Článek
Kompletní rodina
O psovi jsme s manželem mluvili dlouho. Oba jsme měli zvířata rádi, ale pořád jsme váhali. Znáte to, práce, děti, povinnosti. Nakonec jsme se rozhodli, že si místo kupovaného štěněte raději vezmeme pejska z útulku. Chtěli jsme dát domov někomu, kdo ho nejvíc potřebuje.
V útulku na nás čekal labrador, asi tříletý, s velkýma smutnýma očima. Jmenoval se Ben. Zpočátku působil nedůvěřivě, ale jakmile jsme ho vzali ven na procházku, začal se vrtět a dokonce nám olízl ruku. Bylo rozhodnuto. Přivezli jsme si ho domů a celá rodina byla nadšená.
Těžký začátek
První dny byly náročné. Ben se bál hlasitých zvuků, nevěděl, co dělat s hračkami, a při každém prudším pohybu se schoulil do kouta. Trpělivě jsme ho učili, že doma je v bezpečí. Děti mu dávaly pamlsky, manžel s ním chodil na dlouhé procházky a já mu udělala pohodlný pelíšek.
Po měsíci jsme už měli pocit, že všechno zvládáme. Ben se uvolnil, začal nám důvěřovat a stal se součástí rodiny. Jenže pak se stalo něco, co jsme vůbec nečekali. Jednoho večera, když jsme seděli v obýváku, Ben najednou zpozorněl a začal štěkat na dveře. Mysleli jsme si, že slyší jen sousedy, ale pak se ozvalo cinkání něčeho kovového. Někdo se pokoušel dostat dovnitř. Než jsme stačili zareagovat, dveře se pootevřely a stál tam muž, kterého jsme nikdy předtím neviděli.
Ochránce
Ben se v tu chvíli rozběhl, začal zuřivě štěkat a postavil se mezi nás a vetřelce. Muž se lekl, zamumlal něco o špatném patře a rychle utekl. Zavolali jsme policii a ukázalo se, že v našem domě se už delší dobu objevuje podezřelá osoba, která zkouší odemykat byty.
Když jsme si později sedli, došlo nám, že kdybychom Bena neměli, možná by ten člověk vešel dál. Ben, pes, který se ještě před měsícem bál vlastního stínu, se postavil jako nejodvážnější ochránce rodiny. Od té chvíle jsme věděli, že to nebyl jen pes z útulku. Byl to náš Ben, člen rodiny, který nám ukázal, že i ti, kdo zažili těžké časy, dokážou najít sílu chránit ty, které milují.
