Nová Praha. Postavme technologické centrum a byty pro 200 tisíc lidí

Obklopme ho udržitelnou zástavbou se zelení a vysokou kapacitou bydlení a dopravy jako na dnešních Vinohradech. Nebojme se snít o rozvoji Prahy. Spousta věci je potřeba domyslet a dořešit, ale bez velkých snů není pokrok.

Je to daleko lepší cesta, než aby za hranicemi Prahy dál bobtnala sídelní kaše satelitů bez vybavenosti. Původní charakter stávajících promyšlených čtvrtí a sídlišť naopak zachovejme.

Potřebujeme radikálně řešit drahé bydlení, zejména pro mladé

Praha dnes čelí ohromnému problému: bydlení je tu jednoduše moc drahé. V posledních dvaceti letech se ceny bytů v Praze vyšplhaly do závratných výšek. Ceny bytů pro Pražany rostly výrazně rychleji než mzdy, dostupnost bydlení tedy klesla. Konkrétně od roku 2000 stouply ceny bytů o 66 % víc než mzdy. To znamená, že mnoho lidí, zejména mladých a rodin, si nemůže dovolit koupit vlastní byt a stěhuje se do sídelní kaše za město nebo žije v nevyhovujících podmínkách.

Tento problém lze vyřešit jen tím, že nabídneme nové byty za rozumné ceny. Ceny bytů určuje mnoho faktorů, ale výstavba je jeden z nejdůležitějších. V Praze se staví 6000 bytů ročně, některé z nich jsou ale pro luxusní klientelu za desítky milionů, chodím kolem nich do práce a stále je z nich třetina prázdná, druhá třetina novostaveb na pražském Žižkově má na zvoncích rusky znějící jména. Za poslední léta je průměrní nárůst počtu obyvatel Prahy nějakých 12 600 lidí ročně.

Charakter čtvrtí se mění. Z Prahy 1 se stal skanzen pro turisty. Z Prahy 2 a 3 se stala cizinecká letoviska. Pro „domácí“ obyvatele je v centru stále méně bytů. Místní zastupitelé s tím mnoho nezmohli, část z nich si naopak sama pořizovala investiční byty. Každý třetí obyvatel je cizinec, radnice však tomu ve svých strategiích nevěnují pozornost.

Demografická prognóza Prahy je jasná. Centrum i okraje budou dále růst. Praha se během 25 let rozroste o skoro 400 000 obyvatel. To je víc než má dnes Brno, druhé největší město. A to nepočítáme růst ve Středočeském kraji, který do roku 2050 naroste o 15 %.

Tahle moje úvaha je snahou načrtnout cestu, jak dál. Nejsme první kdo to řeší. Historie Prahy je plná velkých projektů, které město rozšiřovaly a modernizovaly. Už kněžna Libuše věštila, že vidí město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká. Pojďme se proto s plnou pokorou podívat na to….

Jak se s rozvojem Prahy vypořádali naši předci

1348 Karel IV. založil v roce Nového Město pražské, které zdvojnásobilo území zástavby, viz na mapce růžovou oblast.

1784 Osvícený císař Josef II. v roce spojil dosud čtyři samostatná pražská města v jednu Prahu, čímž vzniklo Královské hlavní město Praha, druhé největší město císařství hned po Vídni.

1920 Naši předci za první republiky rozhodli o spojení s 37 blízkými i vzdálenějšími předměstími, čímž vznikla tzv. Velká Praha. V rámci toho se stal součástí Prahy Žižkov i Vinohrady, které připojení dlouho odolávaly, protože se místní politici báli ztráty pravomocí.

1976 První nájemníci se začali stěhovat na Jižák, nové sídliště postavené nedlouho po připojení obcí Chodov a Háje. Lidi byli většinou rádi, protože do té doby museli třeba sdílet záchod s dalšími domácnostmi na patru, teď měli vlastní koupelnu i s vanou. Podle stejného mustru vznikla řada dalších sídlišť, třeba Praha 13 - Stodůlky, Ďáblice. Život na sídlištích má samozřejmě i své nevýhody a není pro každého, ale řadě lidí vyhovuje.

