Článek
Jan Hraběta se narodil roku 1940 ve Zlíně, dětství však trávil v pražských Vršovicích. V roce 1950 se jeho rodiny bezprostředně dotkly politické represe nastupujícího komunistického režimu. Právě v den, kdy malý Jan slavil desáté narozeniny, přišli do bytu příslušníci Státní bezpečnosti.
Odvedli jeho otce. Pro rodinu to byl šok a počátek vleklých potíží. Krátce nato musela Hrabětova matka s dětmi opustit Vršovice – úřady je vystěhovaly do jediné místnosti v dejvickém domě.
Hrabětův otec strávil několik let ve vězení jako politický vězeň. Propuštění se dočkal koncem padesátých let, ale na svobodě už dlouho nepobyl. Utrpěné zážitky a zdravotní následky si vybraly svou daň. Podle rodinných vzpomínek po návratu domů propadl alkoholu a brzy poté zemřel. Jan Hraběta tak dospíval bez otcovy opory – s trvalou zkušeností, že loajalita ke komunistické straně rozhodovala o osudu rodin.
Bratr emigruje, StB verbuje
Navzdory raným překážkám vystudoval Jan Hraběta elektromechaniku a snažil se uplatnit v běžném životě. Do veřejného dění znovu zasáhly politické okolnosti v šedesátých letech. Starší Hrabětův bratr Jiří se rozhodl odejít z Československa – emigroval do Švýcarska a usadil se v cizině. Pro Janovu rodinu to znamenalo další pozornost Státní bezpečnosti. Ta často sledovala příbuzné emigrantů v naději, že je přiměje ke spolupráci.
V praxi to mělo nepříjemné pokračování. Koncem šedesátých let se na Jana Hrabětu obrátili důstojníci československé kontrarozvědky (civilní složky StB). Dostal návrh, aby s nimi spolupracoval – pravděpodobně očekávali, že by mohl donášet na svého bratra nebo působit jako informátor v prostředí, kde se pohyboval.
Hraběta však nabídku kategoricky odmítl. Nechtěl sloužit tajné policii ani zradit emigranta v rodině. Odmítnutí takové „nabídky“ s sebou neslo riziko: člověk se mohl snadno stát terčem budoucích postihů.
V osudné srpnové dny roku 1968 byl Jan Hraběta přímým svědkem okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jako mnoho Pražanů se 21. srpna pohyboval v ulicích města, kde lidé spontánně protestovali proti invazi. Právě zde viděl Hraběta děsivou scénu na vlastní oči.
Jeden z civilistů, který na ulici tiskoviny rozdával, vběhl do vozovky a snažil se gestikulací zastavit projíždějící okupační vozidlo. Sovětský obrněný transportér však nezpomalil. Hraběta zahlédl, jak těžké vozidlo muže s letáky srazilo a přejelo. Okupanti pokračovali dál a bezvládné tělo zůstalo ležet na dlažbě.
Výslech a vyhazov
Po nástupu normalizace v 70. letech Jan Hraběta pracoval jako osvětlovač v divadle a řidič. Získal zaměstnání v pražském Divadle Na zábradlí, které patřilo k významným scénám – právě tam svého času tvořil i Václav Havel, než jeho hry zakázali. V lednu 1977 ale přišla pro režim nepříjemná výzva: několik set osobností zveřejnilo prohlášení Charty 77, kritizující porušování lidských práv v ČSSR.
Reakce komunistické moci byla represivní. Státní bezpečnost se zaměřila na signatáře i jejich známé a kolegy. Hraběta sice nepatřil k autorům nebo prvním signatářům Charty, ale v jeho okolí se o Chartě mluvilo. Podle archivních záznamů byl Jan Hraběta v té době udán – někdo oznámil bezpečnosti, že se tento divadelní technik negativně vyjadřuje o poměrech v zemi a sympatizuje s kritiky režimu.
