Oběd za 90 Kč se nedal jíst. Obsluha řekla, co bych za ty prachy jako chtěl?

Lidé si to chválili, a tak jsem se rozhodl, že to zkusím také. Výdejna, kde dávají oběd do krabiček a jedna porce hlavního chodu stojí kolem 90 korun. Oproti restauraci je to o několik desítek korun méně – proč to tedy nezkusit, zvlášť když všichni tvrdí, že je to dobré.

Jídlo si nemusím brát jen s sebou; mohu si ho sníst i z talíře přímo v provozovně – ovšem na stojáka, u pultu se zdí před očima. To není zrovna lákavá představa kulturního oběda, proto volím krabičku. Přemýšlím, co si dát, a vybírám sezonní klasiku: smažený květák, brambory a tatarku. Není to sice moc zdravé, ale doma se mi nechce babrat s obalováním, takže jsem rád, že to někdo vyřešil za mě.

Personál by sice mohl být milejší, ale budiž. Objednám, za chvíli mám jídlo v krabičce, kartou platím 89 Kč a mířím domů. Nandám si to na talíř a rovnou ohřeju v mikrovlnce. Říkám si: smažený květák a vařené brambory – na tom se snad nedá nic zkazit, ne? No, mýlil jsem se.

Otevřu krabičku, přendám jídlo na talíř, minutku ohřeju a pustím se do toho. Čeká mě jeden z nejhorších gastro zážitků v životě. Chápu, že je to levné, ale to přece neznamená, že to musí být nepoživatelné – zvlášť u tak jednoduchého jídla.

Každá druhá brambora je tvrdá, nedovařená a podivné konzistence. Když zakrojím do květáku, je to totéž: malé růžičky ujdou, velké kusy jsou syrové. Tohle si líbit nenechám, takže jídlo vracím zpátky do krabičky a vyrážím ho reklamovat.

Oslovím zaměstnankyni s tím, že nejsem spokojený: brambory i květák jsou nedovařené. Kroutí hlavou, prý je to divné, nikdo jiný si dnes nestěžoval. Hm, asi je to lidem jedno, ale mně ne. Zavolá kolegyni, ani jedna mi moc nevěří. Vyzývám je, ať si vezmou příbor a klidně ochutnají – do toho se jim nechce.

Rázem jsem „kverulant“, protože podle nich je jídlo v pořádku, ačkoli ho neochutnaly. Nikdo prý nic nevracel, jen já. A navíc: „Co byste za ty peníze chtěl? Je to nejlevnější oběd v kraji, tak se může stát, že něco není dokonalé.“

Ano, stát se může ledacos, ale syrové brambory a květák opravdu jíst nebudu – ať by to stálo třeba dvacku. Trvám na vrácení peněz. Připadá mi, že jsem snad první, komu se kvalita nelíbí. Jedna z dam jde telefonovat, po chvíli se vrátí, vezme si ode mě krabičku a vrátí mi mých 89 Kč.

Jsem rád, že mám osobní zkušenost – byť nepříjemnou. Aspoň vím, že se zdejší názor veřejnosti s mým pohledem na kvalitu jídla zásadně rozchází.