Zkrátka a jasně, Praha historicky uměla růst a rozvíjet se. Poslední velké rozšíření bylo před 50 lety a od té doby se tu a tam zaplní nějaké volné místečko, ale každý velký projekt se neuvěřitelně vleče a výsledkem jsou většinou jenom další luxusní drahé byty. Nyní ale jako by vize rozvoje Prahy chyběla.

Zdravé směry vize pro budoucí růst Prahy

V rozvoji Prahy vnímám jako nejdůležitější čtyři dominantní směry:

1. ANO doplňování proluk a rozumnému navyšování pater u nižších staveb. Pokud je někde ulice a chybí tam barák a místo toho se tam hromadí odpadky nebo tam je roští, určitě je fajn to zastavět, když nám chybí byty. Někde mohou mít lidé rodinný domek u silnice, který rozšíří tak, aby byl podél celé ulice, navíc to odstíní hluk ze silnice. Stejně tak je rozumné navyšovat patra, jak se to historicky dělávalo, o pár pater, pokud to konstrukce snese, podle možností až třeba do 7 pater. Pořád je ale potřeba hlídat, aby developer nezastavěl zeleň či vnitroblok nebo jinak negativně nezhoršoval život původním obyvatelům. Na tom je aspoň teoreticky shoda.

2. ANO zástavbě brownfieldů a prostor uprostřed města (velkých rozvojových území). Město má poměrně dost rozvojových území a brownfieldů. Všichni se shodnou na tom, že tato místa bychom měli zastavět. Problém je, že jejich zástavba je pomalá. Částečně je to problém stavebních uzávěr a územního plánu. Shoda už ale zdaleka není na tom, jestli tohle může stačit. Domnívám se, že to stačit nebude, když budeme růst jen uvnitř a na rozvojových územích, protože vlastníci budou šponovat ceny pozemků a městské části budou pomalé, protože místní nové výstavbě nefandí (efekt NIMBY). To už se pár desítek let také děje a blokuje to růst. V roce 2014 mi architekt Roman Koucký jako zastupiteli představoval nový metropolitní plán Prahy (dokonce mi k tomu nabídl rum jako správnému Pirátovi), ale fascinuje mě, že metropolitní plán Prahy není do dneška schválený.

3. NE zahušťování výstavby v zeleni na sídlištích. Nejhorší směr, který podle mě může být, je zahušťování stávajících sídlišť novými paneláky, tedy postavení nových paneláků mezi dva stávající, že se v novém prostoru nedá dýchat. To je výsledek toho, když celý rozvoj města trpí paralýzou. Tenhle druh rozvoje nedává smysl, protože sídliště už většinou vznikaly jako urbanisticky promyšlené celky a zastavit lidem zeleň mezi domy je zvěrstvo. Město by to nemělo těmto „zahušťovačům“ povolovat. Osobně jsem se zasadil třeba o to, že pražské zastupitelstvo odmítlo další zástavbu sídliště Ďáblice.

Ale důležitý dílek do skládanky, na který zde chci upozornit, zde chybí:

4. Potřebujeme říci ANO novým udržitelným čtvrtím se zelení zejména na okraji Prahy, nebo dokonce celé nové město postavené kolem nových technologií (Tech Hub). Hlavní myšlenkou je, že místo toho, aby se stávající části města stále více zahušťovaly a ztráceli jsme zeleň, vznikne Nová Praha. Nové, urbanisticky promyšlené město s výškovou zástavbou a městské čtvrti s činžovními domy a vysokou hustotou osídlení, obsloužená vysokokapacitní dopravou, tj. metrem či železnicí. Nejde jen o starší zóny či nezastavěné oblasti, ale i okrajové a dopravně dobře dostupné oblasti Prahy.

Boj proti „růstu města do krajiny“ je v reálu boj za sídelní kaši

Hlavní mantrou zahušťovačů je, že musíme stavět nové věžáky uvnitř města, aby se město nerozrůstalo do krajiny. Bohužel tato mantra spolu s pomalým plánováním v praxi znamená, že se vyplatí čekat a nechat pozemek pro potenciální věžák ležet ladem. Pozemků uvnitř města bude stále méně a budou stále dražší.

Všichni víme, jak to vypadá v reálu. Praha je plná luk a polí uvnitř města, které čekají a leží ladem. Třeba louka před Thomayerovou nemocnicí nebo pole, ve kterém nesmyslně končí metro C ve stanici Letňany. Stát zaplatil drahé metro, ale bylo to k ničemu, protože lidi jezdí doprostřed pole a odtamtud jezdí autobusem na sídliště.

