Článek
Konec šedesátých let. Shirley Eatonová sedí v letadle mířícím z natáčení zpět do Londýna a hlavou se jí honí zásadní rozhodnutí. Právě dokončila práci na filmu The Million Eyes of Sumuru, kvůli kterému strávila týdny daleko od domova. Doma v Anglii na ni čekají dva malí synové – Jason a jeho starší bratr Grant. Během dlouhého letu herečka dospívá k závěru, že takhle už dál nechce.
Koncem 60. let měla Shirley Eatonová za sebou přes dvacet filmů a patnáct let nepřetržité práce před kamerou. K největším hvězdám mezinárodního formátu ji vynesla především jediná role, která se brzy stane legendou: osud Jill Mastersonové v bondovce Goldfinger.
Právě touto postavou – dívkou zavražděnou nátěrem zlaté barvy – se Eatonová zapsala do popkultury. Zlatá mrtvola na posteli se stala jedním z nejslavnějších obrazů celé bondovské série a dodnes patří k ikonickým scénám filmové historie. Shirley Eatonová se díky ní ze dne na den dostala do povědomí diváků po celém světě. A teď, pouhých pět let po premiéře Goldfingera, zvažuje, že světla ramp zcela opustí.
Zlatá dívka Jamese Bonda
Když producenti Goldfingera v roce 1964 hledali ideální představitelku takzvané Bond Girl – krásné dívky po boku agenta 007 – Shirley Eatonová patřila k jasným volbám. Nebyla to neznámá herečka ani žádný nováček. Narodila se 12. ledna 1937 v londýnském Edgware a už od dětství směřovala k herectví. Jako malá chodila do baletu a v pouhých dvanácti letech poprvé vystoupila na divadelním jevišti.
V polovině 50. let debutovala na scéně West Endu a záhy se začala objevovat i ve filmu. Českému publiku její jméno možná mnoho neřekne, ale britští diváci ji znali z oblíbených komedií té doby. Zahrála si například hlavní ženskou roli v první ze slavné série bláznivých komedií Carry On Sergeant (1958) a účinkovala také ve dvou filmech filmové komediální série Doctor po boku Dirka Bogarda.
Díky půvabné tváři a talentu pro lehký žánr byla v 60. letech často obsazována – nejen do komedií, ale i do muzikálů či kriminálních snímků. Na plátně se setkala s hvězdami jako Bob Hope či Mickey Spillane a byla považována za jednu z tehdejších vycházejících hvězdiček britského filmu.
V roce 1964 ale přišla životní nabídka. Producenti připravovali třetí film série o Jamesi Bondovi a pro roli Jill Mastersonové, milenky padoucha Goldfingera, oslovili právě Shirley Eatonovou.
Při pracovním pohovoru herečku jen varovali, že role bude vyžadovat odvážnou scénu – nahé tělo kompletně pokryté zlatou barvou. Eatonová údajně nezaváhala. S úsměvem odpověděla, že pokud to bude vkusné, nemá námitky. Roli přijala a netušila, jak zásadně ovlivní její kariéru i věčnou slávu.
Natáčení Goldfingera probíhalo v létě 1964. Scéna smrti Jill Mastersonové se stala jedním z nejsložitějších momentů pro celý štáb – ne technicky či herecky, ale z bezpečnostního hlediska. Shirley Eatonová musela strpět nanesení silné vrstvy zlaté barvy na celé tělo.
Filmaři tehdy věřili (stejně jako spisovatel Ian Fleming v literární předloze), že pokud je člověk natřený od hlavy k patě a póry kůže nemohou „dýchat“, hrozí mu kolaps. Pro jistotu byl proto při natáčení přítomen lékař a maskéři nechali herečce malou část kůže u spodní části zad nenatřenou – sice nebyla z kamerového úhlu vidět, ale měla údajně zajistit, že pokožka nebude zcela uzavřená.
