Článek
Celý život bydlel v bytě – občas s balkonem, občas bez něj. Snil o domě se zahradou, ale to se mu nesplnilo. Tak si sen splnil alespoň částečně: koupil si zahradu v zahrádkářské kolonii. Stála sice dost, ale sny se prý mají plnit. Když jsem tam jednou přišel na návštěvu, dát si pivko a pokecat, nebyl jsem si úplně jistý, jestli je to přesně to, o čem Lukáš snil.
Tak já se stavím
Chlubil se koupí zahrady a lákal mě, ať se stavím – že pokecáme, dáme si pivko, bude pohoda. Ano, přesně o tomhle snil: mít místo, kde bude sezení, pergola, klídek. Kde si bude moci sednout, dát si pivo, odpočívat a přemýšlet o všem možném. Nedivím se, že si ten sen chtěl splnit. Těšil jsem se, jak si sedneme, pobavíme se a třeba i něco opečeme na grilu. Když jsem ale přišel, bylo to jiné. Úplně jiné.
A teď mi řekni, co z toho života máš
Dorazil jsem ve smluvený čas. Vešel jsem na pozemek a viděl, jak se Lukáš hrabe v záhonech – v montérkách, upocený a celý špinavý. Říkám si, že to jen dodělá, trochu se upraví a pak si sedneme. Mýlil jsem se.
Poslal mě, ať si z lednice vezmu pivo a jemu jedno také přinesu. A prý ať přinesu i židli, má ji v zahradním domku. Nebo můžu stát. On ale bude pracovat, potřebuje to dnes dodělat; má to ještě tak na hodinu až dvě. Takové setkání jsem si tedy nepředstavoval.
Postával jsem tam s pivem, občas jsme něco prohodili, on u práce funěl, dřel, potil se, občas se napil. Řekl jsem si, že dopiju a půjdu – tohle nemá cenu. Z kamarádského posezení nebylo nic. Nakonec mi to nedalo a před odchodem jsem to vyřkl: „A teď mi řekni, co z toho života máš. Chtěl jsi přece zahradu proto, abys tam mohl relaxovat, odpočívat, užívat si života, ne abys tam po práci dřel.“
Je potřeba to udělat
Jeho odpověď mě neuspokojila. Prý je potřeba to udělat: připravit záhony, zasít, o všechno se postarat, aby to rostlo a byla úroda. Ano, to chápu. Připomněl jsem mu ale, že nikdy nechtěl zahradu plnou práce. Chtěl hezký trávník, židle, stůl, gril, relax.
Teď ho vidím, jak se dře do úmoru. Pak půjde domů, umyje se, dá si večeři a usne. Brzy ráno vstane do práce, tam odkroutí svých osm hodin a víte, kam zase půjde? Jo – převléct se do montérek a dřít na zahradě, protože když už ji má, „ať se na ní něco děje“.
Má to být koníček
Nic proti zahradničení – může to být skvělé, pokud k němu přistupujete pozitivně, jako ke koníčku. Ale to, co Lukáš dělá, není koníček, je to řehole. Sen o relaxu na zahradě se rozplynul a přišla tvrdá dřina. A já se ptám: proč? Stojí mu to za to? Když byl jen v bytě, měl čas na zábavu a koníčky. Teď je smyslem jeho života jen lopata, rýč, motyka a tuny hlíny. No – jeho věc…
