Článek
A druhý den se probudíme, zaměstnáme mozek složitým algoritmem typu „co mám dnes v práci vyřešit“, a stejně nakonec skončíme u myšlenky: „Ale co kdyby se objevil ten pravý? Mám vůbec šanci?“
Po čtyřicítce to není jako ve dvaceti
Tehdy bylo snadně hlásit se na trh lásky a sexu – tehdy stačilo dát si pár panáků, vzít krátkou sukni, namalovat se či rovnou se zmalovat, nevzít si podprsenku, párkrát se usmát, nebo dokonce zasmát vtipu nějakého nadrženého ubožáka či spožáka a byla..ruka v rukávě.
Jenže život měl mezitím dost času, aby nám ukázal, jak málo se hodí pro romantické komedie.
První fáze hledání ideálního chlapa je diagnostika: Co vlastně chceme? Siláka, co opraví vodovod? Gurmána, co nás vezme na degustační menu? Nebo snad intelektuála, co nám bude recitovat Baudelaira ve francouzštině či estonštině?
Počítejte s tím, že jeden člověk většinou nesplňuje všechny požadavky. Ale nezoufejte! Kombinace hobby kroužků a aplikací na seznamování je dnes mocněší než kdykoliv předtím.
Takže co takhle začít na internetu? Koneckonců, tam jsou všichni. Ano, aplikace na seznamování jsou trochu jako e-shop s oblečením.
Na fotce vypadá ten svetr skvěle, jenže když dorazí domů, zjistíte, že kouše a nesedí.
Zprvu to může být zábavné – prohlížíte si „nabídku“, posíláte zprávy, smějete se nad absurdními profily. Ale po pár měsících je to jako hledat dokonalou kabelku na slevách – frustrující, vyčerpávající a plné kompromisů.
Pak je tu reálný život.
Kam jít, abychom se s někým seznámily? Taneční kurzy? Ty jsou plné důchodců ameno teenagerů. Fitko? Tam muži koukají jen na své bicáky a zrcadlo.
Kavárny? Možná potkáte intelektuála, ale je velká šance, že bude zadaný nebo nesmělý.
Máme si snad koupit psa, aby nás provázel na dlouhé procházky parky?
A když už někoho potkáme, co pak?
Tady přichází na řadu průzkum terénu. Jak zjistit, že ten „úžasný chlap“ není vlastně kluk, co potřebuje mámu nebo sponzora? Nebo že se nezmění v gaučového povaleče přívěšek, který se bojí kuchyňské linky i sekačky na trávu?
Pravda je taková: po čtyřicítce se ideální chlap nehledá lehce.
Hledáme základ – někoho, s kým se cítíme dobře, kdo nám rozumí a s kým je nám prostě fajn. Víc je pak na nás. My jsme ty architektky, co ze základu vytvoří dům snů. A když to nevyjde? No, máme přeci vlastní pevnou stavbu – sebe.
Závěrem
Takže si dejme kafe, koukněme na sebe do zrcadla a řekněme si: „Holka, ty to zvládneš. A kdyby ne, houby se stane, stejně všechny jednou umřeme, vdané, rozvedené i svobodné. A co bude po smrti to neví ani farář z Blanska. Takže hotovo dvacet, pohoda jazz.
(autorský fejeton, na podkladu vyprávění paní P.D a slečny Z.B.)