Sama Eatonová později vzpomínala, že nanášení zlaté barvy trvalo zhruba hodinu, zato smývání bylo mnohem úmornější. Po každém krátkém natáčecím bloku musela nátěr pracně drhnout mýdlem a pomáhaly i horké lázně či pára, aby barvu z pórů dostala.
Výsledných pár vteřin na plátně – záběr na dokonalé zlaté tělo bez známek života – nicméně překonalo všechna očekávání. Šokující výjev zabité dívky obletěl svět a propagační materiály k Goldfingerovi stavěly zlatou siluetu Shirley Eatonové na odiv jako jedno z hlavních lákadel filmu.
Bondovka Goldfinger měla premiéru na konci roku 1964 a okamžitě z ní byl fenomén. Film trhal návštěvnické rekordy a z Shirley Eatonové se přes noc stala mezinárodní celebrita. Její tvář – a především její zlatem pokryté tělo – zdobila titulní stránky časopisů od Evropy po Ameriku.
V návaznosti na film se dokonce rozšířila bizarní fáma, že herečka při natáčení zemřela na otravu barvou nebo „udušení kůže“, jak byl popsán osud její postavy. Eatonová to musela opakovaně vyvracet. Ve skutečnosti byla v perfektním pořádku a o další filmové nabídky neměla nouzi.
Nové role i mateřské povinnosti
Sláva z Goldfingera se dala využít naplno – Shirley Eatonová mohla pokračovat jako hvězda akčních filmů nebo exotických thrillerů, které v polovině 60. let přicházely do módy. A zpočátku se zdálo, že to tak skutečně bude. Krátce po bondovce přijala hlavní roli v adaptaci detektivky Agathy Christie Ten Little Indians (1965) a objevila se i v americké komedii Eight on the Lam (1967) po boku legendárního komika Boba Hopea.
Největší prostor však dostala v dobrodružném snímku The Million Eyes of Sumuru (1967), kde hrála titulní postavu záporné hrdinky Sumuru – jakési ženské verze bondovského superpadoucha. Film produkoval známý producent levných akčních filmů Harry Alan Towers a počítalo se s tím, že by se Shirley Eatonová mohla stát tváří celé nové série špionážních thrillerů.
Herečka tehdy kývla i na volné pokračování s názvem The Girl from Rio (1969), kvůli kterému odletěla na natáčení do Brazílie. Právě odloučení od rodiny během filmování se stalo rozhodujícím momentem její kariéry – či spíše konce kariéry.
Shirley Eatonová byla od roku 1957 vdaná za obchodníka a developera Colina Lenton-Rowea. Měli spolu dvě děti a herečka se po celý čas snažila skloubit práci s rodinným životem. Prvního syna Granta porodila už koncem 50. let, ale po krátké pauze se k filmování vrátila.
Ještě v době natáčení Goldfingera zvládala mateřství i rozjetou kariéru zároveň – jak sama později přiznala, s jedním dítětem to pro ni bylo ještě únosné. Koncem 60. let se jí však narodil druhý syn Jason a Eatonová najednou zjišťovala, že neustálé cestování a několikaměsíční absence doma jsou čím dál obtížnější.
Když pak během jednoho z návratů z natáčení seděla sama v letadle zpět do Anglie, došlo jí, že nechce zmeškat dětství svých chlapců ani ohrozit manželství neustálou nepřítomností. Tehdy definitivně padlo její rozhodnutí s hraním skoncovat.
Po návratu do Londýna oznámila Shirley Eatonová ve svém okolí, že hereckou kariéru ukončí. „Career is career, but you’re a mother until you die,“ prohlásila v jednom z rozhovorů pro tisk – kariéra je jen epizoda, ale matkou je člověk až do smrti. Toto přesvědčení bylo od té chvíle pro ni směrodatné.
