Warren Buffett: Legendárního boháče šikanovala vlastní matka a své první akcie si koupil v 11 letech

„Jsi hloupá, slyšíš? Dú!“ ozývalo se v temné předsíni, kde Warrenova starší sestra Doris bezhlesně vzlykala schovaná ve skříni. Malý Warren cítil pálivé slzy v očích. Chtěl sestru bránit, obejmout, něco říct – ale nedokázal to. Bál se, že hněv, který matka Leila běžně směřovala na Doris, dopadne i na něj. A tak utíkal. Co jiného mohl ten vystrašený kluk udělat?

Navenek byla rodina Buffettových spořádaná a vážená. Otec Howard, burzovní makléř a později americký kongresman, si zakládal na bezúhonnosti a pevných principech. Matka Leila byla v očích sousedů půvabná energická žena.

Za zavřenými dveřmi domova však Leila sváděla svůj vnitřní boj s démony. Její nálady byly nepředvídatelné a temné. Vyžadovala od dětí naprostou poslušnost a jakákoli drobnost ji mohla rozlítit. Když dostala záchvat vzteku, její slova se měnila v jedovaté střely.

Nejčastějším terčem byla citlivá Doris. Leila do ní hodiny ryla, častovala ji posměšným oslovením „Dú!“ a nepřestala, dokud se dívka nerozbrečela. Ani malý Warren nebyl ušetřen; i jemu matka dokázala vpálit do očí, že je k ničemu. Kdykoli zvedla hlas, Warren strnul hrůzou a přál si zmizet. Jednou, když matčiny tirády nebraly konce, se opravdu sebral a utekl z domu ven.

Takové dětství bylo pro malého kluka náročným peklem, které zanechalo hluboké stopy. Warren se naučil plnit očekávání druhých, jen aby se nedostal do konfliktu. Dodnes vzpomíná, že měl celoživotní strach z toho někoho zklamat. V hloubi duše byl plachý a nejistý.

Útočiště našel ve světě čísel – tam, kde byl klid a řád, kde se nemusel bát emocí. Hodiny a hodiny sedával sám, pročítal tabulky sportovních statistik a listoval otcovy výtisky Wall Street Journalu. Čísla byla bezpečná skrýš před záchvaty hněvu doma.

Jednoho dne vzal otec malého Warrena na výlet do New Yorku. Desetiletý chlapec stál v úžasu na galerii newyorské burzy, sledoval hemžení makléřů pod sebou a poprvé v životě pochopil, co by mu mohlo dát svobodu. Viděl svět, kde se lidé nehádají a nekřičí, ale obchodují.

Uvědomil si, že peníze znamenají nezávislost – nikdo by mu pak nemohl poroučet ani mu ubližovat. Domů se vrátil odhodlaný stát se bohatým. Ve svých jedenácti letech si našetřil a koupil první akcie – tři kusy společnosti Cities Service. Krátce poté s bezelstnou vážností prohlašoval kamarádům, že do svých pětatřiceti bude milionářem.

Howard Buffett pozoroval synův hlad po úspěchu s tichým zadostiučiněním. Sám prožil 30. léta jako makléř, který dokázal i během Velké krize zajistit rodinu díky poctivosti a rozumu. Warren k otci vzhlížel. Naučil se od něj, že čest má cenu zlata – Howard nikdy neslevil ze svých zásad a právě ta neochvějná integrita ho vynesla až do Kongresu. Mladý Buffett v sobě tuto lekci nesl celý život.

Hned po střední škole chtěl Warren vynechat vysokou a vrhnout se přímo do víru byznysu – tolik spěchal za svojí nezávislostí. Otec však trval na studiu. Warren tedy nastoupil na Wharton School pensylvánské univerzity, kde však dlouho nevydržel a přestoupil zpět do rodné Nebrasky.

Diplom si nakonec odnesl, ale daleko důležitější škola ho teprve čekala. Zkusil se dostat na Harvard Business School – a neuspěl, komise ho odmítla. Pro mladého muže, zvyklého vítězit, to byla hořká pilulka. Co teď? Buffett se vrátil ke svým knihám a objevil v nich jméno profesora, kterého obdivoval: Benjamin Graham, legendární investor a autor knihy Inteligentní investor.

