Článek
Los Angeles, rok 1988. Patnáctiletou Juliette Lewisovou zatkla policie za nelegální pití alkoholu jako nezletilé. Nebyla to žádná dětská klukovina – v té době už jednala v mnoha věcech jako dospělá. O rok dříve jí kalifornský soud oficiálně povolil emancipaci od rodičů, aby mohla bez omezení natáčet.
Nešlo přitom o únik z nefunkční rodiny; rodiče Juliette tento krok sami podpořili. Její otec, filmový herec Geoffrey Lewis, a matka, grafička Glenis Batley, vedli své děti k samostatnosti a tvůrčím zájmům. „Měla jsem dětství plné lásky,“ vzpomíná herečka. Už v sedmi letech se prý rozhodla, že bude hrát, a rodiče její nadšení podporovali.
První roli získala ve dvanácti. Brzy ale narazila na hranice dětských pracovních omezení – natáčecí dny bývají delší než povolených osm hodin. Právě to byl důvod, proč se ve čtrnácti letech rozhodla požádat soud o status zletilé osoby. S pomocí rodičů proces hladce zvládla.
Ve čtrnácti debutovala v televizní komedii I Married Dora a brzy opustila školu, aby se hraní mohla věnovat naplno. Následovaly menší role, například v populárním seriálu The Wonder Years nebo rodinném filmu Bláznivé Vánoce (1989). V roce 1991, kdy jí bylo 18, přišel průlom – režisér Martin Scorsese ji obsadil jako dceru Nicka Nolteho do psychothrilleru Mys hrůzy (Cape Fear).
Za tuto roli získala nominaci na Oscara a rázem se ocitla mezi největšími hereckými talenty své generace. S úspěchem na plátně však kontrastoval její osobní život. Jako teenager byla podle svých slov „krutě dramatická a hledala samu sebe“. Z nudy a touhy po vzrušení se prý občas stýkala i s problematickými vrstevníky.
„Vyhledávala jsem opravdové drsňáky – gaunery a členy gangů – jen abych viděla, jak nebezpečné to může být,“ přiznala po letech. Už od třinácti také kouřila marihuanu a posouvala hranice slušné holky z dobré rodiny.
Sid a Nancy v bungalovu
V šestnácti letech dostala jednu ze svých prvních velkých příležitostí: hlavní roli v televizním filmu Too Young to Die? (1990). Drama inspirované skutečným příběhem vyprávělo o zneužívané teenagerce, která pod vlivem staršího svůdce spáchá vraždu. Onu manipulativní postavu si zahrál začínající herec jménem Brad Pitt.
Chemie z natáčení brzy přeskočila do skutečnosti. Po dotočení se Juliette a o něco starší mladík jménem Pitt dali dohromady a jejich vztah trval čtyři roky. Přestože se z obou staly hvězdy, zpočátku to byl nevinný svazek dvou neznámých mladých herců v Los Angeles.
Nastěhovali se k sobě do malého bungalovu poblíž Melrose Avenue a užívali si volnosti. „Bylo to nádherné období v našem životě, kdy jsme byli ještě anonymní,“ vzpomínala herečka. V jejich společném domku se prý kouřilo hodně trávy a okolní svět o nich takřka nevěděl.
Idylická éra soukromí skončila s příchodem slávy. V devatenácti zazářila po boku Woodyho Allena ve filmu Manželé a manželky a vzápětí přijala roli, která definitivně stvrdila její image odvážné herečky beze strachu z kontroverzí.
V kultovním snímku Olivera Stonea Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994) ztvárnila mladou spolupachatelku brutálních vražd. Jen o rok dříve přitom hrála po boku svého přítele Pitta v thrilleru Kalifornia (1993) další ženu na pokraji zločinu. Díky takovým rolím si získala pověst nepředvídatelné, spontánní herečky, která se nebojí žádné extrémní emoce.
Její výraz se stal pro Hollywood osvěžující změnou – a pro bulvár vítaným objektem pozornosti. Média si rychle všímala i jejího soukromí, a zvláště vztah s Pittem se probíral na veřejnosti. Pro samotnou Juliette však rychlá sláva představovala dvojsečnou zbraň. Veřejně zářila, ale uvnitř zápasila s tlaky, které s sebou náhlá pozornost nesla.
Na dně
V roce 1993 se Juliette Lewisová a Brad Pitt rozešli. Jemu bylo 30 a stával se z něj idol milionů fanynek. Jí bylo teprve 20 a navzdory úspěchům postupně ztrácela kontrolu nad vlastním životem. Už jako náctiletá koketovala s drogami a v rané dospělosti se závislost rozvinula naplno. Herečka později otevřeně přiznala, že braní tvrdých drog ji přivedlo do stavů sebenenávisti a hluboké sebekritiky.
K slávě se navíc přidaly úzkostné stavy – v pouhých dvaceti zažívala panické ataky a ocitala se v začarovaném kruhu stresu a úniku k návykovým látkám. Když se v jednadvaceti letech ocitla na úplném dně, uvědomila si, že musí podstoupit zásadní změnu. „Bylo to buď, anebo,“ vzpomínala později. Buď se odrazí ode dna, nebo ji to zničí.
V roce 1995 proto podstoupila léčbu drogové závislosti ve specializovaném programu Narconon. Tato odvykací kúra, inspirovaná učením scientologické církve, se od klasických rehabilitačních programů v lecčems liší. Místo psychoterapie a běžných medikamentů klade důraz na očistu organismu a pevný režim.
