Článek
Praha 1976. Jméno Jan Otčenášek se objevuje v titulcích jedné z epizod televizního seriálu 30 případů majora Zemana. Seriál vzniká v éře doznívající normalizace a jeho úkolem je mimo jiné posílit oficiální výklad poválečných dějin. Pro starší generaci diváků není Otčenášek neznámým jménem – v 50. letech patřil k uznávaným spisovatelům a scenáristům.
O dvě desetiletí dříve dojal čtenáře svou novelou Romeo, Julie a tma, intimním příběhem zakázané lásky z doby nacistické okupace. Teď se však jako scenárista podílí i na projektu, který slouží režimní propagandě.
Takto široké rozpětí námětů vypovídá o cestě, kterou Otčenášek mezi 40. a 70. lety urazil: od mladého odbojáře a nadějného poválečného autora až po etablovaného tvůrce, jenž dokázal přežít i v kulturních kompromisech normalizace.
Dospívání v podvečer války
Jan Otčenášek dospíval v době, kdy byla Praha součástí nacistického Protektorátu. Krátce po maturitě na obchodní akademii v roce 1943 byl nasazen na nucené práce v továrnách ČKD a Avia Letňany. V letňanském leteckém závodě strávil poslední rok války jako dělník a stejně jako mnozí vrstevníci zde našel cestu do protinacistického odboje.
Koncem roku 1944 se zapojil do ilegální mládežnické skupiny zvané Předvoj. Byla to levicově orientovaná odbojová buňka napojená na komunistické hnutí, kterou tvořili převážně mladí dělníci a studenti. V utajení tiskli letáky, šířili zprávy z londýnského rozhlasu a připravovali se na ozbrojené povstání proti okupantům. Otčenášek se jako devatenáctiletý přidal k Předvoji právě v této atmosféře stoupajícího odporu.
Když v květnu 1945 vypuklo pražské povstání, dočkal se spolu s dalšími členy skupiny konce války a osvobození. Krátce po válce pro Otčenáška nastává zásadní životní obrat. Jako mladý idealista přirozeně tíhne ke Komunistické straně Československa, která se po roce 1945 dostává k moci. Vystudovat vysněný obor estetika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy sice nemůže – rodinné okolnosti ho přimějí školu brzy opustit – ale místo přednáškových sálů najde jiné působiště.
Nastupuje jako účetní v pražských chemických závodech, a později v podniku Jodasta. Do literatury vstupuje zvolna: už v roce 1946 publikuje první krátké prózy v novinách, ale plně se psaní začíná věnovat až počátkem 50. let. Roku 1952 vychází jeho prozaický debut Plným krokem, o dva roky později kniha povídek Kluci z Ořeší. Mezitím se politická situace v zemi dramaticky mění – únor 1948 přináší nastolení komunistického režimu.
Mladý spisovatel, který prošel odbojem a sdílí socialistické ideály, přijímá nový řád jako skutečnost, se kterou je třeba se srovnat i ve vlastní tvorbě.
Dilema Občana Brycha
V polovině 50. let se Jan Otčenášek prosazuje románem, který odráží právě dilemata roku 1948. Kniha Občan Brych vychází v roce 1955 a uprostřed postupného tání stalinských poměrů otevírá dosud citlivé téma.
Vnitřní zápas člověka, který stojí před volbou odejít na Západ, nebo zůstat doma po nastolení komunistické vlády. Hlavní hrdina Brych je pražský intelektuál, kterého únorový převrat zastihne nepřipraveného. Přátelé emigrují, on váhá. Otčenášek vykresluje Brychovo bloudění noční Prahou a rozhovory s lidmi různého přesvědčení – od skalních komunistů po pochybující umírněné občany.
Román končí rozhodnutím zůstat: Brych nakonec neodejde do ciziny, protože uvěří, že jeho místo je mezi lidmi, s nimiž sdílí společný osud a budoucnost. Tato pointa ladí s dobovým očekáváním, že loajální občané mají pomoci vybudovat nový socialistický stát, a přináší knize oficiální uznání. Občan Brych se setkává s velkým zájmem čtenářů i režimu.