Zní to hezky, že město se nebude rozrůstat do krajiny a ušetříme na náklady. To by fungovalo, kdyby nebyly žádné jiné alternativy. Ale praxe je jiná. Vlastníci a developeři vytěžují potenciál vzácných pozemků do poslední koruny a všechno zdražují, výstavba se vleče, složitě se dohaduje majetkové vypořádání.

A tomu se zájemci o bydlení přizpůsobují. Člověk, který si nemůže dovolit byt v Praze si raději koupí domek pár metrů od hranic se Středočeským krajem. Prostě se posune pár metrů a tam si v nějaké obci postaví rodinný domeček. Středočeský kraj roste tempem 16 tisíc lidí ročně. Někdy je to menších městech jako je Chyně (vpravo dole), někdy jde ale o satelity bez vybavenosti. Oproti bydlení v pražském činžáku je domek v satelitu třikrát energeticky náročnější a tudíž méně ekologický. Zatímco všude horečně šetříme emise, hloupým systémem a hloupými pobídkami tady uměle tlačíme lidi do úplně opačného chování.

Takových obcí, kde si jde postavit domek, je kolem Prahy habaděj. Stačí se podívat na mapu. Nicméně infrastruktura pro kvalitu života v těchto tisícových obcích není většinou valná.

Mantra nerozrůstání města do krajiny v praxi znamená, že se rozvoj přelije do sídelní kaše kolem města. Jenom kvůli tomu, že komunisti kdysi nějak nakreslili hranice krajů a řídí to tam jiný úřad. Přitom velká část pracujících obyvatel z okolí Prahy dojíždí do Prahy a vozí sem děti do školy.

Z toho je zřejmé, že koncepční urbanistický rozvoj pražské metropolitní oblasti je nemožný. Odehrává se totiž z velké části ve Středočeském kraji mezi stovkami obcí. V této konkurenci mnoha desítek obcí se určitě najde některá, která ráda postaví nové rodinné domky, až zahušťovači vysokými cenami vyženou lidi z Prahy.

A tak se dneska stěhují desetitisíce lidí. Zahušťovači tedy dosáhli pravého opaku, spousta lidí si prostě kvůli drahým cenám pořídila domek, čímž vznikla známá sídelní kaše. A tito přistěhovalí lidé jsou často nešťastní, že v těchto domcích v satelitech se nedá žít, protože tam „chcípl pes“ a často to znamená strávit kus života v dopravní zácpě do Prahy a zpět. Navíc tam leckdy jezdí jen několik busů za den, takže dát si v Praze večer tři piva s kamarády je prakticky nemožné. Nakonec se tito lidí zase stěhují zpátky do Prahy.

Nové čtvrti s kvalitou života jako na Vinohradech

Stavme proto na tom, kde se lidem dobře žije, což pro většinu lidí opravdu není sídelní kaše satelitních městeček bez vybavenosti a s drahými cenami energií. Jsou to naopak zelené, udržitelné, energeticky úsporné a funkčně urbanisticky navržené čtvrti.

Třeba Vinohrady jsou 28. nejkrásnější čtvrtí na světě. Současně jsou také čtvrtí, která má jednu z největších hustot osídlení. Vinohrady jsou v Praze symbolem osvědčené dobře promyšlené výstavby. Bloková struktura domů, která kombinuje vysokou hustotu osídlení 200 lidí na hektar se spoustou dostupné zeleně, krámky v parteru a výborná dopravní dostupnost.

Jako bonus potom skvělé parky a vnitrobloky pro zahrádky restaurací, rekreaci, komunitní život či kompostování. Zdůraznil bych význam nezastavěných vnitrobloků, například v Nuslích se ukazuje, že zeleň ve vnitroblocích je neustále pod náporem různých podnikavců.

Vinohrady - zástavba s vysokou hustotou obyvatel a vnitrobloky

Ostatně zájem o byty na Vinohradech dokládá, že tahle čtvrť se povedla. Počet cizinců a zahraničních vlastníků domů zde roste, což čtvrť zkrášluje. Je třeba ale říci pravdu, že se současně vybydluje a stává se stále více cizineckým letoviskem, kde bohatí Rusové a Italové skoupili domy. Každý třetí obyvatel na sousední trojce, kde bydlím, je cizinec, jak vyplynulo z dat ČSÚ, která jsem si vyžádal.

