Článek
Krátce před jednou hodinou ráno 14. června 2017 vyběhl ze svého bytu číslo 16 ve čtvrtém patře Grenfell Tower Behailu Kebede. Pětačtyřicetiletého taxikáře právě probudil požární hlásič a v kuchyni u zdi za lednicí spatřil bílé chuchvalce dýmu a narůstající plameny. Kebede nejprve zalarmoval sousedy v nejbližších bytech a ve 00:54 zavolal na tísňovou linku.
O pět minut později dorazily k dvacetičtyřpatrovému věžáku první hasičské jednotky. V bytě číslo 16 zjistili požár kuchyňské linky, který začal od lednice s mrazákem – jeden z hasičů uviděl oranžovou záři v okně a hořící spotřebič připomínající žhnoucí obrys chladničky.
Ve 01:09 hlásil velitel zásahu, že plameny prorazily okno bytu. Oheň se z malé kuchyně rozšířil na vnější plášť budovy. Grenfell Tower byla obložena novou fasádou z hliníkových panelů s plastovým jádrem a právě po této fasádě se požár začal šířit vzhůru nebývalou rychlostí. Během několika minut šlehaly plameny po vnějšku věžáku o výšce sedmdesát metrů o celých deset pater výše.
Obyvatelé vyšších podlaží teprve teď zpozorovali zvenčí rudou záři a zoufale volali hasičům, že oheň už proniká do jejich bytů. Londýnští hasiči ale v té chvíli stále uplatňovali standardní postup pro výškové budovy – radili volajícím, ať zůstanou ve svých bytech a čekají na záchranu. Tento pokyn vycházel z předpokladu, že požár v jednom bytě se nemá šanci rozšířit do ostatních. Grenfell Tower však mezitím hořela zvenčí po celé fasádě.
Levnější fasáda s polyethylenem
Obložení věžáku sloužilo k zateplení a novému vzhledu, ale v kritickou noc se změnilo ve vertikální požární trubici. Při rekonstrukci budovy v letech 2015–2016 správci doplnili na původní železobetonový skelet lehké kompozitní panely Reynobond s hliníkovým povrchem. Uvnitř panelů však bylo jádro z polyethylenu – vysoce hořlavého plastu, který při vzplanutí hoří podobně rychle jako nafta.
Projektanti původně zvažovali i bezpečnější panely s nehořlavým minerálním jádrem nebo zinkový obklad, který by však navýšil cenu o stovky tisíc liber. Ve výsledku správce objektu, jímž byla organizace spravující obecní byty Kensington and Chelsea TMO, zvolil levnější variantu.
Podle později zveřejněných dokumentů tím bylo z rozpočtu rekonstrukce ušetřeno přibližně 293 tisíc liber.
Nebezpečí takového řešení přitom bylo známé dlouho před požárem. V odvětví požárního inženýrství se o hořlavých kompozitních panelech hovořilo kriticky už po sérii požárů v zahraničí. Arconic, firma vyrábějící panely pro Grenfell, měla od roku 2007 interní varování, že použití polyethylenového jádra ve výškových budovách může vést ke katastrofě.
Jeden z manažerů Arconicu tehdy kolegům napsal, že pokud „jediná budova s PE jádrem shoří a zabije 60–70 lidí, bude to pro výrobce obkladu katastrofální“. Přesto se panely s plastovým jádrem dál prodávaly a montovaly po celém světě – i v Británii, kde neexistoval přísný zákaz jejich použití na obytných věžácích. Grenfell Tower se tak v roce 2016 zařadila mezi stovky britských domů obložených touto levnější, avšak vysoce hořlavou fasádou.
Varování před katastrofou
Obyvatelé Grenfellu nemohli tušit, že jejich zrekonstruovaný dům je zvenčí prakticky potažen hořlavým plastem. Měli ale jiné důvody k obavám o bezpečnost. Grenfell Tower stála v chudší enklávě severního Kensingtonu a sloužila jako sociální bydlení pro stovky lidí – řadu rodin imigrantů, důchodců či samoživitelek. Správu budovy zajišťovala poloveřejná organizace KCTMO podřízená radnici městské části Royal Borough of Kensington and Chelsea, nejbohatší čtvrti v celé Británii.
Nájemníci si dlouhodobě stěžovali na špatnou údržbu a opakované technické problémy. V roce 2013 postihl věžák výpadek elektřiny a série zkratů, která v bytech spálila řadu spotřebičů a nájemníci tehdy jen se štěstím odvrátili požár. V dalších letech poukazovali na nevyhovující protipožární vybavení budovy – chybějící sprinklery, jediný úzký únikový východ a také vedení plynu procházející domem bez dostatečné ochrany. Místní aktivisté ze sdružení Grenfell Action Group opakovaně žádali nápravu a sepisovali petice radnici.