Zjistil, že Graham učí na Columbia University v New Yorku, neváhal ani minutu a podal si přihlášku. Tentokrát ho přijali. V New Yorku pak mladý Warren sedával v poslední lavici Grahamových přednášek a hltal každé slovo. Později říkal, že právě Graham ho investičně „zformoval“ a naučil ho trpělivosti a vlastním úsudkům, které jej proslavily.

S Grahamem za zády a s diplomem v kapse se Buffett v roce 1956, ve svých 26 letech, vrátil do rodné Omahy. V tichém středozápadním městě, odkud pocházel, založil investiční fond, do něhož vložil úspory rodiny a přátel. Začínal skromně v jedné místnosti s tabulí a kreslil křídou grafy akcií.

Pracoval do noci, snad aby zaplašil i démony minulosti, kteří ho občas doháněli i po letech. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Warrenův klidný, logický přístup k investování přinášel zisky rok co rok.

V pouhých 32 letech už byl dolarovým milionářem a jeho pověst rostla. Přesto nezapomínal na lekci pokory: stejně jako všichni smrtelníci dělal chyby. Sám to později otevřeně přiznával – dokonce zařadil i koupi textilky Berkshire Hathaway mezi své omyly.

Továrnu na textil prý koupil z pocitu ukřivděnosti, když ho její majitel ošidil o pár centů na akcii, a místo rozumného obchodu se nechal unést egem. Textilní byznys šel brzy ke dnu a Buffettovi zůstala jen prázdná tovární hala a jméno Berkshire Hathaway. To jméno však posléze dal celému svému investičnímu impériu – jakási hořká připomínka, že i „prorok z Omahy“ je jen člověk, co se může mýlit.

Během dalších dekád z Berkshire vybudoval obří konglomerát, který z něj učinil jednoho z nejbohatších lidí světa. Ale v hloubi duše stále byl onen plachý chlapec z Omahy, který se bál zklamat své okolí.

Právě v době, kdy Warren rozjížděl svůj byznys, vstoupila do jeho života láska. V roce 1951 spatřil na pódiu mladou dívku jménem Susan Thompsonová – „Susie“, jak jí všichni říkali. Zpívala jazz v klubu v Omaze a Buffett byl okouzlen.

Seznámili se díky společným známým a brzy tvořili pár. Susie byla Warrenovi povahovým protipólem: společenská, srdečná a emotivní. Možná právě to ho přitahovalo – přinášela do jeho strukturovaného světa barvy a hudbu. V dubnu 1952 se vzali v presbyteriánském kostele v Omaze. Warrenovi bylo 21 a už věděl, že našel ženu svého života. O rok později se jim narodila dcera Susan Alice a v dalších letech synové Howard a Peter.

Mladá rodina žila překvapivě skromně. Buffettovi nebyli ještě boháči, když se narodily děti – veškeré peníze otáčel Warren v investicích. Když se narodila malá Susie, neměli ani na dětskou postýlku. Otcova pověstná šetrnost se projevila: novorozená holčička spala v šuplíku od komody, který Warren vystlal dekami. Pro druhé dítě už raději alespoň půjčil kolébku od známých.

Mladý otec možná šetřil na věcech, ale ne na lásce – děti zbožňoval. Každé ráno před odchodem do kanceláře je po svém krátkém a mizerném spánku pohladil a slíbil, že jednou budou žít lépe.

Sám se mezitím stále držel své rutiny: jezdil do práce starým Volkswagenem, snídal za pár centů a večery trávil nad účetními výkazy. Susie stála po jeho boku, i když často večeřela sama s dětmi. Milovala ho a věřila v něj s neochvějnou oddaností. Warren o ní později řekl, že bez ní by zdaleka nedosáhl toho, čeho dosáhl – „Susie mě držela pohromadě. Věřila mi. Udělala ze mě úplnějšího člověka“.

