Hlavní obsah
Cestování

Na dovolené v Chorvatsku se nám posmívali, že jsme Češi. Prý už k nim nemáme znovu jezdit

Foto: andreas/freepik.com

„Češi? To už radši Němce!“ – Takhle nás vítali u moře. Nikdy bych nečekala, že mě dovolená v Chorvatsku takhle zaskočí.

Článek

Všechno začalo nevinně

Letos jsme se rozhodla s kamarádkami vyrazit k moři. Žádná divočina, prostě klasika – Chorvatsko. Apartmán přes známého, co tam jezdí každý rok, takže jsme čekaly pohodu, klid a levný prosecco. Hned po příjezdu ale přišla první sprcha. Pan domácí nám podal klíče s výrazem, jako bychom mu přišly vykrást sklep. A když se zeptal, odkud jsme, a já řekla, že z Česka, jen si odfrkl a řekl „Jo… Češi.“ Nechápaly jsme. Vždyť my jsme tak slušný holky! Ještě jsme se mu smály do očí a neslyšely jsme varovný tón. Chyba.

Plážový výsměch

Druhý den jsme šly na pláž a tam už to jelo naplno. Vedle nás si rozložila deku skupinka Chorvatů, tak ve věku jako my, jen trochu víc opálení a trochu míň oblečení. Jeden z nich se začal nahlas bavit s ostatníma a každej druhej vtípek byl o Češích. „Haha, zas ti slevoví turisti, co si přivezou vlastní paštiky.“ „Už zas budou krást mušle.“ A pak jeden dodal, že „Češi jsou jako komáři – všude a otravní.“ Jo, smály jsme se taky. Nejsem z cukru. Ale když to trvá celý týden, člověk si začne říkat, jestli fakt nejsme nějaký mor.

Nejvíc mě zabolelo, když jsem slyšela jednu servírku říkat kolegovi, že příště by radši brala Němce než Čechy, protože aspoň dají dýško. Jako cože? My jsme dávaly, a ne málo! Ale evidentně náš pas rozhoduje dřív než chování.

Už nikdy zpátky?

Celou dobu jsem přemýšlela, co se stalo. My jsme tam nikoho neurážely, neřvaly, neflákaly petky do moře. Jen jsme si chtěly odpočinout. Ale asi jsme to odnesly za jiný. Za ty, co si v Lidlu nakoupí konzervy, postaví stany, chovají se jak doma a pak se diví, že nás místní nechtěj. V jednu chvíli jsem se fakt styděla mluvit česky. Což je smutný.

Ale víš co? Možná je to i dobře. Kdyby nám všechno procházelo, člověk by se nikdy nezamyslel. Třeba jsme se tam měly cítit nechtěně, abychom si příště vybraly jinak. Nebo se aspoň zamyslely, jak se chováme, i když si myslíme, že jsme slušný. Nechci generalizovat, ale příště už radši Itálie. Ne kvůli moři, ale kvůli tomu, že tam mě ještě nikdo neposlal domů jen kvůli tomu, odkud jsem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz