Článek
Už to není jako kdysi, kdy jsem téměř každý den strávil aspoň dvě hodiny v kavárně, ve které jsem s přáteli debatoval o poezii, literatuře, filosofii, moderním pětiboji, paličkování nebo optimalizaci pražské MHD.
Nedávno se však v mém permanentně nabitém diáři objevila plonkovní půlhodina, kterou jsem se rozhodl strávit v pražské kavárně, jejímž jsem dlouholetým příznivcem.
Personál mě přivítal mile, to však nebylo vše
Byl jsem jako vždy mile a vlídně přivítán slečnou servírkou, která stála za pultíkem. Usadil jsem se k jednomu z volných stolů. Vzhledem k denní době nebylo v této pražské kavárně moc lidí, odhadem nás nebylo víc než pět.
Za chvíli se u mě zastavila usměvavá slečna servírka a zeptala se mě, jestli mám vybráno, co bych si jako dal. Přejel jsem prstem přes seznam nabízených nápojů, jednu kávu jsem označil a požádal jsem o ni. Slečna servírka si udělala poznámku a odešla.
V kavárně byla žena, jejíž chování mě šokovalo
Než se slečna servírka vrátila, stihl jsem si všimnout jedné z dalších zákaznic. Byla to žena středního věku, od pohledu dobře udržovaná a pěstěná, v elegantním bleděmodrém dámském saku a sukni stejné barvy. Rovněž čekala na svou kávu.
Zprvu jsem jí nevěnoval pozornost a díval jsem se do svých pracovních poznámek, abych byl připravený na to, co mě bude čekat poté, co se vrátím z pražské kavárny zpět ke své práci.
Slečna servírka se u mě zastavila, postavila přede mne hrnek s kávou, popřála mi dobrou chuť, usmála se a odešla. Nejprve jsem ke své kávě přivoněl, abych ocenil její aroma. Poté jsem zlehka upil, abych ocenil chuť a teplotu. Vše se zdálo být optimální.
Žena, o které jsem psal, a seděla u jiného stolu, však provedla něco, co mě naprosto šokovalo. Když se u ní zastavila tatáž slečna servírka, která se už zastavila u mne, postavila před tu ženu hrnek s kávou, malý džbánek s mlékem, dva sáčky s cukrem a sušenku zabalenou v celofánu.
Žena způsobně poděkovala, ale pak se zachovala zcela nečekaně. Nejprve roztrhla oba sáčky s cukrem a vsypala si všechen cukr do své kávy. Poté vzala ten malý džbánek s mlékem a jeho obsahl rovněž vlila do hrnku s kávou. A to vše zamíchala.
Už takové chování v pražské kavárně by stačilo k tomu, abych byl dokonale šokován. Ovšem ta žena nehodlala končit a vše dorazila tím, že uchopila sušenku v celofánu, celofán naprosto bezskrupulózně roztrhla, sušenku z něj vybalila, omočila si ji ve své kávě a potom se do ní zakousla.
Vůbec jsem nevěděl, jak mám reagovat
Byl jsem naprosto šokován. Jako v hypnóze jsem dopil svou kávu, zaplatil u usměvavé slečny servírky a zcela bez sebe jsem se vypotácel ven.
V práci na mně kolegové poznali, že se stalo něco, co mě rozhodilo. O svém zážitku s tou ženou jsem byl schopen vyprávět až následující den. Kolegové se shodli na tom, že podobné jednání v životě v pražské kavárně neviděli, pouze četli v časopise sto plus jedna zahraničních zajímavostí, že existují lidé, kteří se v kavárnách chovají stejně jako za žena, kterou jsem viděl.