Jako koncept jsou Vinohrady ideálem, jak stavět městskou zástavbu v nových čtvrtích. Vše ale současně musí být postavené na udržitelných principech a dostupném bydlení pro normální lidi, nikoliv jen luxusní byty.

Proto někdy mluvím o těchto čtvrtích jako o Nových Vinohradech. Mám tím na mysli nových čtvrtích, nejen v centru, ale hlavně na okrajích, kde bude moderní činžovní zástavba se zelení a vnitrobloky. Pokud bude hustota obyvatel stejná jako na Vinohradech, kolem dvou vlakových stanic se v dochozí vzdálenosti 1,5 km dá postavit zástavba až pro 200 000 obyvatel. To by pokrylo významnou část plánovaného růstu obyvatel do roku 2050.

Kde na to vzít? Je spousta lidí, sourkomých fondů i samospráv, kteří mají disponibilní peníze, které by chtěly zhodnotit, a pokud bude jasný a pevný záměr, budou ochotni výstavbu nových čtvrtí a související infrastruktury zafinancovat. Stačí se podívat na to, kolik jen miliard mají na bankovních účtech bohaté městské části Prahy (120 miliard). Některé dnes peníze investují do realitních fondů. Takto by se jim i výhodně zhodnotily, reálně by pracovaly a nepřispívaly ke zdražování nemovitostí.

Kdyby se část Pražanů přestěhovala do Nových Vinohrad (část lidí přijde ze zahraničí a z krajů), tato stěhování a nové byty na trhu uleví tlaku na ceny v Praze a ve městech jako Ústí, Jihlava, Liberec či Kolín, odkud do Prahy lidé dojíždí.

Pojďme nejprve k tomu, jak se propsat na mapu světa, a potom podrobněji k tomu, jak sny proměnit v praktické plány a realizaci.

Technologické centrum, které svět najde na mapě

Z logiky věci dává takto ambiciózní projekt smysl pouze tehdy, pokud budou mít lidi zajištěnou práci. A práci budou mít, pokud budou mít co nabídnout republice a světu.

Za výstavbou nového města či čtvrti by tedy měla být jasná myšlenka, kde lidi najdou práci a kde firmy najdou kompetentní zaměstnance. Osobně vidím jednu velkou příležitost, a to aby nové město pražské bylo technologickým centrem. Technologickým centrem, které za deset patnáct let bude nový prostor pro dnešní inovátory, kterým bude Karlín a další stávající místa malý.

Není to nový nápad… Pojďme se podívat na evropský přehled.

Londýn - Okolí stanice King's Cross je transformováno na moderní centrum pro práci, bydlení a volnočasové aktivity, s důrazem na inovace a digitální ekonomiku. Tech City (Shoreditch), známá jako Silicon Roundabout, je jedním z nejvýznamnějších technologických hubů v Evropě.

Station F – Paříž - je jedním z největších startupových kampusů na světě. Nachází se v bývalé železniční stanici a poskytuje prostor pro tisíce startupů a technologických společností.

22@Barcelona - Bývalá průmyslová zóna Poblenou byla transformována do technologické čtvrti. Je zde koncentrace technologických firem, univerzitních laboratoří a startupů.

Aspern Seestadt, Vídeň - Tato nově budovaná čtvrť na okraji Vídně se zaměřuje na inovace a technologie. Je jedním z největších evropských urbanistických projektů, kde se testují chytré technologie a udržitelné městské koncepty. Aspern se stává centrem pro vědecké a technologické firmy a univerzitní výzkum.

Adlershof – Berlínská „City of Science“ - Adlershof je jedním z největších vědeckých a technologických parků v Evropě a často je nazýván „Město vědy“ (City of Science). Nachází se v jihovýchodní části Berlína a je domovem více než 1 000 technologických firem, výzkumných institutů a startupů.

Stockholm - Kista Science City je nejvýznamnější technologické centrum ve Stockholmu a jedno z největších v Evropě. Stockholm patří k městům s největším počtem „unicorns“ (firmy s hodnotou nad miliardu dolarů) v Evropě na počet obyvatel, např. Skype, Spotify.

