Článek
Studovala jsem obor český jazyk - dějepis. Obojí mě bavilo, jak to jen jde. Během předposledního ročníku jsem se seznámila s Luďkem. Ten studoval na téže univerzitě přírodovědeckou fakultu, obor matematika - chemie. To mi nic neříkalo, přesto jsme se do sebe zamilovali a poté, co jsme oba odpromovali a Luděk se vrátil z vojny, jsme se vzali.
Zakrátko se nám narodil Miloš a dva roky po něm Zuzanka. Byla jsem nejšťastnější máma na světě, měla jsem krásnou a zdárnou rodinu.
Jenže pak se jednoho dne stalo, že Luděk nezvládl řízení naší rodinné stopětky a měl hodně nehezkou nehodu. Bohužel také během převozu do nemocnice vydechl naposledy a můj svět se zhroutil jako domeček z karet.
Miloš byl tenkrát v maturitním ročníku a ztráta otce s ním pořádně zamávala. Měla jsem obavu, aby vůbec dodělal školu, nebo aby si sám nesáhl na život. Naštěstí se po čase vzpamatoval, zvládl maturitu a odešel studovat přírodovědeckou fakultu. Kráčel ve stopách svého otce.
Zuzanka se vzpamatovávala mnohem déle. Byla tatínkovou princeznou a zabralo jí skoro dva roky, než se vrátila do normálního stavu. Po maturitě mi řekla, že dál studovat nepůjde a že si najde normální práci. To se jí naštěstí podařilo.
Miloš jezdil domů jen na víkendy, prohodil se mnou pár slov, pochlubil se známkami a zase odjel. Až když byl v posledním ročníku, všimla jsem si změn v jeho chování. Začal se víc usmívat, během víkendu nebyl zalezlý ve svém pokoji, ale odcházel ven, a já jsem tušila, že se něco děje.
Zuzanka to z něj nakonec vytáhla. Nebyla jsem při tom, ale sdělila mi, že Miloš si našel slečnu, se kterou seriózně chodí. Chtěla jsem vědět víc, a tak jsem další víkend na Miloše uhodila. Miloš se vymlouval, jako že takové věci se maminkám neříkají, ale nakonec z něj vylezlo, že jeho vyvolená se jmenuje Eliška a je zdravotní sestřička.
Dalších několik týdnů jsem do Miloše šťouchala, kdy že mi už tu svou Elišku představí. Odbyl mě s tím, že ji uvidím při jeho promoci.
Na tu jsem jela o den dříve, zamluvila jsem si pokoj v hotelu kousek od univerzitní budovy. Během promoce samotné jsem seděla v prostoru pro blízké absolventů a koukala po přítomných slečnách, která by asi tak mohla být tou Milošovou Eliškou. Třeba ta blondýnka v červených šatech. Nebo ta zrzka v zelených. Prohlédla jsem si několik těchto dívek a skoro u každé jsem si řekla, že by bylo dobré, kdyby Miloš chodil právě s tou.
Jen u jedné ne. Šlo o dívku v růžových šatech s vlasy tak tmavými, až skoro pohlcovaly okolní světlo. O té jsem si byla jistá, že být Milošovou vyvolenou nemůže. Byla to totiž Romka a s Romkou by si můj syn nezačal, tím jsem si byla jistá.
Promoce skončila. Snažila jsem se najít Miloše, ale jeho spolužáci mi vysvětlili, že už odešel a čeká na mě naproti v restauraci. Trochu jsem byla zklamaná, ale do restaurace jsem došla a našla i stůl, u nějž seděl Miloš.
Překvapilo mě, že byl sám. Poprosila jsem ho, aby mi ukázal svůj diplom. Ten jsem si prohlížela s pýchou a hrdostí. Pak jsem se zeptala, proč vlastně ta jeho Eliška nepřišla. Odpověděl mi, že Eliška samozřejmě přišla a když se ohlédnu, uvidím ji za sebou. Ohlédla jsem se a krve by se ve mně nedořezal.
Eliška byla totiž přesně ta Romka, u které mi bylo od začátku jasné, že by si s ní Miloš nikdy nezačal.
Několik následujících týdnů jsem se snažila přesvědčit Miloše, aby se s Eliškou rozešel. On se místo toho k ní nastěhoval a začal vykonávat civilní službu, jak se to tenkrát dělalo. Pak jsem si přes kamarádku, která byla doktorka, sehnala kontakt na samotnou Elišku a mezi čtyřma očima jí řekla, že si myslím, že není pro Miloše dost dobrá, protože nechci, aby můj syn měl cokoli s dívkou romského původu. Eliška to nevzala a hrdě odešla.
Nejvíc mě ranilo, že poté, co Miloš dokončil civilní službu, se oba s Eliškou odstěhovali do úplně jiného kraje a Miloš se mnou navíc přerušil veškeré kontakty. Před dvanácti lety jsem narazila na jeho profil na sociální síti. Měl tam o sobě dost informací, takže jsem viděla, že měli s Eliškou svatbu, dokonce v kostele (no to mi teda řekněte, co je to za kněze, že oddá Romku?) a že mají tři děti, dvě holčičky a jednoho kluka.
Poslala jsem Milošovi žádost o přidání do přátel a on mi neodpověděl. Tak čekám, kdy přestane být tak tvrdohlavý a pochopí, že jsem po něm chtěla vždy jen to dobré.
