Rolling Stones ho vykopli z kapely. O 25 dní později našli Briana Jonese v bazénu tváří dolů

Vesnice Hartfield ve východním Sussexu, několik minut po půlnoci 3. července 1969. Na dně bazénu v zahradě venkovského sídla Cotchford Farm leží nehybné tělo mladého muže. Je to Brian Jones, sedmadvacetiletý hudebník a zakladatel skupiny Rolling Stones. Na místě jsou s ním ještě tři lidé.

Jonesova švédská přítelkyně Anna Wohlinová, stavitel Frank Thorogood (který pro Jonese na usedlosti pracuje a dočasně tu bydlí) a jeho partnerka zpozorují bezvládného Jonese pod vodou, vytahují ho ven a na okraji bazénu se ho v panice snaží oživit. Netrvá dlouho a na místo dorazí přivolaný lékař, jenže už nemůže nic dělat – Brian Jones je prohlášen za mrtvého.

Pitva a následné vyšetřování určí jako příčinu smrti utonutí. Zjistí se, že Jones byl v době incidentu pod silným vlivem alkoholu a amfetaminových drog. Jeho játra i srdce byly zvětšené a vážně poškozené vlivem dlouholetého nadměrného pití a užívání návykových látek.

Koroner jako oficiální verdikt uvede „smrt nešťastnou náhodou“. Je to zdánlivě jednoznačné vysvětlení tragédie, přesto se v následujících letech kolem Jonese rozvíří vlna spekulací a pochybností.

O necelý měsíc dříve, 8. června 1969, přijíždějí na tutéž farmu tři Jonesovi kolegové z Rolling Stones. Mick Jagger, Keith Richards a Charlie Watts vystupují z auta a jdou za Brianem s nepříjemnou zprávou: skupina bude pokračovat bez něj. Dlouhodobé neshody uvnitř kapely a Jonesovy problémy s docházkou i životosprávou tou dobou vyvrcholily.

Management Rolling Stones navíc právě zjistil, že Brian kvůli svým drogovým deliktům nedostane pracovní vízum pro plánované podzimní turné v USA. Pro zbylé členy kapely je to klíčový moment – pokud Stones chtějí dál koncertovat a nahrávat, musejí se obejít bez zakládajícího člena.

Asi půlhodinový rozhovor v obývacím pokoji Cotchford Farm proběhne překvapivě klidně. Jagger, Richards a Watts berou s sebou právě Charlieho jakožto nejmírumilovnějšího člena, aby pomohl předejít konfliktu. Ukazuje se ale, že ani Brian Jones se proti rozhodnutí příliš nebouří.

Zřejmě sám cítí, že jeho cesta s Rolling Stones se chýlí ke konci, a s odchodem souhlasí. Navenek vše vypadá jako dohoda o rozchodu kvůli „tvůrčím neshodám“. Jones ještě tentýž den předá médiím své oficiální prohlášení. „Už si se zbytkem kapely nerozumíme ohledně muziky… Chci hrát svůj vlastní styl, který se s hudbou Stones už nepotkává,“ oznámí hudebník v tisku.

Ve skutečnosti iniciativa vzešla od Jaggera a ostatních, ale Brianovi je dovoleno, aby svůj odchod komunikoval jako dobrovolný. O několik dní později skupina představuje náhradu – novým kytaristou Rolling Stones se stává dvacetiletý Mick Taylor.

Brian Jones byl v první polovině 60. let faktickým lídrem Rolling Stones. Jako dvacetiletý nadšenec do blues založil v roce 1962 v Londýně kapelu, vymyslel jí jméno podle písně „Rollin’ Stone“ od Muddyho Waterse a zpočátku zastával i roli manažera. Na pódiu vyčníval dlouhými světlými vlasy a výstřední módou – pro mnoho fanoušků byl právě on tehdy hlavní tváří „Stounů“.

Navíc šlo o talentovaného multiinstrumentalistu, který skupině vtiskl osobitý zvuk. Do rockové hudby směle vnášel exotické nástroje: v písni „Paint It Black“ (1966) hraje na indický sitár, jinde doplnil aranže skladby party na marimbu či citery.

Postupem času však Jonesova vedoucí pozice slábne. Zlom přichází ve druhé polovině 60. let, kdy manažer Andrew Loog Oldham tlačí kapelu k autorské tvorbě postavené na dvojici Jagger–Richards. Brian Jones, který sám skladby psát neumí, tím rázem ztrácí vliv. Jako silná osobnost prahnoucí po uznání nese změnu těžce.

