Článek
Kechi slyšela ženský hlas, jak kdesi v dálce opakovaně vyslovuje její jméno. Pokusila se pohnout, ale tělo ji neposlouchalo. Místo toho pocítila vše prostupující pálení a tíhu obvazů. Zmateně zamrkala do nemocničního šera. Zahlédla rozostřenou siluetu – byla to maminka, stála u lůžka a usmívala se skrz slzy.
„Jsi tady s námi, Kechi,“ šeptala. Tehdy šestnáctileté dívce se pomalu vracelo vědomí, ale vzpomínky pořád nedávaly smysl. Poslední, co si vybavovala, byla ruka nejlepší kamarádky Toke sevřená v té její a její vlastní hlas: „Asi bychom se měly pomodlit…“ Pak už jen tma.
Pád letadla
Onen osudný let probíhal zcela rutinně. Psal se 10. prosinec 2005 a Kechi Okwuchi – studentka elitní internátní školy Loyola Jesuit College v Nigérii – seděla na palubě linky Sosoliso Airlines 1145 z Abuje do přístavního města Port Harcourt. Letěla domů na vánoční prázdniny, stejně jako dalších 60 spolužáků a spolužaček rozesazených po letadle.
Cesta se chýlila ke konci, když stroj zachvátila silná turbulence. Rozespalí pasažéři znejistěli a v kabině se šířila panika. „Lidé začali křičet,“ vzpomínala později Kechi. „Držela jsem kamarádku za ruku. Seděla vedle mě v uličce a byla vyděšená – stejně jako já.“ Než stihly společně vyslovit modlitbu, svět kolem se roztrhl v ohlušujícím třesku.
Letoun havaroval přímo na ranvej portharcourtského letiště. Náraz a následný požár zabily 107 ze 109 lidí na palubě. Mezi oběťmi bylo i 60 studentů Loyola Jesuit College – „andělé“, jak jim Nigérie začne později říkat. Zázrakem přežily jen dvě pasažérky: Kechi a ještě jedna dívka. Všichni ostatní, včetně Kechiiny nejbližší přítelkyně Toke, zahynuli.
Když záchranáři vytáhli Kechi z rozlámaného trupu, nejevila známky života. Utrpěla popáleniny třetího stupně na 65 % povrchu těla, mnohočetná zranění a její srdce sotva tlouklo. Lékaři jí dávali jen 30% naději na přežití. Přesto se nevzdali. V kritickém stavu byla Kechi letecky přepravena do specializované nemocnice Milpark v Johannesburgu v Jižní Africe.
Tam strávila dlouhých sedm měsíců, z toho čtyři měsíce na popáleninové JIP. Většinu času ležela v umělém spánku a její tělo podstupovalo jednu náročnou operaci za druhou. Lékaři museli transplantovat kůži, napravovat polámané kosti a zachraňovat poškozené orgány. Pro rodiče, kteří za ní přicestovali, to byly dny plné modliteb a nejisté naděje. Kechiin život visel na vlásku – ale udržel se.
Po probuzení z komatu čekalo dívku bolestivé procitnutí do nové reality. Popáleniny změnily k nepoznání její tvář i celé tělo. Kdysi bezstarostná středoškolačka se nemohla ani posadit bez cizí pomoci. Každé hluboké nadechnutí bolelo.
Cesta bolesti a naděje
Z nemocnice v Jihoafrické republice se Kechi mohla vrátit do Nigérie až po více než půl roce léčení. Byl to ale jen přechodný návrat – doma na ni čekali příbuzní a smršť emocí, ale také nedostatečné zdravotnické zázemí. Díky mezinárodní humanitární pomoci se otevřela možnost pokračovat v léčbě ve Spojených státech.
Koncem roku 2007 se tak celá rodina Okwuchi přestěhovala do texaského města Houston, aby byla Kechi blízko dětské nemocnice Shriners v Galvestonu, proslulé špičkovou péčí o popálené. Tam podstoupila další desítky rekonstrukčních operací – v součtu jich bylo přes sto. Chirurgové jí postupně zhojili většinu ran a vrátili základní funkce: například do znetvořených prstů voperovali podpůrné implantáty, aby mohla znovu používat ruce.
Bolest se stala každodenní součástí Kechiina života na několik let. Každý pohled do zrcadla byl připomínkou tragédie – místo hladké kůže viděla síť jizev. „Zjizvená jsem byla navenek i uvnitř,“ řekla později s odstupem. Zotavení neznamenalo jen zacelit fyzické rány, ale také se znovu naučit mít ráda svoje tělo a tvář. Kechi musela přijmout, že svět, jaký znávala, zmizel v plamenech toho dne.
Trvalo to měsíce, než se mladá dívka dokázala na svůj boj podívat jinýma očima. Každý drobný pokrok – první krok po spálených chodidlech, první samostatné najedení se navzdory postiženým rukám – byl malým vítězstvím. Začala si vést deník, kde na prahu dospělosti formulovala myšlenky o životě a víře.
Nestačí spravit tělo a ignorovat duši,“ vysvětlovala. Ve slabých chvilkách se obracela k tomu, co v ní zaseli rodiče během šťastného dětství: k víře v Boha. „Bůh dokázal nemožné – vyvést mě a tu druhou dívku živé z hořícího letadla. To nelze popřít,“ napsala ve svých memoárech. Odpověď na otázku „Proč právě já?“ sice neznala, ale postupně přestala pochybovat, že její další život má mít smysl.