Léta plynula a Buffettovi zbohatli. Kolem roku 1970 se z Warrena stal slavný investor, jehož jméno se objevovalo v novinách. Koupil si vlastní dům v Omaze, pětipokojovou vilku za 31 500 dolarů – luxus, který si dovolil, ač nerad. V tom domě žije dodnes.

Byly to roky obchodního úspěchu, ale v rodinném životě se začaly objevovat trhliny. Susie, kdysi plná života, se cítila v Nebrasce osamělá. Děti odrostly a ona toužila mít svůj vlastní smysl života – věnovat se zpěvu a charitě. Warren byl uzavřený do světa svých investic a možná si nevšiml, jak jeho žena strádá.

Vždyť chtěla jen jeho pozornost, které on tolik věnoval práci. Nakonec se Susie rozhodla pro bolestný krok: v roce 1977 manžela opustila. Nešlo o rozvod v pravém smyslu – odešla sama do San Francisca hledat nový život, zatímco Warren zůstal v Omaze sám.

Nebyla v tom nenávist, spíše smutek a neporozumění. „Je to moje vina,“ přiznal Buffett po letech. „Bylo to z 95 % moje selhání… Nebyl jsem k ní dost vnímavý, zatímco ona ke mně byla vždy dokonale naladěná. Držela mě tolik let pohromadě… Nemělo se to stát.“ Těmito slovy popsal svou největší životní chybu. Nejbohatší investor světa litoval, že ztratil ženu, která byla láskou jeho života.

Susie však nikdy nepřestala být jeho přítelkyní a spojencem. Než odjela, postarala se, aby Warren nezůstal v prázdném domě úplně sám. Seznámila ho se svou blízkou kamarádkou, Astrid Menksovou, která se měla v Omaze stát Warrenovou společnicí. Bylo to neobvyklé aranžmá: Astrid se nastěhovala do Buffettova domu, vařila mu a starala se o něj, a přitom Susie a Warren zůstávali manželé – citově propojeni na dálku. Každé Vánoce posílali přátelům pohlednice podepsané: „Warren, Susie a Astrid“.

Tato zvláštní rodinná dohoda trvala dlouhé roky. Susie v roce 2003 onemocněla rakovinou. Když mu oznámila tu zprávu, Warren seděl zrovna nad rozdělaným dopisem akcionářům. Okamžitě všeho nechal a letěl za ní. Nenáviděl nemocnice, vždy se jim vyhýbal, ale teď seděl u její postele s očima plnýma slz ji držel za ruku.

Byl s ní až do konce. Susan Buffettová zemřela v červenci 2004 ve věku 72 let, padesát dva let od chvíle, kdy si řekli ano.

Dva roky po Susieině smrti se Warren Buffett v klidu rodinného kruhu znovu oženil – v 76 letech si vzal Astrid Menksovou, svou dlouholetou přítelkyni. Nebyly to okázalé zásnuby, spíš přirozené stvrzení pouta, které mezi nimi vzniklo. Dnes, ve svých 94 letech, tráví Buffett dny podobně jako dřív: každé ráno si sám řídí starý Cadillac do kanceláře, v kapse možná pár kuponů na zlevněné menu v McDonald’s, a odpoledne se vrací do téhož domu v Omaze, kde žije od roku 1958. 

Má jedno z největších bohatství světa, ale nejvíc si cení toho, co za peníze nekoupil. Jak sám řekl: „Největším darem je, když vám někdo dá svou bezpodmínečnou lásku.“

Zdroje:

https://abcnews.go.com/GMA/Books/giving-dorris-buffett-story-michael-zitz/story?id=10827641

https://www.shortform.com/blog/warren-buffett-early-life/

https://www.benzinga.com/personal-finance/24/07/39963533/warren-buffett-says-the-most-important-decision-of-your-life-is-who-you-marry-his-biggest-mistak

https://en.wikipedia.org/wiki/Warren_Buffett

https://www.investopedia.com/articles/financial-theory/08/buffetts-road-to-riches.asp

https://www.forbes.com/profile/warren-buffett/