Článek
Byla to podivná mezera v kariéře herce, jehož tvář dnes zná skoro každý český divák. Po devíti letech v brněnském Divadle na provázku, kde vystupoval na festivalech od Hamburku přes Paříž až po Moskvu, se Dulava ocitl bez angažmá, bez jasného kariérního plánu, uprostřed doby, kdy se divadelní scény v Československu jen pomalu proměňovaly a nová angažmá se nedala sehnat ze dne na den.
Krátce se živil mytím oken - obyčejnou, anonymní prací, jaká nemá s divadelním jevištěm nic společného, kromě snad té schopnosti stát vysoko a nebát se výšek, ať už to bylo na štaflích s houbou v ruce, nebo na jevišti pod reflektory.
Po odchodu z Provázku si jednou vyrazil se starými známými na pivo do klubu. Souhrou náhod se tam potkal se starým známým, Vítem Nejedlým, členem Armádního uměleckého souboru - a zanedlouho se ocitl na jevišti Činoherního klubu.
Byla to náhoda, obyčejný večer u piva, který se proměnil v angažmá, jaké mu vydrželo na víc než pětatřicet let - připomínka toho, jak často se v hereckých kariérách klíčové zvraty odehrávají spíš v hospodě než na divadelním konkurzu. V roce 1990 se stal členem souboru. Zůstal tam dodnes.
Kluk z Hnojníku
Narodil se osmnáctého prosince 1960 ve Frýdku-Místku. Vyrůstal ve slezské vesnici Hnojník, se dvěma mladšími sourozenci, v obci, jejíž název sám pobaveně později připomínal v rozhovorech jako jednu z prazvláštností vlastního životopisu.
Otec pracoval jako elektrikář, matka jako zubní lékařka - rodina bez výraznější umělecké tradice, jaká by budoucího herce dopředu předurčovala, spíš praktické, řemeslné a lékařské zázemí, jaké synovi nenabízelo žádný přirozený vzor pro dráhu na jevišti.
Přesto si zájem o divadlo prosadil, odešel studovat na brněnskou konzervatoř a už během studií hrál v Divadle Husa na provázku, v tehdejší době jedné z nejvýraznějších alternativních scén v Československu.
V legendárním brněnském divadle zůstal od konce sedmdesátých let až do roku 1988, tedy zhruba devět sezon. Divadlo Husa na provázku patřilo tehdy k nejvýraznějším alternativním scénám celého Československa, proslulé experimentálním, výtvarně odvážným pojetím divadla, jaké přitahovalo tvůrce i diváky toužící po něčem jiném, než nabízely tradiční kamenná divadla.
S Provázkem procestoval snad celou Evropu - Hamburk, Nantes, Paříž, Avignon, Glasgow, Londýn, Stuttgart, Barcelonu, Madrid, Moskvu, Leningrad, Kolín nad Rýnem, Valladolid, Milano, Benátky, Florencii, Dubrovník, Záhřeb, Berlín, Stockholm, Tampere, Kodaň, Brighton, Amsterodam, Bonn, Janov, Göteborg, Drážďany, Varšavu, Lodž, Krakov, Terst, Sevillu, Zaragozu, Ženevu, Veronu, Oslo, Vídeň, Linz, Krems, Budapešť i slovenskou Čadc.
Závratný seznam měst, jaký by dnes záviděl leckterý mezinárodně uznávaný herec, natožpak mladý absolvent brněnské konzervatoře, ještě v době, kdy cestování za železnou oponu bylo pro většinu jeho vrstevníků naprosto nedostupné a vyžadovalo zvláštní povolení i důkladné prověření ze strany tehdejších úřadů. Byla to zkušenost, jaká z něj udělala zkušeného, světa znalého herce - a přesto po devíti letech odešel, bez jasného plánu, co bude dál, jako by potřeboval nechat za sebou celou jednu životní kapitolu, než mohl začít psát další.
Něžný barbar
O svém pojetí divadla Dulava jednou řekl, že by bylo skvělé, kdyby diváci odcházeli s lehkým pocitem křivdy - že si sice zaplatili, ale žádné divadlo neviděli. A pak si s úžasem uvědomili, že viděli sami sebe, ne takové, jací si myslí, že jsou. Aby si nakonec řekli, že člověk je sice barbar, ale něžný. Byla to filozofie, jaká dobře vystihovala jeho vlastní herecký přístup - nikdy nesázet na snadné, povrchní efekty, vždycky hledat pod povrchem postavy něco, co diváka donutí zamyslet se nad vlastním odrazem v ní.
