Článek
Kdysi bychom si mysleli, že jaro už přináší jen svěží květy a mírné deště, ale letošní začátek června měl jiný scénář. První rána přišla už 2. června, když Český hydrometeorologický ústav vydal pro Moravu a Slezsko výstrahu před velmi silnými bouřkami, doprovázenými větrem o nárazech kolem 90 km/h a kroupami až do 5 cm v průměru. Výstraha platila od 14:00 do půlnoci a meteorologové zdůrazňovali riziko krátkodobých přívalových srážek přes 30 mm za hodinu. Ačkoliv se o hrozícím nebezpečí vědělo dopředu, některé věci prostě nezachráníte…
Nutno podotknout, že už když ona inkriminovaná oblačnost přicházela, vypadala vskutku hrozivě. Přesto jsme ale doufali, že s sebou přinese nanejvýš pořádný liják a silný vítr. Bohužel se tak ale nestalo. Zničehonic nastala tzv. „bílá tma“, kdy přes padající kroupy nebylo vidět na 2 metry a vše bylo obklopeno zlověstným hukotem. Z okna a posléze i ze zápraží jsme pozorovali, jak na zahradu, do záhonů, na skleník, zkrátka všude lítají ledové koule o průměru kolem 2 cm, které doslova ustřelovaly čerstvé výhonky bylinek, rajčat, paprik, zkrátka všeho, co nebylo nijak přikryto. A to byla jen ta první a očividná zkáza.
Kedlubny byly rozbité úplně, ovoce na stromech vypadalo, jako kdyby do něj někdo z dálky střílel brokovnicí. Existovala však jistá naděje, že alespoň něco z toho se podaří zachránit. Kedlubny bylo třeba vysadit znovu. Následoval tedy úklid; spousta ovoce popadala ze stromů a do kompostu se házelo po kýblech. Rybíz jsme rovnou odepsali.
Nanejvýš neuvěřitelně nám ale počasí přichystalo reprízu už 5. června, kdy ČHMÚ opět vydal výstrahu – tentokrát od 16:00 do 24:00 – před bouřkami s kroupami o velikosti až 5 cm, nárazy větru kolem 90 km/h a prudkým deštěm. Ani tady bohužel výstraha nelhala. Když se později mračna rozestoupila, zahrada připomínala bitevní pole: na stoncích rajčat visely rozpraskané plody, broskve připomínaly řešeto a jablka se opět válela potlučená pod stromy.
Náš skleník řádění přírody vydržel, soused ale bohužel takové štěstí neměl. Skleněné tabulky nevydržely nápor ledových projektilů a některé se roztříštily mezi pěstovanou zeleninu. Vše je na odpis. Smutně jsme sčítali škody, které jsou tentokrát téměř 100%. Na rozdíl od souseda nám alespoň zůstalo to, co jsme měli ve skleníku. Ale je to jen malá radost ve vší té zkáze.
Tento extrémní dvojitý úder počasí asi bohužel v budoucnu nebude výjimkou. Meteorologové upozorňují, že v posledních letech se zvyšuje četnost supercel, které při střetu teplého a chladného vzduchu dokážou vytvářet nebezpečné jevy v rychlém sledu za sebou. Dříve bylo krupobití považováno za jednorázové a spíše výjimečné přepadení, po posledních dnech se však zdá, že si v tomto ohledu nikdo ničím nemůže být jistý.
Pro zahrádkáře to znamená jediné: je třeba myslet nejen na slunce a mírné deště, ale i na ledové střepy z nebes. A tak se asi zahrádkářský inventář bude obohacovat o náhradní tabulky pro nápravu rozbitých částí skleníku, a náhradní sadbu pro případ, že se původní sazenice promění v jakýsi pomyslný skanzen a hřbitov užitkových plodin.
Zhruba v polovině června skončí různé meteorologické výstrahy a zahrada bude odpočívat po své dvojité ráně. A právě v té době bude ten správný čas na plán B: vystavět nad záhony pergolu s pancéřovým sklem. Nebo možná vše přikryjeme geotextilií, která se hodí jak na mráz, tak na kroupy.
Co říci závěrem? Letošní sklizeň je za námi nezvykle brzy, již na začátku června. Nebyla dobrovolná. Někoho rozzuřila, jiného přiměla k pláči. Všem shodně ale vzala radost z toho, že si sami mohou něco vypěstovat. Ale globální oteplování a změna klimatu neexistují.