Jejich blog v listopadu 2016 varoval, že jen katastrofický požár „otevře všem oči“ a přinutí úřady brát bezpečnost vážně. Stěžovatele však čekala spíše arogance než pomoc – vedení KCTMO nájemníky s kritickými dotazy označovalo za „potížisty“ a komunikace mezi obyvateli a správou domu byla podle pozdějšího šetření vyloženě toxická.
Úřady nicméně ujišťovaly, že bezpečnostní normy jsou splněny. Protipožární inspekce nenašly v Grenfellu vážné závady a oficiální doklady prohlašovaly budovu za bezpečnou. Ani při rekonstrukci s instalací nové fasády neupozornil žádný kontrolní orgán na zvýšené riziko. Závěry vyšetřování po požáru však odhalily pravý opak: léta 2009–2017 označila vyšetřovací komise za období „vytrvalé lhostejnosti“ k požární bezpečnosti věžáku.
Ukázalo se také, že výrobci obkladových a izolačních materiálů manipulovali testy a uváděli investory v omyl ohledně skutečné hořlavosti svých výrobků. Rezidenti Grenfellu, kteří se před katastrofou marně domáhali nápravy, v této atmosféře ztratili důvěru v instituce – když však došlo na nejhorší, byli to právě oni, kdo na nebezpečí upozornili jako první.
Noc, kdy plameny šplhaly vzhůru
Požár mezitím v noci na 14. června 2017 nemilosrdně postupoval. Už kolem 1:30 oznámila sedmadvacetiletá Meriem Elgwahryová z 22. patra, že plameny pronikají oknem do jejího bytu. Volala zoufale na tísňovou linku spolu se svou matkou – obě zůstávaly uvězněné vysoko nad ohnivou pastí. Podobné hovory se množily. Stovky lidí nad čtvrtým patrem se ocitly v pasti: jediná úniková cesta, úzké vnitřní schodiště, se během krátké doby zaplnila hustým kouřem a stala se neprůchodnou.
Každý, kdo otvíral dveře bytů a zkusil seběhnout dolů, riskoval, že ztratí orientaci a udusí se jedovatými zplodinami hoření. Mnozí lidé proto uvěřili instrukcím z telefonu a rozhodli se setrvat v relativním bezpečí svých bytů, jak jim bylo doporučeno. Věřili, že požár brzy zvládnou hasiči. Místo toho oheň po fasádě obešel protipožární příčky a šířil se po obvodu budovy dál. Každé otevření či proražení okna či dveří pak znamenalo, že se oheň prodral i dovnitř bytu.
Hasiči v prvních desítkách minut zachránili desítky osob z nižších pater, ale situace se rychle zhoršovala. Kolem druhé hodiny ranní hořela většina plochy vnějšího pláště a žár zvenčí prorážel okna ve stále vyšších podlažích. Lidé se stahovali do ložnic a koupelen, utěsňovali dveře dekami a mokrými ručníky a volali příbuzným na rozloučenou. Někteří dávali o sobě vědět z oken – v nejvyšších patrech byly v tu chvíli vidět desítky světel z mobilů a baterky blikající o pomoc.
Rozhodující pokyn ke kompletní evakuaci vydal štáb velitele zásahu až ve 2:47 ráno, téměř dvě hodiny od vypuknutí požáru. V tu chvíli však už nebylo v silách uvězněných lidí dostat se sami ven. Hasičské jednotky se i přes extrémní podmínky pokoušely pronikat do pater, kde byli volající, a postupně vyváděly ty, ke kterým se dostali. Poslední živý člověk opustil Grenfell Tower kolem čtvrté hodiny ráno. Poté se oheň definitivně vymkl kontrole – celé vnitřní jádro budovy se proměnilo v jedno obří ohniště.
Až v 5:00 se hasičům podaří dostat k plamenům do nejvyššího 24. patra pomocí speciální výsuvné plošiny a kolem sedmé ráno byly viditelné ohně uhašeny. Z černé kostry domu však ještě celý den stoupal dým. Ocelový skelet byl žárem místy roztavený a statici se obávali, že se zbytky věžáku zřítí.
„Jako by čekali, až uhoříme“
U paty ohořelé budovy se po ránu shromáždili evakuovaní nájemníci, přeživší sousedé i příbuzní hledající své blízké. V oficiálních seznamech tehdy figurovalo 129 bytů a zhruba 300 až 600 obyvatel. Přesný počet lidí uvnitř nikdo neznal – někteří nájemníci měli návštěvy a v evidenci radnice se nevyskytovaly všechny osoby. Jisté bylo, že desítky osob zůstávají nezvěstné. Policie potvrdila první oběti už během 14. června, ale konečný tragický účet se uzavřel až o mnoho týdnů později: v troskách Grenfell Tower zahynulo 72 lidí, z toho 18 dětí.
