Článek
Do Českého Krumlova jsem vyrazil s poměrně obyčejným očekáváním. Projít se historickým centrem, pokochat se architekturou, nasát atmosféru starobylého města a možná si dát něco dobrého. Zkrátka takový ten klasický výlet, při kterém člověk na chvíli zapomene na práci, každodenní starosti a skutečnost, že za obyčejný oběd dnes leckde zaplatí skoro tolik jako za menší rekonstrukci koupelny.
Český Krumlov je nádherný. O tom nemá smysl diskutovat. Křivolaké uličky, malebná zákoutí, historické domy a nad tím vším majestátní zámek. Člověk se rozhlíží kolem sebe a chápe, proč sem jezdí turisté z celého světa. Vlastně by bylo zvláštní, kdyby nejezdili. Jenže po chvíli jsem si začal všímat něčeho jiného. Kolem mě se mluvilo anglicky. Německy. Zaslechl jsem i jazyky, které jsem nedokázal s jistotou zařadit. Tu a tam se ozvala nějaká ta asijská řeč. A čeština? Ta zřejmě dostala dovolenou.
Ne že bych očekával, že v každé ulici narazím na skupinku českých turistů, kteří budou hlasitě rozebírat cenu piva a nadávat na vládu. Ale přece jen jsem se nacházel v jihočeském městě, nikoliv v mezinárodním tranzitním prostoru mezi terminály letiště Heathrow.
Hello! Vítejte v Česku
Definitivně mě pobavila návštěva jednoho z obchodů. Sotva jsem vstoupil, přivítalo mě automatické „Hello!“. Žádné dobrý den. Žádné vítáme vás. Prostě hello. Samozřejmě jsem se mohl tvářit jako německý turista, britský důchodce nebo Američan, který právě objevil Evropu a s překvapením zjistil, že většina jejích obyvatel nevlastní střelnou zbraň. Jenže já byl obyčejný Čech na výletě po vlastní zemi.
A tak jsem odpověděl česky. Kupodivu to fungovalo. Nikdo nevolal tlumočníka, prodavač neutekl do skladu a obchod nemusel přerušit provoz kvůli nečekané jazykové komplikaci. Ukázalo se, že čeština je v Českém Krumlově stále podporována. Jen už zřejmě není nastavena jako výchozí jazyk.
Člověk se tomu vlastně nemůže divit. Pokud obchodem projde denně několik desítek zahraničních turistů a češtinu uslyšíte jen při telefonátu s dodavatelem, začne vám angličtina připadat jako docela logická volba. Přesto je na tom něco zvláštního. Zejména když si uvědomíte, že se nenacházíte v Londýně, New Yorku ani Singapuru, ale ve městě, které má slovo „Český“ přímo v názvu.
Historické kulisy, mezinárodní obsazení
Při procházce centrem jsem postupně nabýval dojmu, že jsem se ocitl v dokonale připraveném historickém filmu. Kulisy fantastické, výprava bezchybná, herci z celého světa. Jen domácí komparz se nějak nedostavil.
Turisté fotografují, nakupují suvenýry, obdivují zámek a procházejí se uličkami. Všechno funguje přesně tak, jak má. Obchody nabízejí zboží, restaurace lákají na své speciality a každých pár metrů se najde něco, co si můžete vyfotit nebo koupit. Kdyby někdo Český Krumlov navrhoval jako turistickou atrakci, pravděpodobně by na výsledku nemusel příliš měnit. Jenže právě v tom je možná zakopaný pes.
Historické město totiž není jen soubor krásně opravených budov, ve kterých se prodávají magnetky a servírují obědy. Město by mělo být také místem, kde se žije. Kde se lidé potkávají, povídají si a řeší svoje obyčejné problémy. A kde se alespoň občas mluví jazykem země, ve které se nachází.
Netvrdím, že v Českém Krumlově Češi nežijí. Samozřejmě žijí. Jen jsem během návštěvy jeho turistického centra získal pocit, že se místní život přesunul někam mimo hlavní scénu. Možná do postranních ulic, možná za hranice historického jádra. Tam, kde člověk nemusí každý den procházet mezi fotografujícími návštěvníky a uhýbat lidem, kteří právě objevili kouzlo selfie tyče.
Pohled na historické centrum Českého Krumlova, zachycený skrze kamenný oblouk zámeckého Plášťového mostu. (autorské foto)
Turista vítán. Domorodec také, pokud se domluví
Aby bylo jasno, proti zahraničním turistům nemám vůbec nic. Naopak. Je dobře, že naše historická města přitahují pozornost po celém světě. Přináší to peníze, pracovní příležitosti a důvod udržovat památky v dobrém stavu. A kdybych měl na druhé straně zeměkoule podobně krásné město, také bych se do něj jel podívat.
Problém tedy není v tom, že do Českého Krumlova přijíždějí cizinci. Problém, pokud to vůbec problém je, spočívá spíše v tom, že se celé historické centrum začíná přizpůsobovat především jim.
Je to pochopitelné. Obchodník se přizpůsobí zákazníkovi. Restauratér návštěvníkům. A město cestovnímu ruchu. Nikdo přece nebude dobrovolně odmítat peníze jen proto, aby mohl za každou cenu trvat na českém pozdravu. Jenže když se takto přizpůsobí úplně všichni, začne se postupně vytrácet něco, co nelze jednoduše opravit novou fasádou ani zapsat na seznam kulturního dědictví.
Autenticita.
Ta totiž nespočívá pouze v tom, že domy vypadají stejně jako před několika staletími. Spočívá také v tom, že město má vlastní život, vlastní charakter a vlastní obyvatele, kteří nejsou jen součástí turistické infrastruktury. A právě toho jsem v centru Českého Krumlova postrádal trochu víc než češtinu.
Kostel svatého Víta v Českém Krumlově, zachycený od řeky Vltavy (autorské foto)
Tak je tedy ještě český?
Samozřejmě že je. Geograficky, historicky i administrativně. České zákony tu platí, české koruny se stále přijímají a na úřadech byste se pravděpodobně anglického „hello“ jako úředního jazyka nedočkali. Ani si nemyslím, že by se kvůli turistům měly zavádět jazykové hlídky nebo povinné české pozdravy pod hrozbou pokuty. To bychom se dostali do úplně jiné absurdity.
Přesto mi návštěva zanechala zvláštní pocit. Přijel jsem poznat jedno z nejkrásnějších českých měst. A odjížděl jsem s dojmem, že jsem navštívil jednu z nejkrásnějších mezinárodních turistických atrakcí, která se shodou okolností nachází na českém území.
Možná jsem měl jen smůlu na složení návštěvníků. Možná jsem přijel v den, kdy se všichni česky mluvící turisté rozhodli vyrazit jinam. A možná je to prostě přirozená daň za celosvětovou popularitu. Český Krumlov každopádně za návštěvu stojí. Je krásný, jedinečný a právem obdivovaný.
Jen bych při příští návštěvě ocenil, kdyby mě alespoň v jednom obchodě někdo automaticky pozdravil česky. Ne proto, že bych nerozuměl anglicky, ale proto, že bych si rád připomněl, ve které zemi právě jsem.
A jakou zkušenost máte s Českým Krumlovem vy? Připadá vám stále jako autentické české město, nebo už spíše jako turistická atrakce pro zahraniční návštěvníky?
