Článek
Nefunkční počítač
Byl to úplně obyčejný pracovní den. Seděla jsem u svého stolu, připravovala důležitý report pro klienta a snažila se dodržet termín. Byla jsem ve stresu, protože čas tlačil, a právě ve chvíli, kdy jsem byla skoro u konce, mi celý počítač zamrzl. Kurzor na obrazovce se nehýbal a všechno, na čem jsem hodiny pracovala, se zdálo být ztracené. Klikala jsem, zkoušela klávesové zkratky, ale nic nepomáhalo.
Nakonec jsem se rozhodla zavolat kolegu z IT oddělení. Byl to ten typ člověka, který se rád předvádí a dává najevo, že všichni ostatní jsou hloupí. Doufala jsem ale, že tentokrát se bude chovat profesionálně. Mýlila jsem se. Když přišel, už ode dveří pronesl nahlas tak, aby to slyšela celá kancelář: „No jo, ženská a počítače, to nikdy nepůjde dohromady.“ Několik lidí se uchechtlo a já měla chuť se propadnout pod stůl.
Neprofesionální chování
Posadil se a začal klikat. Po chvíli se mu podařilo počítač znovu nastartovat, ale místo aby mi ho předal, začal si otevřeně procházet moje složky. Komentoval názvy dokumentů, smál se, že mám soubory pojmenované „FINÁL“ a za nimi čísla od jedničky do pěti. V kanceláři to znovu vyvolalo smích.
Jenže pak překročil hranici, kterou jsem nedokázala tolerovat. Nechal si otevřený internetový prohlížeč a zcela bez ostychu si přečetl část mého osobního e-mailu, který jsem měla rozepsaný. „Takže dovolená u moře, jo? A s manželem, no to bude romantika,“ prohodil nahlas, zatímco se ostatní bavili.
Tady pracovat nebudu
Cítila jsem, jak mi hoří tváře studem. Nešlo už jen o trapas. Bylo to porušení mého soukromí a veřejné ponížení. Sbalila jsem si věci, snažila se udržet slzy a odpoledne šla přímo za šéfem, abych situaci vysvětlila. Čekala jsem podporu nebo alespoň pochopení. Místo toho jsem slyšela jen: „On má prostě takový humor, neberte to tak vážně.“
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Pokud vedení považuje ponižování zaměstnanců a zasahování do soukromí za humor, pak to není prostředí, ve kterém chci dál pracovat. Do týdne jsem podala výpověď. Nebyla to lehká volba, přece jen jsem v té firmě strávila několik let, ale věděla jsem, že si zasloužím respekt. Dnes už pracuji jinde a s odstupem jsem ráda, že jsem tehdy udělala ten krok.