V Činoherním klubu ztvárnil desítky rolí - Kosmické jaro, Letní byt, Sex noci svatojánské, Ďáblova houpačka. Vrcholem byla role Předsedy v Kunderově Ptákovině, v režii Ladislava Smočka, za kterou v roce 2008 získal Cenu Alfréda Radoka.
Jedno z nejprestižnějších ocenění, jaké může český divadelní herec získat, potvrzující jeho výjimečnou schopnost proniknout pod povrch textu a vytvořit nezapomenutelnou, fyzicky i intelektuálně přítomnou postavu. Právě tahle role definitivně potvrdila, že muž, který kdysi odešel z Provázku bez angažmá, se stal jedním z pilířů pražské divadelní scény.
Kromě kmenového angažmá pravidelně hostoval i jinde. V Divadle Ungelt, necelé tři roky po jeho založení, na počátku roku 1998, ztvárnil trojroli Toma, Phyllise a Leslieho v komedii Sylvie od Alberta R. Gurneyho, v režii Lídy Engelové - legendární inscenaci, ve které psa hrála Vendulka Křížová a která se hrála 233krát, až do roku 2006, tedy plných osm sezon nepřetržitého úspěchu.
O pár let později, v roce 2003, si v Ungeltu zahrál i v Řidiči paní Daisy, v režii Ladislava Smočka, po boku Aleny Vránové a Stanislava Zindulky, sto sedmdesát dva repríz - další důkaz, že diváci si ho dokázali oblíbit stejně silně mimo kmenovou scénu jako v Činoherním klubu, kde měl formálně svůj domov.
Hostoval i v Divadle Bolka Polívky, v plzeňském Divadle J. K. Tyla, v Hudebním divadle Karlín, kde se objevil v muzikálech Producenti po boku kolegů Petra Štěpánka a Romana Vojtka, Vražda za oponou s Ondřejem Brzobohatým v hlavní roli, nebo The Addams Family v roli Goméze, za kterou byl v roce 2015 nominován na Cenu Thálie. Byl to herec, který dokázal plynule přecházet mezi vážnou činohrou, muzikálovou komedií i pohádkovou fantazií, aniž by ztratil vlastní hereckou identitu, jaká zůstávala rozpoznatelná napříč všemi žánry.
Vojín, který se stal králem
Filmovou slávu mu přinesla role vojína Štětky ve snímku Černí baroni z roku 1992 - postava, díky které ho poznala celá jedna generace diváků, dodnes citovaná a připomínaná při každém televizním opakování filmu, jaký se stal jedním z nejoblíbenějších českých snímků devadesátých let.
Vysoká postava a smutný, takřka melancholický výraz obličeje - dobovými kritiky přirovnávaný ke slavnému klaunovi Frigovi - z něj udělaly herce ideálního pro tragikomické role, ale zvládal i dramatické polohy, kterých se navzdory své pověsti komického herce nikdy nebál.
Objevil se v desítkách filmů - Saturnin, Stůj, nebo se netrefím, Tmavomodrý svět, Obsluhoval jsem anglického krále, Grandhotel, Pravidla lži, Milada, Toman, Hmyz, Zlatý podraz, Teroristka, Prvok, Šampón, Tečka a Karel.
Za roli v Mužích v říji, získal cenu za mužský herecký výkon na filmovém festivalu v černohorském Baru - mezinárodní uznání, jaké potvrdilo, že jeho herecký rozsah dokázali ocenit i diváci a porotci mimo Českou republiku.
Televizní diváci ho znají z řady seriálů - Konec velkých prázdnin, Tři králové, Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, Přízraky mezi námi, Místo nahoře, Bazén, Místo v životě, Ranč U Zelené sedmy, Hvězdy nad hlavou, Pálava, Revír, Sanitka 2, kde ztvárnil MUDr. Radostu.
Věnoval se i rozhlasové tvorbě, mimo jiné v dramatizaci Matčina kuráž pro Český rozhlas, kde si zahrál po boku takových jmen jako Jiří Ornest, Květa Fialová nebo Jiří Lábus. I na televizní obrazovce se pohyboval s přirozenou lehkostí, jaká pramenila z jeho dlouholeté divadelní zkušenosti - film a televize pro něj podle vlastních slov vždycky zůstávaly přirozeným doplňkem ke kmenové divadelní práci, ne hlavním cílem kariéry.
Zdroje:
https://cinoherniklub.cz/lide/jaromir-dulava/
https://www.divadloungelt.cz/herci/jaromir-dulava
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/1837/jaromir-dulava
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397714/cerni-baroni
https://www.hdk.cz/cs/umelci/dulava-jaromir
https://www.hdk.cz/repertoar/the-addams-family
