Článek
Vánoce jsem jako dítě vnímal velmi intenzivně a do jisté míry je velmi intenzivně vnímám dodnes.
Například ty, během nichž došlo u sousedů k hlubokému zklamání. Přestože se všech šest dětí, z toho čtyři kluci a přibližně dvě holky, těšilo na vánoční smrček, tatínek jim domů přitáhl namol opilého Strýčka Jedličku. Zbavovali se ho až do Hromnic.
U nás se nic podobného naštěstí nedělo. Máma vyhlásila, že vánoce budou klidné, i kdyby nás měla všechny do jednoho umlátit a zahrabat pod hřištěm na košíkovou (později se z něj stalo hřiště na basketbal), čímž bylo jasné, že podobné excesy nehrozí.
Osobně pro mě byly zklamáním jedny konkrétní vánoce už v době mé dávné dospělosti, kdy mi jistá žena dámského pohlaví vytkla, že jsem snědl o jednu a půl lžíce bramborového salátu víc než ona, a že mi celou dobu šlo jen o jedno. Když jsem oponoval, že pivo a hokej jsou dvě věci, bylo po flirtování.
Letošní vánoce jsou pro mě ovšem premiérové v tom, že po letech neskutečné bídy, kterou způsobila Fialova drahota, jejímž následkem byly desítky milionů Čechů, Moravanů, Slezanů a ostatních obyvatel naší krajiny pod hranicí chudoby, což se projevovalo zejména přeplněnými nákupními vozíky v obchodních centrech, vyprodaných horských střediscích a nemožnosti objednat si silvestrovský pobyt už od druhé třetiny května, budou toto první vánoce Babišova blahobytu.
Když jsem viděl, jak moc narvané byly nákupní vozíky zákazníků v době, kdy možná i stovky milionů českých poctivě pracujících občanů dřeli bídu s nouzí, těším se, jak budou plné nákupní vozíky teď, kdy Andrej Babiš, vládce náš, slunce naše jasné, každému z nás osobně vrátí všechno, co nám Fialova vláda vzala.
Proto přeji všem čtenářům i publicistům pohodové vánoce a co nejlepší užití Babišova blahobytu.
