického, citlivého člověka s obrovským vnitřním nasazením.
V Bim-Bomu vzniklo pět programů, které slavily úspěch po celém Polsku i v zahraničí (soubor vystoupil například ve Francii, Belgii či v NDR). Gdaňská léta v Bim-Bomu později Cybulski označoval za nejšťastnější období svého života. „Bim-Bom pro nás byl vším – matkou, bratrem i učitelem. Kdybych umíral… všechny mé filmy a role jsou nic – myslel bych jen na naše divadlo,“ svěřil se v jedné vzpomínkové knize. Právě z této tvůrčí „komuny“ si odnesl unikátní herecký projev: spojení dravosti a živelnosti s civilní bezprostředností a vřelostí.
Do světa filmu vstoupil Cybulski záhy. Už v roce 1954 debutoval malou rolí ve Wajdově filmu Pokolení. Koncem 50. let hrál v několika dalších snímcích a postupně získával větší příležitosti: například ve filmu Ósmy dzień tygodnia (Osmý den týdne) natočil hlavní roli mladého intelektuála podle předlohy spisovatele Marka Hłaski. Tento kritický film o deziluzi poválečné generace však komunistická cenzura zakázala uvést – k premiéře v Polsku došlo až po dlouhých pětadvaceti letech, v roce 1983.
Světový věhlas ovšem přinesl až zmíněný snímek Popel a diamant v roce 1958. Od té doby byl Cybulski vyhledávaným filmovým hercem a v následujících devíti letech účinkoval v celkem 35 filmech. Každá jeho další role byla netrpělivě očekávána publikem i kritiky. Dlouho však žádná z nich nepřekonala Maćka Chełmického – a pro samotného herce to bylo dvojsečné. Úspěch jej do jisté míry zařadil do jedné škatulky.
Kdykoli hrál podobný typ postavy jako v Popelu a diamantu, zaznívaly hlasy, že se jen opakuje. Když naopak přijal úplně odlišnou roli, mnozí se ptali, proč už nehraje „dalšího Maćka“. Cybulski se z této pasti snažil vymanit a ukázat svou hereckou šíři. V průběhu 60. let zkusil ledacos: zahrál si idealistického mladíka ve francouzském povídkovém filmu L’amour à vingt ans (1962), poté naopak nesympatického slabocha ve válečné psychologické studii Jak být milována (1963) režiséra Wojciecha Hase.
Objevil se také v kriminálních snímcích jako Zločinec a slečna (1963), v nichž představoval obyčejné muže středního věku – například vyšetřovatele, lékaře či sportovního trenéra. S generačním obrazem naštvaného mladíka typu Chełmického měla pramálo společného i jeho titulní role v experimentálním filmu Salto (Salto, 1965), kde ztvárnil tajuplného podvodníka cestujícího po venkově. Výrazné byly také jeho komediální výkony – zejména postava sympatického povaleče Staszka ve válečné satiře Giuseppe ve Varšavě (1964).
Cybulski tak postupně dokázal, že se jako herec neomezuje jen na jediný styl. Pracoval nesmírně intenzivně: kromě filmů pořád vystupoval v divadle (od roku 1960 byl členem prestižní varšavské scény Ateneum a zároveň hostoval v kabaretech).
Své závazky kombinoval za cenu častého cestování z natáčení na divadelní zkoušky a zpět. Automobil ani řidičský průkaz nevlastnil, všude jezdil vlakem. Kolegové si všimli, že věčně někam pospíchá – a on sám s úsměvem říkával, že žije vlastně „na perónech nádraží“. V ironickém paradoxu pak právě nástupiště zpečetilo jeho osud.
Telefon z New Yorku
Po roce 1965 se Cybulski začal poohlížet po výraznější roli, která by se alespoň zčásti vyrovnala úspěchu Popela a diamantu. Doma už byl velmi slavným, ale mezinárodní hvězdu z něj komunistický systém udělat nechtěl – polské úřady ho jen nerady pouštěly za hranice k dlouhodobým angažmá, takže například nabídky z Hollywoodu nepřipadaly v úvahu. Cybulski se tedy snažil realizovat v domácích poměrech, ať už šlo o film, televizi či divadlo.
V jedné anketě se ho ptali, jaký typ herectví ho nejvíc zajímá. „Herci se dělí na ty, kteří svou osobnost přetvářejí, a na ty, kteří ji naopak otiskují do svých rolí. Mě zajímá spíš to druhé,“ odpověděl. Byl to přesný popis jeho stylu – hrál sám sebou, a přesto pokaždé jinak. Jeho nezaměnitelná přítomnost dokázala film rozzářit, i když se na plátně třeba zrovna neobjevil v záběru.
