Článek
Dne 25. prosince 1989 seděla Elena Ceaușescu v kasárnách v Târgovišti vedle svého muže. Nicolae Ceaușescu ještě před pár dny mluvil k lidem z balkonu v Bukurešti. Teď stáli před vojenským tribunálem. Proces trval zhruba hodinu. Oba odmítali uznat soud, odpovídali útržkovitě a pořád mluvili jako lidé, kteří se považují za hlavu státu. Elena si stěžovala, odporovala, okřikovala vojáky a při svazování rukou křičela, že je vychovala jako matka. Za několik minut byli oba mrtví.
Rumunsko je znalo z televize jinak. On byl vůdce. Ona byla „soudružka akademička“, první místopředsedkyně vlády, žena přítomná u oficiálních návštěv, podpisů, fotografií a projevů. V osmdesátých letech kolem ní režim postavil vlastní kult. Mluvilo se o ní jako o vědkyni světového jména a „matce národa“.
Lenuța z Petrești
Elena se narodila 7. ledna 1916 v Petrești v okrese Dâmbovița. V některých pozdějších oficiálních údajích se objevoval i rok 1919, ale běžně uváděné datum narození je rok 1916. Její rodina byla z venkova a chudá. Otec pracoval na poli, matka se starala o domácnost a také pracovala v zemědělství. V dětství se nejmenovala Elena, ale Lenuța.
Do školy chodila jen krátce. Právě tahle část jejího života se později nehodila k obrazu ženy, která měla přednášet vědcům a podepisovat odborné práce. Propaganda ji proto postupně přepsala. Lenuța se změnila na Elenu a do oficiálních životopisů se dostával jiný příběh o jejím dětsví.
Jako mladá odešla do Bukurešti. Pracovala v textilní továrně a pohybovala se mezi lidmi z ilegální komunistické strany. Rumunští komunisté byli před válkou slabá, pronásledovaná skupina. Členství v ní znamenalo riziko, ale po válce se z těchto kontaktů stala vstupenka k moci.
V roce 1939 potkala Nicolaeho Ceaușesca. Byl mladší než ona, měl za sebou vězení za komunistickou činnost a patřil k lidem, kterého si starší funkcionáři vážili. Po válce se vzali. Narodily se jim tři děti: Valentin, Zoia a Nicu.
Nicolae Ceaușescu se po roce 1945 pohyboval ve stranickém aparátu a armádě. V roce 1965 se stal generálním tajemníkem rumunské komunistické strany. Elena tehdy ještě nebyla druhou osobou státu. Stála vedle něj jako manželka, ale postupně si brala víc moci.
Zlom přišel v sedmdesátých letech. Po návštěvách Číny a Severní Koreje se rumunský režim začal měnit k tvrdšímu osobnímu kultu. Ceaușescu obdivoval způsob, jak se tam mluvilo o vůdcích. Elena viděla, že manželka vůdce nemusí zůstat jen v pozadí. V červnu 1973 se dostala do výkonného výboru strany. V roce 1974 do politického výkonného výboru. V lednu 1977 do jeho stálého byra. V roce 1980 se stala první místopředsedkyní vlády. Vedle toho předsedala institucím spojeným s vědou a technikou.
Doktorka chemie
Její vědecká kariéra začala úplně jinak než běžná dráha chemika. Neměla žádné univerzitní vzdělání ani roky práce v laboratoři. Přesto se z ní v oficiálních textech stala badatelka, autorka odborných prací a světově uznávaná vědkyně.
V roce 1957 nastoupila do rumunského chemického výzkumného ústavu ICECHIM. Později se kolem ní začaly objevovat práce z oblasti polymerů. V roce 1967 získala doktorát za disertaci o stereospecifické polymerizaci izoprenu. Problém byl v tom, že podle pozdějších svědectví práci nenapsala ona. Vědci z ústavů a laboratoří museli své výsledky podepisovat jejím jménem nebo ji uvádět mezi autory.
V zemi, kde kariéra závisela na straně, se proti tomu nemohlo protestovat nahlas. V zahraničí pak vycházely knihy a články s jejím jménem. Nakladatelé, akademie a instituce často přijímaly oficiální obraz Rumunska tak, jak jim ho režim předložil. V osmdesátých letech tak mohla Elena vystupovat jako vědkyně, i když lidé kolem ní věděli, že neumí to, co by od takové osoby čekali.
s manželovými rodiči
V Rumunsku se o její „odbornosti“ mluvilo šeptem. Elena mezitím sbírala tituly a pocty. Její jméno se dostalo do vědeckých databází a na obálky odborných knih. Po roce 1989 se rumunští vědci snažili, aby záznamy jejích podvodných prací zmizely nebo byly opraveny. Nebylo to jednoduché. Její knihy a články byly všude.
V osmdesátých letech se Elena objevovala v televizi skoro stejně pečlivě jako Nicolai. Kamery ji měly ukazovat tak, aby nepůsobila špatně. Vyhýbaly se záběrům z profilu. Fotografie se upravovaly. Veřejnost měla vidět ženu, která odpovídá obrazu z novin, ne stárnoucí funkcionářku s tvrdým obličejem.
Kult kolem ní měl přesnou formu. Soudružka Elena. Akademička. Vědkyně. Matka národa. Žena, která rozumí chemii, technice, dětem, rodině, straně i budoucnosti země. Za tímto příběhem stála jiná realita.
