Článek
V lužáneckém parku, v nejstarším parku v Brně a okolí , za krásného podzimního prosincového slunečného odpoledne, jsem narazil na bývalou prsatou spolužačku z gymplu, se dvěma dětmi.
Bylo to jak scéna z katalogu – obě děti seděly klidně na lavičce, jedly svačinu bez jediného drobku na zemi a střídavě se usmívaly na kolemjdoucí, slušně zdravily a vůbec neodmlouvaly mamince. A to už bylo na mě moc.
Nedalo mi to a s obdivem jsem se dávné svérázné kamarádky zeptal:
„Promiň Milado, ale jak jsi to dokázala? Tvoje děti jsou tak výborně vychované! To se dnes jen tak nevidí“
Bývalá spolužačka, nyní úspěšná zvěrolékařka na mě pohlédla s šibalským úsměvem, takovým tím, co vyzařuje moudrost a trochu jihomoravského humoru, a řekla naprosto klidně:
„To je jednoduché. Ony byly původně tři.“
Nadechl jsem se k odpovědi, ale slova mi uvízla v krku.
Tedy, pokud někdy potkáte někoho s dokonale vychovanými dětmi, zkuste si vzpomenout na tuhle historku.
Možná je za tím víc, než se na první pohled zdá. 😊
(autorský brněnský fejeton s prvky černého humoru)