Kolegové vzpomínají, že v té době se u něj střídaly nálady – dokázal být okouzlující společník i nesnesitelný potížista. „Brian dělal všechno až přespříliš,“ hodnotil to bubeník Charlie Watts s tím, že Jones nebyl duševně ani fyzicky dost silný na životní tempo plné alkoholu a drog.

V osobním životě navíc Brian ztrácí oporu: roku 1967 ho opustí přítelkyně Anita Pallenbergová, která přejde ke Keithu Richardsovi poté, co se k ní Brian choval hrubě. Pro Jonese je to bolestná rána a vztahy v kapele se tím ještě více vyhrotí.

Od roku 1967 má Brian vážné potíže i se zákonem. V květnu 1967 je zatčen za držení drog (jen několik týdnů po známé razii v domě Keithe Richardse v Redlands). O rok později následuje další obvinění a soud. Jones vyvázne s podmíněným trestem a pokutami, psychicky ho však tyto táhnoucí se kauzy poznamenávají.

Ke konci roku 1968 už se na fungování kapely podílí jen minimálně. Jeho posledním výrazným hudebním příspěvkem ve studiu je ve skladbě „No Expectations“ na albu Beggars Banquet. S tím, jak narůstají jeho zdravotní problémy a nespolehlivost, proměňuje se z dřívějšího tahouna spíš v outsidera v pozadí.

Právě v této době se Brian Jones uchyluje do ústraní na venkov. V listopadu 1968 si pořizuje své vysněné sídlo Cotchford Farm na odlehlém statku v Sussexu. Dům není ledajaký – patřil kdysi spisovateli A. A. Milneovi, autorovi dětských knih o medvídkovi Pú.

Jones, který sem přijíždí hledat klid spolu s tehdejší přítelkyní, si nové prostředí náramně oblíbí. Na zahradě i v domě naráží na různé připomínky pohádkového světa malého Christophera Robina a jeho medvídka.

Podle svědectví své partnerky dokázal Brian celé hodiny chodit po pozemku a s dětinskou radostí objevovat zapomenuté Púovy památky. Venkovská samota ho láká – konečně se tu cítí v bezpečí před tlakem velkoměsta, soudů i bulváru.

Asi dva týdny po svém rozchodu s kapelou prý působil Brian Jones překvapivě smířeně a klidně. Na farmu za ním v poločervnu 1969 přijíždí jeho starý známý, bluesový muzikant Alexis Korner. Po setkání Korner překvapeně prohlásí, že Brian vypadal „šťastnější než kdy dřív“. Jones mu nadšeně líčí, jaké má plány do budoucna: uvažuje prý o založení nové skupiny a kontaktoval už několik známých hudebníků, jestli by neměli zájem.

Ve svém domácím studiu si dokonce připravuje demo nahrávky pár vlastních skladeb – po letech by to byly jeho první autorské pokusy. Zdá se, že po odchodu z Rolling Stones se Brian nadechuje k novému začátku. Ten už ale nestihne naplnit.

Večer 2. července 1969 Brian Jones tráví se svou přítelkyní Annou Wohlinovou v obývacím pokoji na Cotchford Farm. Dávají si sklenku alkoholu a pouštějí si na televizi zábavný pořad Rowan & Martin’s Laugh-In. Kolem desáté hodiny se přesouvají k bazénu na zahradě.

Přidávají se k nim také Frank Thorogood a jeho partnerka, kteří v domě dočasně pobývají kvůli probíhající rekonstrukci. Skupinka přátel pokračuje v popíjení – koluje láhev whisky, dojde i na brandy a vodku. Brian si podle pozdější svědecké výpovědi bere také několik tabletek amfetaminu.

Noc byla teplá a lákala ke koupání. Krátce před půlnocí Jones a Thorogood vběhnou do bazénu a začnou plavat. Obě ženy po chvíli odcházejí do domu a záhy je následuje i Thorogood. Brian zůstává ve vodě sám.

Zbývající trojice se po několika minutách vrací k bazénu – a v tom okamžiku vidí na dně ležící nehybnou postavu. Jones bezvládně spočívá pod vodou, tváří dolů. Nikdo z přítomných neviděl, co se přesně stalo. Anna Wohlinová později vypoví, že z vody ještě vynesli Brianovo tělo s dechem pulsujícím na krku – věří, že v tu chvíli mohl být stále naživu.

Přátelé jej v šoku vytahují z bazénu a pouštějí se do zoufalých pokusů o oživení. Uvolnit dýchací cesty, masáž srdce. Současně volají pomoc. Zanedlouho přijíždí přivolaný lékař, jenže je pozdě – Brian Jones je mrtvý. Je 3. červenec 1969, půl hodiny po půlnoci.