Literární kritika oceňuje živé dialogy a autentický obraz rozpolcené poválečné společnosti, zatímco komunistické vedení vítá ideové vyznění příběhu. Otčenáškovo jméno se brzy dostává do širšího povědomí. Už v roce 1958 natáčí známý režisér Otakar Vávra podle románu stejnojmenný film. Snímek Občan Brych, uvedený do kin deset let po únoru 1948, zobrazí na plátně „správné“ rozhodnutí zůstat a nepodléhat pochybám.
Jan Otčenášek se osobně podílí na scénáři tohoto filmu jako autor námětu a spoluautor dialogů. Stává se tak i filmovým scenáristou a posiluje svou pozici respektovaného tvůrce. V té době zároveň působí v instituci, která určuje podmínky literárního života: od roku 1956 do roku 1959 vykonává funkci tajemníka Svazu československých spisovatelů. Ocitá se přímo uprostřed kulturní politiky tehdejšího Československa.
Na spisovatelských sjezdech té doby se začínají opatrně ozývat kritické hlasy proti nejtvrdším praktikám cenzury a diktátu socialistického realismu. Otčenášek jako svazový funkcionář balancuje mezi loajalitou k vedení a pochopením pro kolegy volající po větší svobodě tvorby.
Veřejně vystupuje umírněně a konflikty se mu vyhýbají – jeho vlastní dílo Občan Brych je koneckonců konformní s ideovým rámcem. V něm se poprvé objevuje živější psychologická kresba postav než ve schématické propagandě počátku 50. let.
Milostný příběh ve stínu okupace
V roce 1958, pouhé tři roky po Občanu Brychovi, vydává Otčenášek novelu z naprosto odlišného soudku. Romeo, Julie a tma je komorní milostný příběh zasazený do období heydrichiády v Praze roku 1942.
Autor se inspiroval tragickými osudy židovských obyvatel za okupace a motivem zakázané lásky, známým z Shakespearova dramatu. Student Pavel ukryje židovskou dívku Ester, která prchá před transportem, v malém pokojíku na starém pražském dvoře. Během několika málo květnových dnů mezi nimi vzniká křehké citové pouto – první láska dvou velmi mladých lidí, kteří náhle stojí proti neúprosné realitě rasových zákonů a teroru.
Otčenášek vypráví jejich příběh úsporně, s civilní opravdovostí a soucitem. Napětí do textu nevnáší žádná ideologie, ale zcela konkrétní hrozba gestapa na ulicích a všudypřítomný strach těch, kdo se odvážili pomáhat pronásledovaným. Novela končí tragicky – Ester je odhalena a odvlečena neznámo kam.
U čtenářů i kritiků budí Romeo, Julie a tma silný ohlas. V době, kdy československá kultura zažívá jisté uvolnění a může se vracet k tématům druhé světové války bez černobílého patosu, působí příběh Pavla a Ester velmi lidsky a upřímně. Otčenášek zde nijak politicky neagitoval – soustředil se na univerzální téma lásky a morální volby jednotlivce tváří v tvář nelidským zákonům.
Dílo je později označeno za jednu z nejpůsobivějších českých próz o holokaustu a dodnes se objevuje v povinné četbě na školách. V roce 1959 natočil režisér Jiří Weiss neméně úspěšnou filmovou adaptaci, na níž se Jan Otčenášek opět podílel jako scenárista. Film Romeo, Julie a tma získal uznání i v zahraničí za citlivé zpracování tématu holokaustu.
Na sklonku 50. let tak měl Otčenášek na kontě dvě významná díla, která nemohla být odlišnější: jedno zachycovalo poválečný ideový střet, druhé intimní tragédii za okupace. Přesto obě spojovala autorova snaha pochopit jednání postav v mezních situacích dějin.
Kulhavý Orfeus a Mladík z povolání
Kulturní uvolnění šedesátých let umožnilo tvůrcům hledat odvážnější literární přístupy, což brzy oživilo i Otčenáškovu tvorbu. Roku 1964 vydává román Kulhavý Orfeus, ve kterém se vrací k válečné generaci, tentokrát však s odstupem a jistou deziluzí.
