Článek
Kdybych se snažil dodržovat zásady současné korektní mluvy, jistě bych poslední slovo nadpisu vyměnil za „skupiny“. Jenže pak bych věc příliš zobecnil a vlastně též zjemnil, což se mi moc nechce. Neříkal a nepsal bych úplnou pravdu. Tak se do věci pusťme, aby nám bylo co nejdříve jasno.
Představíme si chlapce, který přijel z velké východní země a dnes dochází na druhý stupeň. Do jeho závěru mu chybí pár desítek měsíců. Takže ho na ZŠ čeká ještě relativně dlouhá doba. Je však otázkou, zda na dotyčné škole vydrží, neboť po řadě týdnů je s jeho jménem spojováno několik nehezkých skutků. Dalo by se napsat, že jeho negativní počínání zasáhlo do řady osobních a rodinných procesů, minimálně do komunikačních. Kdybych se měl vyjádřit zcela konkrétně, pak vyrušuje, což dělá kdekdo, ale on tak činí se zvláštním důrazem a zaujetím. Mnozí příslušníci pedagogického sboru odcházejí z vyučování unaveni, nazlobeni a někteří až znechuceni. Bere jim příliš času a sil. Oni pak nestihnou během hodiny předat, co si prve připravili. Jejich promyšlený přístup a návaznosti přicházejí do určité míry vniveč.
Jiným pohledem je názor osoby z mimoškolního prostředí. Proč prý si s ním paní učitelky neporadí? Jistě má pravdu. Stačí přece… Ovšem skutečnost je poněkud komplikovaná. Vyučující jsou si vědomi, že žáci a žákyně z Ukrajiny mají mít zvláštní ohledy, aby se tu cítili dobře. Především po předchozích událostech a prožitcích s nimi spojených. Obecně se předpokládá, že všichni viděli a zažili něco, co je nepříznivě poznamenalo. Zatím se neznají přesné příčiny, proč právě on tak záporně postupuje. Bourání hodiny není jediným typem zábavy. Skoro ke každému a ke všemu se vyjadřuje. Žel navíc ne zrovna slušně. Ještě hůře bývá o přestávkách, kdy tělesně napadá ostatní. Zejména dívky.
Tzv. vnější pozorovatel by asi byl s případem brzo hotov. Jednoduše by ho potrestal. Prozatím ho však nikdo z vyučujících nepřistihl při napadeních. Jak chcete někoho trestat na základě slova jiné osoby? Představte si, že soused vás nahlásí, že jste přepadli banku nebo zneužili vlastní dítě. Zajisté nebudete mít radost. Pokud se zpráva rozlétne po okolí, kdo vám bude věřit? Zde nezapomeňme na vcelku vzorné fungování známého životního jevu - „na každém šprochu pravdy trochu“. Na veřejnosti máme na rozdíl od školy zaveden kamerový systém, na řadě míst dost sofistikovaný. Měla by sem škola vstoupit razantněji? Rodiče se začínají ve větším počtu ozývat. Jejich děti jim hlásí, jak se ve třídě cítí nepříjemně, nechce se jim do ní chodit, některé se už i bojí atd.
Nadpis nám naznačuje, že ještě cosi do úplné informace chybí. Ano, od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici vícekrát ověřený fakt, že pokud se neslušného a jinak nevhodného chování - a zde navíc bourání hodiny - dopustí alespoň tři problémové děti, je dospělý skoro bez šance. Zde je jejich počet ještě vyšší. Počínání je tak nedobré, že právě proto jsem si skupinu dovolil nazvat tlupou. Budeme zvědavi, co přinesou příští dny a týdny. Na obzoru jsou již ke spatření blesky a začíná dost hlasitě hřmít. Rodiče tlačí a ve škole je aktivován speciální tým. Co byste mu poradili, než začne svou rizikovou misi?