Tallin, Ülemiste City, Estonsko, se nachází poblíž mezinárodního letiště v Tallinu. Ülemiste City je rychle se rozvíjející technologická a obchodní čtvrť, která se stala jedním z hlavních inovačních hubů v Estonsku. Oblast hostí mnoho technologických firem, startupů, a také výzkumných institucí.

Není to iluze, je to žitá realita úspěšných měst.

Jak podpořit Prahu, aby se stala technologickým hubem?

Praha má zatím některé čtvrti, které se přirozeně rozvíjí tímto směrem, ale zatím spíš v náznaku a bez nevelké veřejné podpory. Vzkvétající Karlín se softwarovými firmami, Dejvice s ČVUT nebo nevyužitý Strahov s kolejemi, ale žádné souvislé území pro větší rozvoj.

Pro technologickou čtvrť nestačí výstavba činžovních domů, ale pro sídla větších firem jsou potřeba i mrakodrapy a větší huby a komerční centra. Jako to vidíme v Londýně, Tallinu, Stockholmu či Barceloně. Z logiky věci mrakodrapy nemohou být v centru naší krásné Prahy, proto je logické hledat polohu nové čtvrti na okraji Prahy. Souběžně s tím musí probíhat development menších celků jako jsou Strahov či Bubny směrem k lokálním specializovaným hubům.

Chopit se toho musí soukromý kapitál, ovšem se státním leadershipem. Můžeme se inspirovat tím, jak postavil Karel IV. Nové město Pražské. Tedy oslovit zájemce, získat pozemky, narýsovat pozemky, dát daňové úlevy těm, kdo začnou stavět, ale také hlídat, že v pevně stanovené lhůtě stavět opravdu začnou a stavbu dokončí. Umožnit testovat drony či automaticky řízená auta na vymezených plochách. Co si bude trh rozumně žádat.

Ideálně aby byla nabídka technologického centra otevřená pro všechny větší hráče. Firmy, které dělají digitalizaci, antiviry, umělou inteligenci, software do aut, kyberměny, start-upy, čisté a zelené technologie apod., prostě výkladní skříň českého inovativního prostředí, kde služby mají na sebe navazující logiku. Jiné menší čtvrti můžeme organicky profilovat např. pro kosmický výzkum (kolem kosmické agentury) či 3D tiskárny. Pokud souběžně změníme podmínky pro startupy, aby byly příznivé jako v Estonsku či Izraeli, máme slušnou šanci, že dobré startupy tu budou vznikat stejně úspěšně.

Základ atraktivity je, aby byl v technologickém centru univerzitní kampus technických oborů, ale i navázaných humanitních oborů, které přilákají nové firmy a startupy, vytvoří pracovní místa a podpoří ekonomiku. Díky tomu budou v dané čtvrti k dispozici i kvalifikované pracovní síly. Univerzitní centrum by vytvořily společně příslušné vysoké školy s Akademií věd jako sdílenou instituci, například podle osvědčeného modelu CERGE, ovšem mělo by pod sebou i studentské koleje. Studenti by měli na místě skvělé koleje, ale i pracovní příležitosti pro praxi a zázemí pro studentský život. Když by student viděl, o kolik lepší koleje by měl v pražském tech city než v Troji a přitom by to bylo chvilku do centra, řada by to s nadšením uvítala.

Aby se nová výstavba organicky spojila s Prahou, musí být Tech City snadno dostupné vlakem ze starého technologického centra v Praze, třeba z Karlína. Lidi se pak rychle dostanou do centra Prahy, do některého z pražských center nebo do jiných částí republiky a světa. Pokud chceme mít v Česku takové špičkové centrum, které se propíše do světové mapy, je důležitá i dobrá dostupnost z mezinárodního letiště, která by zvýšila atraktivitu pražského Tech City pro odborníky ze světa, a dálnice. No a ideálně i zastávka vysokorychlostní tratě, která přinese napojení na německé sousedy a spřízněné firmy v Berlíně.

