Článek
Každý rodič to zná. Ranní shon, rychlá snídaně, dítě konečně obuté, batůžek hozený na záda, ve spěchu do auta a pak ten jediný plán – zastavit na chvilku u školky, vyložit dítě a pokračovat do práce. Jenže ouha, všechna místa obsazená. A ne zrovna lidmi, kteří právě odvádějí děti.
Nedávno se mi to stalo taky. Vyjel jsem z domu s optimistickou náladou – byl jsem přesvědčen, že jedno z těch vyhrazených krátkodobých parkovacích míst u školky na mě určitě čeká. Koneckonců, vždyť jsou určena právě pro rodiče jako jsem já. Místa jsou vyhrazena pro parkování v délce 15 minut, ale obvykle stačí i 10. Přibližoval jsem se ke školce a moje naděje rychle pohasínala. Všechno obsazené. Kdo ví, jestli tam někdo neparkoval už od včerejšího večera.
A tak začalo kroužení. Dítě na zadním sedadle mě pozorovalo s výrazem lehké nedůvěry. Po deseti minutách okružní jízdy jsem našel skulinku na rohu ulice. Žádná sláva.
„Tak hlídejte si to dítě ale!“ ozvalo se náhle odkudsi.
Dítě, které mi vystoupilo z auta, se zřejmě stalo trnem v oku jednomu z projíždějících vozidel. Netuším ovšem proč; nikam nešlo, jen vystoupilo z auta, zavřelo dveře a čekalo, co se bude dít dál. Asi měl řidič jen špatné ráno. Třeba nemohl najít místo u školky… A přesně to jsou ty situace, kterým by se člověk vyhnul, kdyby někteří dodržovali jasně daná pravidla.
Zbytečně jsme museli přejít přes silnici. Ale do školky jsme se dostali.
Zatímco jsem pak sám pospíchal do práce, nemohl jsem se zbavit jediné otázky: Proč je tak těžké respektovat jednoduché pravidlo? Parkovací místa u školky jsou zcela jasně označena. Slouží pro krátkodobé stání – maximálně 15 minut. Mají pomoct rodičům, kteří tu opravdu potřebují na chvíli zastavit, aby bezpečně a bez stresu zvládli ranní nebo odpolední předávání dětí. Ale podle toho, co denně vidíme, některým řidičům tato značka zřejmě připadá jako návrh. Doporučení. Nebo možná test, který si zatím nerozluštili. Jinak si totiž těžko vysvětlit, proč tam někdo bez výčitek zaparkuje a zmizí na celé dopoledne.
Ano, parkování je problém téměř v každém městě. Víme to všichni. Ale právě proto byla tato místa zřízena, kvůli dětem. Nejsou tam pro něčí pohodlnost – aby si někdo mohl „jen rychle skočit na úřad“ nebo „na chvilku do obchodu“. A rozhodně ne proto, aby tam někdo nechal auto stát celý den, protože „se to stejně moc nekontroluje“. Kolikrát se stane, že tam zaparkuje i starší člověk, který si „jde jen pro léky do blízké ordinace“. Jenže z téhle „chvíle“ se vyklube hodinové čekání, než se dotyčný dostane na řadu, protože „když už dorazil, tak ho doktor vyšetří“.
Abych byl spravedlivý – většina lidí (rodičů) pravidla dodržuje. Přijedou, zaparkují, vyloží dítě, zamávají a za pár minut jsou pryč. Tak to má být. Ale pak je tu pár výjimek, které to kazí všem ostatním. A kvůli nim se z jednoduchého a praktického systému stává každodenní loterie.
Možná si říkáte, že je to maličkost. Vždyť jde „jen“ o parkování. Ale parkovací chaos kolem školky má přímý dopad na bezpečnost. Děti procházejí mezi auty, řidiči couvají bez výhledu, někteří z nás musí s dětmi přebíhat silnici. To nejsou přehnané obavy, to je realita každého školkového rána. A to nemluvím o stresu, který taková „parkovací bitva“ způsobuje. Ráno by mělo být co nejvíce v klidu – pro děti i pro rodiče. Ale když se místo rychlého odbavení člověk potí za volantem a počítá vteřiny do pracovní porady, klid je ten poslední pocit, který zažívá.
Přitom řešení je jednoduché. Dodržujme pravidla. Pokud víte, že na vyhrazeném místě nebudete stát jen těch 10–15 minut, prostě tam neparkujte. Pár kroků navíc nikoho nezabije. Zato vaše pohodlnost může zkomplikovat den několika dalším lidem – a jejich dětem. A pokud jste svědkem podobného porušování, klidně se nebojte upozornit nebo požádat o nápravu. Vždy s respektem, samozřejmě. Tento prostor je komunitní a platí tu jedna základní zásada: chovejme se k sobě s ohledem. Nikdo nechce ráno začínat konfliktem, ale zároveň není správné jen mlčet a přihlížet.
Ať už je ráno hektické nebo poklidné, (téměř) všichni chceme totéž – bezpečné a klidné prostředí pro nás a naše děti. A k tomu může přispět i tak „nepodstatný“ detail, jako je dodržování dopravních předpisů.
Takže až příště pojedete ke školce, podívejte se na tu značku. Ne jako na problém, ale jako na šanci být ohleduplný. A třeba taky někomu jinému ušetřit ranní okružní jízdu po městě.