Rumuni v osmdesátých letech žili s výpadky elektřiny, zimou v bytech, frontami na jídlo a všudypřítomným strachem ze státní policie. Obchody měly prázdné regály. V domech se šetřilo teplem. Maso, mléko, benzín i elektřina se staly věcmi, na které se čekalo nebo které se sháněly přes známosti.
Ceaușescovi mezitím žili v rezidencích, jezdili na oficiální návštěvy a nechali zemi stavět obrovské projekty. Bukurešť přišla o celé čtvrti kvůli přestavbám a Paláci lidu. Lidé stáli frontu na chleba a mezitím si v novinách četli o geniálním vládci státu.
Prosinec 1989
V prosinci 1989 začaly nepokoje v Temešváru. Zásah proti lidem vyvolal další odpor a zprávy se šířily dál. Režim se snažil ukázat sílu, ale strach se lámal. Dne 21. prosince vystoupil Nicolae Ceaușescu na balkoně v Bukurešti. Dav ho tentokrát neposlouchal tak jako dřív. V přímém přenosu bylo vidět, že něco selhalo.
O den později odletěli Nicolae a Elena z budovy ústředního výboru vrtulníkem. Jejich útěk netrval dlouho. Dostali se do Târgoviště, kde je držela armáda. Země mezitím nevěděla, kdo přesně velí a komu věřit.
Nové vedení chtělo rychlý konec. Vytvořilo mimořádný vojenský tribunál. Obžaloba mluvila o genocidě, ničení ekonomiky, rozvracení státu a pokusu utéct s penězi. Část tvrzení byla později označena sporná, ale výsledek byl jasný už během procesu. Smrt.
Proces v Târgovišti se natáčel. Záznam ukazuje dva staré lidi, kteří ještě před několika dny měli v moci celý stát. Nicolae odmítá odpovídat, protože neuznává soud. Elena se přidává, skáče do řeči a trvá na tom, že jsou pořád legitimní vedení země. Advokáti neměli skutečný čas připravit obhajobu. Soud nebyl běžným procesem. Byl to rychlý vojenský rozsudek uprostřed revoluce. Nové vedení se bálo, že živí Ceaușescovi mohou dál sloužit jako záminka pro odpor jejich stoupenců.
Po rozsudku je odvedli ven. Vojáci jim svazovali ruce. Elena se bránila víc než Nicolae. Křičela na ně, že je vychovala jako matka. Potom je postavili ke zdi. Popravčí četa začala střílet tak rychle, že kamera nezachytila všechno od začátku. Záběry mrtvých těl se pak objevily v televizi. Lidé v Rumunsku i mimo něj tak dostali důkaz, že manželé Ceaușescovi už nežijí.
Nicolae a Elena byli pohřbeni na hřbitově Ghencea v Bukurešti. Jejich hrob se po letech stal místem, kam občas přicházejí starší lidé s květinami.
Matka národa a děti v ústavech
Nejtvrdší rozpor byl v rodinné politice režimu. V roce 1966 vydal Nicolae Ceaușescu Dekret 770, který ostře omezil interrupce. Cílem bylo zvýšit počet obyvatel. Stát rozhodl, že ženy mají rodit víc dětí, a dostupnost antikoncepce režim zároveň prakticky potlačoval.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ženy s nechtěným těhotenstvím hledaly nelegální a nebezpečné cesty. Mnohé zemřely. Rodiny, které další dítě neuživily, dávaly děti do státních zařízení. Po pádu režimu svět viděl rumunské sirotčince. Mnohé děti v nich nebyly sirotci. Rodiče žili, ale nedokázali se o ně starat.
V ústavech byly děti zanedbané, nemocné, podvyživené a ponechané bez péče, kterou potřebovaly. Elena se přitom nechávala oslavovat jako matka národa.
Její vlastní syn Valentin se stal fyzikem a držel se od politiky dál než jeho sourozenci. Zoia vystudovala matematiku. Nicu byl vnímán jako možný pokračovatel rodiny u moci. V osmdesátých letech se o něm mluvilo jako o člověku, který měl jednou převzít vládu nad zemí.
Rodinný život Ceaușescových nebyl poklidný, jak ho propaganda vykreslovala. Zoia měla podle pozdějších svědectví s matkou špatný vztah. Nicu se zapletl do stranické kariéry, alkoholu a skandálů. Valentin zůstal nejvíce v pozadí a o moc se nezajímal.
Nicu zemřel v roce 1996. Zoia v roce 2006. Valentin přežil oba sourozence a v pozdějších letech se k rodinné minulosti vyjadřoval co nejméně.
Zdroje:
https://www.encyclopedia.com/women/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/ceausescu-elena-1916-1989
https://www.britannica.com/biography/Nicolae-Ceausescu
https://www.theguardian.com/world/2021/dec/22/a-moral-issue-to-correct-the-long-tail-of-elena-ceausescus-fraudulent-scientific-work
https://paperpile.com/blog/elena-ceausescu-scientist-fraud/
https://balcanica.rs/index.php/journal/article/view/128
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1989/12/29/transcript-of-the-closed-trial-of-nicolae-and-elena-ceausescu/8ae8f002-1f19-487c-a7aa-ed4334f74af6/
https://enrs.eu/article/the-romanian-revolution