Vize moderní správy městské části: Získávání pozemků a správní reforma

Neměli bychom mít malé cíle. Potřebujeme odvahu skutečně pomoci s drahým bydlením a začít si profilovat si technologické centrum. „Svět patří smělým,“ hlásal největší český podnikatel Tomáš Baťa. Zaujalo mě, že Baťův Zlín se nebojí snít ve velkém a představil koncepci, která zahrnuje nové centrum s mrakodrapem - stejně jako kdysi postavil první mrakodrap Baťa. Praha by taky měla držet krok s dobou.

Chceme-li světové centrum, v dnešních sešněrovaných zákonech to určitě nepůjde. Tomuto cíli by je nutné přizpůsobit zákony i správu. Jako zákonodárce tomu rád pomůžu a vím, že kolegů, kteří mají zkušenosti ze samosprávy a viděli komplikace na vlastní oči je v Parlamentu mnoho.

Jak řídit správu nové části metropole? Po dobu budování nové čtvrti by správu řídila správní rada se zástupci investorů, vlády, Prahy, univerzitního centra a stávajících menších samospráv. Status městské části by byl stanoven zvláštním zákonem, podobně jako v roce 1920 poslanci první republiky schválili vznik „Velké Prahy“. Tato významné projekty nelze dělat zdola, ale potřebují vizi, plán a tah na branku z centra.

Pozemky pro veřejnou infrastrukturu by byly vykoupeny - v nepřekonatelných případech vyvlastněny - a to za stanovený násobek tržní ceny před vymezením investičního území. Aby Česko mělo technologickou infrastrukturu a masivně pohnulo s výstavbou bydlení je jeden z klíčových veřejných zájmů. I tak by se to státu, vlastníkům i investorům bohatě vyplatilo. Po výstavbě a osídlení by město přešlo do standardní samosprávy jako nová městská část Prahy s vlastními obyvateli. Rostoucí ceny okrajových pozemků by byly zdrojem dalších zdrojů jako náhrada pro původní vlastníky a hlavně pro výstavbu potřebné infrastruktury.

Po 10 letech služby hlavnímu městu Praze v roli poslance a zastupitele mohu s klidným svědomím říci jednu věc: Měli bychom zjednodušit správní členění Prahy a státu. Je zcela nezbytné snížit počet městských částí Prahy z 57 městských částí dnes - na počet, který je u evropských měst standardní a dá se uřídit, maximálně deset až dvacet.

Mapa 57 městských částí současné Prahy versus správní obvody Praha 1 až 10 používané pro soudy

Jak uspořádat další, tzv. velké městské části? Příklad jsou obvody známé ze soudů, které by měly plynule navazovat na lokální centra, aby každá městská část měla ideálně své přirozené lokální centrum (Staré město, Smíchov, Palmovka, Vinohrady, Dejvice, …), měla aspoň 50 000 obyvatel a ideálně disponovala možnostmi rozvoje. Dneska se ke každé vyhlášce vyjadřuje 57 městských částí, z nichž většina ani nemá úřad, kde by si mohl člověk vyřídit obvyklé věci.

U městské části Praha 1 je diskutabilní, zda má v dnešní podobě její samostatná existence smysl, protože samospráva zde prakticky způsobila vybydlení městské části a přeměnu většiny lidských sídel na investiční byty. Prahu 1, která těží z podílu z pronájmů pražských nemovitostí na svém území, by bylo možné bez problému sloučit v jednu centrální městskou část, spravovat Magistrátem nebo ustavit zvláštní systém správy podobně jako třeba v centrální čtvrti Londýna.

A potom můžeme uvolnit dnešní sešněrovanou organizaci obcí, tj. umožnit jim zvolit si jiný model řízení.

Potud je vše jasné. Jak přesně dál postupovat, to určitě vyvolá vášnivé diskuse.

Dále je zřejmé, že bychom měli upravit samosprávné členění na úrovni Prahy a Středočeského kraje, byť zase není úplně jasné jak. Území Prahy by mělo být rozšířeno, aby do Prahy patřila okolní sídla, která mají úzkou vazbu, tj. kde většina lidí do Prahy stejně dojíždí, protože tam pracuje nebo studuje, případně Prahu začlenit do Středočeského kraje.

Příkladem rozšíření hranic Prahy se zabývá studie Centra pro rozvoj obcí a regionů podpořená grantem Technologické agentury ČR. Možným vymezením je Metropolitní rozvojová oblast Praha v Politice územního rozvoje schválené vládou České republiky:

Tj. dalšími městskými částmi by mohla být:

abychom celkový počet nechali na max 20 městských částech.