Vypráví příběh skupiny dvacetiletých chlapců, kteří jsou během protektorátu totálně nasazeni na nucené práce v letecké továrně kousek za Prahou. Čelící neúprosné válečné realitě je spojí vzdor – založí odbojovou buňku, kterou pojmenují Orfeus, a naivně se snaží bojovat proti nacistům.
Název Kulhavý Orfeus naznačuje, že tito mladí hrdinové jsou krutou dobou předčasně poznamenaní a ve své snaze vzdorovat obrovské přesile „kulhají“. Kritika v době vydání oceňuje otevřenější pohled na léta okupace, byť schválení románu předchází diskuse o tom, zda není příliš pesimistický.
Do roku 1968 stihne Jan Otčenášek vydat ještě jeden román, Mladík z povolání. Tato hořce ironická novela vychází právě v čase vrcholícího pražského jara.
Hlavním hrdinou není žádný mladík, ale úspěšný, avšak stárnoucí muž, který prochází těžkou krizí středního věku. Hrdina se děsí přibývajících let, snaží se uniknout ze stereotypního manželství a chce chytit druhou mízu prostřednictvím románků s mladičkými milenkami. Pod hravým povrchem se tak skrývá mrazivá studie člověka, který marně odmítá přijmout přirozené stárnutí.
Barrandov
V 70. letech se mnozí Otčenáškovi generační druhové ocitají na indexu či v emigraci. On sám volí cestu, která mu umožní tvořit dál, i když už ne tak svobodně jako v šedesátých letech.
V roce 1973 přijímá nabídku stát se dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov. V praxi to znamená, že dohlíží na scénáře připravovaných filmů a pomáhá je upravovat, aby vyhovovaly dobovým požadavkům. Současně pokračuje i ve vlastní scenáristické tvorbě, nyní však výhradně pro film a televizi. Normalizační kultura preferuje historické náměty, apolitické zápletky nebo naopak díla zdůrazňující zásluhy komunistického režimu.
Otčenášek se přizpůsobí: spolupracuje na několika filmových adaptacích svých starších námětů a také na zcela nových projektech, které odpovídají oficiální linii. Do titulků populárního kriminálního seriálu 30 případů majora Zemana se jeho jméno dostává u epizody z roku 1976, volně vycházející z jeho povídky. Seriál sleduje příběhy policisty v poválečném Československu a vykresluje je v souladu s propagandistickým obrazem třídního boje.
Nechvalně proslul například díly zaměřenými proti emigrantům a bývalým západním letcům. Zatímco v mládí psal o statečnosti obyčejných lidí tváří v tvář nacistické zvůli, nyní se podílí na příběhu oslavujícím příslušníky komunistické bezpečnosti.
Hlavním prostorem jeho tvorby se stal film. Ke konci desetiletí se Otčenášek ještě jednou vrací k tematice, která mu byla blízká – k pohnuté historii českých rodin ve 20. století.
Spolu s režisérem Karlem Kachyňou napíše scénář filmu Lásky mezi kapkami deště. Tento nostalgický snímek, dokončený v roce 1979, se odehrává v pražské čtvrti Žižkov na konci třicátých let a během válečných roků.
Premiéra Lásek mezi kapkami deště se však stala i rozloučením. Jan Otčenášek umírá náhle 24. února 1979, jen několik týdnů před uvedením filmu do kin. Bylo mu pouhých 54 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ot%C4%8Den%C3%A1%C5%A1ek
https://www.csfd.cz/tvurce/86302-jan-otcenasek/prehled/
https://www.databazeknih.cz/autori/jan-otcenasek-276
http://p3.literatiznasictvrti.cz/cz/literati/jan-otcenasek
https://dvojka.rozhlas.cz/jan-otcenasek-romeo-julie-a-tma-pribeh-tragicke-lasky-z-temne-atmosfery-prahy-za-8764381?player=on
https://theses.cz/id/m56dku/Magistersk_diplomov_prce_-_Prozaik_Jan_Otenek.pdf
https://theses.cz/id/r6kuhb/Bakal_sk_prce_Navrtilov.pdf
