Půjčila jsem dceru k rodičům a vrátila se mi jiná. Proč babiččina „stará škola“ dnes už nefunguje.

Návrat dcery od prarodičů často připomíná nouzové přistání z jiné planety. Zatímco doma budujete vztah založený na důslednosti, vysvětlování emocí a vzájemném respektu, u babičky často narazíte na zeď staré školy. Pro generaci našich rodičů byla výchova synonymem pro poslušnost a potlačování projevů nepohodlí. Stará škola totiž neřešila, proč dítě pláče, ale jak ho přimět, aby plakat přestalo. Když dcera u babičky narazí na autoritativní přístup nebo srovnávání s ostatními, její vnitřní svět se otřese. Pro babičku je dítě, které vyjadřuje svůj názor, nevychované, zatímco pro vás je to osobnost, která si buduje hranice. Tento hluboký rozpor se plně projeví během jediného víkendu. Dítě je vystaveno prostředí, kde se jeho potřeby neřeší dialogem, ale rozkazem. Výsledkem je totální rozklad vnitřního řádu dcery, která po návratu domů neví, která pravidla vlastně platí, a na tuto nejistotu reaguje vztekem nebo naprostým vyčerpáním.

Druhým extrémem babiččiny školy je nekontrolované rozmazlování, které má být vyjádřením lásky. Ignorování nastavených pravidel v oblasti jídla a technologií je nejčastějším jablkem sváru. Babičky mají pocit, že trocha sladkého nikoho nezabila, a nerespektují, že dnešní děti jsou na rafinovaný cukr mnohem citlivější. K tomu se často přidává nenápadné citové vydírání ve stylu: Sněz to, nebo bude babička smutná. Tato metoda učí dítě ignorovat vlastní signály těla a nahrazuje je pocitem viny. Když se pak dcera vrátí k rodičům, kteří vyžadují zeleninu a omezení času u obrazovek, propadá obrovské frustraci. Rodiče pak nejsou vnímáni jako přístav bezpečí, ale jako ti zlí, kteří berou potěšení. Stará škola totiž často zaměňuje okamžité uspokojení přání za skutečnou péči, což v dlouhodobém horizontu podkopává autoritu rodičů a emocionální stabilitu dítěte. Víkend u babičky tak dceři nenabídne odpočinek, ale spíše chaos, se kterým si její nezralá nervová soustava neumí poradit.

Řešení této situace vyžaduje diplomatický výkon na úrovni mezinárodních vyjednávání. Prvním krokem je uvědomění, že babička své chování nemyslí zle, ale jedná podle vzorců, které v její době byly normou. Je však nutné si s prarodiči sednout a jasně vysvětlit, proč jsou určitá pravidla pro vaši dceru kriticky důležitá. Pomáhá pojmenovat konkrétní důsledky, tedy že po každém porušení režimu následuje týden nočních děsů a konfliktů. Pokud prarodiče odmítají respektovat pilíře vaší výchovy, je načase omezit délku pobytu nebo návštěvy realizovat pouze za vaší přítomnosti. Dítě potřebuje vědět, že i když jsou u babičky jiné podmínky, základní hodnoty zůstávají stejné. Cílem není babičku převychovat, ale ochránit integritu dítěte a nastavit funkční hranice. Pevný postoj vůči vlastním rodičům je totiž v tuto chvíli nejlepším způsobem, jak zajistit, aby vztah mezi vnoučetem a prarodičem zůstal radostný a nikoliv destruktivní.