Pochopitelně finance bychom museli nastavit tak, aby na to lidi v městské části nijak nedopláceli, například vyčleněním z fondů EU nebo snížením částky na obyvatele z celopražského rozpočtu. Naopak by to pro ně bylo výhodné z hlediska celopražského parkování či propojení infrastruktury.

Hledání správného nastavení hranic mezi Prahou a Středočeským krajem a jejich prolínání se chopili i středočeští zastupitelé v čele s doslouživším radním Jirkou Snížkem, Ministerstvo vnitra a výzkumníci, kteří na to dostali projekt od Technologické agentury. Můžeme se tedy těšit na promyšlené a fundované výstupy, které mohou být základem budoucích změn.

Problémy typu plánování veřejné dopravy PID, parkování, provoz škol či výstavba nových či rozvoj města se totiž bez jednotného řízení řeší pomalu a těžko. Proto potřebujeme najít nový model pro obce, ať už sloučením malých obcí na hranici Prahy nebo jejich rozšířenou spoluprací, aby byla každá obec soběstačná a dokázala reálně plánovat rozvoj, a dále reprezentovala relevantní počet obyvatel, nikoliv jen několik stodol, když mají zastupitelstva kompetenci samostatně plánovat rozvoj rozsáhlé krajiny se zásadním dopadem na budoucí prosperitu metropole a republiky. Současní starostové by klidně mohli zůstat, kde o to budou mít občané zájem, protože jejich role je často užitečná, ale působili by v rámci větších celků.

Jak mít reálnou samosprávu obcí?

Osobně to vidím tak, že obec by měla být skutečnou samosprávou. Tedy útvarem schopným postarat se o základní potřeby svých občanů ve všech oblastech a se schopností dělat větší investice. Tomu odpovídá minimální počet obyvatel obce cca 2000 osob. Takto byly provedeny správní reformy i v jiných státech. Třeba Estonsku provedli takovou reformu a i když měli pár stovek obcí, přišlo jim to jako moc a dále počet obcí snižovali. Ušetřené peníze pak investovaly do toho, co lidi na obcích reálně potřebují a co jim tam chybí, což může být různé. Není třeba vymýšlet kolo, inspirujme se tím, co tam fungovalo.

Samospráva znamená schopnost postarat se o své občany v celém obvodu po všech základních stránkách:

Takové samosprávy chceme. Měla by zde být možnost nadále volit místního představitele obce dle rozhodnutí obce a povinnost sestavovat investiční rozpočet s místní dimenzí, aby bychom se vyhnuli zásadním rovnoměrnostem v investicích, aby nešly pouze do jednoho dílčího sídla.

Nebojme se snít ve velkém

Ano, to jsou smělé nápady. A je spousta věcí, které se musí ještě promyslet. Pokud se shodneme na nutnost stavět byty ve velkém, mít prostor pro nové Tech City a reformovat správu, bude ještě spousta manažerské a realizační práce, která rozhodne u úspěšnosti takového projektu.

Ale až často se zasekáváme u toho, že vidíme, že něco je nastaveno špatně a bojíme se o tom mluvit. Se Starosty ve vládě jsme o neefektivitě malých obcí, které mají jen 20 obyvatel, nemohli moc mluvit a všechno bylo blokováno. Ovšem i tam jsou starostové větších obcí, kteří vidí, že by správa mohla fungovat lépe.

Velké cíle tu dnes chybí a takovým cílem je i nové město, které přinese lidem bydlení v zeleni a zemi hospodářský a technologický boom, a odpovídající změny ve středočeském okolí Prahy. Pojďme přizpůsobit zákony realitě, ne pořád ustupovat domnělým legislativním překážkám, které ztratily smysl. Think big.

Nebojme se snít o tom, jak může moderní město vypadat: soudržné, dostupné, zelené, udržitelné, komunitní, inovativní a rozumně spravované. Nová Praha by tak mohla být více než jen novou městskou částí, ale i symbolem nového přemýšlení o budoucnosti Prahy. Spojuje historii s inovacemi a dokáže nabídnout v dnešní době lepší perspektivu pro obyvatele Prahy a Středních Čech.

Autor je právník a inovátor, bývalý pražský zastupitel a současný poslanec.