Kolegům z branže i novinářům se její krok zdál neobvyklý: vzdát se slibně rozjeté dráhy filmové hvězdy, a to z vlastní vůle a bez skandálu, bylo v kontextu showbyznysu výjimečné. Eatonová ale byla pevně rozhodnuta. Po dokončení všech rozdělaných závazků v roce 1969 přestala přijímat nové role a veřejný život pro ni přestal být prioritou. Na otázky, zda ji později nelákal návrat před kameru, odpovídala jednoznačně: nelákal. Oblíbené herectví pro ni zkrátka nemělo větší cenu než vlastní rodina.
Život v ústraní
Po odchodu z filmu se Shirley Eatonová stáhla do soukromí. Z valné části zmizela z očí médií i veřejnosti a následujících třicet let prožila především jako manželka a matka. S rodinou nějaký čas pobývala mimo Spojené království – usadili se ve Francii, kde mohli žít zcela nenápadně, bez pozornosti britského bulváru.
Eatonová se plně soustředila na výchovu synů a na běžný život daleko od hollywoodské blýskavosti. Sama o sobě později řekla, že je ve skutečnosti „velmi soukromá osoba“ a na světě showbyznysu jí nikdy nezáleželo víc než na skutečném domově. V jednom rozhovoru poznamenala, že i když milovala tanec a společenskou zábavu, byla ráda, že nemusí řešit dotěrné fotografy či klepy o rozpadu manželství – prostě žila normální život, jaký si vysnila.
Rodinné zázemí pro ni dlouhé roky zůstalo na prvním místě. Manžel Colin stál po jejím boku až do roku 1994, kdy zemřel. V té době už byli synové dospělí muži a Shirley Eatonová se po téměř třech dekádách klidu postupně začala objevovat na veřejnosti o něco častěji. Koncem 90. let přesídlila zpět do rodného Londýna a rozhodla se ohlédnout za svým hereckým osudem jako autorka memoárů.
V roce 1999, přesně třicet let po odchodu z filmu, vydala Shirley Eatonová autobiografii s příznačným názvem Golden Girl. Kniha vyšla v angličtině i dalších jazycích a zařadila se mezi bestsellery. Po dlouhé době připomněla někdejší hvězdu světu a Eatonová při té příležitosti poskytla několik rozhovorů. V nich potvrdila, že rozhodnutí odejít od filmu nikdy nelitovala.
Po vydání memoárů se Shirley Eatonová čas od času ukázala na veřejných akcích spojených s fenoménem James Bond. Jako představitelka jedné z proslulých Bond girls přijímala pozvání na fanouškovské festivaly, autogramiády či speciální promítání. Zlatá barva a postava Jill Mastersonové ji provázely už navždy – a Eatonová se tomu nebránila.
Ve svých sedmdesáti letech s nadsázkou glosovala, že být jednou z popkulturních ikon je vcelku příjemné, protože jí to život nijak nekomplikuje. V roce 2003 dokonce účinkovala jako host v populárním televizním pořadu MythBusters, kde osobně vyvrátila přetrvávající mýtus o tom, že údajně zemřela na následky zlatého nátěru.
A po zbytek času se opět držela stranou: věnovala se malování, sochaření a fotografii, vydala ještě několik knih vzpomínek a obrazových publikací. Před kameru se vrátila jen jednou – v roce 2001 přijala drobnou roli v krátkometrážním snímku Everdream, spíše jako přátelské gesto, nikoli jako pokus o herecký comeback.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Shirley_Eaton
https://www.classicfilmtvcafe.com/2014/02/shirley-eaton-talks-with-cafe-about.html
https://jamesdaviesmedia.blogspot.com/2008/06/interview-with-bonds-golden-girl.html
https://www.mcgill.ca/oss/article/did-you-know/you-asked-can-someone-really-suffocate-being-covered-gold-paint-jill-masterson-goldfinger
https://movieplayer.it/news/agente-007-missione-goldfinger-segreti-ragazza-ricoperta-oro_104358/
https://www.imdb.com/name/nm0247881/
https://www.screenonline.org.uk/film/id/504733/index.html
https://jamesbond007.se/eng/bocker/golden_girl_shirley_eaton
https://www.snopes.com/fact-check/goldfinger/