Nejmladším obětem nebyly ještě ani dva roky, nejstarší bylo 84 let. Zahynula například celá pětičlenná rodina Choucairových, která obývala byt v 22. patře. V posledním telefonátu z hořící horní části věžáku se sedmatřicetiletá Fouzia Choucairová rozloučila se svou sestrou slovy: „Řekni mámě, že ji miluju.“
Při požáru přišel o život také syrský student Mohammed Alhajali, který do Londýna utekl v roce 2014 před válkou, nebo dvanáctiletá Jessica Urbano, jejíž matka a sestra tu noc nebyly doma a marně se ji po telefonu snažily navigovat ke schodišti skrz kouř. Další z obětí, 24letý Marco Gottardi z Itálie, se přes hodinu snažil uklidnit rodiče na dálku: tvrdil jim, že hasiči už k němu stoupají, přestože věděl, že pomoc nepřijde včas.
Poslední slova rodinám i světu zanechali obyvatelé věžáku i písemně – ve spáleništi byly později nalezeny žalující vzkazy typu „Jako by čekali, až všichni uhoříme“ načmárané na zdi vedle lidí, kteří zde bezmocně zahynuli.
Spravedlnost
Požár Grenfell Tower okamžitě rozpoutal ostrou veřejnou debatu o lhostejnosti k chudým obyvatelům. Událost zasáhla nerv citlivý pro celé Spojené království: jak je možné, že v moderním velkoměstě shoří bytový dům před očima všech v přímém přenosu? V nejistotě prvních dnů panovaly obavy, že obětí mohlo být i přes sto. Pro přeživší nájemníky a rodiny obětí začal zápas o zajištění základních potřeb – při požáru přišli o střechu nad hlavou, o veškerý majetek i dokumenty.
Okamžitě se zvedla mohutná vlna solidarity londýnských komunit. Lidé nosili pro oběti oblečení, jídlo a hygienické potřeby a nabízeli volné pokoje ve svých domovech. Za několik dní se nastřádaly miliony liber v nadačních sbírkách. Zároveň ale rostla frustrace z přístupu úřadů: radnice bohaté čtvrti Kensington a Chelsea nedokázala koordinovat pomoc a její představitelé s přeživšími skoro nekomunikovali.
Někteří politici – včetně tehdejší premiérky Theresy Mayové – čelili kritice, že se bezprostředně po tragédii ani neobtěžovali setkat s postiženými rodinami. Nepokoje vyvrcholily 16. června 2017, kdy dav protestujících vtrhl do budovy radnice a dožadoval se rezignací. Starosta Kensingtonu následně skutečně odstoupil.
Obyvatelé Grenfellu založili několik spolků, které se dodnes snaží dohnat k odpovědnosti viníky katastrofy. Vznikla organizace Grenfell United sdružující přeživší a pozůstalé, jež začala hlasitě bojovat za změny v předpisech a za důstojné zacházení s nájemníky obecních bytů. Po tlaku veřejnosti zahájila britská vláda nezávislé veřejné vyšetřování. Grenfell Tower Inquiry vede soudce Sir Martin Moore-Bick a od roku 2018 podrobně zkoumal všechny příčiny a souvislosti tragédie.
Vyšetřování probíhalo v několika fázích – nejprve se zaměřilo na průběh požáru a zásahu hasičů, poté na přípravu rekonstrukce, okolnosti instalace fasádních materiálů, roli úřadů a výrobců a širší souvislosti. V rámci slyšení před komisí vypovídali hasiči, přeživší nájemníci, úředníci radnice i manažeři firem. Zazněla řada šokujících odhalení, od cynické nekompetence správců až po systematické podvody výrobců s testováním hořlavých panelů a izolací.
Závěrečná zpráva komise – vydaná po více než šesti letech od tragédie – nešetřila kritikou na adresu mnoha institucí. Dosud však žádná z klíčových osob ani zapojených firem nestanula před soudem.
Celková cena, kterou společnost za požár zaplatila, dávno překonala ušetřených 293 tisíc liber: odškodné pro pozůstalé, náklady na obměnu fasád stovek podobně ohrožených domů v celé zemi i účet za šestileté vyšetřování se sčítají v mnoha desítkách milionů liber.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Grenfell_Tower_fire
https://news.sky.com/story/what-happened-in-the-grenfell-tower-fire-a-timeline-of-the-tragedy-13208589
https://time.com/4817715/what-to-know-fire-west-london/
https://www.theguardian.com/uk-news/2022/jul/21/grenfell-fire-inquiry-ends-with-shocking-reminder-of-the-human-cost
https://news.sky.com/story/grenfell-tower-landmark-report-finds-government-ignored-warnings-about-fire-risks-of-high-rise-buildings-13209236
https://www.insidehousing.co.uk/insight/grenfell-tower-inquiry-diary-week-27-what-will-happen-if-one-building-made-out-of-pe-core-is-in-fire-and-will-kill-60-to-70-persons-69972
