Článek
Otázkou je, do jaké míry je jeho tristní vztahová situace zapříčiněna jím samotným a do jaké míry jsou na vině ženy.
Kamarád, říkejme mu pan R., aktivně vyhledává, „balí“ ženy a randí s nimi od 15 let. Nikdy neměl problém se zamilovat, vytvořit vztah. Do této doby žen vystřídal opravdu mnoho, možná několik desítek. Pan R. byl vždy poměrně pohledný muž, upravený, dobře oblékaný, pravidelně navštěvující například „fitko“, kromě toho již finančně poměrně slušně zajištěný. Na druhou stranu u něj obliba dívek a žen hraničila vždy až se sportem, jinak řečeno se sukničkářstvím.
Už v minulosti (kolem třicátého roku věku) jsem mu říkal, že by možná mohl uvažovat o tom se usadit. Pan R. vystřídal od puberty už asi 6 dvou až tříletých vztahů. Některé (ponejvíce ty poslední) se zdály tak vážné, že došlo i k zasnoubení a kamarád plánoval skoro svatbu. Pokaždé z ní sešlo.
Před asi deseti lety chodil pan R. s dívčinou, ženou, která se mi zdála asi nejrozumnější, nejlidštější. V době, kdy asi 3 roky s kamarádem tvořila pár, v jisté chvíli již uvažovala o usazení (tzn. společné bydlení, plánování otěhotnění). Tehdy bylo kamarádovi asi 25-27 let, jeho tehdejší přítelkyni asi 23-24. Přiznávám, na „dnešní“ dobu možná trochu brzy, každopádně měl tehdy kamarád jiné preference a zavázat se ještě nechtěl. Vztah mu s touto dámou po čase ztroskotal. Ona si následně našla o dost staršího muže, se kterým sen o šťastné rodině zrealizovala. Nedávno jsem ji potkal s kočárkem a asi dvouletým synkem a popřál jí hodně štěstí. Řekla mi: „Pan R. byl fajn, ale byl trochu nedospělý. Já už jsem se chtěla posunout, chtěla jsem společné bydlení, tehdy se k tomu neměl, tak jsme šli od sebe.“
Jedna z dalších neúspěšných vztahových anabází pana R. byla se slečnou, která byla asi o 8 let mladší než kamarád a která mi nebyla ani pramálo sympatická (vztah jim vydržel dokonce více než 4 roky). Kamaráda opustila stylem, že se zničehonic odstěhovala a po několika dnech začala „postovat“ zamilované fotografie na sociálních sítích s novým partnerem či milencem. Rozchodu předcházelo také její drastické hubnutí a cvičení, po kterém mimo jiné kamarádovi sdělila, že „teď vypadá dobře a teď začne konečně žít“.
Tato situace se stala asi před rokem a půl, tedy na jaře loňského roku. Pan R. žal nějakou dobu utápěl v alkoholu, známostmi na jednu noc, letními vesnickými zábavami, akcemi s kamarády.
Po mnoha rozmluvách s panem R. vyplynulo (což si i on sám uvědomoval), že problémem při výběru partnerek je jednak jejich až příliš „dokonalý“ vzhled a také možná věk. Vybíral si totiž často jemu o dost mladší partnerky.
Jiskra naděje mu bleskla po čase, asi před rokem a čtvrt. V době, kdy jeho o dva roky mladší bratr je již 6 let šťastným tatínkem své dcerky, pan R. už hledal ženu, se kterou by rád již založil rodinu. Potkal ji (slečna K.). Byla a je poměrně krásná, dalo by se říci jako panenka. Navíc jen asi o 3 roky mladší než pan R. Mohlo by se tedy zdát, že má již dost zkušeností a hlavně chuť se taktéž usadit.
Seznámení skoro jako z pohádky, on ji pozval na drink, prohodili pár vět, zamilování přišlo následně. Po něm asi po měsíci také stěhování k panu R. a společné bydlení.
Pan R. byl nadšený. V květnu tohoto roku jsem se s ním po čase sešel. Moc jsem mu přál, aby našel tu pravou. Až na drobnosti hýřil spokojeností. Slečna K. se zdála téměř dokonalá, milující partnerka, věrná. Nejspíše však stále s nasazenými růžovými brýlemi, které znemožňují vidět i partnerovy neduhy.
