Článek
Náš soud soudů sídlící v čarokrásném městě Brně desátého prosincového dne, v den kdy si demokratický západní svět připomíná Mezinárodní den lidských práv, v podstatné části vyhověl návrhu skupiny poslanců za opoziční hnutí ANO a zrušil takzvaný lex Babiš II.
Novela zpřísnila pravidla pro vlastnictví médií u politiků a přijímání dotací
u členů vlády a jejich firem. Politici a další veřejní funkcionáři například už dále nemohli být zároveň skutečnými majiteli televizí, rádií či novin. Právní úprava ale vznikla jako neústavní přílepek (jako tzv. jezdec v právu), zdůraznil náš konstituční tribunál v svém svátečním nálezu.
Jako právník a právní publicista považuji za klíčové osvětlit principy, které vedly Ústavní soud k tomu, že podstatnou částí vyhověl návrhu hnutí ANO a zrušil zmíněný kontroverzní lex Babiš II.
Tento případ totiž představuje příklad toho, kdy je nezbytné pečlivě oddělit ústavněprávní otázky od politických sporů.
Podstata případu
Předmětný Lex Babiš II byl přijat s cílem zpřísnit pravidla pro vlastnictví médií a přijímání dotací u politiků a členů vlády. Zákon zakazoval veřejným funkcionářům být skutečnými majiteli médií, jako jsou televize, rádia nebo noviny, a zároveň omezoval jejich možnost čerpat veřejné dotace. Tento záměr byl prezentován jako nástroj k posílení důvěry veřejnosti ve spravedlivou soutěž a nezávislost médií.
Přesto však právní úprava trpěla zásadní vadou, kterou nelze přehlédnout: vznikla jako neústavní přílepek, tedy v rozporu s pravidly zákonodárného procesu.
Přílepky a ústavní pořádek
Ústavní soud dlouhodobě hájí zásadu, že každý návrh zákona musí projít řádným legislativním procesem, včetně diskuse a připomínek v příslušných orgánech.
In medias res: Lex Babiš II byl přijat způsobem, který tuto zásadu porušil. Jako přílepek byl přidán k jiné právní normě, čímž došlo k obejití standardních legislativních procedur.
Takový postup je z hlediska ústavního pořádku nepřijatelný.
Ergo kladívko, pokud bychom přílepky (easy riders v právu) tolerovali, mohlo
by to vést až k absolutní erozi principů právního státu (Rule of Law). Ústavní soud proto v nálezu jednoznačně konstatoval, že právo nesmí být ohýbáno ani ve jménu jinak legitimních cílů.
Ochrana základních práv a politická neutralita
Kritici nálezu mohou namítat, že Ústavní soud tímto rozhodnutím nahrává konkrétním politickým aktérům. Je však třeba zdůraznit, že Ústavní soud nebyl
a není arbitrem politických sporů. Role soudu soudů je chránit ústavní pořádek a základní práva.
Lex Babiš II svým obsahem nepřiměřeně zasahoval do vlastnického práva, které je chráněno Listinou základních práv a svobod. Regulace médií a dotací, byť třeba i vedená na počátku dobrým úmyslem, nesmí překročit hranice proporcionality a řádného procesu.
Rozhodnutí neznamená, že otázky střetu zájmů či vlastnictví médií u politiků nejsou důležité. Právě naopak.
Legislativci mají plné právo – a možná i (morální) povinnost – se těmito problémy znovu zabývat. Tentokrát však musí řádněji respektovat ústavní pravidla a mj. vést plnohodnotnou strukturovanou diskusi tak, aby byla právní úprava nejen účelná, ale i ústavně konformní.
Lidověji napsáno - Příště již žádné skrčky, bodyčeky a přílepky.
Závěrem
Ústavní soud svým rozhodnutím potvrdil, že účel nesvětí prostředky.
Právo, které vznikne v rozporu s ústavními principy, nemůže obstát, byť by bylo vedené sebelepšími záměry. Tímto nálezem brněnští vysocí soudci a soudkyně opět zdůraznili, že ochrana právního státu je základem demokratické společnosti. Jakýkoliv zásah do práv či majetku musí být proveden zákonně, transparentně
a v duchu naší normy norem – tedy ústavy.
Je nyní na zákonodárcích, aby se poučili z minulých chyb a vrátili debatu o střetu zájmů do věcné roviny, která bude více respektovat pravidla hry. Gól z offsidu prostě neplatí, ať ho dá Petr nebo Pavel, Havel anebo Šavel.
A věřme, že náš Ústavní soud zůstane i nadále nestranným strážcem těchto pravidel.