Druhá šance
Zatímco její někdejší spolužáci odcházeli na vysoké školy, Kechi strávila přelom dospělosti v nemocnicích a rehabilitačních ústavech. Ve 20 letech se však rozhodla dohnat, co se dá. Znovu otevřela učebnice a navzdory přetrvávajícím zdravotním obtížím složila přijímací zkoušky na univerzitu.
Vybrala si University of St. Thomas v Houstonu a nastoupila tam roku 2010 na obor ekonomie a marketing. „Po tak dlouhé pauze jsem se do školy těšila jako nikdy,“ smála se v rozhovoru po letech. Studium zvládala s bravurou – v roce 2015 promovala s červeným diplomem jako premiantka ročníku. Při slavnostní promoci přednesla jako zástupce studentů projev o naději a vytrvalosti, za který sklidila dlouhý potlesk vestoje.
V každodenním životě se však musela vyrovnávat i s méně oslnivou stránkou svého údělu – se stigmatem viditelných jizev. Popáleniny jí trvale poznamenaly obličej, krk, ruce… Přesto se rozhodla neschovávat. Na kampusu chodila vzpřímeně, často v krátkém rukávu, a okolní pohledy přijímala klidně.
Od mala milovala hudbu. Ve volném čase si Kechi ráda pobrukovala písničky od Beyoncé nebo Whitney Houston a jako dítě zpívala ve sboru v kostele. Po úrazu se jí však zpěv zdál být nedostižnou radostí patřící k minulosti.
Nakonec její vnitřní hlas přemohl strach: v roce 2015, ve svých pětadvaceti, sebrala odvahu a poprvé po letech zazpívala na veřejnosti, a to při bohoslužbě v místním kostele. Publikum byly jen desítky farníků – ale pro Kechi to znamenalo průlom. Dodalo jí to kuráž zkusit zpívat dál.
Zlom přišel o dva roky později. V roce 2017 Kechi zcela nečekaně obdržela e‑mail s pozvánkou na konkurz do populární televizní soutěže America’s Got Talent. Ukázalo se, že nejlepší kamarádka z Houstonu ji tajně přihlásila, přesvědčená, že Kechiin příběh a hlas si zaslouží pozornost. „Byla jsem v šoku,“ vzpomíná Kechi. „Nikdy by mě nenapadlo to zkusit. Ale pak jsem si řekla: proč ne?
Na casting do Los Angeles přijela i s maminkou a žaludkem plným nervozity. Stála tam drobná žena s jizvami po celém těle a porota i diváci zpočátku oněměle zírali. Jenže pak se sálem rozezněl její zpěv a nastalo ohromené ticho. Kechi procítěně zazpívala baladu „Thinking Out Loud“ od Eda Sheerana a do očí mnohým posluchačům vstoupily slzy. V tu chvíli se z ní stala nejen přeživší tragédie, ale také zpěvačka. Porotci ji poslali dál jednomyslně a publikum povstalo k ovacím.
Účast v televizní show ji proslavila. Její příběh obletěl svět. Média ji líčila jako „zázračnou dívku“, která přežila pád letadla a zpívá jako anděl. Postoupila až do finále soutěže a týden co týden miliony lidí sledovaly, jak se s pokorou a úsměvem zlepšuje a roste jí sebevědomí. V zákulisí přitom sváděla svůj soukromý boj: překonat trému, nepropadat vzpomínkám a ustát nebývalou pozornost.
Samotnou soutěž nakonec nevyhrála, ale to vůbec nevadilo. Po finále v září 2017 se stala vyhledávanou osobností talk show a konferencí. Z malého města Aba ve východní Nigérii, odkud pochází, se najednou dostala do New Yorku či Los Angeles a povídala si se slavnými moderátory o svém osudu. Zpívala hymnu na sportovních stadionech, vystupovala na charitativních galavečerech.
V roce 2022 proto vydala memoáry s příznačným názvem More Than My Scars („Více než mé jizvy“), kde detailně popsala nejen samotnou havárii a fyzickou proměnu, ale i vnitřní pochybnosti, záchvaty úzkosti a těžkosti života se stigmatem. Otevřeně se rozepsala třeba o tom, jak se musela znovu učit pocitu vlastní hodnoty a krásy – ne na základě zrcadla, ale podle „toho, jak mě vidí Bůh,“ jak říkávala.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kechi_Okwuchi
https://www.bellanaija.com/2012/11/bn-our-stories-our-miracles-a-tragic-plane-crash-over-75-surgeries-later-kechi-okwuchi-is-the-beautiful-personification-of-faith-strength/
https://guardian.ng/news/nigeria/metro/sosoliso-plane-crash-okwuchi-marks-19-years-of-survival-dedicates-life-to-classmates/
https://wonderfullymade.org/2022/03/28/why-your-struggle-is-not-your-identity-with-kechi-okwuchi/
https://abc7chicago.com/post/2005-plane-crash-survivor-graduates-college/724385/
https://www.teenvogue.com/story/kechi-okwuchi-self-bullying-and-how-to-overcome-it
https://people.com/tv/agt-kechi-okwuchi-wins-golden-buzzer-simon-cowell/
https://guardian.ng/news/nigeria/metro/sosoliso-plane-crash-okwuchi-marks-19-years-of-survival-dedicates-life-to-classmates/
