Článek
„Jirka je typ absolutně dokonalýho neherce, kterej hraje kolikrát líp než herci.“ Karel Janák takto okomentoval svého (již pěknou řádku let) režijního kolegu naprosto přesně.
Studenta Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích do doby natáčení Snowboarďáků nikdo neznal. Tehdy se na maminčino naléhání vydal do Prahy na konkurs vypsaný Českou televizí. V hlavě měl v té době snad jen hokej, který hrál devět let a se kterým byl kvůli vážnému zranění ruky konec. Když si jej pak režisér Karel Janák vybral ze 700 uchazečů, odjížděl domů rád, že už má únavný konkurs za sebou a ani v nejmenším netušil, jak moc se mu už brzy změní život.
Snowboarďáci se stali jedním z mých oblíbených filmů. Jirku Mádla jsem si „zamiloval“ ve správném slova smyslu. Od té doby hltám téměř každý jeho nový film, a to nejen „herecký“. Jakou jsem měl radost při zjištění, že se Jiří dal od roku 2014 také na dráhu režiséra. Snímkem „Pojedeme k moři“ zavřel pusu snad všem kritikům a ukázal obrovský talent i v tomto odvětví filmu. Tento film získal mnohá ocenění po celém světě. Režisérské umění dále ukázal v komorním snímku „Na střeše“, který nádherně ztvárňuje křehké přátelství mezi stárnoucím mužem (Alois Švehlík) a poměrně „vyjukaným“, ale velmi dobrosrdečným mladým Vietnamcem (Lukáš Duy Ahn Tran). Třetí jeho film „Vlny“ z období normalizace měl premiéru na Karlovarském festivalu v roce 2024. Ten se dostal dokonce do boje o americkou cenu „Oscar“. Snímek vybrali členové České filmové a televizní akademie (ČFTA) v kategorii nejlepší zahraniční film. Režisérská hvězda Jiřího Mádla tak utěšeně stoupá.
Jiří Mádl má jako jeden z mála herců neskutečný smysl pro brilantní ztvárnění role, kdy dokáže oscilovat mezi rolí lehce trhlou (ve Čtyři sluncích od Bohdana Slámy, nebo v Rafťácích od Karla Janáka) a naopak velmi vážnou (Collete, či Konfident). Zároveň dokáže velmi mile zahrát roztržité, nesmělé milovníky, kteří jsou divákům téměř vždy sympatičtí (ve snímcích: Probudím se včera, Deníček Moderního fotra, či Peklo s princeznou), a v protipólu k tomu arogantní frajírky (ve Vejšce, Gymplu, Ro(c)k podvraťáků). V rámci posledně jmenované polohy i tak nepůsobí jako vyloženě záporná postava, ale spíše jako někdo, koho třeba dobře znáte ze svého okolí. V případě Jirky Mádla však cítíte, že se těmto frajírkovským povahovým rysům spíše vysmívá.
Na svůj poměrně mladý věk má za sebou již velké množství převážně velmi dobrých rolí. Mádlova filmografie vydá již téměř na obsáhlou knihu.
Přirozenost v jeho „nehereckém podání“ rolí je tak mistrná, že nastavuje několikametrové zrcadlo takzvaným seriálovým „rádoby“ hvězdičkám, které své role akorát trapně přehrávají.
Kromě typičtějších filmových anabází, se Jiří Mádl věnuje i charitativní činnosti. V roce 2017 založil ArteFond, který finančně podporuje umělecky nadané děti z dětských domovů. Spolu s bratrem Janem Mádlem organizují od roku 2009 charitativní fotbalové utkání Fotbalová exhibice, sdružení Pomáháme sportem, ve svém rodném městě České Budějovice. Je už několik let patronem Dne dětské onkologie. Kromě toho dlouhodobě podporuje i službu pro osoby se zdravotním postižením - Centrum Arpida v Českých Budějovicích.
Veřejnou je rovněž skutečnost, že Jiří se angažoval i v rámci politického aktivismu. V dubnu 2010 se pod vedením režiséra Petra Zelenky účastnil společně s Marthou Issovou (s tou se mimo jiné potkali ve velmi zajímavém filmu o hledání identity a lásky - Děti noci, za který obdržel mimo jiné cenu za nejlepší mužský herecký výkon na Karlovarském filmovém festivalu v roce 2008) natáčení politicko-agitačního klipu určeného pro mládež Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici, který zvedl ve společnosti vlnu vášní a stal se tématem polemiky na stránkách mnoha osobních blogů i internetových periodik. Mádl a jeho příbuzní se poté stal(i) terčem anonymních výhrůžek.
S Jiřím Mádlem jsem měl velkou čest se potkat v rámci Zlínského filmového festivalu v roce 2014. Věkově od sebe nemáme úplně daleko. Vždyť v době konání tohoto ročníku bylo Jiřímu 27 let, byl tedy o dva roky starší než já. Mohu potvrdit, že Jiří je obrovský sympaťák, s velkým smyslem pro humor, duší a tělem „pařmena“. Do Párty stanu, kterým bývá v rámci doprovodného programu doplněn Zlínský festival, zavítal jako host, který v tu chvíli nebyl toliko v hledáčku fotografů. Mádl to na parketu neskutečně rozbalil spolu se mnou, a ještě za přítomnosti pár dalších mužů, a hlavně několika dívek, které byly viditelně poctěny jeho přítomností. Jirka byl naprosto přirozený, pohodový a rozdával radost po celém stanu. Dojem z něj mi byl potvrzen po prohození několika vět s ním, ve kterých jsem mu projevil absolutorium hlavně za jeho kvalitní hereckou práci.
Český film by potřeboval více person, jako je Jiří Mádl. I když vlastně nepotřeboval, jelikož by tak možná lehce zanikla jeho výjimečnost. Jsem přesvědčen, že Jiří má před sebou nadále zářnou kariéru jak herce, tak hlavně režiséra.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/18667-jiri-madl/biografie/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_M%C3%A1dl
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/18965/jiri-madl
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-o-oscara-za-nejlepsi-zahranicni-film-budou-bojovat-vlny-jiriho-madla-259282