Lewisová strávila několik týdnů v zařízení, kde denně podstupovala dlouhé pobyty v sauně, polykala hrsti vitaminových doplňků a učila se v kurzech, jak čelit návykům. Nešlo o tradiční postup, ale u ní zabral. Po skončení léčby byla čistá a – jak sama říká – dluží Narcononu život.
Drogy od té doby už nikdy nebrala. Později přiznala, že se ocitla v bodě, kdy jí šlo o život: „Klesla jsem tehdy na úplné dno.“ Radikální očista jí pomohla dostat se z nejhoršího a ukázala nový směr. Lewisová se tehdy také osobně sblížila se Scientologií, vírou, kterou zmiňuje i v souvislosti se svými rodiči.
„Moji rodiče studovali Scientologii a já také,“ řekla na vysvětlenou s tím, že sama se dnes označuje spíše za všestranně duchovně založenou osobu. Jisté je, že právě napojení na tuto komunitu a její disciplinovaný program jí pomohlo uzavřít divokou kapitolu života.
Z filmového plátna na punkové pódium
Když se Juliette Lewisová ve 22 letech zbavila závislosti, stála před rozhodnutím, co dál. V Hollywoodu byla stále ceněná pro svůj talent, ale sama cítila, že potřebuje změnu prostředí. Po dekádě intenzivního herectví poslední, po čem toužila, bylo pokračovat ve stejném stylu, který ji málem zničil. Rozhodla se proto na čas ustoupit ze světa filmu a následovat jinou vášeň – hudbu.
Milovala rock a punkovou energii, která jí připomínala syrovou upřímnost herectví, ale bez hollywoodského pozlátka. Koncem 90. let začala skládat písně a zkoušet s místními muzikanty. V roce 2003 oficiálně založila kapelu Juliette and the Licks, kde se stala frontmankou.
Na koncertním pódiu do toho dávala všechno. Z křehce působící herečky se proměnila ve zpocenou, řvoucí lvici, která na jevišti skáče, běhá a strhává davy. Její koncerty byly vyhlášené elektrizující atmosférou a fyzickým nasazením, které bralo dech. „Když koncertuju, jsem jako na maratonu – musím se udržovat v kondici,“ říkala s úsměvem.
Hudba se pro ni stala terapií i naplněním zároveň. Nezávislá punkrocková scéna jí poskytla útočiště daleko od hollywoodských večírků, jež dříve ohrožovaly její střízlivost. Vydala několik alb a s kapelou procestovala svět. Role herečky tím ale úplně neopustila – tu a tam přijala menší filmovou nabídku nebo hostování v seriálu. Záměrně si však držela odstup od náročného filmového kolotoče, aby udržela balanc.
Návrat před kameru
Po několika letech, kdy převážila muzika, se Juliette Lewisová začala pozvolna vracet i k herectví. Už vyzrálá, s odstupem a čistou hlavou, přijímala role, které ji opravdu zajímaly. V roce 2010 zazářila ve filmu Conviction po boku Hilary Swankové, následoval například hvězdně obsazený snímek Blízko od sebe (August: Osage County, 2013).
Od náročných postav si odskočila i k lehčím žánrům a seriálům. V posledních letech ji diváci mohli vidět v úspěšném televizním thrilleru Yellowjackets (2021–2022), kde vytvořila jednu z hlavních rolí. I v téměř padesáti letech tu působí energicky a autenticky – vlastnosti, které jí publikum věřilo už jako teenagerce.
Juliette Lewisová dnes patří k těm bývalým dětským hvězdám, které dokázaly překonat nebezpečí brzké slávy. Svůj divoký mládežnický obraz nikdy zcela nezapře – koneckonců dodnes vystupuje na pódiu s nezměrnou vervou a její herecké výkony si zachovávají živelnost. Zároveň je ale živoucím důkazem, že i „hollywoodská rebelka“ může dospět.
Dávné excesy, ať už v podobě bouřlivého vztahu s Bradem Pittem nebo experimentů s drogami, bere jako uzavřenou kapitolu. Novinářům čas od času připomíná, že všechny tyto eskapády nechala dávno za sebou – dospěla přece už v patnácti, a co nezvládla tehdy, to ji naučil život. S odstupem desetiletí mluví o své minulosti věcně a bez přikrašlování. Otevřeně přiznává svá zaváhání, ale také zdůrazňuje, že od dvaadvaceti je „čistá“ a našla si vlastní cestu k rovnováze.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliette_Lewis
https://www.thelist.com/1305518/juliette-lewis-emancipated-14-not-issues-parents/
https://www.theguardian.com/film/2014/jan/15/juliette-lewis-august-osage-county
https://www.standard.co.uk/lifestyle/health/juliette-lewis-from-rehab-to-rock-star-6797644.html
https://www.mamamia.com.au/juliette-lewis-and-brad-pitt-dating/
https://www.irishtimes.com/culture/film/juliette-lewis-life-work-balance-you-just-work-your-ass-off-until-you-crash-and-burn-1.4765607
https://people.com/celebrity/juliette-lewis-i-quit-drugs-at-22-and-battled-mania-my-entire-life/
https://www.vanityfair.com/culture/2010/12/juliette-lewis
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1992