Začátkem roku 1967 se Cybulski ocitl v situaci, kdy delší dobu nedostal opravdu velkou roli. Menší příležitosti bral, co to šlo, protože byl živitelem rodiny – od roku 1960 byl ženatý s výtvarnicí Elżbietou Chwalibóg a měli malého syna Macieje. Veřejnost ho stále milovala, ale zdálo se, že jeho kariéře trochu dochází dech. Právě v té chvíli přišla nabídka, která ho nesmírně nadchla.
Dne 7. ledna 1967 zazvonil Cybulskému telefon z New Yorku. Američtí producenti mu sdělili, že byl vybrán pro roli Stanleyho Kowalského v televizní adaptaci slavného dramatu Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha. Pro polského herce šlo o mimořádnou šanci – zahrát si part proslavený v 50. letech Marlonem Brandem a proniknout díky americké televizi na mezinárodní scénu.
Hovořilo se o honoráři až 100 000 dolarů, který několikanásobně převyšoval vše, co do té doby vydělal. Kolega Alfred Andrys později vzpomínal, že Cybulski doslova pookřál: dlouho neměl žádnou významnou práci a teď jako by do něj vstoupila nová energie. Ihned prý souhlasil, že do projektu půjde, a bez váhání se začal chystat na cestu. Další den brzy ráno se Cybulski vydává nočním vlakem do Varšavy, kde má proběhnout zkouška připravovaného televizního představení. Už ale nedorazí.
Jeho život se uzavírá na studeném nástupišti ve Vratislavi pod koly vlaku, který nestihl. Pohřeb Zbigniewa Cybulského se koná 12. ledna 1967 v Katovicích. Sjedou se na něj herečtí kolegové, přátelé i nesčetní obdivovatelé. Rozloučení proběhne v duchu doby dvojím způsobem – civilním obřadem pod širým nebem i katolickou mší v kostele. Kolegové z Gdaňsku, kteří spolu s Cybulským účinkovali v Bim-Bomu, zde stojí v povzdálí se slzami v očích.
Původně se sám Cybulski chystal svolat velké setkání všech členů Bim-Bomu – plánoval je na květen 1967, u příležitosti desetiletého výročí prvního společného programu. Místo toho se toto improvizované „setkání“ konalo o několik měsíců dřív na jeho pohřbu. Symbolicky se tak potvrdilo, co Zbyszek často říkal: že přátelství a volnost z let mladého divadla pro něj znamenaly víc než všechna filmová ocenění.
Zbigniew Cybulski se posmrtně stal legendou polské kultury. Už v roce 1969 byla na jeho počest založena filmová cena nesoucí jeho jméno – Cena Zbigniewa Cybulského, určená pro výrazné mladé herecké talenty. Její laureáti (mezi jinými například Krystyna Janda v 70. letech či Bogusław Linda v 80. letech) vždy patřili k nejvýraznějším osobnostem nastupující generace.
Sám Cybulski zůstává etalonem herecké modernosti. V roce 1996 jej čtenáři polského filmového magazínu vyhlásili nejlepším polským hercem všech dob – a totéž si o něm myslela i většina filmových tvůrců, kteří s ním kdysi pracovali.
„Byl to velký herec? Ne. Měl talent? Jistě. Byl geniální? Kdoví. Ale především byl fascinující a nedokončený,“ prohlásil o něm klasik divadla Jan Kreczmar.
Zdroje:
https://pl.wikipedia.org/wiki/Zbigniew_Cybulski
https://muzhp.pl/kalendarium/zginal-zbigniew-cybulski
https://encyklopediateatru.pl/artykuly/215375/zbyszek-cybulski-na-3-peronie-we-wroclawiu-wypowiedzial-ostatnie-slowa
https://tvn.pl/gwiazdy/byl-o-krok-od-wielkiej-kariery-w-usa-smierc-zbigniewa-cybulskiego-wstrzasnela-polska-jak-zginal-w-czym-zagral-st8589932
https://wroclaw.tvp.pl/28541449/51-lat-temu-zmarl-aktor-zbigniew-cybulski?fbclid=IwAR1477vAAKjwQxbfMq_cUyVzfBmznIwmaUuB6_ZtOaYKhok-Pej9PXsVTFI
