Článek
Nedávno jsem se vydal do jednoho z větších brněnských nákupních center. Jednak jsem se chtěl podívat po nějakém novém oblečení, jednak jsem zjistil, že doma toho už není moc k snědku a je tedy potřeba doplnit zásoby. Pro takový kombinovaný nákup je asi obchodní centrum vhodnou volbou, i když já osobně nejsem úplně fanouškem prodírání se davy. Jednou za čas se to holt musí přežít. A tak jsem se toho dne vydal na svoji misi…
Zatímco nákup textilních položek proběhl poměrně v klidu a pohodě, v hypermarketu samotném už to bylo o něco horší. Mám některé svoje oblíbené položky (jako asi každý) a několik jich v regálech chybělo. Je to sice poněkud mrzuté, ale naštěstí většinou existuje nějaká rozumná varianta.
Postupně jsem tak do košíku naskládal pár věcí a relativně spokojen jsem uvažoval, zda mi ještě něco nechybí. Vypadalo to, že ne, takže jsem chtěl jít k pokladně. Cestou k pokladně jsem ovšem narazil na zajímavost – pár, on kolem 35 let, ona možná kolem třicítky, tlačili před sebou vozík a v něm, zčásti zaskládané nákupem, sedělo dítě. Na první pohled se nejednalo o malé mimino, chlapci mohlo být asi 6–7 let, v jedné ruce držel mobilní telefon a v druhé nějaký kus materiálu, z nějž si ukusoval. Troufnul bych si říct, že se jednalo o artikl z oddělení pečiva, ale oč přesně se jednalo jsem bohužel neidentifikoval.
A v tomto já osobně spatřuji problém. Dovedu pochopit rodiče s velmi malými miminky, že si třeba dítě do vozíku odloží v tzv. vajíčku – autosedačce. Jednak se takové vajíčko pěkně pronese, jednak to dítě v něm zcela určitě nechodí po svých a nemá tak ve vozíku boty špinavé z venku. Dokonce jsem si všiml, že v některých obchodech jsou k dispozici vozíky se speciálním nástavcem právě na tyto sedačky. Děti, které již umí sedět, pak vídávám v držáku na přepravky. Ani proti tomu v zásadě nic nemám.
Ani jedno však nebyl tento případ – „chlapeček“ měl botky pěkně zaprášené a mírně od bláta a kolem něj se povalovala nebalená zelenina, nějaké to pečivo, dokonce i tričko (podle velikosti asi pro něj) tam viselo na ramínku. Ano, vím, že zelenina roste ze země, takže s hlínou a prachem má mnoho společného. Určitě ovšem neroste z poplivaného a od psů označkovaného chodníku, po kterém ten chlapec svými botkami jistě již nejednou šel. Zkrátka a dobře přijde mi to dosti nechutné a nehygienické.
Zde je také potřeba si uvědomit, že i když to nevadí samotným rodičům toho dítěte (kteří byli samozřejmě oblečeni dle poslední a značkové módy), po nich přijde do obchodu další zákazník, který si jimi takto znečištěný vozík vezme a dává si do něj další zboží. Já si zcela jistě nechci dávat zeleninu a pečivo do vozíku, v němž byly boty špinavé od bláta a kdo ví čeho všeho. A myslím si, že v tom nebudu sám.
A teď si vás kůpim všecky
Pomyslel jsem si o tom svoje, ale situaci jsem dále nijak neřešil, protože mi bylo jasné, že tito od pohledu arogantní lidé na logické argumenty slyšet nebudou. Našel se však někdo jiný, kdo tuto moji myšlenku záhy potvrdil - na nevhodnost jejich chování rodiče upozornila jedna z prodavaček. A přišla přesně ta reakce, kterou jsem očekával (citace nejsou gramaticky upravovány):
„Dobrý den, promiňte, ale nemůžete vašeho syna vozit takhle ve vozíku, není to hygienické, dávají se tam potraviny,“ snažila se pracovnice obchodu taktně upozornit pár.
„A co je vám po tom jako?“ opáčila „madam“ s epesní kabelkou přes rameno. Nikdy jsem smysl tady těch maličkých kabelek nepochopil – vždyť se tam sotva vlezou klíče od bytu a auta, natož pak třeba mobil, peněženka…
„Právě jsem vám to řekla, ten vozík není určený na vožení lidí, je na zboží.“
„Mně tady nějaká socka nebude vykládat, co si můžu dát do vozíku! Já su zákazník a utrácím tady velký peníze“ vložil se do věci muž, evidentně podobné intelektuální výbavy, jako jeho partnerka.
Prodavačka se ještě snažila něčím oponovat, ale bohužel jsem jí už nerozuměl. Bez zajímavosti rovněž není, že dotyčný kluk za celou dobu ani nezvedl oči od telefonu – nezájem, nuda, šeď. Zřejmě byl na podobné výlevy zvyklý. Celá situace nakonec zaujala i pracovníka ostrahy, který přišel na místo a něco k zúčastněným promlouval.
Asi už není důležité, co kdo dále říkal, a jak to vše dopadlo. Důležité je to, že během několika málo vět ti lidé odhalili svůj charakter, jakési pohrdání dobrými mravy a opovrhování lidmi, kteří možná nemají stejné finanční možnosti jako oni sami. To ale nic nemění na tom, že ta prodavačka byla v právu a chovala se k nim slušně. Bohužel, stejného jednání z druhé strany se nedočkala.
Nabízí se také otázka, jaký asi jednou bude synek toho páru, když má před sebou denně tyto vzory. V zásadě jsou asi dvě možnosti – tou první je, že bude stejný, ne-li horší, než jeho rodiče, protože mu takové chování bude připadat jako standard a správné. Bohužel tuto možnost vidím jako pravděpodobnější. Druhá možnost je taková, že až trochu povyroste a zmoudří, uvědomí si, že takové chování není morálně správné, a bude chtít věci dělat jinak. Otázkou ale je, kdo mu ukáže a nastaví jiné morální standardy, než mají jeho vlastní rodiče…
