Článek
První láska a první poměrně nepříjemný rozchod, to vše v rozsahu nějakých dvou let. Nehroutil jsem se, jen jsem se snažil se z toho všeho poučit. Jezdil jsem na výlety, poznával neznámá místa a na seznamování jsem nemyslel.
Jednoho dne mi kolega v tehdejší práci řekl o fenoménu internetových seznamek. Byla to tenkrát žhavá novinka, on sám si tam našel známost a moje zvědavost byla na plné obrátky.
Ani jsem nečekal, že mi nějaké dívky zareagují. První překvapení tedy bylo, že opravdu zareagovaly, druhé spočívalo v tom, kolik jich bylo. Hned během prvního dne jsem měl 14 odpovědí.
Vyřadil jsem jich nejméně 8, a to z různých důvodů. Ze zbylých šesti jsem si stanovil pořadí, ve kterém jsem se s nimi chtěl setkat, abych si mohl kvalifikovaně vybrat.
Při čtvrtém setkání tohoto úvodního kola jsem měl dojem, že jsem narazil na tu správnou. Rozuměli jsme si, jako kdybychom se znali odmalička. Měli jsme i podobný druh humoru, dokonce se nám líbily stejné filmy a i v hudebním vkusu jsme se vzácně shodli.
Proto jsem se pro tuto dívku, která se jmenovala Hedvika, rozhodl. Ostatním pěti dívkám z mé top šestky jsem to oznámil taktně a šetrně a jak se vrhnout do chození s Hedvikou.
Bydlel jsem tenkrát ještě u rodičů a ti na mě hned poznali, že se něco změnilo. Naštěstí nejsem příliš sdílný typ, takže jsem jim o Hedvice dohromady nic neřekl.
Mí rodiče jsou hrozně fajn, i když oba už měli jedno nepovedené manželství za sebou. Máma občas litovala, že se neseznámila s mým tátou hned jako s prvním, protože její předchozí manžel byl alkoholik a psychopat. Táta se o svém předchozím manželství moc nevyjadřoval, snad jen, že to byla studentská láska a rychle vyprchala.
Chodil jsem tak s Hedvikou nějaké tři měsíce, když mě máma s tátou dokopali k tomu, abych ji pozval k nám. Moc jsem se do toho nehrnul, Hedvice jsem to naznačil jen tak na půl úst, aniž bych tušil, že po této možnosti skočí jako hladová kočka po hodně vypasené myši.
A tak přišel ten den, kdy jsem se s Hedvikou setkal, dali jsme si nači tradiční pusu a šli rovnou k nám. Nikdo netušil, jak moc se tímto dnem celá situace změní.
Vešli jsme do našeho bytu, přezuli se, pak jsem Hedviku dovedl do obývacího pokoje, abych jí představil své rodiče. A tím to skončilo. Jakmile totiž Hedvika uviděla mého tátu, vyklouzlo z ní jen: „No ahoj, tati.“
Tati? Měl jsem dojem, že jsem na zcela jiné planetě nebo ve zcela jiném vesmíru. Máma koukala rovněž nechápavě, až se obrátila na mého naprosto konsternovaného otce, s otázkou, jestli jí nechce něco říct.
A z mého otce vypadlo, že kdysi dávno, když zrovna byla máma odjetá ke svým rodičům, se náhodou setkal s jednou sympatickou ženou, a i když měl manželku, která čekala mě, spustil se k jednorázovému úletu, jehož následkem byla právě Hedvika.
Máma tátovi odpustila s tím, že co oko nevidí, to srdce nebolí.
Táta se zapřísáhl, že to bylo opravdu jen jednou a že kromě toho, že Hedviku a její mámu čas od času na hodinu na dvě navštíví, mezi ním a Hedvičinou mámou nic není (což mu Hedvika dosvědčila).
Já se s Hedvikou rozešel, na seznamky zanevřel a později jsem se seznámil normálně ve frontě u řezníka. To už je ale jiný příběh.