Začátkem roku 1977 byl Jan Hraběta zatčen a převezen k výslechům do vazební věznice v pražské Ruzyni. Státní bezpečnost ho několik dnů vyslýchala kvůli stykům s disidenty a jeho názorům. Přímé obvinění z trestného činu nakonec nevznesla – Hraběta nebyl formálně obžalován ani souzen. Důsledky však přesto pocítil tvrdě.
Krátce po propuštění dostal v Divadle Na zábradlí výpověď. Oficiálním důvodem bylo nejspíš „porušení pracovní kázně“ nebo „nadbytečnost“, ale skutečná příčina byla zřejmá: stal se pro divadlo (podléhající tehdy dohledu komunistických orgánů) politicky nespolehlivou osobou. Z práce v divadle rázem nezbylo nic.
Nový začátek u Cimrmanů
Přesto se k divadlu vrátil. Už koncem 70. let se totiž naskytla možnost pozvolného návratu k herectví. V roce 1979 přijal nabídku od Divadla Járy Cimrmana – legendárního autorského souboru kolem Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Cimrmanovské divadlo bylo sice oficiálně schválené a fungovalo pod Kulturním domem v Žižkově, ale plnilo roli svébytného ostrůvku humoru a nadhledu.
Soubor byl malý a semiamatérský. Hraběta v něm nalezl nové kolegy i přátele. Na rozdíl od velkých kamenných scén tam nevadilo, že má „škraloup“ u StB.
Ještě v divadle Na zábradlí, kde dělal osvětlovače, se dokola opakovala hra Zahradní slavnost. Jan Hraběta se rozhodl, že se jeden z monologů naučí. Text už totiž docela uměl, tak se rozhodl, že se ho doučí. Když začal svítit v divadle Járy Cimrmana, opakoval si ten monolog v jedné kabině.
Okolo šel pan Čepelka a zeptal se, ze které hry to je. Po pár dnech se ho Zdeněk Svěrák zeptal, jestli si nechce zahrát v jedné z jejich her. 1. Hra, ve které si Hraběta zahrál, byla Dlouhý, široký, bystrozraký v roli krále, nyní z této hře hraje děda Vševěda.
Tak začal vystupovat v oblíbených humoreskách, byť zprvu jen v menších rolích. Širší veřejnost jeho jméno příliš neznala, protože v televizi či filmu se kvůli dřívější nemilosti režimu objevoval spíše výjimečně. Přesto ho můžete vidět v populárních snímcích (například Trhák, Co je vám, doktore?)
Po operaci už jen s holí
Po roce 2000 zůstal Jan Hraběta věrný především Divadlu Járy Cimrmana. Ve svých téměř sedmdesáti letech ale musel čelit dalšímu omezení – tentokrát zdravotnímu. V roce 2008 podstoupil vážnou operaci nohy a nějaký čas to vypadalo, že s jevištěm bude muset definitivně skončit.
Herec však našel způsob, jak hrát dál i s bolavými klouby a pooperačními obtížemi. Začal vystupovat s vycházkovou holí a kolegové v divadle mu vyšli vstříc. V repertoáru souboru byly naštěstí postavy, které velkou pohybovou zátěž nevyžadují – role psané původně pro staršího kolegu Jana Kašpara, jež většinou celé představení prosedí. Právě tyto „sedavé“ úlohy převzal Hraběta po svém zotavení.
Jan Hraběta tak i po operaci zůstal dál aktivní. Ve věku, kdy mnozí jiní užívají odpočinku, on dál dojížděl na zkoušky a večer trávil před vyprodaným hledištěm. Na jevišti Žižkovského divadla hrál Praotce Čecha v autorské komedii České nebe.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hrab%C4%9Bta
https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/Jan-Hrabe%CC%8Cta-z%CC%8Civotopis.pdf
https://www.csfd.cz/tvurce/7269-jan-hrabeta/biografie/
https://zivotopis.osobnosti.cz/jan-hrabeta.php
https://zdjc.cz/cs/soubory/divadlo-jary-cimrmana/
https://www.pametnaroda.cz/cs/hrabeta-jan-20221021-0