O dva dny později se Londýn loučí s Brianem Jonesem veřejně. Dne 5. července 1969 hrají Rolling Stones velký dlouho plánovaný koncert v Hyde Parku pod širým nebem. Původně to měla být slavnost, na níž se poprvé představí nový kytarista Mick Taylor – místo toho se show mění v improvizovanou poctu zesnulému zakladateli kapely.

Před odhadovaným čtvrt milionem diváků přednáší Mick Jagger báseň Adonais od Percyho Bysshe Shelleyho, elegii o smrti mladého talentu. Ze zákulisí jsou na znamení smutku a vzpomínky vypuštěny stovky bílých motýlů, poletujících nad hlavami fanoušků. Až poté Stones odehrají svůj koncert.

Brian Jones byl pochován 10. července 1969 v rodném městě Cheltenham. Rozloučit se s ním přišli rodiče, několik přátel z dětství a také dva spoluhráči z Rolling Stones (Bill Wyman a Charlie Watts). Mick Jagger u hrobu chyběl – v té době byl v Austrálii na natáčení filmu Ned Kelly.

Krátce po pohřbu poskytl Jagger britským médiím rozhovor, v němž se bránil vůči tezím, že by kapela nesla na Brianově konci vinu. „Necítím opravdovou vinu. Pravda, chovali jsme se k němu občas dětinsky a v něčem jsme si na něj zasedli. Ale bohužel on sám k tomu svým chováním dával důvod,“ prohlásil frontman Stones o několik let později v magazínu Rolling Stone.

Jen pár týdnů po Jonesově smrti se začínají objevovat první pochybnosti o oficiální verzi tragédie. Někteří blízcí ze stájí Rolling Stones naznačují, že do případu mohlo zasáhnout cizí zavinění. Zprvu jde jen o zákulisní šuškandu – nejčastěji se skloňuje jméno Franka Thorogooda, posledního člověka, který viděl Jonese živého.

Podle šeptandy mohlo v osudnou noc dojít mezi Brianem a najatým stavitelem k hádce či potyčce, která skončila nešťastně. V následujících desetiletích se „vražedná varianta“ cyklicky vrací. Každých pár let se objeví článek, kniha nebo dokument sugerující, že Brian Jones byl zavražděn, a že policie případ v roce 1969 odbyla příliš rychle.

V roce 1993 se v britském tisku objeví senzační zpráva, že Frank Thorogood na smrtelné posteli údajně pronesl přiznání k Brianově zabití. Teorie znovu ožije – a notně se promítne do hraného filmu Stoned (2005), který tuto verzi příběhu popularizuje. Oficiální místa však dlouhá léta neměla důvod verdikt měnit.

Až čtyřicet let po Brianově smrti, v roce 2009, předá investigativní novinář Scott Jones (jen shoda jmen, nejde o příbuzného) policii nové podklady: svědectví některých dříve nevyslechnutých lidí z farmy a také dosud utajené části spisu, které vypátral v archivních svazcích.

Sussexská policie na základě toho celý případ prověřila znovu. Po roce zkoumání však v září 2010 oficiálně oznámila, že nenašla žádné nové důkazy svědčící o cizím zavinění. Verdikt zůstává stejný – Brian Jones zemřel tragickou nehodou. Přesto dodnes mnozí fanoušci i někteří z Jonesových příbuzných věří, že skutečný příběh oné noci zůstává nevysvětlen.

Basista Bill Wyman, který stál po Jonesově boku od úplných začátků Rolling Stones, později poznamenal, že Jonesova smrt uzavřela jednu celou éru.

Rolling Stones však pokračovali dál a stali se jednou z nejdéle hrajících rockových kapel v historii. K zakladateli a prvnímu lídrovi se dodnes hlásí s úctou: v roce 1989 byla Brianu Jonesovi posmrtně udělena pocta uvedením do Rock’n’rollové síně slávy jakožto členovi Rolling Stones.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Brian_Jones

https://www.theguardian.com/theguardian/2011/jul/08/archive-brian-jones-death-1969

https://www.theguardian.com/global/from-the-archive-blog/2011/jul/07/from-the-archive-rolling-stones-brian-jones-1969

https://www.rollingstone.com/music/music-news/brian-jones-leaves-rolling-stones-191766/

https://www.britannica.com/biography/Brian-Jones-British-musician

https://www.cbsnews.com/news/rolling-stones-guitarist-death-re-examined/

https://news.sky.com/story/rolling-stones-founder-brian-jones-discovered-dead-50-years-ago-today-11755781

https://www.rollingstone.com/feature/mick-jagger-remembers-92946/

https://rockhall.com/inductees/rolling-stones/