Článek
Musím se s vámi podělit o zážitek, který mě fakt dostal. Včera jsme byli na návštěvě u známých, a to, co se tam dělo, mi pořád vrtá hlavou. Normálně nejsem žádná princezna, co by si na něco hrála, ale tohle už bylo moc. Představte si tu situaci. Přijdete na návštěvu, těšíte se na kafe a pokec, a najednou vám podají skleničku, která vypadá, jako by ji někdo vytáhl ze špinavého dřezu. Mastné otisky prstů, nějaké šmouhy a fakt jsem přemýšlela, jestli to vůbec někdo umyl. Jasně, všichni máme občas doma nepořádek, to chápu. Ale když čekám návštěvu, tak přece aspoň kouknu, jestli je to nádobí čisté, ne?
A příbory? To byla teprve jízda! Mezi zuby vidličky byly kousky zaschlého jídla z minulého týdne a na lžíci nějaká zaschlá špína. Fakt nechci být zlá, ale copak je tak těžké před návštěvou zkontrolovat, jestli je nádobí čisté? Vždyť to zabere maximálně pár minut. Pár minut! To je všechno, co člověk potřebuje, aby udělal dobrý dojem. Celou dobu jsem seděla jako na trní. V hlavě mi běželo, jestli mám něco říct, nebo to prostě překousnout. Je to taková ta situace, kdy nevíte, co je horší - jestli mlčet a trápit se, nebo to říct a vypadat jako největší kverulant pod sluncem. Nakonec jsem radši mlčela, ale ten pocit… Víte, jak je to nevkusné, když vám někdo nalije víno do upatlané skleničky, na které jsou vidět otisky rtěnky?
To nejhorší bylo, že ostatní hosté toto vůbec neřešili. Normálně si cpali jídlo těmi příbory, jako by se nechumelilo. Já tam seděla a říkala si - jsem snad jediná, kdo v tom vidí problém? Přitom nejde o žádný luxus. Prostě jen čisté nádobí. To je snad normální, ne? Není to jako bych očekávala stříbrné příbory a křišťálové sklo. Doma jsem pak nad sebou přemýšlela, jestli nejsem moc přecitlivělá. Ale když si pozvu návštěvu, první, co udělám, je, že zkontroluju sklo a talíře, jestli je všechno čisté než je dám na stůl. Je to přece moje vizitka. Nechci, aby se mi někdo díval na špinavé skleničky a přemýšlel, jestli si radši nemá objednat rozvoz jídla domů, kde dostanu i obyčejný hygienicky zabalený jídelní set i s ubrouskem.
A víte, co je na tom všem nejhorší? Že tihle lidé nejsou žádní nevzdělanci. Jsou to pracující lidé se slušným příjmem. Mají myčku nádobí, drahý kávovar a značkové oblečení, krásnou vilu se zahradou a bazénem. Tak proč nemůžou mít i čisté nádobí? To mi hlava nebere. Asi jim už nezbývá na čistící přípravky do myčky. Začala jsem si všímat, že tohle není ojedinělý případ. Čím dál častěji se setkávám s tím, že lidi prostě neřeší základní věci. Jako by jim bylo jedno, jak se jejich hosté cítí. A přitom stačí tak málo - trochu ohleduplnosti a základní hygienické návyky. Možná si říkáte, že jsem přehnaně kritická. Ale zkuste se zamyslet - není tohle symptom něčeho většího? Té obecné tendence „nějak to dopadne“ a „však to nevadí“? Protože mně to vadí. Vadí mi, že se snižují standardy stolování, a že z věcí, které byly dřív samozřejmé, je nyní nad standart, který si nemůže dovolit každá běžná rodina.
Příště si asi vezmu vlastní papírový kelímek a tácek, sice obyčejný ale čistý. Spíš už tam prostě nepůjdu. Protože upřímně, pít ze špinavých skleniček a předstírat, že je všechno v pohodě. Později se mi tato nečistota projeví tak, že se mi na rtu udělá opar, v lepším případě mi praskají koutky rtů, které musím nějakou dobu léčit. A co mě na tom štve úplně nejvíc? Že až tenhle článek vyjde, spousta lidí se v tom pozná. Ne jako ti hosté, ale jako ti hostitelé. A místo aby se zamysleli nad tím, že by možná měli něco změnit, budou nadávat na to, jak jsem náročná a jak si vymýšlím problémy.
Ale víte co? Příště, když půjdu na návštěvu, prostě předem řeknu, že nepiju alkohol a držím dietu. Aspoň se vyhnu trapné situaci s mastnou skleničkou a špinavým příborem. A nebo ještě lépe - budu zvát lidi k sobě domů, kde vím, že dostanou čisté nádobí a nebudou muset řešit podobné trapnosti. Protože já si potrpím na čistotu a pořádek ve všem. Nikde nesmí být ani vlásek vše se musí třpytit a lesknout čistotou. A špinavé nádobí prostě v pořádku není. Tečka.