Vždycky říkávám, že lidé v partnerském vztahu jsou jako cibule. Nejprve vidíme jen slupku, přes kterou se ve vztahu mnoho z nás nedostane do hloubi cibule, k partnerovým chybám. Mnoho z žen (i mužů) ve chvíli, kdy chyby uzří, od přítele prchají. Tímto děkuji mé drahé ženě, že i nemálo mých vrtochů, od náladovosti po různé zlozvyky, již dost let toleruje. A vidí na mne snad i to pozitivní, co by partneři měli vidět, pokud spolu dlouhodobě žijí.
Další sraz jsem s panem R. uskutečnil v létě. Stále poměrně spokojený, vědom si toho, že vztah se slečnou K. vede teprve něco přes půl roku. I tak ale nemůže z přítelkyně dostat kloudný rozhovor o společné budoucnosti. Vždyť mu na začátku přece slibovala, že již chce po několika mrzutých zkušenostech budovat s partnerem třeba rodinu (otázkou zůstává, zda její zkušenost ohledně dosavadního nezrealizovaného rodinného života nebyla zapříčiněna spíše její nerozhodností). No, třeba to přijde, však se milují.
V listopadu se pohádka o krásném životě se slečnou K. začíná panu R. rozpadat, jak domeček z karet. Slečně K. také už možná opadly „růžové brýle“. Kamarád mi prozrazuje, že jí na něm začíná vadit mnoho chyb, leze jí „na nervy“, nudí ji. Pan R. se celý vztah snažil přítelkyni zajišťovat co nejzajímavější program, bral ji na dražší dovolené, dělal vše pro to, aby byla spokojená. Začala mu třeba vyčítat, že i přes své nižší vzdělání (on má střední školu, ona vysokou) vydělá více než ona. To je přece nespravedlivé. Těžko říci, zda se společné budoucnosti obávala a obává. Kamarád chtěl řešit společné bydlení, schůzku s hypotečním poradcem. Dozvěděl se však, že slečna K. se s hypotečním poradcem již sešla, aby hypoteční splátky a možnosti spočítal pouze jí samotné. Pro kamaráda docela rána pod pás. Vztah a komunikaci s partnerkou chtěl budovat i přesto dál. Největší rána však přišla vzápětí, kdy mu slečna K. sdělila: „Mám zajištěný nový nájemní byt a na konci měsíce si stěhuju věci, už tě nemiluju.“ A skoro jako výsměch oznámení doplnila o: „Ale můžeme tomu dát ještě šanci“.
Některé ženy jsou opravdu nevyzpytatelné. Nový nájemní byt si slečna K. skutečně zajistila, začala si hradit nájem, odstěhovala si tam část věcí. Stále však přespává u pana R. s tím, že vztah je takzvaně „na hraně“. Občas je k němu milá, občas protivná, jasné rozhodnutí o další budoucnosti však kamarádovi stále nedala.
Podle mě si tato slečna s kamarádem akorát pohrává a nechává ho v nejistotě.
On se zatím užírá v nejistotách, špatně spí, začal zase trochu více pít. Otázka je, zda dotyčná K. ví o tom, jak se pan R. trápí.
Sám po kamarádských rozmluvách se mnou zatím úplně neví, jak se dále rozhodne.
Uvažuje, že vztah už utne. Proč dávat energii partnerství, které je v citech pouze jednostranné? Nebo možná ne? Čert, aby se v těch ženách vyznal. Vždyť ji přece stále miluje a vzpomíná, jak to bylo krásné před rokem. Pan R. se nechce té představy vzdát, možná za vztah stále bojuje. Jak dlouho to však ještě vydrží?
Osobně si myslím, že pokud mu slečna K. jasně řekla, že ho už nemiluje, pak si odstěhuje část věcí do nového bytu, drží si kamaráda jako zadní vrátka a on se pak utápí v nejistotách, zase to není dobrá partie. Ta dobrá ví, co chce a netahá partnera „na vařené nudli“.
Ať se však rozhodneš jakkoliv, rozhodni se správně.
Držím ti palce!
....Se souhlasem mého kamaráda, pana R.
